enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Comoedien-Haus

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1702 | Otevření

historie

Severní hranice Čech je po tisíc let ustálena na Sudetském pohoří, které je dosti neprostupné. Kdykoliv chtěl pruský král ze Slezska zaútočit na Prahu, jeho vojenské kolony musely tuto překážku obejít buď údolím Labe ze Saska či přes údolí v Kladsku. Těmito směry se ubíral i obchod z Prahy do dalšího velkého města českého království, Vratislavy. Na konci 17. století se nedaleko této obchodní cesty zhruba uprostřed vzdálenosti mezi dvěma městy nacházelo panství mladého hraběte Šporcka, který s ním měl velkolepé plány. Nechal přestavitele Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, aby ohodnotili prameny, které zde byly objeveny. Ti je prohlásili za neškodící lidskému organismu a to stačilo hraběti, aby se zde rozhodl vybudovat lázeňský komplex. V barokní éře bylo používání pramenů populární léčbou a na území království se lázní počítalo na desítky. Hrabě však zamýšlel vytvořit místo, které by vedle léčby nabízelo společenské a kulturní vyžití a bylo tak vyhledávaným centrem společnosti, čímž by se také zviditelnil. Literatura se vesměs shoduje na tom, že hrabě byl kvůli původu svého otce (pasáčka vepřů ve Vestfálsku) ve stavovské společnosti dbající na rodokmen často okázale přehlížen a motivem jeho aktivit byl vedle zbožnosti, zájmu o umění a vědu také komplex méněcennosti. Pokud by do areálu přivedl umělce a literáty, mohla by je sem následovat i lepší společnost aristokratů, kteří ho prozatím odmítali přijmout do svých řad.  

 

Areál lázní se rozprostíral přes údolí, které protíná řeka Labe. V barokním duchu se postupně rozrůstal o další budovy koncipované tak, aby byly nositeli symbolických konotací nesené distinkcí světské části na pravém břehu a části sakrální na břehu levém. Na pravém svahu se tak nacházely samotné lázně s hraběcím zámkem a na protější straně údolí zaopatřovací ústav pro vojenské vysloužilce se špitálem a konventem Milosrdných bratří. Komplex obsahoval vedle knihovny, kolonády, závodiště, altánů, poustevny (eremitáže) i dva kostely. To vše obklopené barokním parkem, okrášleným sochami Matyáše Brauna a dalšími uměleckými díly v rozsáhlé architektonicko-urbanistické kompozici. Stavební vývoj byl završen v roce 1724. Celý komplex se opravdu na nějakou dobu stal vyhlášeným společenským místem, nikoliv však pro nejurozenější z říše, ale pro nižší barony ze Slezska, nižší úředníky, obchodníky a okolní feudalitu.  

Komplex vedle zdravotní úlevy nabízel četná společenská rozptýlení jako divadelní hry, slavnosti, intelektuální debaty, hudbu, lov či plesy. První zprávy o divadle se datují již k roku 1697, kdy loutkař Johann K. Neumann provozoval divadlo před lázeňskými hosty.  V roce 1702 byla zřízena i divadelní budova, aby rozšířila nabídku rozptýlení pro zdejší klientelu.

Jednalo se o samostatnou jednoduchou dřevěnou budovu relativně nevelkých rozměrů zhruba 14 x 22 metrů bez oken se sedlovou střechou. Její vnější podobu máme zachycenou na Havlově (1711) a Birckhardově rytině (před 1724). Jako součást komplexu budov stála vedle hostince „U zlatého slunce“. S okny v prvním poschodí je divadlo popsáno v Kirchmeyerově popisu z roku 1718.   

Divadlo fungovalo jako letní stagiona v lázeňské sezóně a tedy patrně od května do září a bylo volně přístupné pro lázeňské hosty, kteří nemuseli platit za vstup. Pravidelně sem přijížděly německé kočovné společnosti z Prahy, Výmaru, Würtenbergu, Drážďan a Vídně. Další vývoj divadla byl ovlivněn velkolepou korunovací Karla VI. v Praze, u jejíž příležitosti mělo zdejší prostředí možnost shlédnout představení opery Costanza e fortezza ve venkovním efemérním divadle, které pro tuto událost zkonstruoval Giuseppe Galli da Bibiena. Na podnět hraběte Šporcka začal v Českém království působit benátský impresário Antonio Denzio, který uváděl italský typ opery, jež tolik zapůsobila při korunovačních slavnostech. V Kuksu byla 15. srpna 1724 uvedena opera Orlando furioso s výrazným ohlasem u obecenstva. Po celou sezónu byla hrána třikrát týdně, až do září. Zdá se, že motivem hraběte byly spíše osobní důvody, které směřovaly k pozvednutí prestiže lázní, spíše než umělecké ohledy.

Původní stavba z prken byla v roce 1726 upravena, aby lépe vyhovovala vyšším nárokům operní produkce. Interiér byl patrně upraven Vincenzem del Buono, žákem Ferdinanda Galli-Bibieny, který také namaloval proměny. Nyní byla budova dvoupatrová.  Uváděly se zde stejné opery jako v pražském divadle, účinkovala tu ta samá divadelní společnost, a tak patrně i vnitřní dispozice byla velmi podobná, aby se proměny hodily do obou scén. Podle samotného hraběte však toto divadlo předčilo to pražské.  

Ve dvě hodiny ráno 26. července 1729 vtrhli do areálu dragouni. Na základě pověření České dvorské kanceláře hledali závadné knihy. Šlo o mezník ve sporech s jezuity o výměně pozemků, které hrabě potřeboval pro své stavební plány.  Smlouvu s hrabětem neoprávněně uzavřel předchozí představený jezuitské koleje v Žírci, který zanedlouho zemřel, a jeho nástupce ji odmítl honorovat. Neústupnost a provokace na obou stranách tak vedly k eskalaci konfliktu. V něm jezuité využili nonkonformitu hraběte a snažili se zastrašováním v sociální sféře donutit hraběte k poslušnosti útokem na poli věrouky. Celá akce byla předehrou obvinění hraběte z kacířství a dalších poklesků jako například, že nechává provozovat skandální komedie.  Obvinění vyvrcholilo rozsudkem v roce 1733, který vcelku mírně odsoudil hraběte k pokutě 6 000 dukátů za šíření nedovolené literatury. Vedle toho se dochoval soupis "závadného umění", některé sochy i malby byly zničeny.

Divadlo v Kuksu sdílelo osudy svého pražského protějšku a patrně se zde hrálo v poslední sezóně v roce 1731.  Posléze (po smrti svého mecenáše) budova zanikla, neboť klesala i návštěvnost lázní spolu s úpadkem areálu. Na anonymním akvarelu z roku 1775 se již nenachází žádná známka o jeho existenci. Nakonec i zámek byl v roce 1901 po požáru stržen a dnes se z celého komplexu zachoval pouze hospic na druhé straně údolí a některé sochy v parku.  

Na tuto historii bylo v novém tisíciletí navázáno tím, že byl uspořádán čtyřdenní festival barokního divadla, opery a hudby Teatrum Kuks. Soubor Geisslers Hofcomoedianten s Petrem Haškem v čele uvádí každý rok v nové budově barokní inscenace, které se odehrávaly v barokním Kuksu. Mezi uvedené tituly patří Amor tyran (2002), Tanec smrti (2003), Herkoman (2003), Atalanta (2004), Basilico (2006), Andromache (2007) a další.

 

Prameny a literatura:

 

BARTUŠEK, Antonín. Zámecká a školní divadla v českých zemích: materiály k vývoji divadelního prostoru a výrazových prostředků. 1. vyd. Editor Jiří Bláha. České Budějovice: Společnost přátel Českého Krumlova, 2010, 288 s. ISBN 978-80-904545-0-7. Str. 175 - 176

PREISS, Pavel. František Antoním Špork a barokní kultura v Čechách. 2., rozš. a přeprac. vyd., v Pasece 1. Praha: Paseka, 2003, 600 s., [8] s. obr. příl. Historická paměť. ISBN 80-718-5573-1.

HALÍK, Tomáš. Hrabě Antonín František Sporck: hospitál v Kuksu: 7 částí s obrazy. Dvůr Králové n.L. [nad Labem]: [T. Halík], 1908. [108] s. v různém stránkování, [26] s. obr. příl.

BOR, D. Ž. František Antonín hrabě Špork, významný mecenáš barokní kultury v Čechách. [Praha]: Trigon, ©1999. 60 s. ISBN 80-86159-17-5.

TŘÍSKA, Karel. František Antonín hrabě Špork. 2. vyd. V Praze: Společnost přátel starožitností, [1940]. 79 s., [2] l. obr. příl. Stopami věků; č. 3.

KUPKA, Jiří Svetozar. Urozený podivín Špork. 1. vyd. Praha: Šulc - Švarc, 2009. 252 s. ISBN 978-80-7244-262-1.

HILMERA, Jiří. Šporkovská residence v Kuksu. 1. vyd. Praha: Knihkup. KČT, 1948. 47, [1] s. Vlastivědná knižnice Klubu č. turistů. Ř. I; Sv. 13.

BOHADLO, Stanislav. Teatralita a teatrálnost. Barokní (hudební) divadlo v Kuksu.  Dějiny a současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2015. ISSN: 0418-5129. Roč. 37, č. 3 (2015), s. 22-13

NOVOBÍLSKÝ, Marek. Kuks a barokní kultura v Čechách. Praha, 2007. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/50720/. Rigorózní práce. Filosofická fakulta UK. Vedoucí práce Vladimír Czumalo.

 

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřiplusdva=