enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Zámecké divadlo v Teplicích

Johann August Giesel

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1751 | otevření
V jižním křídle teplického zámku rodu Clary-Aldringenů roku 1751 vzniklo vůbec první teplické divadlo. Tato malá dvorní scéna zpočátku sloužila pouze pro majitele zámku a pozvanou aristokratickou a uměleckou společnost.
(zobrazit)1789 | otevření
K pravému západnímu křídlu (Nové budově) zámku bylo přistavěno v letech 1787 - 1789 divadlo a zahradní salón, k němuž vedlo z parku dekorativní schodiště. Teprve až po přestavbě a rozšíření prostoru v jižním křídle zámku vzniklo podle návrhu architekta J. A. Giessla v letech 1787 až 1789 první teplické kamenné veřejné divadlo, které už začalo sloužit i dalším obyvatelům a hostům lázeňského města. V něm pak hostovaly nejrůznější divadelní společnosti, soubory i přední světoví umělci.
(zobrazit)1874 | uzavření
Po otevření Městského divadla v roce 1874 provoz v Zámeckém divadle utichl. Po dalších padesát let sloužilo jen příležitostně jako soukromá scéna.
(zobrazit)1929 | rekonstrukce
V letech 1929 - 1931 bylo přestavěno zámecké divadlo na obytné místnosti a na knihovnu.

lidé

(zobrazit)Johann August Giesel |hlavní architekt

Německý architekt . Žák Friedricha Augusta Krubsacia a Jeana Francoise Chalgrina. Je považován za představitele francouzského klasicismu. V roce 1783 byl jmenován drážďanským stavebním inspektorem, od roku 1797 zastával funkci architekta (zahradní architekturu nevyjímaje) krále Antonína Saského.

Zdroj: Wikipedia


historie

 

Na konci 18. století se Teplice staly módními lázněmi značného významu, které svou návštěvností často předčily Karlovy Vary. Scházeli se zde nejen běžní lázeňští hosté, ale i významné osobnosti kultury či evropští monarchové. Panství Teplice bylo hlavním sídlem rodu Clary-Aldringen, kteří se také systematicky starali o kultivaci a stavební rozvoj tohoto kulturně-léčebného centra, zvláště pak po velkém požáru Teplic v roce 1793. Jejich teplický zámek má dnes pět křídel s nádvořím otevřeným do zámeckého parku. František Václav Clary Aldringen měl soukromé divadlo pro přátele a rodinu, ve kterém sám hrál. Vzniklo ve východním traktu v roce 1751 a zaniklo patrně při stavbě divadla nového. Nedochovalo se o něm téměř žádných zpráv.

 

V polovině 18. století bylo k tehdejší podobě zámecké stavby přidáno nové západní křídlo. K němu bylo na popud Jana Nepomuka Clary-Aldringena, který vlastnil panství mezi lety 1778 – 1826, jako další přístavba a prodloužení tohoto křídla postaveno zámecké divadlo mezi lety 1787 – 1789 ve stylu francouzského klasicismu se samostatným vchodem. Stavba byla provedena podle návrhu Johanna Augusta Giesela z Drážďan a pod vedením stavitele Jana Kurzera. Vnitřní výzdoba byla dílem saských umělců Johanna Gottfrieda Benedikta Theileho a Christiana Gottloba Castelliho, kteří byli také autory dekorací. V červenci roku 1789 bylo divadlo otevřeno. 

 

Patrová přístavba křídla byla postavena v jižní části západního křídla zámku. Na východní fasádě do parku byla členěna pilastry a osmi okny ozdobenými girlandami a předstupovala z linie fasády západního křídla a opět se zužovala v šíři jedné okenní osy na svém jižním konci. Na západní téměř zůstávala v linii, avšak byla zhruba v jedné třetině opatřena vybočujícím přístavkem čtvercového půdorysu. Při úpravách zámku mezi lety 1797 – 1820 bylo divadlo v roce 1800 rozšířeno na jižním konci o užší vstupní empírovou část s navazujícími dvěma slepými okenními osami k vnější fasádě vystupující na západě a ustupující na východě. Její průčelí orientované na jih je obráceno do zámeckého parku. Jeho štít je posazen na římse a kladí s triglyfy, jež je nasazeno na dórské hlavice čtyř polosloupů. Tympanon štítu má figurálně ornamentální reliéf s štukovými rozviliny a putti, kteří drží lyru a slunce - stylizovaný emblém hudby. Po stranách schodiště původně stály sochy múz Melpomené – tragedie a Thálie – komedie, avšak ve čtyřicátých letech devatenáctého století byly odstraněny. Tři vchody s půlkruhovým záklenkem vedly do vestibulu, z něhož procházela chodba podél západní zdi, z níž byla nejprve přístupná úzká předsíň s vchody na schodiště a do lóží a hlediště.  Druhý vchod se nachází v západní fasádě vedoucí ke schodišti do parteru a galerii.

 

Divadelní sál měl rozměry 10 na 5,6 metrů a byl 5,5 metrů vysoký. Nacházel se v něm prostor kukátkového typu s hledištěm s devíti řadami lavic s uličkou uprostřed směrem od jeviště k hlavnímu vchodu. Půlkruhem zakončené hlediště mělo ve své ose vchod, nad nímž byla vedena galerie na půdorysu lyry. V přízemí po stranách podélně k lavicím blízko orchestřiště se nacházely dvě otevřené lóže oddělené pažením, z nichž ta napravo od jeviště patřila knížecí rodině. Strop byl ozdoben malbou s hlavou Apollóna v paprscích a ornamentální napodobeninou štuků a lustrem uprostřed. V šířce proscéniového portálu zdůrazněného kazetovou kulisovou špaletou bylo umístěno ohrazené orchestřiště. Nad jevištěm se nacházelo provaziště s tahy, pro které zde byly zesílené krovy, na kterých byla zavěšena soustava dutých hřídelí a lan. Jeviště bylo vybaveno třemi páry kulis a propadlem. Divadla mělo kapacitu 285 míst. Nebylo patrně nijak významně upravováno až do dvacátého století.

 

Během lázeňské sezóny v něm hrály kočující společnosti např. Vlastenecká společnost českého divadla a mimo ni v zimě ochotníci, kteří výnos věnovali na charitu. Mezi ochotníky často patřila vysoká šlechta a příslušníci rodiny Clary – Aldrigen.  Divadlo bylo často otevřeno pro lázeňskou veřejnost. Alfred Javorin uvádí, že vstupné do malého, ale dobře vybaveného divadla činilo 3 zlaté za loži, 1 zlatý za křeslo, 40 krejcarů za 1. místo, 20 krejcarů za 2. místo a 7 krejcarů za místo na galerii. Je možné, že v hledišti byly uzamykatelná sedadla, z nichž jedno vlastnil i Goethe, taková jaká se dodnes zachovala v městském divadle v Greinu v Rakousku. Jiná slavná osobnost – Giacomo Casanova - pro divadlo měl také napsat jednu ze svých her.

 

V roce 1858 bylo divadlo opraveno. Teplická městská rada poskytovala v třetí čtvrtině devatenáctého století divadlu každoroční subvence na provoz. S industriálním rozvojem města se rozšiřoval i počet obyvatel, kterým již malé zámecké divadlo přestalo vyhovovat jak po technické stránce, tak nároky na komfort. Vedle toho se průběžně zvyšovala návštěvnost lázní.  Městská rada rozhodla 25. 5. 1871 o postavení nového divadla, více odpovídajícímu zvýšenému zájmu o divadlo. Po otevření městského divadla v roce 1874 již prostory sloužily divadlu pouze občasně.

 

Trvalý provoz v divadle existoval v obdobích 1787 – 1820 a 1843 – 1887 a pak příležitostně do roku 1929, kdy bylo divadelní křídlo přestavěno na byt a částečně na knihovnu. Poté jej v roce 1931 zachvátil požár. Z původní dispozice se tak dochoval pouze vstupní salón, chodba a sál. Původní foyer divadla sloužil jako obřadní síň a poté jako jazz klub. Zámek po vysídlení německého etnika připadl státu a od roku 1947 v něm sídlí muzeum. Zatímco často ostatní zámecká divadla sloužila pro soukromé potřeby feudality, toto divadlo od svého počátku přesahovalo takto úzkou funkcionalitu a sloužilo společnosti, která se scházela ve zdejších lázních. Tomu odpovídala i pozornost věnovaná reprezentativnímu exteriéru jako vyjádření důstojenství jako chrámu umění, podobně jako tomu bylo v případě Stavovského divadla.

 

 

 

Prameny a literatura:

 

POSPÍCHALOVÁ, Dana. První Městské divadlo v Teplicích v letech 1874-1878, aneb, Pýcha města i jeho obyvatel = Das erste Stadttheater in Teplitz in den Jahren 1874-1878, oder, Der Stolz der Stadt und ihrer Bewohner. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2005. 159 s. ISBN 80-7044-717-6.

MICHLOVÁ, Jana. Zámecké divadlo v Teplicích: divadelní cedule ve sbírce knihovny muzea. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2008. 100 s. ISBN 978-80-85321-54-8.

Teplitz-Schönauer Anzeiger: Deutsches Tageblatt 1861-1936. Dostupné z:

http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=tsa

Státní oblastní archiv Litoměřice, pobočka Děčín, fond Velkostatek Teplice

PORT, Jan. Claryovské knížecí divadlo v Teplickém zámku. Za starou Prahu: věstník klubu Za starou Prahu. Praha: Klub Za starou Prahu, 1929, roč. 13. Str. 30-32

SUCHEVIČ, Sáva. Poznámka k dějinám zámeckého divadla v Teplicích. In:  JIRSÍK, Josef a  Sáva SUCHEVIČ. Ústecké kapitoly vlastivědné. Ústí nad Labem : KNV v Ústí nad Labem, 1955. Knižnice Ústecka ; sv. 8.

 

 

Tágy: Zámecké divadlo, Empír

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřiplusdva=