Otáčivé hlediště stojí v městském parku v areálu zaniklého týnského hradu, nedaleko městského centra, mezi ulicemi Veselská a Pod Parkem.

Přestože o populárním otáčivém hledišti v Českém Krumlově (viz) se často mluví jako o jediném svého druhu, podobné, ikdyž menší hlediště stojí už od roku 1983 v nedalekém Týně nad Vltavou. Vyrostlo na okraji městského centra v parku, na místě středověkého hradu pobořeného v 17. století. Stavbu hlediště inicioval i realizoval ochotnický divadelní spolek Vltavan, který v Týně s krátkými přestávkami funguje už od roku 1855.

(Vltavan hrál pod širým nebem už ve dvacátých letech 20. století. Na místě pozdější týnské sokolovny od roku 1921 postupně vznikalo tzv. Švehlovo divadlo v přírodě, rozsáhlý soubor dekorací představující celou vesnici včetně zámečku a malé kaple na návsi. Hybatelem tohoto divadla byl malíř, fotograf a nadšený ochotník Jan Švehla, který v tomto originálním exteriérovém divadle také režíroval. Otevřený prostor tu umožňoval inscenovat i velké davové scény s početným komparzem.)

Dnešní otáčivé hlediště v Bedřichových sadech, nepochybně inspirované krumlovskou točnou, vybudovali sami ochotníci na počest 100. výročí znovuotevření Národního divadla v Praze. „Druhé otáčivé hlediště v tehdejším Československu a třetí na světě“ postavili svépomocí – zřejmě bez architektonického návrhu – během července a srpna 1983. Konstrukce spočívá na kolech z obrněného transportéru, její otáčení zajišťují dva elektromotory. Prvním představením, které se okolo nového hlediště odehrálo, byl v září 1983 Tylův Strakonický dudák.

V roce 2006 představili architekti Jiří Střítecký a Martin Krupauer návrh na nové hlediště, které by v budoucnu mohlo současnou dožívající konstrukci nahradit. Hlavní inovací je dozadu sklápěné pohyblivé zastřešení s pláštěm z voděvzdorné tkaniny na šesti dřevěných segmentových nosnících. Vysunutá střecha, odlehčený protipól ke konstrukci hlediště, připomíná mušli otevřenou ve směru pohledu diváků. Podle autorů projektu má celý objekt představovat vesmírné těleso, zakleté v podzemí pod místem, kde hlediště stojí. Na realizaci návrhu se však zatím nepodařilo najít finance.

Současný stav

Hlediště tvoří nízká kruhová plošina o průměru asi 10 m, jejíž dřevěná podlaha překrývá otočné zařízení. Ze zadních dvou třetin její plochy se v mírném sklonu zvedá osm řad lavic segmentového půdorysu, po stranách přerušených uličkou. Prostor před nimi je prázdný a je možné jej využít k herecké akci. Ze středu poslední řady vyrůstá kabina techniky s nástavbou osvětlovacího mostu. Dřevěné opláštění hlediště je stejně jako lavice natřeno hnědou barvou.

Hlediště pojme 220–242 diváků. Ve srovnání s českokrumlovskou točnou, násilně vrženou do nejexponovanějšího místa historické zahrady, se rustikální konstrukce týnského hlediště – jistě i díky menším rozměrům – mnohem lépe začlenila do okolního parku. V letních měsících tu Vltavan i hostující společnosti pravidelně odehrají okolo třiceti představení.

Literatura:

– Tomáš Málek, Ochotníci sami postavili točnu, Mladá fronta DNES, 16. 9. 2000, s. 3

– Jarmila Šnoblová, Nové otáčivé hlediště v Týně nad Vltavou, Konstrukce 5, 2005, on-line http://www.konstrukce.cz/clanek/nove-otacive-hlediste-v-tyne-nad-vltavou/ (vyhledáno 27. 7. 2010)

Autor: Jiří Bláha