enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Malá Scéna

alias Katolický dům, Dům katolických spolků
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1907 | Stavba

(zobrazit)50. léta 20. století | Rekonstrukce

lidé

Zdeňek Entl |architekt
Petr Benák |architekt

historie

Historie využití tohoto místa ke společenským účelům je spjatá s katolickými spolky.  Několik soukromníků se rozhodlo na přelomu 19. a 20. století koupit domek na místě dnešního prostranství před Malou scénou v ulici Na Příkopech. V něm měli krámek, jehož provoz obsluhovala čerstvě založená Konzumní jednota Svépomoc. Obchod prosperoval a členové jednoty postavili na zahradě tohoto domu v roce 1907 svépomocí novou budovu pro spolkový život. Většinu hmoty této budovy zabíral sál o rozměrech 16 na 12 m s menším jevištěm, využívaný k cvičení, tanci, přednáškám a divadlu. Budova byla známá jako Dům katolických spolků či Katolický dům.  

 

Svatojosefská jednota katolických jinochů a mužů byla v Ústí nad Orlicí založena 9. 10. 1892. Jednota pořádala katolický spolkový život a organizovala kulturní akce jako debatní a vzdělávací večery a také divadlo. Jejím prvním přestavením byla hra Víra, naděje a láska, kterou představili v bývalém hostinci u Pávků.  Poté působili v hostincích u Barkmanů a na Žižkově či v také v sále hospody Dolnice až do okamžiku, kdy se v roce 1909 přestěhovali do nového Katolického domu. Jednota se poté stala majitelem budovy až do jejího vyvlastnění komunistickým režimem.

 

V roce 1914 byla budova rozšířena. V průběhu první světové války byla používána jako lazaret. Po jejím skončení požádali ochotníci ze spolku Vicena správu Katolického domu o pronájem prostor, poté co tito ochotníci přišli o své působiště v hotelu Friml poté, co jeho majitel získal koncesi na biograf a rozhodl se proto přebudovat svůj sál na kino a ochotníky vypovědět. Divadelníci ze spolku Vicena si v Katolickém domě upravili jeviště, ke kterému zřídili portál a osadili jej kulisami. Jejich první představení na tomto jevišti se odehrálo 29. prosince 1918, kdy představili hru Pan Měsíček, obchodník od Ladislava Stroupežnického. Vedle divadla se v sále pořádaly schůze a spolkové přednášky Československé strany lidové a cvičení Orla, což vyvolávalo organizační třenice s divadelníky. Ochotníci v průběhu roku 1919 upravili jeviště a opravili kulisy, rekvizity a lavice v hledišti. Pro část rekvizit a vybavení se však nenašlo místo v prostorách u jeviště a musely být skladovány v soukromém bytě. Pro hudebníky byla zřízena v sále galerie.

 

Počátkem roku 1919 vznikl Dramatický odbor katolických spolků v Ústí nad Orlicí a ten si přirozeně nárokovalo pro sebe také tento prostor pro své působení. V dubnu 1919 uvedli veselohru Kilian Pletka od A. Bognera. V roce 1920 zvedla správa Katolického domu ochotníkům ze spolku Vicena nájem o 100%.  Zanedlouho se majitel hotelu Friml rozhodl, že nechá vybudovat nové jeviště v přístavbě za svým hotelem a že jej dá k užívání spolku Vicena. Ti se tak raději vrátili zpět do mnohem většího sálu.

 

Velikost sálu ovšem nevyhovovala ani ochotníkům katolickým, obzvláště když spolek vykazoval rostoucí  aktivitu. Přestavba budovy pak následovala mezi lety 1927 – 1928, kdy členové Orla prováděli svépomocí většinu stavebních prací s náklady ve výši 130 000 Kč. K dosavadní stavbě byla přistavěna hmota nového jeviště s provazištěm. Po obou stranách jeviště se nacházely místnosti pro divadelní zázemí a byl instalován kruhový horizont. Nové jeviště bylo slavnostně otevřeno mikulášskou zábavou v prosinci 1928. Byly také zhotoveny nové dekorace malířem F. Petráňkem.   

 

V roce 1938 se ustanovila Loutková scéna Orla, která také našla své působiště v Katolickém domě. Po přerušení činnosti během 2. Svět války byla roku 1946 obnovena. Po nastolení komunistického režimu byla budova vyvlastněna státem. Na počátku padesátých let bylo jeviště přestavěno na loutkové divadlo. Na jevišti byla instalována lávka pro vodiče, nové osvětlení, zvuková a recitátorská kabina, sál dostal elevaci. Rekonstrukce se nedotkla exteriérů. Rekonstruovaný sál byl otevřen v roce 1953 Lucernou A. Jiráska.

 

V 70. letech následovala další přestavba. V ní se podstatně změnil architektonický charakter budovy. Byl zbourán malý obchůdek nazývaný u Katolíků, čímž se vytvořilo prostranství, do kterého od tohoto okamžiku ústí hlavní vchod, který se nachází v nově vybudované patrové přístavbě k hmotě hlavního sálu. Nová část byla strohou krychlí s prosklenými vchodovými dveřmi a výlohami po jeho stranách. V ní byl umístěn vestibul, po pravé straně se v zádveří nacházela pokladna a za ní šatny.  Za dalšími dveřmi se nacházelo schodiště do prvního patra, kde se nacházely administrativní místnosti.

 

Fasády starší části byly zbaveny již tehdy již poškozených ozdobných prvků.  Byla zastavěna  okna do sálu, která předtím byla zevnitř zacloněna prkny.  Hmota starší části budovy byla necitlivě normalizována tak, aby svým šedým strohým výrazem byla ve visuálním souladu s novou částí. Na jeviště vedl ještě boční vchod. Nad zadní částí hlediště byla umístěna projekční kabina.  Divadlo bylo znovuotevřeno v roce 1977.

 

Na počátku nového tisíciletí se budova nacházela ve špatném technickém stavu, byla podmáčená s plesnivými zdmi, vyžadovala opravu izolací, elektroinstalace, nové topení a renovaci sociálních zařízení a zázemí pro návštěvníky. Přestavbu budovy provedla firma A.B. V podle návrhu architektů Zdeňka Entla a Petra Benáka v celkové výši investice za 20. milionů korun.  Celá budova je nyní vyvedena v řezavé barvě. Výrazně se změnil vzhled vstupní fasády, před kterou se nyní nachází kompozice obdélníků z železných konstrukcí. Posuvné modré dveře jsou zapuštěné v jedné z těchto konstrukcí. Nosné prvky budovy byly ponechány stejně jako prostorová dispozice, avšak vnitřní vestavba je nyní tvořena z ocelových profilů s keramickými tvárnicemi tvořícími příčky. Byly provedeny nové rozvody a vzduchotechnika.  Schodiště do prvního patra bylo přesunuto z přístavby ze 70. let do spojovací části. Uvolnil se tak prostor pro nově vytvořenou kavárnu s šatnami, která slouží jako foyer.  

 

Budova tak slouží jako multifunkční prostor pro divadelní představení, promítání filmů, výstavy, koncerty, autorská čtení, besedy a přednášky a její prostory zahrnují bar, galerii a zkušebnu pro kapely.

 

Prameny a literatura:

 

Památník ústeckého divadelnictví: 1836-1936. V Ústí nad Orlicí: Družstvo pro postavení divadla v Ústí nad Orlicí, 1936. 88 stran. str. 32 – 34.

DUŠEK, Radim, ed. Ústí nad Orlicí v pamětech ochotnického divadla, počátky spolku "Vicena" a osobnost Jana Mazánka, čestného občana města. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2010. 487 s. ISBN 978-80-7405-116-6.

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestmínusčtyři=