enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Závodní klub

Štefan Imrich

alias Závodní klub státního podniku OEZ Letohrad
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1969 | Stavba

lidé

Štefan Imrich |hlavní architekt

historie

Projekt výstavby kulturního domu v Letohradě se datuje do konce padesátých let. Tehdy uvažovalo vedení města Letohrad o vybudování nového místa, kde by se koncentrovaly kulturní aktivity. Podnik OEZ nevlastnil žádné vyhovující prostory pro pořádání kulturních a společenských akcí.  Prostory Divadelní dvorany z roku 1925 již byly považovány za nedostatečné pro požadovanou kapacitu, která by vedle divadla zahrnovala i ostatní společenské a kulturní akce. V architektonické soutěži byl  vybrán  návrh slovenského architekta Štefana  Imricha, který se nesl  v duchu socialistického realismu. Předchozím projektem tohoto autora je Kulturní dům v Holicích, otevřený roku 1962, který je visuálně stejně řešen.

 

 

Poté, co záměr stavby schválily všechny příslušné státní a odborové orgány, bylo Městským národním výborem dne 25. 4. 1960 vydáno stavební povolení. Ihned byly zahájeny stavební práce stavebním úvarem JZD Mistrovice a poté následující rok národním podnikem Pozemní stavby Pardubice. Kolaudační výměr byl vydán 3. 7. 1969. Ke slavnostnímu otevření došlo  6. 7. 1969 uvedením Lucerny od Aloise Jiráska místními ochotníky pod názvem Závodní klub státního podniku OEZ Letohrad.

 

 

Budova vykazuje znaky a pojetí vlastní socialistickému realismu s přechodem ke klasicizujícímu monumentalismu. Z celé hmoty kvádru budovy vystupuje v zadní části hmota převýšeného provaziště a mírně užší přístavek technického zázemí za jevištěm. Hlavnímu průčelí dominuje vstupní risalit s markýzou podepíraný řadou zkosených pilířů, na něž v prvním patře hmotově navazuje mírně zúžená hmota pilastrů, která vytváří rámování oken. Zbývající část hladké fasády po obou stranách prolamují pouze okna v prvním patře a reliéfy v přízemí. Boční fasády jsou prolomeny řadou hladkých pilířů vysokého řádu, za nimiž mírně ustupuje fasáda v centrální části.  Po stranách se nachází na hladké fasádě po trojici oken.

 

 

Divadelní sál s jevištěm má kapacitu 414 diváků, promítají se v něm i filmy. Sál má kukátkové uspořádání.  Jeho parter je obložen dřevenými čtvercovými deskami.  Vertikální linie tapet nad nimi pohledově uzavírá římsa. Balkon obepíná zadní stěnu hlediště a polovinu bočních stran.  Portálový oblouk obložený hnědými dřevěnými deskami okupuje celou šíři jedné stěny sálu. Předscénu svírají  po stranách krátké schody.

 

 

Dříve se v budově kromě velkého sálu nacházela i knihovna a loutková scéna. Dále zde byly prostory pro restauraci, vinárnu a taneční sál v prvním patře.  V suterénu se nacházel taneční klub. Klubovna v prvním patře hostí kurzy, školení, obchodní a společenské akce. V roce 1993 přešla budova do správy Závodního klubu s.r.o. Letohrad. Mezi lety 2005 a 2016 byly vypracovány tři studie na rekonstrukci budovy, avšak zatím žádná nebyla provedena.

 

 

 

Zdroje a literatura:

 

PÁLKOVÁ Edita, Hana KOTLÁŘOVÁ, Magdaléna NAVRÁTILOVÁ. Almanach spolků, klubů, zájmových organizací, vzdělávacích a kulturních institucí i všeho ostatního, co hýbalo tímto městem. Městská knihovna, Letohrad, 2001, s. 31.

 

Tágy: Dům kultury

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřiplusšest=