Již v 18. století se začala formovat tzv. „krabicová scéna”. Vytvářela se pomocí okna či dveří, které se vsunuly mezi dvě kulisy (později se množství atributů na scéně zvyšovalo). Na velká jeviště tedy postupně začaly pronikat „pokojíkové scény”. Zhruba v polovině 19. stol. se krabicová scéna ujala jako základ pro scénování interiérů.