enczsksiplhudeitsvhres
/ czHlavní menu
EN | CS

Hálkovo městské divadlo Nymburk

Ladislav Caňkář, Jaroslav Kosek

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1860 | ochotnický spolek
V roce 1860 byl ve městě založen ochotnický spolek, který z přičinění měšťana Ludvíka Rubingera pro divadlo získal chodbu v budově staré obecné školy v prvním patře někdejšího dominikánského kláštera.
(zobrazit)1871 | rekonstrukce

V roce 1870 celý areál kláštera zakoupilo město, aby získalo vhodný pozemek pro plánovanou stavbu školy. Přestavbu kláštera navrhl architekt K. Kreiszel a s malými změnami ji do konce roku 1871 realizoval stavitel Antonín Červený. Divadlo zůstalo v přestavěné jednopatrové budově.


(zobrazit)1879 | rekonstrukce
V roce 1879 bylo divadlo přestavěno podle projektu, který u vídeňského architekta Karla Schlimpa objednal divadelní ředitel Karel Kulich. Malbu interiéru divadla provedl „ve slohu pompejanském“ pražský akademický malíř Karel Nácovský podle návrhu architekta Schlimpa.
(zobrazit)15.11.1935 | Otevření
Dne 6. srpna 1934 mimořádná valná hromada Spolku schválila plány nového divadla projektované architekty L. Caňkářem a Jaroslavem Koskem. Slavnost s položením pamětního kamene proběhla 1. září 1935. Stavbu prováděla firma L. Caňkáře, který navrhl i změnu železobetonové střechy nad hledištěm. S demolicí staré budovy se započalo 12. srpna 1935. Otevření nového divadla se uskutečnilo 15. listopadu 1936 dvěma představeními Jiráskovy Lucerny.
(zobrazit)60. léta 20. století | rekonstrukce
V roce 1963 vznikla studie na adaptaci Hálkova divadla, v níž její autoři – ak. arch. Vlastibor Klimeš a  ak. arch. ing. Vratislav Růžička z Krajského projektového ústavu Praha – navrhovali dispoziční přeřešení stávající budovy, její rozšíření o klubovny a dvoupatrovou přístavbu školy. První etapa rekonstrukce budovy Hálkova divadla proběhla v návaznosti na zmíněnou studii ve druhé polovině šedesátých let podle projektu ing. arch. Jana Pavlíčka z roku 1966.
(zobrazit)1968 | rekonstrukce
Od realizace druhé etapy rekonstrukce s přístavbami obou křídel bylo ustoupeno a v roce 1968 se uskutečnila komornější úprava interiérů podle návrhu arch. Josefa Matyáše. Sál byl adaptován pro všestranné využití (kinosál aj.) s kapacitou necelých čtyřset sedících diváckých míst.

lidé

Ladislav Caňkář |hlavní architekt
(zobrazit)Jaroslav Kosek |hlavní architekt
Po praxi u stavitelů J. Duchoslava v Č. Třebové a L. Caňkáře v Nymburku (1932-1934) ,studoval v letech 1934-1937 na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára, s nímž rok po studiích spolupracoval ještě při práci na projektu moderní galerie na Letné. Věhlas tvůrčího architekta si získal rodinným domem v Poděbradech (1939), Hálkovým divadlem (1934-1936) a obytným domem bratrů Novákových v Nymburce (1940), obytnými stavbami v Podbrezové a ve Slatinských Dolech na Podkarpatské Rusi a také architektonicky zajímavými soutěžními návrhy (radnice v Rychnově nad Kněžnou,1940; úprava Lidic, 1945; památník na Dukle, 1946; dostavba Staroměstské radnice,1946. Po roce 1948 krátce působil v ateliéru národního umělce Jiřího Krohy v pražském Stavoprojektu. Brzy se ale přesunul do oblasti průmyslové výstavby, kde působil od roku 1953 až do roku 1977, kdy odešel do penze, jako hlavní architekt v Rudném projektu-Interprojektu Praha.

(zobrazit)K. Kreiszel |architekt

V roce 1870 je zmiňován jako vrchní dozorce při železničních stavbách na severozápadní dráze, téhož roku zhotovil nerealizovaný projekt na přestavbu lodě bývalého dominikánského kostela v Nymburku na radnici a divadlo.

In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 339, Praha 2004.

Jan Pavlíček |architekt
(zobrazit)Josef Matyáš |architekt

Majitel Architektonického studia AMS - Architect Matyáš Studio, Praha. Dlouholetý hlavní architekt měst Nymburk, Poděbrady, Benešov. Řada realizovaných staveb v Praze, Benešově, Poděbradech i v zahraničí.

Nymburk: penzion Panorama (1996), dostavba ZŠ Komenského se sportovní halou (2000), úřad práce (1998), mosty přes hradební příkopy (1995 a 2002), rekonstrukce renesanční radnice (2004), dostavba ZŠ Tyršova (2007).

In: Město Nymburk

Více divadel

(zobrazit)Antonín Červený |stavitel

Stavitel v Nymburku, v 80. Letech 19. Stol. přestavěl v Nymburku dům čp. 126.

In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 127 , Praha 2004.

(zobrazit)Karel Nácovský |malíř
malíř (obnova interiérové dekorace hlediště 1874 Stavovského divadla)Více divadel

Ludvík Rubinger |Zadavatel stavby
Karel Kulich |ředitel divadla

historie

Divadlo stojí v historickém jádru města v sousedství starého kláštera, na jehož kapli a na budovu školy, která byla koncem 19. století v jeho zrušené části postavena, je napojeno.

 

Koncem 18. a na začátku 19. století zajížděly do Nymburka výhradně německé divadelní společnosti – tak v zimě 1837–1838 společnost Ignaze Knischka a v sezóně 1854–1855 společnost Filippa Zöllnera, zatímco česky zde zprvu hrával pouze loutkář Matěj Kopecký. Počátek ochotnického divadla v Nymburce se vztahuje k roku 1816, kdy se zde zásluhou J. Šámala konala první česká představení. Soustavnější činnost divadelního ochotnictva spadá však až do poloviny třicátých let 19. století, kdy ve městě pohostinsky hostoval Josef Kajetán Tyl a další. Do roku 1848 se v Nymburce hrálo střídavě česky i německy. Provizorní prostory nacházely divadelní společnosti ve staré radnici, v měšťanských domech (dům U Bergmannů) nebo v hostincích U černého orla, U Klecandských a U bílého beránka.

V roce 1860 vznikl ve městě ochotnický spolek, který z přičinění měšťana Ludvíka Rubingera získal pro divadlo chodbu v budově staré obecné školy v prvním patře někdejšího dominikánského kláštera (zrušeného nařízením císaře Josefa II. v roce 1785). V roce 1860 zde spolek sehrál šest, v roce 1861 sedmnáct a v následujícím roce patnáct představení. Provizorně upravený divadelní prostor s výmalbou a dekoracemi od pražského dekoračního malíře Josefa Macourka měl diváckou kapacitu 136 míst v přízemí, tvořeném řadami lavic rozdělených střední uličkou, a 36 míst k sezení na balkoně s obedněnou poprsní. Krov zakrývala prkna, osvětlení sestávalo ze čtyřrameného lustru a několika po stěnách zavěšených petrolejových lamp. V roce 1870 celý areál kláštera zakoupilo město, aby získalo vhodný pozemek pro plánovanou stavbu školy. Přestavbu kláštera navrhl architekt K. Kreiszel a s malými změnami ji do konce roku 1871 realizoval stavitel Antonín Červený. Divadlo zůstalo v přestavěné jednopatrové budově s mělkým středním rizalitem, vybíhajícím nad korunní římsu nízkou atikou, s bosovanou pětiosou fasádou přízemí a tříosou v patře. V přízemí objektu dostaly prostor městské úřadovny, divadlo zabíralo provizorně upravené prostory v patře.

V roce 1879 proběhla přestavba divadla podle projektu, který u vídeňského architekta Karla Schlimpa objednal divadelní ředitel Karel Kulich, financovaná z veřejné sbírky a za finanční pomoci místního cukrovaru. Při ní byl doplněním neckového klenutí upraven strop, zvýšeno jeviště a stoupavé hlediště získalo kapacitu 180 sedadel v devíti řadách. Nad přízemní částí hlediště se obloukovitě rozvinula dřevěná, do půlkruhu uspořádanými sloupy nesená galerie, vybíhající po obou stranách dřevěnou přepážkou oddělenými lóžemi až k jevištnímu oblouku. Do divadla, jehož celková kapacita i s místy k stání činila 600 osob, vedla dvě schodiště, vnitřní kamenné a venkovní železné, vedoucí na pavlač, z níž byly přístupné šatny a obdélná prostora vestibulu s pokladnou. Malbu interiéru divadla s motivy grotesek, ornamentálních pásů a rostlinných rozvilin provedl „ve slohu pompejanském“ pražský akademický malíř Karel Nácovský podle návrhu architekta Schlimpa. Moderně upravené provaziště umožňovalo také vrchní osvětlení scény za pomoci petrolejových lamp se stínidly. Elektrické osvětlení bylo v divadle instalováno až v roce 1898, kdy majitel labského mlýna Alfons Radimský ochotníkům nabídl svou elektrocentrálu. Od roku 1911 divadlo vytápěl společný parní kotel sousedních škol. V roce 1912 obohatilo výzdobu foyer velké zrcadlo a sádrové poprsí básníka Jaroslava Vrchlického.

Z adaptace divadla naplánované na rok 1914, která měla upravit dispozici hlediště zřídit nový jevištní portál po vzoru velkých divadel, po vypuknutí 1. světové války sešlo. Přes poválečné úpravy budovy (např. v roce 1926 nákladem 11 000 korun) se ukázalo, že budova stále méně vyhovuje moderním požadavkům, a to nejen z hledisek provozně divadelních, ale i v otázce bezpečnosti návštěvníků.

Snahy po postavení nového divadla deklarované už v roce 1920, kdy spolek Hálek zakoupil pozemek vedle parcely pro novou nymburskou sokolovnu, dostaly nový impuls v roce 1929, kdy se z budov bývalého kláštera vystěhoval obecní úřad. Místní ochotníci se prostřednictvím sbírek snažili získat finanční prostředky, jednali s peněžními ústavy také o poskytnutí úvěru a po složitých jednáních s městem se na výborové schůzi 1. února 1934 usnesli navrhnout městu koupi staré budovy za 150 000 korun. Město však nabídku koupě odmítlo a ochotnickému spolku Hálek stávající budovu s veškerým příslušenstvím jen propůjčilo k dlouhodobému užívání na dobu nejméně 50 let za podmínky, že spolek výhradně na svůj náklad divadlo přestaví. Výbor spolku jednal 5. března 1934 o náčrtu a návrzích plánů, které zdarma nakreslil nymburský architekt a stavitel Ladislav Caňkář. Stejné fórum 15. března 1934 podrobně debatovalo o dispozici nové budovy a 6. srpna 1934 mimořádná valná hromada spolku schválila plány projektované architekty L. Caňkářem a Jaroslavem Koskem. V písemnostech ke stavbě divadla se tehdy poprvé objevuje jméno Gočárova žáka J. Koska, který v té době vykonával projektantantskou praxi u nymburské stavební firmy L. Caňkáře a byl autorem konstrukčního i výtvarného řešení Hálkova divadla. Dne 8. února 1935 výbor spolku požádal projektanty o několik úsporných úprav: chtěl snížit jeviště, nahradit leštěné schody schody obyčejnými, místo navržených obkladů použít jen barvenou ušlechtilou omítku, odstranit zadní zeď při kapli jen v šířce potřebné pro otáčivé jeviště, nad hledištěm provést strop s dřevěnou konstrukcí namísto železné a použít k tomu vazbu z nynější budovy. Slavnost s položením pamětního kamene proběhla 1. září 1935. Stavbu vedla firma L. Caňkáře, který navrhl i změnu železobetonové střechy nad hledištěm. Demolice staré budovy započala 12. srpna 1935. Novostavbu s částečně železobetonovou konstrukcí a s cihelnými výplněmi prováděly většinou místní firmy, jen náročnější zakázky osvětlení jeviště, kruhový horizont, jevištní tahy dodala firma Svoboda (Praha-Pankrác), konstrukci otáčivého jeviště, železnou konstrukci střechy a železné rámy oken firma Ippen z Hradce Králové a sedací vybavení firma Thonet. Nové divadlo, vybaveného otáčivým jevištěm s propadlem a rampou a hledištěm s kapacitou 620 míst, z toho 120 míst k stání, se slavnostně otevřelo 15. listopadu 1936 dvěma představeními Jiráskovy Lucerny. Starosta nymburského Hlaholu Bohumil Sýkora při doprovodných oslavách označil divadlo za „nový chrám osvětové práce“.

Nutnost maximální úspornosti nákladů a omezení novostavby rozlohou i výškou si mj. vyžádala, že provaziště bylo štítovou zdí spojené s bývalou klášterní kaplí sv. Jana Nepomuckého – původně gotickou, v interiéru zbarokizovanou. V rozhovoru, který autor stavby architekt Kosek poskytl v listopadu roku 1936 Nymburským listům, osvětlil principy své funkcionalistické budovy následovně: „dobrá architektura […] má býti pouze čistým, harmonickým a proporčním spojením prostorů a ploch, […] muselo se tedy do krajnosti využít částí staré budovy na všech stranách velice nepříznivě také omezené a nesmělo se již s počátku zbytečně plýtvati místem jak co do rozlohy, tak i výšky. Tyto všechny okolnosti vyžadovaly jedině originelního řešení celého projektu. […] V mé úloze nešlo tedy o prostranný australský bungalow ze skla, nýbrž o estetické řešení funkční budovy, jejíž organické části měly plně a přesně odpovídat svým účelům.“ Architektonická podoba nového divadla manifestovala nezdobnou estetiku meziválečné architektury puristicko-funkcionalistického směru. Hladce omítanou budovu tvořil shluk navzájem se pronikajících a kaskádovitě traktovaných kvadratických hmot, s plochými střechami a vertikálními pásy oken. Střízlivým řešením vynikalo i pravoúhlé hlediště s mírně stoupající podlahou shora osvětlené kruhovými svítidly (centrálním ve středu stropu a třemi v jedné linii pod balkonem).

V roce 1963 vznikla studie na adaptaci Hálkova divadla, v níž její autoři, ak. arch. Vlastibor Klimeš a ak. arch. ing. Vratislav Růžička z Krajského projektového ústavu Praha, navrhovali dispoziční přeřešení stávající budovy, její rozšíření o klubovny a dvoupatrovou přístavbu školy. Prostor bývalé klášterní kaple měl být upraven na koncertní síň. Svůj záměr projektanti obhajovali mj. odkazem na kladný památkový aspekt nového řešení, když uváděli, že „objekt Hálkova divadla jest necitelným zásahem do historické architektury, který nelze jako skutečnost odstranit […] jen jeho nedobré architektonické působení zmírnit.“ Zatímco vnitřní úpravy divadla nebyly v projektu tak razantní a v rámci proměny provozu byly snad i opodstatněné (pro hlediště byl zamýšlen nový akustický obklad, zrušením hereckých šaten mělo vzniknout boční jeviště a v plánu bylo zrušení míst k stání na balkóně), exteriér budovy měl doznat výraznou proměnu. Před hlavní uliční průčelí divadla návrh plánoval představit třípodlažní podélné klubovní křídlo s pláštěm v kombinaci bílého a šedomodrého hliníku a s pravidelným rastrem oken, které by meziválečné průčelí divadla ve velké míře zaclonilo, stejně jako dvorní fasádu divadla, na níž by se napojila nová dvoupatrová budova školy. První etapa rekonstrukce Hálkova divadla proběhla v návaznosti na zmíněnou studii ve druhé polovině šedesátých let podle projektu ing. arch. Jana Pavlíčka z roku 1966. Vedle nahrazení dlažeb z litého teraca novými betonovými s benátskou dlažbou, zvětšení a nové zastropení foyeru divadla a snížení stropního podhledu s sebou přinesla menší dispoziční úpravy v provozně-technickém zázemí divadla včetně modernizace vytápění a klimatizace objektu. Druhá etapa rekonstrukce s přístavbami obou křídel už – patrně z důvodu finanční náročnosti – neproběhla a v roce 1968 se uskutečnila jen komornější úprava interiérů podle návrhu arch. Josefa Matyáše. Sál, který dostal společně s foyerem nové podlahy i barevné pojednání stěn, byl adaptován pro všestranné využití (kinosál aj.) s kapacitou necelých 400 sedících diváckých míst. Poslední generální oprava divadla proběhla v roce 2002.

 

Současný stav

Hálkovo divadlo, postavené v areálu bývalého kláštera nedaleko městského centra, stojí podél Tyršovy ulice, od níž budova ustupuje o cca 6 m. Symetricky koncipovanou hmotovou skladbu objektu tvoří kaskádovitě komponovaná sestava pravoúhlých objemů. Do volného prostoru u Tyršovy ulice se obrací boční průčelí s převýšeným středním tříosým schodištním rizalitem, který se přes obě patra otevírá vysokou dvojicí souvisle prosklených oken. V parteru levé části je zapuštěn vstup s trojdílným plastovým rámem. V hloubi budovy navazuje na schodištní rizalit na levé straně vysoký, zvnějšku nečleněný hranol jevištní části s provazištěm a na pravé straně do úzké uličky směřující vstupní průčelí. Z jeho jednopatrové podélné hmoty vystupuje střední rizalit, podpíraný čtveřicí oblých pilířů, které tak vytvářejí mělkou loggii, před souvisle probíhající linií přízemí, otevírajícího se symetrickou sestavou vyříznutých vstupů: vstup ve střední ose rizalitu doprovázejí dva vchody v sousedních osách postranních úseků s pravidelným rytmem oken. Výtvarnou čistotu nádvorního průčelí narušují přístavby technického zázemí a provozních prostor divadla, které se přimykají k jevištní části budovy a napojují se na historizující křídlo školy.

Interiéry divadla se při adaptacích ve druhé polovině 20. století a při poslední rekonstrukci v roce 2002 výrazně změnily včetně barevnosti stěn a detailů (zábradlí, svítidla); autentický ráz si zachovala pouze obě schodiště s teracovými podlahami. Přízemí divadla tvoří promenádní vestibul se šatnou a barem, jehož strop nesou válcové pilíře. Na obou stranách vestibulu vedou mohutná dvouramenná schodiště dvojicí dvoukřídlých dveří přímo do hlediště. Pravoúhlé hlediště s 419 křesly má nově upravený strop s bodovými světly, podlaha přízemí se 14 řadami sedadel se pozvolna zvedá, ve středu zadní části se širokým oknem otevírá technická kabina, v patře je umístěn balkon s šesti řadami sedadel, který po stranách vybíhá krátkými rameny, původně určenými pro stojící obecenstvo. Barevné pojednání hlediště kombinuje několik odstínů modře: od tyrkysového nátěru stěn a rámu stropu s puklicovými světly až po tmavě modrý strop. Jeviště za předscénou hlubokou 2 m má hloubku 7 m. Je vybaveno točnou, propadlem a rozsáhlým provazištěm. Na jedné straně jeviště jsou herecké šatny, na druhé straně skladiště. Pod jevištěm se nalézá další skladiště, přístupné technickým železným schodištěm i výtahem (strop této prostory tvoří konstrukce točny podepřená cihelným pilířem).

Prameny a literatura:

– Městský úřad Nymburk, archiv odboru výstavby, kt. č. 200, pol. 330 (1953–1981), kt. č. 201, pol. 330 (1965–1968), kt. č. 202, pol. 330 (1967–1994), kt. č. 203, pol. 330 (1992)

– Dvě knihy protokolů divadelního spolku Hálek z let 1927–1936 a od 23. 2. 1936, uloženy v Městském muzeu v Nymburce

Nymburské listy V, 1936, č. 45 (ze dne 6. 11.), s. 4–5 (Rozmluva s arch. Jaroslavem Koskem, otázky kladl K. Procházka); č. 46 (ze dne 13. 11.), s. 1; č. 47 (ze dne 20. 11.), s. 1 (Emil Zimmler, Zbudování „Národního“ divadla v Nymburce) a 4

Památník ochotnického divadla a divadelního spolku „Hálek“ v královském městě Nymburce, vydaný k oslavě a u příležitosti 50. letého jubilea stálého ochotnického divadla v Nymburce, Nymburk 1910

Památník divadelního spolku „Hálek“ v Nymburce, vydaný u příležitosti slavnost. otevření nového Hálkova městského divadla v Nymburce, Nymburk 1936

– Jan Paulů – Zdeněk Kopecký, Hálek – Hlahol 1860 / 1980: 120 let činnosti nymburských souborů, Nymburk 1980

– Vladimír Šlapeta, S Jaroslavem Koskem o životě a práci, Umění & řemesla 32, 1990, č. 2, s. 65–70

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 134 a obr. 195–196

 

Tágy: Funkcionalismus, První republika, volně stojící budova

 

Autor: Pavel Panoch

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětmínustři=