enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Smetanův dům

Josef Velflík, Viktorin Šulc, Jan Šula

alias Národní dům (1902 - 1903)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1741 | stavba

Dokončena výstavba letohrádku Karlov, jehož sál byl využíván pro kulturní život města.


(zobrazit)1862 | projekt

Byli předloženy plány nové divadelní budovy architekta Františka Schmoranze z Chrudimi, ale stavba byla z nedostatku finančních prostředků odložena.


(zobrazit)1873 | jeviště

Zřízení jeviště ve velkém sále na Karlově jednotou divadelních ochotníků.


(zobrazit)1883 | konsorcium
Bylo sestaveno consortium pro výstavbu divadla.
(zobrazit)1894 | znalecké dobrozdání
Bylo předloženo znalecké dobrozdání k výběru nového staveniště od Josefa Schmoranze ze Slatiňan. Zároveň proběhla první architektonická soutěž, první cenu získal návrh Františka Podhajského z Prahy. Stavba se ovšem nerealizovala.
(zobrazit)1901 | zadání stavby
Stavba byla zadána staviteli Josefu Kremlovi z Litomyšle podle jeho plánu, nerealizováno.
(zobrazit)1902 | Soutěž

Karlov zakoupen pro úpravu k účelům divadelních a reprezentačních zábav.Byl ustanoven stavební komitét a začaly přípravné práce v okolí Karlova. Současně byla vypsána veřejná soutěž v čele s architektem Josefem Vomáčkou z Prahy. Vítězným projektem se stala práce architektů Jana Šuly, Viktorina Šulce a Josefa Velflíka z Plzně.


(zobrazit)1903 | zadání stavby
Stavby byla zadána Josefu Kremlovi z Litomyšle podle vítězného projektu plzeňských architektů, došlo k zbourání Karlova.
(zobrazit)1905 | Otevření

Po dvou letech stavebních prací, došlo k slavnostnímu otevření Smetanova domu operou Dalibor od Bedřich Smetany.


(zobrazit)1946 | hudební slavnost

Pod taktovkou Rafaela Kubelíka zde Česká filharmonie hrála Smetanovu Mou vlast, vystoupení bylo nazváno „Hudební slavnosti Smetanova Litomyšl I“.


(zobrazit)1958 | kulturní památka

Smetanův dům byl zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek.


(zobrazit)1994 | setkání prezidentů
Při příležitosti setkání sedmi středoevropských prezidentů v Litomyšli zde zazněla Dvořákova Česká suita.
(zobrazit)90. léta 20. století | rekonstrukce
Rekonstrukce Smetanova domu proběhla mezi lety 1995–1996.
(zobrazit)00. léta 21. století | renovace
Oprava sochařské výzdoby atiky proběhla mezi lety 2003–2004.

lidé

(zobrazit)Josef Velflík |hlavní architekt

Patří mezi poměrně konzervativní generaci vycházející ve svých projektech z pozdního historismu a postupně absorbující podněty secese. Staví na dobře přijímaných modernizovaných historizujících slozích, především neorenesanci s prvky gotiky a s uplatněním secesního dekoru, který si časem získává stále větší oblibu.


(zobrazit)Viktorin Šulc |hlavní architekt

Patří mezi poměrně konzervativní generaci vycházející ve svých projektech z pozdního historismu a postupně absorbující podněty secese. Staví na dobře přijímaných modernizovaných historizujících slozích, především neorenesanci s prvky gotiky a s uplatněním secesního dekoru, který si časem získává stále větší oblibu.

Více divadel

(zobrazit)Jan Šula |hlavní architekt
Patří mezi poměrně konzervativní generaci vycházející ve svých projektech z pozdního historismu a postupně absorbující podněty secese. Staví na dobře přijímaných modernizovaných historizujících slozích, především neorenesanci s prvky gotiky a s uplatněním secesního dekoru, který si časem získává stále větší oblibu.

(zobrazit)Josef Kreml |stavitel

Stavitel Smetanova domu, mostu a úprava zahrady.


(zobrazit)R. Říhovský |malíř

provedení meziaktové opony


(zobrazit)František Fröhlich |malíř
Malířské práce ve velkém a malém sále Smetanova domu v Litomyšli.Více divadel

(zobrazit)Marie Urbanová-Zahradnická |malíř

Malba ilusivního závěsu nad oponou ve Smetanově domě.

Více divadel

(zobrazit)František Urban |malíř

Jeho životní dílo je věnováno církevnímu umění, zejména nástěnné výzdobě chrámů a návrhům kostelních oken. Žák Ženíškův, zručný v kresbě a v komposici, stal se dekoratérem velkých ploch, stylisovaných s přízvukem vídeňské secese. Efektnost barvy přispěla k popularitě jeho prací, ale nezastřela jejich výtvarnou chudobu.

Lit.: F. [Urban], Výběr prací výzdoby chrámové;

A. Schroll, Vídeň, I. 1907, II. 1909; Umění I. 260; Dílo V. 97 a VI. 113;

P. Toman, Nový slovník č. výtv. umělců 712; Katalog posmrtné výstavy v Um.-prům. museu 1921. de.

http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=6870

Více divadel

(zobrazit)Josef Kulhánek |sochař

Štukatér, práce štukatérské v interiéru Smetanova domu.


(zobrazit)Rudolf Hamršmíd |sochař
Sochař, práce štukatérské, figurální výzdoba proscénia a poprsníku balkonu v Smetanově domě.

(zobrazit)Otakar Walter |sochař

Sochař a štukatér, práce kamenicko-štukatérské v exteriéru a na mostě ve Smetanově domě.

Více divadel

(zobrazit)Bedřich Pausar |jiné

Divadelní mistr v Plzni – projekt strojního zařízení jeviště, návrh a instalace divadelních dekorací.


historie

Od roku 1741 stál v atraktivním místě za řekou, ve fortifikačním pásmu, letohrádek Karlov s reprezentačním sálem v patře, kde se soustřeďoval kulturní život města. Po roce 1840 byl adaptován pro velké zábavy a upraveno orchestřiště.

Od poloviny 19. století se uvažovalo o stavbě nové divadelní budovy a hledal se vhodný pozemek pro tento účel. V roce 1862 zhotovil plány chrudimský městský stavitel a architekt František Schmoranz, ale stavba byla z nedostatku finančních prostředků odložena. V roce 1873 se jednota divadelních ochotníků usnesla zřídit vlastní jeviště ve velkém sále na Karlově.

O deset let později vzniklo konsorcium, které si vzalo na starost vystavění nového divadla. Cílem se stala multifunkční reprezentační divadelní budova. V roce 1887 se poprvé objevila myšlenka na opravu a přestavbu Karlova k divadelním účelům. Záměr ztroskotal na vyšších finančních nárocích a nedostatečné podpoře nové reprezentativní kulturní budovy.

V roce 1895 byla na Karlově divadelní činnost z důvodu zpřísněných státních pravidel pro provozování divadelních her zakázána. Během následujících let se hledaly nové alternativní lokality stavby. Už v roce 1894 proběhla první architektonická soutěž na stavbu divadla v městském parku. První cenu získal návrh Františka Podhajského z Prahy. Stavba se ovšem až do roku 1900 nerealizovala a spolek pro vystavění divadelní budovy proto požadoval alespoň provizorní víceúčelový sál. Na základě podpory města byl o rok později přijat plán stavitele Josefa Kremla, jemuž byla i stavba zadána.

V roce 1902 se nakonec, po zamítnutí jiných lokalit, prosadila myšlenka stavby na pozemcích Karlova. Zároveň vznikl osmičlenný stavební komitét, zaručující součinnost města, a proběhly přípravné práce v okolí Karlova. Souběžně byla na jaře 1902 vypsána veřejná soutěž na stavební plány. Z jedenácti projektů zvítězil návrh profesorů české státní průmyslové školy v Plzni Jana Šuly, Viktorina Šulce a Josefa Velflíka. Stavbou byl v následujícím roce pověřen litomyšlský stavitel Josef Kreml. Letohrádek Karlov byl zbourán a na jeho místě vyrostla během dvou let nová víceúčelová divadelní budova. Za účasti celého města a význačných osobností včetně ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta otevřela novou budovu v neděli 11. června 1905 Smetanova opera Dalibor.

Autoři projektu, trio plzeňských architektů a profesorů vyšší průmyslové školy v Plzni

Josef Velflík, Jan Šula (1861–1916) a Viktorin Šulc (1870–1946), patří mezi poměrně konzervativní generaci vycházející ve svých projektech z pozdního historismu a postupně absorbující podněty secese. Stavěli na dobře přijímaných modernizovaných historizujících slozích, především neorenesanci s prvky gotiky a s uplatněním secesního dekoru, který si časem získával stále větší oblibu.

Situace

Smetanův dům, solitérní divadelní budova s dalšími mimodivadelními funkcemi koncipovaná pro 500 osob, je situován ve svažitém terénu levého břehu Loučné, v mírně vyšší poloze, než stávala budova Karlova. Je obklopen městským parkem, dříve tzv. Rašínovými sady. Budova je svou podélnou osou rovnoběžná s tokem řeky. Horní zahrada za budovou byla určená pro hry a slavnosti. Rozdíl výšek mezi patou přední a zadní fasády je 5,75 m, hlavní průčelí je tedy o jedno patro vyšší. Na levé straně u restaurace se nachází letní zahrada s terasami, na pravé straně zůstal přirozeně se svažující terén.

Celkové rozvržení hmot v prostoru vychází z uzavřené kompozice s pevnými klidnými liniemi, narušenými kontrastem dynamického růstu a gradace. Projektanti použili klasický skladebný princip divadelní budovy, s podélnou rovinou symetrie a kontrastem nižších, napříč podélné ose rozložených předních a zadních budov s bočními rizality, a vysoké sálové budovy.

Exteriér

Průčelí ovládá v základě neorenesanční tvarosloví doplněné výrazně se uplatňujícími motivy vídeňské vegetabilní secese. Hlavní fasádu člení dva trojosé rizality, svírající centrální pětiosou převýšenou stavbu s monumentálním piano nobile se dvěma řadami oken, za nimiž je velký sál a které odděluje balkón s kamennou balustrádou. Parter budovy s pásovou rustikou ovládají oblouková okna a arkády trojosého vstupu, který v ploše fasády zdůrazňuje pouze markýza nad prostředními dveřmi. Dominantní vstup tak nahrazuje celé zvýšené průčelí sálové budovy. Patro rizalitů prolamují obdélná okna s trojúhelnými frontony obklopená rytmem širokých lizén s rustikou. Na ně navazují konzoly v kladí nesoucí hlavní římsu a atika s balustrádou.

Prostor sálu osvětlují sdružená obdélná okna v první řadě a nad nimi vlysem v parapetu oddělená vysoká oblouková. Lehce předstupující pilastry mezi nimi ukončují ženské maskaróny mezi volutami a vyplňují florální ornamenty s motivy lipových a jinanových listů. Významné části budovy akcentuje sochařská výzdoba. Atiku sálové stavby korunuje sousoší, znázorňující dvě sedící alegorické postavy jinochů (drama, hudba) v nadživotní velikosti, uprostřed v kartuši se znakem města (v zahradním průčelí se symbolem hudby, lyrou). Po stranách jsou kartuše a pylony, v rozích budovy ukončující prvky ve tvaru stylizované koruny.

Zahradní průčelí je obdobou předního, vlivem stoupajícího terénu odděleného opěrnou zdí je ale o patro nižší. Uprostřed má schodišťové křídlo se vstupem do parku a s terasou přístupnou z chodby do velkého sálu.

Boční jihovýchodní průčelí, obracející se do letní zahrady restaurace, je sedmiosé, s centrálním mělkým rizalitem a v ose umístěným vstupem do restaurace s předloženým schodištěm. Fasádu ovládá arkáda velkých oken, kterou obklopuje uprostřed zdvojený pilastrový řád ukončený volutovými hlavicemi s vloženými lyrami. Monumentalitu pohledu podporují odstupňované hmoty střech s vysokými ozdobnými komíny a kupole nad závěrem stavby.

Opačné průčelí s ponechaným přirozeně stoupajícím svahem má skromnější ambice. Pod mohutnou věží nad jevištěm se tísní pětiosá fasáda se zalomením v centru, s jedním obloukovým oknem mezi dvojicí pilastrů nad vstupem k propadlu. Atiku přední a zadní budovy v rozích zdobí mohutné přepásané koule.

Nad pravým rizalitem vystupuje dominantní stavba jevištní věže zakončená neckovou klenbou s výparníkem, se čtyřmi ozdobnými pylony v rozích. Patro věže prolamují na každé straně trojice obdélníkových oken mezi pěticí stejně vysokých pilastrů odvozených z toskánského řádu.

Interiér

Interiéry a jejich funkční uspořádání významně ovlivnil vzhled staveniště a požadavky na náplň stavby. Svým umístěním ve svahu s převýšením téměř šesti metrů je Smetanův dům ojedinělou stavbou svého druhu.

Autoři projektu důmyslně využili sklon staveniště a orientaci hlavní fasády danou širšími urbanistickými souvislostmi tak, že na místo jednoduchého zažilého řazení hlavních a reprezentačních prostorů vstupní haly, hlediště a jeviště v ose stavby za sebou, umístili vestibul pod velký sál a získali tím prostor pro restauraci a malý sál situovaný v přední budově. Současně tím byl vyřešen problém převýšení staveniště, dodržena požadovaná náplň budovy pro více funkcí, získána výška a monumentalita hlavního průčelí a nenarušena skladba hmot vytvářených ve stylu nezaměnitelných pro divadelní budovu s jasně čitelnými vzory.

Široký vestibul, přístupný třemi vchody, je zaklenutý valenou klenbou s lunetami. Po stranách ze středu stoupajícího schodiště jsou umístěny šatny, napravo pokladna s vchodem do bytu hostinského a na levé straně vchod do restaurace. Harmonicky tónované stěny a pilíře s rámováním doplňuje secesní dekor a zlacení. Vestibul, bez šaten na půdorysu 21,5 × 5 m, má výšku 6,5 m.

Hlavní jednoramenné široké schodiště stoupá na prostornou první podestu mezi dámskými toaletami vpravo a chodbou k restauraci vlevo. Z druhé podesty je možné vstoupit přímo do horní zahrady. Následně se prostor otevírá malou kubickou halou, kde se schodiště větví ve dvě ramena zdobená balustrádou, která míří do protáhlého foyer v prvním patře, umístěného po straně velkého sálu a propojujícího přední a zadní trakt. V plastické výzdobě zaujmou iónské hlavice na sloupech ve foyer i na stěnách a konzoly podpírající architrávy.

Obdélný hlavní sál, označený na plánech také jako reprezentační a taneční, centrum celé budovy, o půdorysu 21,5 × 14 m a výšce 12 m, má plochou podlahu v hledišti a sedm únikových východů. Galerie na třech stěnách sálu v patře jsou přístupné dvěma vchody z postranního schodiště. Hrazení orchestřiště pro 30 hudebníků, místa k stání v parteru i galerie a čelní lóže byly původně rozebíratelné a odstranitelné. Pro zlepšení výhledu při divadelních představeních se dnes v hledišti montuje šikmo stoupající konstrukce, složená jindy v propadle.

Výzdoba sálu kolísá mezi secesním a neorenesančním tvaroslovím. Mohutný lunetový fabion stropu a stropové zrcadlo dělené ve tři pole obohacují římsy s dělícími pásy a festony, plastickými kartušemi a šablonovou malbou s florálním ornamentem. Uprostřed stropu visí z rozety s vloženou okrasnou mříží velký lustr se 45 žárovkami. Bohaté ornamentální dekoraci stěn, podobné jako ve foyer, dominují trojúhelné římsy nad vchody a pilíře mezi okny. Poprsník balkónu zdobí festonový obloun se slunečnicovými květy a střídajícími se orly s rozepjatými křídly a maskami gorgonské medůzy. Mezi okenními otvory a vstupy do sálu najdeme ženské masky s listovím a ozdobné mříže kryjící topení vyplněné listovím.

Velká péče byla věnována proscéniovému oblouku s figurální výzdobou múz ve cviklech a medailony s portréty Bedřicha Smetany a Josefa Kajetána Tyla po stranách. Výzdoba oblouku vrcholí lyrou s korunou českého království s vloženými listy. Proscénium o rozměrech 6,2 × 7,6 m odděluje od hlediště 2,5 tuny těžká železná požární opona, vyrobená ze silného plechu na úhelníkové kostře a zdobená páskovým ornamentem. Za ní visí slavnostní opona od pražského akademického malíře Františka Urbana s námětem apoteózy hudby.

Jeviště má rozměry 13,7 × 9,9 m, zákulisí 7 × 5,9 m. Provaziště nad jevištěm je 17 m, v zákulisí jen 6,5 m vysoké. Jeviště je vybaveno 36 tahy a dvěma pracovními galeriemi s můstky. Železnými točitými schody je pak přístupné nejvýše položené provaziště. Šatny pro muže, ženy a sólisty, kanceláře a vedlejší schodiště leží po obvodu jeviště.

Nalevo od hlavního sálu se v přední budově nalézá malý sál o délce 14,6 m a šířce 7,7 m. Konají se tu menší zábavy, přednášky, schůze apod. Výzdoba tohoto sálu je skromnější a věrnější neorenesančnímu pojetí. Stěny člení rámy a římsy, strop je rozdělen na tři zrcadla, z nichž krajní vyplňuje malba se jmény B. Smetany a J. K. Tyla. K malému sálu se připojuje postranní místnost, původně označená jako bufet.

Kromě parketových a vlysových podlah se uplatnila především litá teraca s mozaikami a vlysy kolem stěn. Výplně dveří a oken zdobí zrcadlová, barevná, kanelovaná a leptaná skla. Osvětlení nástěnnými raménky, zavěšenými stropními lampami a lustry odpovídá zcela duchu secese.

Divadelní budova Smetanova domu v Litomyšli je významnou monumentální reprezentační architekturou pozdního historismu. Dodnes si uchovává svou původní podobu bez výrazných stavebních zásahů a slouží svému účelu.

 

Prameny a literatura:

– Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond ML III: Stavební družstvo Smetanova domu, 1903–1905

– Jan Fedorčák, Smetanův dům v Litomyšli v kontextu vývoje architektury na přelomu 19. a 20. století,bakalářská práce,Institut restaurování a konzervačních technik (dnes Univerzita Pardubice – Fakulta restaurování), Litomyšl 2005

– Zdeněk Nejedlý, Dějiny města Litomyšle a okolí, Litomyšl 1903

Obzor litomyšlský: Zvláštní vydání k otevření Smetanova domu 1/1905, č. 2

Slovo IV, 1905, č. 24

Česká scéna III, 1906, č. 1–2

– ZdeněkWirth, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Litomyšlském, Praha 1908

– Zdeněk Nejedlý, Litomyšl: Tisíc let života českého města, Litomyšl 1934

– FrantišekLašek, Litomyšl v dějinách a výtvarném umění, Litomyšl 1945

– JindřichRůžička, Z historie stavby Smetanova domu, in: Litomyšlský kulturní zpravodaj, 1975, č. 6, s. 7–10, a č. 7, s. 9–12

– KvětaReichertová, Litomyšl, Praha 1977

– Jindřich Růžička – Lubomír Sršeň, 75 let Smetanova domu v Litomyšli, Litomyšl 1980

– Milan Skřivánek – Pavel Vopálka, Litomyšl: Starobylé město, Praha – Litomyšl 1994

– Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999

– Jindřich Lněnička, Smetanův dům 1905–2005, Litomyšl 2005

 

Tágy: Belle Époque, Dům kultury, Fin de siècle, Novorenesance, Rakousko-Uhersko, Secese, víceúčelový prostor

 

Autor: Jan Fedorčák

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusjedna=