enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Národní dům

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1921 | stavba

lidé

historie

První záznamy o divadle v České Třebové zmiňují uvedení pašijové hry v boudě na náměstí po roce 1800. V průběhu 19. stol. se hrálo se na mnoha místech ve městě zvláště poté, co železnice po roce 1845 přispěla k rozvoji města a odvozeně i jeho kultury. Amatérští herci sdružení v Družstvu ochotníků působili ve městě od roku 1830 a po roce 1860 hráli na zařízených jevištích v hostincích U Ploců, U Hýblů či U Vostárků na Trávníku s plátěnými dekoracemi, které namalovali studenti a malíř K. Fiala.

 

V roce 1880 založili ochotníci Spolek divadelních ochotníků v České Třebové Hýbl a našli útočiště v hostinci U nádraží.  Vybudovali si zde nové jeviště za 400 zlatých a dne 12. 9. 1880 jej slavnostně otevřeli hrou Vlastenci bohumilí od E. Zünglera.  V roce 1889 se divadelníci usadili v hostinci U Sokola na náměstí, kde si nechali zmodernizovat jeviště a malíři Krátký, Maryška a Leník pro ně opravili staré dekorace a také namalovali nové.  Poté ochotníci účinkovali ve Felcmanově hostinci.  Roku 1922 našli na dlouhou dobu své působiště v sále Národního domu v Kozlovské ulici.  

 

Tato budova byla původně mlýn postavený v roce 1843, ke kterému o něco později stavitel Jan Žák přistavěl jednopatrový dům. Po nějaký čas do roku 1875 zde byl i hostinec.  V roce 1888 budovu koupil mosazník František Hurt, který si v roce 1895 zažádal o hostinskou koncesi, která mu byla i udělena. Následně si nechal místním stavitelem Františkem Plašilem vedle hostince postavit i taneční sál. Práce byly zahájeny  dne 13. 9  1899 a byly dokončeny 1. 8. následujícího roku a poté městská stavební komise 18. 9. nové prostory zkolaudovala.

 

Jednalo se o patrovou přístavbu k převýšené hmotě bývalého mlýna, která byla obrácena do ulice vchodem a dvěma vysokými okny s půlkruhovými záklenky.  Sál měl rozměry 13,5 m na 14,6 a byl 5,78 vysoký s galerií na konzolách určenou výhradně pro hudebníky.  Jeviště se v něm nenacházelo.  Byla do něj již zavedena elektřina. Sál byl přístupný z hostinských místností, šatny a skrze samostatný vchod z ulice.  Hurtův hostinec odkoupilo v roce 1909 město a v roce 1921 jej prodalo spolku Národní dům, jehož členové z valné většiny tvořili členové Národně socialistické strany v České Třebové,  aby tak strana získala zázemí pro svůj politický a spolkový život.   Strana nechala v témže roce přestavět sál firmou Rössler a Kudlík.  Finance na přestavbu získávala od svých členů ve formě dlužních úpisů a příspěvků.

   

Dispozice sálu a vnější vzhled se dochovaly z této přestavby. Trojosé průčelí s centrálním vchodem sevřeným pilastry v klasickém stylu bylo završeno kladím s nápisem Národní dům a sedlovou střechou. S ní tvořil jednu frontu přístavek s vchodem s půlkruhovým obloukem přilehlým na levé straně a třemi okny završený balkónem se zábradlím.  Centrální vchod v hlavní fasádě vedl přímo do moderního sálu s provazištěm s valenou klenbou.  Jevištní portál byl završen oválnou klenbou.  Po jeho stranách byla v sále později instalována masivní plechová kamna na uhlí. Vedle jeviště se nacházelo zázemí v podobě šaten pro herce a dalšího zázemí.

 

Multifunkční sál začali od roku 1922 sál využívat také ochotníci z divadelního spolku Hýbl.  Vedle tanečních zábav se zde konaly schůze strany a další kulturní akce jako plesy, maškarní bály, besídky, koncerty či taneční kurzy.  Následně byl adaptován v roce 1929 i původní hostinec a přistavěn v něm Malý sál.    

 

Během druhé světové války byl Národní dům zabrán a činnost spolku byla přerušena.  Divadelní spolek Hýbl byl v roce 1950 administrativně spojen s divadelním odborem Sokola pod závodním klubem ROH Hýbl a nadále působil v Národním domě.  Nemovitost přešla v roce 1954 do vlastnictví státu, který jej poskytl Závodnímu klubu ROH železničářů a posléze v 80. letech Jednotnému klubu pracujících, Sdruženému klubu pracujících a dalším organizacím. V druhé polovině 80. let shledaly příslušné orgány technický stav jeviště naprosto nevyhovující a zakázaly používat tahy, lávku i další zařízení, která byla poté demontována. Po pádu komunistického režimu se budova ocitla bez využití a České dráhy jí marně nabízely k prodeji, zatímco budova značně chátrala.  

 

Po převzetí budovy novým majitelem prošel Národní dům v novém tisíciletí renovací podle architektonické studie Jiřího Jandery. Dnešní dispozice sálu je zachována ve své původní podobě a je využívána jako restaurační prostory. Celý Národní dům slouží jako multifunkční zařízení s restaurací, které hostí plesy, kongresy, schůze či sportovní a společenské akce.  

 

 

Prameny a literatura:

Šebela, Martin. Národní dům v České Třebové. Českotřebovský zpravodaj – leden 1992, XXIII, č. 1, s. 22- 24.

ŠEBELA, Jan et al. Toulky minulostí Českotřebovska. 1. vyd. Česká Třebová: Lorien JK, 2000-2001. 2 sv. (293, 447 s.). ISBN 80-903042-1-4.  s. 78.   

MIKOLECKÝ,  Milan. Dělnický dům v České Třebové – minulost a současnost, Českotřebovský zpravodaj. Česká Třebová: Městský úřad, [1995]-2001.  1997, č. 6, s. 28–31. 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětpluspět=