enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | DE

Zámecké divadlo Vitoraz

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)19. století | Zřízení zámeckého divadla

(zobrazit)1885 | Landkrabě Eduard Egon nechal zámecké divadlo upravit do dnešní podoby

(zobrazit)1983 | Nad jevištěm byl vybudován nový betonový strop, který od divadla odříznul část původní jevištní techniky

lidé

(zobrazit)Pietro Ferrabosco |architekt

italský stavitel, v Čechách činný (*1512), byl od r. 1546 ve službách císařských, zprvu jako »Kriegsdienstmann und veldmaler« za měsíční plat 10 zl., kterýž mu později stále zvyšován, až v l. 1564 – 66 jako »pausuperintendent« 59 zl. měsíčně dostával; potom byl dvorním stavitelem ve Vídni s platem 40 zl. měsíčně; r. 1556 povýšen za věrnou 11letou službu do stavu rytířského. O přízni, které se u dvora těšil, svědčí také dar z milosti 2000 zl., který mu Rudolf II. r. 1576 vyplatiti dal. Přece však žádal r. 1572 město Como ještě o přijetí za občana. R. 1588 byl na svou žádost ve stáří 76 let dán na odpočinek s ročním platem 100 zl., a jeho nástupcem v úřadě dvorního stavitele ve Vídni jmenován pražský stavitel Jan Gargioli. Velice rozsáhlá a rozmanitá byla činnost Ferraboschova při stavbách, zvláště pevnostních a zámeckých, v Rábu, Prešpurku, Komárně, Kaniši, Štýr. Hradci, v Praze a zvláště ve Vídni, kde měl stálý svůj příbytek. Do Prahy často dojížděl za příčinou četných staveb císařských, zvláště pro přestavbu hradu pražského. Také při provedení náhrobku císaře Maximiliána I. v Inšpruku byl r. 1559 radou napomocen, kdežto o 6 let později nařízeno mu zhotoviti regulační plán stavební pro město Gorici. O jeho mnohostranné činnosti svědčí též stavba vídeňského kláštera klarisek z r. 1582. O Ferraboschovi a zvláště o stavbě letohrádku královny Anny čili Belvederu a Paolo della Stella. Velmi četné archivální zprávy o něm poskytuje »Jahrbuch der Kunsthist. Sammlungen des Allerh. Kaiserhauses«.

 

IN: Ottův slovník naučný


historie

Nedaleko od rakousko-české hranice u Gmündu se na kopci nad stejnojmenným městem vypíná renesanční zámek Vitoraz (Weitra). Přes čtyři staletí odtud jeho páni pohlíželi na údolí a strmou skalní stěnu nad šumící Lužnicí. Už v 18. století zřídili v prvním patře zámku divadlo, které dodnes vzbuzuje mnoho otázek.

 

Stručná historie

Hrad a městečko Vitoraz (Weitra) nechal vybudovat Hadmar II. z rodu Kuenringů na počátku 13. století, kdy celé Vitorazsko patřilo k českému království. Po smrti Přemysla Otakara II. přešlo území do vlastnictví Habsburků. V roce 1581 Rudolf II. zastavil Vitoraz svému komořímu Wolfovi Rumpfovi z Wielross, pro kterého přestavěl císařský staviel Pietro Ferrabosco zdejší hrad na renesanční zámek (barokní štíty pocházejí až z 18. století). Rumpf zemřel před dokončením stavebních prací. Jeho vdova si vzala hraběte z rodu Fürstenbergů, kterým hrad a panství věnovala v roce 1607. Od tohoto okamžiku spravuje zámek rod Fürstenbergů – od roku 1755 jeho vitorazská rodová linie, lankrabata z Fürstenbergu.

 

Trojzvuk prostoru

Dějiny zámeckého divadla jsou dosud neprozkoumané. Svou současnou podobu stavba získala v roce 1885, na přání lankraběte Eduarda Egona (1843–1932) podle plánů vídeňského architekta A. Führera. Uvnitř se nachází divadelní sál, hlediště má pravoúhlý půdorys a neobsahuje zvoncovou ani podkovovitou dispozici řad v zakřivených liniích. Naproti jevišti se nachází balkón se třemi lóžemi, který svým rovným čelem podtrhuje pravoúhlé uspořádání. Fuknčnost prostoru zajistilo propracované utvoření stěn a stropu. Vládne tu trojdílnost, v rámci které vždy prostřední plochu lemují po stranách dvě menší. Uspořádání působí přirozeně především u jevištního portálu: velký otvor jeviště uprostřed má napravo a nalevo postranní části portálu lemované sloupy. Obě zdobí malba: nalevo putto s loutnou, napravo putto s divadelní maskou v ruce a další, který vypadá, že spí. Zatímco symbolice obou prvních putti je lehké porozumět, spící putto před nás staví před hádanku. Jaký je jeho význam?

I boční stěny jsou rozděleny do tří polí, plasticky předstupujícími pilíři. Dveře, které vedou až k podstropní římse, dělí na tři části i velké prostřední pole. V reliéfu nad dveřními křídly tančí děti kolový tanec, antický štít nad tím se vrcholem dotýká římsy pod stropem. Dveře v protější stěně byly postaveny pouze kvůli symetrii - jsou falešné a vedou do okenní niky. Obě úzká pole stěn označují prostor pro orchestr – ten nesedí v orchestřišti, nýbrž v úrovni parket před jevištěm a je oddělen od publika pouze přepážkou. Balkón je rozdělen do jedné velké a dvou malých postranních lóží. Utváření parapetu lóží zdůrazňuje trojdílnost prostorového řešení. Dekorace sálu pracuje ve všem ostatním s divadelní iluzí: mramor na zdi je pouze namalovaný a poloplastické dekorativní elementy zlaté barvy jsou z papírové hmoty.

Ve středu stropu není žádný lustr, který by rušil výhled na jeviště. Místo toho je zde prolamovaná tabule skrývající větrací otvor vedoucí do podkroví. Leží ve velké, štukované, pravoúhlé ploše, jejíž délka strany odpovídá dveřní výplni na bočních stěnách. Menší pole nad prostorem pro orchestr by našlo svou obdobu na druhé straně sálu, tam ovšem místo až do stropu zabírá knížecí lóže a členění stropu je v tom případě zbytečné. Nicméně trojdílnost je i zde plně zřetelná. Tak se trojdílnost stává trojzvukem, který harmonicky rozčleňuje strohý pravoúhlý prostor.

 

Záhady jeviště

Když divadlo získalo v roce 1885 svou dnešní podobu, byla sem vestavěna také nová jevištní technika a plynové osvětlení. Kulisy tu již nezajížděly do stran, ale byly vytahovány na horu do provaziště a také odtamtud zase spouštěny na jeviště. Ještě z prvního období divadla patrně pochází hřídel pod jevištěm. Avšak to, co najdeme na jevišti a pod jevištěm, přináší množství otázek.

Podíváme-li se ze sálu s 155 místy na jeviště, uvidíme běžné látkové závěsy. Za pruhy látky jsou ale ukryty stojany na kulisy, čtyři na každé straně. Ty jsou pevně přišroubované k podlaze i ke stropu. Na každém stojanu je umístěný jeden kulisový rám, ovšem bez napnutého plátna, tedy bez vlastní malované kulisy. Rám je na jedné straně uchycen ke stojanu kovovým držákem, který je možné snadno uvolnit a umožnit tak výměnu kulisových rámů. Po straně každého kulisového rámu je upevněn dřevěný žebřík, který má výměnu kulis usnadnit. Tato instalace pro výměnu dekorací, neumožňující ani vytahování vzhůru, ani starý způsob zasunování kulis do stran, se na jevišti objevila zřejmě až v roce 1983. Tehdy byla pod dřevěný strop nad jevištěm s množstvím kladek vložena betonová protipožární vrstva. To znemožnilo vytahování dekorací z jeviště do provaziště a na scéně bylo nutné vybudovat nové řešení.

Nahoře v krovu, v bývalém provazišti, visí ze stropu mnoho kladek, kterými byly provazy z jeviště vedeny na obrovský, také ještě existující laťový válec. Ten umožňoval vytahování kulis do provaziště stejně jako spouštění nových kulis na scénu. Dva další štíhlejší laťové válce visí podél obou stran jeviště pod dřevěným stropem. Ty obvykle sloužily k výměně sufit. Bylo by ale také možné, že každý válec vytahoval nahoru a zpět kulisy na své straně, zatímco velký válec v provazišti pohyboval velkými prospekty, které vzadu uzavíraly jevištní obraz. Z páru dřevěných kolejnic na stropě je možné usuzovat, že prospekty měly být později odsunovány ze zorného pole do stran, když už je není možné vytahovat nahoru. Kde jsou teď ale rámy o výšce jeviště, které by pro to byly potřeba? A kde zůstaly malované kulisy?

Také osvětlení přináší množství otázek. Před každým kulisovým rámem stojí osvětlovací stojan ze dvou prken, který stejnoměrně osvětloval kulisu před sebou. Nutnou osvětlovací rampu tu dnes ale nenajdeme. Pod jevištěm se nalézá spustitelná osvětlovací rampa; ta byla běžná v 18. století, pro regulovatelné plynové osvětlení ale nebyla nutná. Co tedy bylo v roce 1885 opravdu odstraněno nebo přebudováno? Které části jsou z 18., které z 19. století? A co přesně se přihodilo při obnově 1983? To všechno patří mezi záhady jeviště. Bude-li však proveden nutný průzkum a podaří-li se odstranit zbytečnou betonovou mezivrstvu v provazišti, mohlo by zdejší historické divadlo znovu získat svou historickou jevištní techniku – jako jedno z mála divadel z 19. století v Evropě.

 

 

Text převzat z knihy: Carsten Jung, Historische Theater in Deutschland, Österreich und der Schweiz, Berlin – München 2010, s. 96–99

 

Další literatura:

- Herwig Birklbauer – Wolfgang Katzenschlager, 800 jahre Weitra, Weitra s. d. [asi 1982]

- Erwein H. Eltz – Wolfgang Katzenschlager – Arno Strohmeyer (eds.), Schloss Weitra (průvodce muzeem), Artstetten 1996

- Robert Maria Prosl, Zur Geschichte des Bühnenwesens in Niederdonau, St. Pölten 1941 (Niederdonau, Ahnengau des Führers, Schriftenreihe für Heimat und Volk, Hefr Nr. 33/34)

 

Schlosstheater Wieitra ∙ Schloss Weitra ∙ 3970 Weitra ∙ Rakousko

Tel.: (+43) (0) 2856/3311 ∙ E-mail: info@schloss-weitra.at ∙ www.schloss-weitra.at

Prohlídky: st–po 10–17.30 (květen–říjen) ∙ skupiny po dohodě celý rok

 

 

Autor: Carsten Jung

překlad: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínusdva=