enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Soukenické divadlo

alias Alte Tuchmachertheater, Zunfttheater
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)15.10.1820 | otevření

(zobrazit)23.4.1879 | požár
Požár stavbu zcela zničil.

historie

Ke konci 18. století se po zrušení nevolnictví v Liberci rozvíjelo soukenictví a tkalcovství v rané fázi protoindustrializace. V jeho okolí vznikaly na počátku 19. století textilní manufaktury, jejichž produkce byla sycena potřebami armády v napoleonských válkách, která se však dostala do krize po jejím skončení. S rostoucí výrobou a rozvojem nákladnického systému a poté manufaktur rostl i počet obyvatel města a s ním i jejich kulturní potřeby. Již v 18. století bylo divadlo hráno studenty v mistrovském domě soukeníků a poté v sále ve Staré radnici.

 

Cech soukeníků se rozhodl 19. prosince 1819 postavit divadelní budovu. Stavba jimi mohla být financována, neboť měli značné zisky z vlastnictví svých domů a z poplatků nových členů. Výdaje měly dosáhnout 25 151 zlatých a 24 krejcarů. Stavba začala v březnu 1820 a divadlo bylo slavnostně otevřeno 15. října 1820 slavností, ve které zednický mistr předal ozdobný klíč od divadla předsedovi soukenického spolku a poté prošel městem k divadlu slavnostní průvod členů cechu a tovaryšů s cechovní korouhví a truhlou. Slavnost vyvrcholila odhalením cechovního erbu na uliční frontě divadla. O den později se konalo první představení hry „Armuth und Edelsinn“ od Augusta von Kotzebue s hereckým obsazením složeným převážně z předních občanů města.

 

Novoklasicistní divadlo se nacházelo na východním rohu severní fronty dnešního Sokolovského náměstí v svažitém terénu. Jeho trojosá uliční fasáda dlouhá 11,4 m byla rytmizována čtyřmi hladkými polosloupy vysokého řádu s iónskými hlavicemi, jejichž voluty byly spojeny ozdobnými řetězci. Tyto polosloupy členily fasádu do tří os a v každé z nich se nacházel jeden vchod. Střední z nich byl zdůrazněn nadpražní římsou. V prvním patře každou osu prolamovalo obloukové okno. Vnější dva polosloupy byly osazeny lucernami asi ve třetině své výšky. Zděná fasáda vrcholila atikou s frontonovým štítem, jehož vrchol se nacházel v ose fasády a jehož základna byla široká jako polovina této fasády. V jeho tympanonu se nacházel erb soukenického cechu pod a pod ním vlys s letopočtem MDCCCXX. Po pravé straně budovy se prudce svažovala ulice Tovaryšský vrch (tehdy Knappenberg), do níž byla obrácena tříetážová 32,95 metrů dlouhá fasáda divadla. Ta byla prolomena řadou devíti oken v horních dvou patrech. Součástí budovy byla i noclehárna pro soukenické tovaryše v suterénu budovy pod úrovní vstupního průčelí, nejprve přístupná z jednoho vchodu v průčelí a později se samostatným vchodem.

 

Vnitřek budovy byl z velké části ze dřeva. Nacházelo se zde 114 sedadel v deseti řadách v předním parteru a za nimi dalších 200 míst na stání. V první pořadí byla středová lóže s 26 sedadly, vykrojená dřevěnými přepážkami, a blízko jeviště byly další dvě postraní lóže pro dvacet diváků. Levá hraběcí lože měla přístup z vedlejšího domu a nobilita tak mohla držet sociální odstup od prostých řemeslníků. Na obou stranách prvního pořadí, neseného dřevěnými dórskými sloupy, se nacházely místa na stání. Druhé pořadí mělo dalších 280 míst s nízkým stropem a špatným výhledem na jeviště, který mnohé z diváků nutil se vyklánět. To vedlo v roce 1875 k údajnému neštěstí, kdy jeden mladík z galerie spadl. Celková kapacita byla kolem 760 diváků. Divadlo bylo také vybaveno orchestřištěm. Podle jednoho z libereckých novinových komentátorů se mělo divadlo podobat starému Burgtheateru ve Vídni. Sál byl osvětlen lustrem se čtyřmi olejovými lampami zavěšeným na stropě v bílé, modré a zlatavé barvě. Jednoduché jeviště mělo 7 metrů na šířku a bylo 10,4 metrů hluboké.  V divadle chyběly šatny a tak se herci převlékali za postraními scenériemi či pod jevištěm. Divadlo mělo provaziště a propadliště, které také sloužilo jako knihovna a místnost pro zkoušení zpěváků.

 

Divadlo jako instituce byla vlastnictvím soukenického cechu. Patrně již někdy mezi lety 1822–1834 došlo k  stavebním úpravám a budova byla rozšířena o 6,78 m, kdy byly přistavěny dvě šatny pro pány a dámy v patře na úrovni jeviště, šatna pro sboristy a úschovna dekorací a nábytku. Z pozdějších let se zachovala zmínka o oponě, na níž byly zobrazeny vykopávky buď z Pompejí nebo z Herkulanea, a ta byla v roce 1862 nahrazena oponou namalovanou malířem Burianem s motivem starého Liberce.

 

Divadlo nebylo nejdříve vytápěno a hrálo se pouze tři až čtyři měsíce v roce. Kamna byla instalována v roce 1852, což umožnilo prodloužení sezóny od září do velikonoc. V roce 1860 bylo zavedeno plynové osvětlení nákladem 400 zlatých. Postupem času divadelní budova přestávala vyhovovat zvýšeným nárokům na pohodlí obecenstva i prostorovým nárokům divadelníků a nebylo vhodné ani z hlediska protipožární ochrany. Jako protipožární prevence bylo divadlo vybaveno velkým sudem s vodou, několika vodními nádržemi a hasicím přístrojem. Roku 1872 byl ustanoven divadelní výbor, který měl ve své agendě nápravu a snažil se shromáždit dostatečné množství financí prostřednictvím dobrovolných sbírek. V nepříznivé atmosféře hospodářské krize po krachu na vídeňské burze v roce 1873 byl výsledek nevalný a spolek se dobrovolně rozpustil po třech letech existence a předal magistrátu fond ve výši 4 561 zlatých.

 

V noci z 23. na 24. dubna 1879 se na jevišti v divadle z neznámých příčin rozhořel požár, který se rychle šířil díky dřevěnému vnitřku budovy. V průběhu požáru patrně i ještě vzplanul plyn, jehož přívod byl uzavřen až později. Hasiči se od jistého momentu mohli pouze snažit, aby požár nepřeskočil na sousední budovy. Z divadla tak vzápětí zbyly pouze ohořelé vnější zdi. Město využilo část staveniště na rozšíření ulice Tovaryšský vrch a druhou část koupil obchodník Franz Posselt, který zde nechal postavit nový dům. Město poté na jiném místě nechalo vystavět novou prestižní divadelní budovu podle projektu firmy Fellner a Helmer, která zdobí město dodnes.

 

 

Literatura:

 

 

Almanach des Stadt-Theaters zu Reichenberg. Boržutzky, Anton Philipp, ed. a Schimbke, R., ed. Reichenberg: [s.n.], 1859-1860.

Lug, Viktor. Zum Jubeljahre des Reichenberger Stadttheater.  Reichenberger Zeitung. Reichenberg: Stiepel, 1860-1938. ISSN 1214-6587. 17.9. 1933, s. 20

HORÁKOVÁ, Libuše. Ze starého Liberce: 1352-1945. V Liberci: Městský národní výbor, 1970. 59 stran.

RON, Vojtěch a TOMSA, Jaroslav, ed. O starém divadle v Liberci. Liberec: Česká beseda, 1994. 15 s. Zprávy České besedy: Sborník krajanského sdružení rodáků a přátel Liberecka; Sv. 77.

Kniha o Liberci. 2., dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog, 2004. 704 s. ISBN 80-86761-13-4.

JANÁČEK, Jiří. Čtení o německém divadle v Reichenbergu. Liberec: Roman Karpaš - RK, 2010. 127 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-87100-12-7.

 

 

 

Autor: Jan Purkert

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřiplusšest=