enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo ABC

Osvald Polívka

alias Divadlo satiry (1956-1959), Osvobozené divadlo, Divadlo u Nováků
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1904 | Otevření nového divadla

Obchodního domu U Nováků byl postaven v letech 1901-1904 podle projektu významného českého architekta Osvalda Polívky a rozšířen v letech 1927-29.


(zobrazit)1929 | Osvobozené divadlo
V nově vzniklém divadelním sále začalo působit v sezóně 1929/30 až do ukončení své činnosti v roce 1938 Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

lidé

(zobrazit)Osvald Polívka |hlavní architekt

Studoval na německé technice u Josefa Zítka. V roce 1885 jmenován asistentem pro pozemní stavitelství na německé technice v Praze, od roku 1899 asistent J. Zítka, roku 1901 jmenován stavebním radou. Jeho architektonická tvorba přecházela od české novorenesance a novobaroka až k secesi. Je autorem mnoha činžovních a bankovních domů v Praze, mezi jeho nejvýznamnější pražské stavby patří např. budova Zemské banky ve stylu české novorenesance (1897), obchodní dům U Nováků ve Vodičkově ulici (1901–04) nebo Obecní dům (1906–11).

Více divadel

historie

Divadlo ABC se nalézá v suterénu obchodního domu U Nováků, který byl postaven v letech 1901-1904 podle projektu významného českého architekta Osvalda Polívky (1859-1931) a rozšířen v letech 1927-29. Osvald Polívka působil letech 1885-90 jako asistent prof. Josefa Zítka na německé technice v Praze, od roku 1890 veden jako samostatný architekt. Pro své výjimečné nadání byl vyhledáván nejbohatšími investory ve své době a projektoval velký počet honosných staveb, zejména banky, spořitelny a pojišťovny převážně v centru Prahy. Jeho znalost historického tvarosloví, výtvarná fantazie, snaha po bohatém dynamickém výrazu a trvalá spolupráce s předními českými výtvarníky vedla jeho tvorbu od novorenesance k novobaroku (např. Městská pojišťovna na Staroměstském nám.) a k secesi (např. Obecní dům hl. m. Prahy). V posledních letech se přiklonil k novoklasicistní moderně (např. Česká banka na Václavském náměstí). Do tohoto posledního období spadá i přístavba k obchodnímu domu U Nováků, jejíž realizaci řídil stavitel František Antonín Troníček. Jde o luxusní multifunkční dům s obchody, kancelářemi, byty, kavárnou v přízemí a zábavními podniky v podzemních prostorách.

V nově vzniklém divadelním sále začalo působit v sezóně 1929/30 až do ukončení své činnosti v roce 1938 Osvobozené divadlo Jiřího Voskovce a Jana Wericha – s výjimkou sezóny 1935/36, kdy soubor hrál pod jménem Spoutané divadlo v sále Rokoko. Koncem roku 1938 odkoupil divadlo komik Jára Kohout a přejmenoval je na Divadlo u Nováků. Po válce Werich a Voskovec  pokusili Osvobozené divadlo obnovit, ale záhy se objevily rozpory a po emigraci Jiřího Voskovce r. 1948 Osvobozené divadlo zaniklo. R. 1951 se tu objevují Pražské estrády, provozované Československými cirkusy, varieté a lunaparky. Od roku 1955 zde působilo pod vedením Jana Wericha Divadlo satiry, které se pokusilo navázat na tradici Osvobozeného divadla. Tato scéna byla v roce 1958 z administrativních a politických důvodů přejmenována na Divadlo ABC. Poté, co Werich ukončil spolupráci s divadlem (1960), vedl scénu krátce Miroslav Horníček. No konci sezóny 1961/62 bylo divadlo ABC jako samostatný subjekt zrušeno a s celým souborem převzato Městskými divadly pražskými.

Dům se rozkládá na parcelách směrem do ulice V Jámě a Vodičkovy. Mnohoúčelový komplex železobetonové skeletové konstrukce sestává z hlavního křídla a šesti pětipodlažních křídel se dvěma úrovněmi podkroví, seskupených okolo tří vnitřních dvorů. Křídla jsou v přízemí propojena systémem pasáží a dvoran. Komplex je cele dvouetážově podsklepen. Divadlo je přístupné dvěma identickými vestibuly a schodišti s mramorovou dlažbou, stěny jsou obloženy travertinovým soklem a stropy členěny štukovými profily. Divadlo zabírá dva suterény objektu, jeviště je v západní části obdélného sálu. V úrovni balkónu (první suterén) a rovněž v přízemí na východ od schodiště se nalézá šatna s bufetem, západně okružní chodba. Z prostoru za šatnami a sociálním zařízením pro obecenstvo v prvním suterénu na východní straně byl přístup do divadelní restaurace.

Podlaha hlediště je lehce svažitá, jeviště umístěno na západní straně. Plná poprseň balkónu sleduje uprostřed půdorysný oblouk, dlouhá boční ramena dvakrát kaskádovitě klesají. Strop nesou příčné pasy, vybíhající s bočních stěn zubovitými krakorci. Vstup na balkón i do hlediště umožňují chodby s průchody mezi čtyřbokými pilíři. V přízemí realizoval architekt původně na každé straně pět lóží (dvě největší rozdělené příčkami). Technické zázemí divadla, šatny herců ad. byly vyprojektovány za jevištěm a při jeho jihozápadní straně. Tato část je přístupná samostatným bočním vstupem – z pasáže schodištěm do suterénu kolem výtahové šachty. V prvním suterénu byl také baletní sál (v současné době divadelní klub) a šatny, ve druhém suterénu za jevištěm sklad pro rekvizity a technické prostory.

Vedle divadla se v suterénních prostorách nachází podobně řešený varietní sál s oválným tanečním parketem a samostatnou restaurací. V roce 1957 proběhly stavební úpravy pro Divadlo satiry, které realizoval architekt Štěpán Kopecký. Úpravy se týkaly především hlediště – balkón byl rozšířen o další tři řady sedadel, stejně tak se zvýšila i kapacita sedadel v přízemí. Byla také zřízena nová osvětlovací lávka. Další větší adaptace divadla proběhla ve dvou etapách v letech 1998-1999. První etapa se týkala zákulisí, modernizace šaten, technického zázemí a zřízení divadelního klubu na místě zrušeného baletního sálu. V druhé etapě došlo k úpravě hlediště – bylo zrušeno pět řad a jeviště vysunuto o 4 metry pro realizaci propadla a orchestřiště. Přízemní lóže byly zmenšeny tak, aby došlo k většímu uzavření hledištní lodi od foyeru a tím k odhlučnění od okolních rušivých zvuků. Přestavba snížila kapacitu hlediště ze 620 sedadel na 504, umožnila realizovat novou zvukovou a světelnou režii jeviště a rovněž vylepšit akustiku sálu.

Prostorové a komunikační řešení divadla v podstatě zachovává původní koncept Osvalda Polívky.

Prameny a literatura:

- Stavební archiv úřadu městské části  Praha 1

- Archiv Divadla ABC

- Baťková, Růžena a kol.: Umělecké památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, Praha 1998, s. 409-410.

 

Tágy: divadelní sál, Novoklasicismus, První republika, řadový dům

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínusčtyři=