Nové veseloherní divadlo
Rudolf Wels
alias SemaforVáclavské náměstí, 28 | |
ukaž na mapě | http://www.palacustyblu.cz/index.php?f=258 |
významné události
Dům byl postaven v letech 1928 a 1929 architekty Ludvíkem Kyselou a Janem Jarolímem ve stylu konstruktivismu stavební firmou V. Nekvasil a nahradil tím dva nízké původní domy. Vznikl tak multifunkční objekt s obchodní pasáží, vyhlášenou taneční kavárnou Boulevard (později název Alfa), restaurací, kancelářemi, byty a legendárním kinosálem.
Za pasáží směrem k Františkánské zahradě byla přistavěna roku 1930 nízká budova podle návrhu architekta Rudolfa Welse, zprvu bylo v podzemí jen skladiště, které bylo i v roce 1934 přestavěno na divadlo podle plánů Ing. Guida Laguse, kde zahájilo provoz Nové divadlo.
lidé
Architekt Rudolf Wels byl jednou z nejpozoruhodnějších osobností naší meziválečné architektury. Studoval na vídeňské Akademii u Fridricha Ohmanna. Ve Vídni navštěvoval i kurzy Adolfa Loose, jehož vliv byl pro jeho budoucí architektonickou tvorbu velmi značný. Od 20. let 20. století působil Rudolf Wels v Karlových Varech. V letech 1921-1922 zde přestavěl a postavil nové objekty proslavené sklářské firmy Moser. Není také bez zajímavosti, že pro firmu Moser navrhoval řadu nápojových souprav a váz s výtvarnými dekory. Ty pak byly velice úspěšné na Mezinárodní výstavě dekorativních a průmyslových umění, pořádané v roce 1925 v Paříži.
V letech 1923-1925 vypracoval projekt pro Hornický dům v Sokolově, kde o rok později postavil i dvě školní budovy - německou měšťanskou školu a českou školu. Mezi jeho nejzdařilejší práce vůbec však patří budova nemocenské pojišťovny (dnes Poliklinika) na náměstí Milady Horákové, lázeňský dům Bellevue a také budova Lázní VI v Karlových Varech. Ve 30. letech se Rudolf Wels přestěhoval do Prahy, kde založil ateliér spolu s ing. Guido Lagusem. V roce 1942 byl Wels internován v Terezíně a následující rok odeslán do koncentračního tábora v Osvětimi, odkud se již on, ani jeho manželka a jeden ze synů nevrátili. Tak jako mnoho jiných, pro které byl německý jazyk jazykem mateřským, zařadil se i Rudolf Wels mezi“zapomenuté“ osobnosti meziválečného Československa.
Michael Rund In: Archiweb
Více divadelčeský architekt. Jeho první stavby byly ovlivněny českým kubismem. Později se stal typickým funkcionalistou a realizoval několik významných budov v centru Prahy. Jeho elegantní stavby jsou technicky domyšleny, jsou konstrukčně odvážné a jsou charakteristické užíváním velkých skleněných ploch.
In: Adéla Anna Vavrečková: Živé příběhy. Divadelní budovy v Olomouci a v Moravské Ostravě. Brno2007. Diplomová práce. Pozn. 90
Více divadel
historie
Funkcionalistický Stýblův dům na Václavském náměstí byl postaven na místě dvou nízkých původních domů v letech 1928 a 1929 stavební firmou V. Nekvasil podle návrhů architektů Ludvíka Kysely a Jana Jarolíma. Ve víceúčelovém domě se nacházela obchodní pasáž, vyhlášená taneční kavárna Boulevard (později název Alfa), restaurace, kanceláře, byty a kinosál.
Za pasáží směrem k Františkánské zahradě byla roku 1930 vybudována patrová přístavba podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Zde bylo nejprve v podzemí jen skladiště, které bylo v roce 1934 přestavěno na divadlo podle návrhu Guida Laguse. Scéna byla slavnostně otevřena 29. 11. 1934 veselohrou Vrcholky štěstí J. Doss Passose.
Z pasáže se vcházelo do vestibulu divadla, kde také byla pokladna a přístup na schodiště na balkon a do parteru, kde se nacházel ochoz s jednotlivými vstupy do hlediště. Hlediště s elevací mělo rozměry 14 na 11,5 metrů s kapacitou 275 sedadel v parteru a 134 na balkoně. Původně bylo vybaveno zapuštěným orchestřištěm. Portál jeviště měl rozměry 7 na 4 metry. Samo jeviště bez provaziště mělo 8.2 metrů na šířku a bylo 6,5 metrů hluboké.
V březnu 1936 se stal pronájemcem sálu Oldřich Nový se svým Novým divadlem, který zde působil kromě přerušení po zákazu divadla v září 1944 až do roku 1948. V roce 1949 zde jednu sezónu působilo Nové divadlo satiry. Prostor stal majetkem státu a byl určen jako součást Realistického divadla pod názvem Nové veseloherní divadlo. V rámci komunistické přestavby divadelnictví byl v roce 1950 ustaven nový soubor Městských divadel pražských, který dostal také do užívání tento prostor přejmenovaný na Divadlo Komedie. Působilo zde i divadlo Loutka, než byl sál předán divadlu Semafor. Pro jeho potřeby v roce 1964 proběhla i adaptace sálu v rámci celkové rekonstrukce budovy. Divadlo Semafor zde sídlilo až do roku 1993, kdy byl sál kvůli havarijnímu stavu uzavřen. Následně byla budova vrácena původním majitelům. Rekonstrukce se ovšem neuskutečnila a sál tak nevyužíván chátrá.
Prameny a literatura:
JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 224 – 225.
palác Alfa, U Stýblů. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav, 2017. [cit. 10.11.2017]. Dostupné z: http://pamatkovykatalog.cz/?element=15463143&action=element&presenter=ElementsResults
NOVOTNÝ, Jiří Datel, ed. a kol. Třicet pět let Semaforu. Praha: Vratislav Melcer, 1994. Nestr.
VANĚK, Jan J. Semafor: 40 nezapomenutelných let. 1. vyd. V Praze: Knihcentrum, 1999. 125 s. ISBN 80-86054-94-2.
SALABOVÁ, Marie a SALABA, Tomáš. Semafor: --jaký byl a jaký je. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2006. 205 s., [64] s. obr. příl. ISBN 80-249-0781-X.
KOLÁŘ, Jan. Jak to bylo v Semaforu: kapitoly z historie pražského populárního divadla plus dvě dosud nepublikované hry Jiřího Suchého. 1. vyd. [Praha]: Scéna, 1991. 172 s. ISBN 80-85214-05-9.
Tágy: dvorní přístavek, Funkcionalismus
Dodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data