Soukenické divadlo
alias Alte Tuchmachertheater, ZunfttheaterSokolovské náměstí 258/20, | |
ukaž na mapě |
významné události
historie
Ke konci 18. století se po zrušení nevolnictví v Liberci rozvíjelo soukenictví a tkalcovství v rané fázi protoindustrializace. V jeho okolí vznikaly na počátku 19. století textilní manufaktury, jejichž produkce byla sycena potřebami armády v napoleonských válkách, která se však dostala do krize po jejím skončení. S rostoucí výrobou a rozvojem nákladnického systému a poté manufaktur rostl i počet obyvatel města a s ním i jejich kulturní potřeby. Již v 18. století bylo divadlo hráno studenty v mistrovském domě soukeníků a poté v sále ve Staré radnici.
Cech soukeníků se rozhodl 19. prosince 1819 postavit divadelní budovu. Stavba jimi mohla být financována, neboť měli značné zisky z vlastnictví svých domů a z poplatků nových členů. Výdaje měly dosáhnout 25 151 zlatých a 24 krejcarů. Stavba začala v březnu 1820 a divadlo bylo slavnostně otevřeno 15. října 1820 slavností, ve které zednický mistr předal ozdobný klíč od divadla předsedovi soukenického spolku a poté prošel městem k divadlu slavnostní průvod členů cechu a tovaryšů s cechovní korouhví a truhlou. Slavnost vyvrcholila odhalením cechovního erbu na uliční frontě divadla. O den později se konalo první představení hry „Armuth und Edelsinn“ od Augusta von Kotzebue s hereckým obsazením složeným převážně z předních občanů města.
Novoklasicistní divadlo se nacházelo na východním rohu severní fronty dnešního Sokolovského náměstí v svažitém terénu. Jeho trojosá uliční fasáda dlouhá 11,4 m byla rytmizována čtyřmi hladkými polosloupy vysokého řádu s iónskými hlavicemi, jejichž voluty byly spojeny ozdobnými řetězci. Tyto polosloupy členily fasádu do tří os a v každé z nich se nacházel jeden vchod. Střední z nich byl zdůrazněn nadpražní římsou. V prvním patře každou osu prolamovalo obloukové okno. Vnější dva polosloupy byly osazeny lucernami asi ve třetině své výšky. Zděná fasáda vrcholila atikou s frontonovým štítem, jehož vrchol se nacházel v ose fasády a jehož základna byla široká jako polovina této fasády. V jeho tympanonu se nacházel erb soukenického cechu pod a pod ním vlys s letopočtem MDCCCXX. Po pravé straně budovy se prudce svažovala ulice Tovaryšský vrch (tehdy Knappenberg), do níž byla obrácena tříetážová 32,95 metrů dlouhá fasáda divadla. Ta byla prolomena řadou devíti oken v horních dvou patrech. Součástí budovy byla i noclehárna pro soukenické tovaryše v suterénu budovy pod úrovní vstupního průčelí, nejprve přístupná z jednoho vchodu v průčelí a později se samostatným vchodem.
Vnitřek budovy byl z velké části ze dřeva. Nacházelo se zde 114 sedadel v deseti řadách v předním parteru a za nimi dalších 200 míst na stání. V první pořadí byla středová lóže s 26 sedadly, vykrojená dřevěnými přepážkami, a blízko jeviště byly další dvě postraní lóže pro dvacet diváků. Levá hraběcí lože měla přístup z vedlejšího domu a nobilita tak mohla držet sociální odstup od prostých řemeslníků. Na obou stranách prvního pořadí, neseného dřevěnými dórskými sloupy, se nacházely místa na stání. Druhé pořadí mělo dalších 280 míst s nízkým stropem a špatným výhledem na jeviště, který mnohé z diváků nutil se vyklánět. To vedlo v roce 1875 k údajnému neštěstí, kdy jeden mladík z galerie spadl. Celková kapacita byla kolem 760 diváků. Divadlo bylo také vybaveno orchestřištěm. Podle jednoho z libereckých novinových komentátorů se mělo divadlo podobat starému Burgtheateru ve Vídni. Sál byl osvětlen lustrem se čtyřmi olejovými lampami zavěšeným na stropě v bílé, modré a zlatavé barvě. Jednoduché jeviště mělo 7 metrů na šířku a bylo 10,4 metrů hluboké. V divadle chyběly šatny a tak se herci převlékali za postraními scenériemi či pod jevištěm. Divadlo mělo provaziště a propadliště, které také sloužilo jako knihovna a místnost pro zkoušení zpěváků.
Divadlo jako instituce byla vlastnictvím soukenického cechu. Patrně již někdy mezi lety 1822–1834 došlo k stavebním úpravám a budova byla rozšířena o 6,78 m, kdy byly přistavěny dvě šatny pro pány a dámy v patře na úrovni jeviště, šatna pro sboristy a úschovna dekorací a nábytku. Z pozdějších let se zachovala zmínka o oponě, na níž byly zobrazeny vykopávky buď z Pompejí nebo z Herkulanea, a ta byla v roce 1862 nahrazena oponou namalovanou malířem Burianem s motivem starého Liberce.
Divadlo nebylo nejdříve vytápěno a hrálo se pouze tři až čtyři měsíce v roce. Kamna byla instalována v roce 1852, což umožnilo prodloužení sezóny od září do velikonoc. V roce 1860 bylo zavedeno plynové osvětlení nákladem 400 zlatých. Postupem času divadelní budova přestávala vyhovovat zvýšeným nárokům na pohodlí obecenstva i prostorovým nárokům divadelníků a nebylo vhodné ani z hlediska protipožární ochrany. Jako protipožární prevence bylo divadlo vybaveno velkým sudem s vodou, několika vodními nádržemi a hasicím přístrojem. Roku 1872 byl ustanoven divadelní výbor, který měl ve své agendě nápravu a snažil se shromáždit dostatečné množství financí prostřednictvím dobrovolných sbírek. V nepříznivé atmosféře hospodářské krize po krachu na vídeňské burze v roce 1873 byl výsledek nevalný a spolek se dobrovolně rozpustil po třech letech existence a předal magistrátu fond ve výši 4 561 zlatých.
V noci z 23. na 24. dubna 1879 se na jevišti v divadle z neznámých příčin rozhořel požár, který se rychle šířil díky dřevěnému vnitřku budovy. V průběhu požáru patrně i ještě vzplanul plyn, jehož přívod byl uzavřen až později. Hasiči se od jistého momentu mohli pouze snažit, aby požár nepřeskočil na sousední budovy. Z divadla tak vzápětí zbyly pouze ohořelé vnější zdi. Město využilo část staveniště na rozšíření ulice Tovaryšský vrch a druhou část koupil obchodník Franz Posselt, který zde nechal postavit nový dům. Město poté na jiném místě nechalo vystavět novou prestižní divadelní budovu podle projektu firmy Fellner a Helmer, která zdobí město dodnes.
Literatura:
Almanach des Stadt-Theaters zu Reichenberg. Boržutzky, Anton Philipp, ed. a Schimbke, R., ed. Reichenberg: [s.n.], 1859-1860.
Lug, Viktor. Zum Jubeljahre des Reichenberger Stadttheater. Reichenberger Zeitung. Reichenberg: Stiepel, 1860-1938. ISSN 1214-6587. 17.9. 1933, s. 20
HORÁKOVÁ, Libuše. Ze starého Liberce: 1352-1945. V Liberci: Městský národní výbor, 1970. 59 stran.
RON, Vojtěch a TOMSA, Jaroslav, ed. O starém divadle v Liberci. Liberec: Česká beseda, 1994. 15 s. Zprávy České besedy: Sborník krajanského sdružení rodáků a přátel Liberecka; Sv. 77.
Kniha o Liberci. 2., dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog, 2004. 704 s. ISBN 80-86761-13-4.
JANÁČEK, Jiří. Čtení o německém divadle v Reichenbergu. Liberec: Roman Karpaš - RK, 2010. 127 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-87100-12-7.
Autor: Jan Purkert
Jan Purkert:
Divadlo Drak, Divadlo Šumperk, Malé divadlo České Budějovice, Městské divadlo Děčín, Slovácké Divadlo, Stálá divadelní scéna Klatovy, Těšínské divadlo Český Těšín, Národní dům, Pelcovo divadlo Rychnov nad Kněžnou, Dům kultury Žďár nad Sázavou, Divadlo ve Valdštějnské zahradě, Přírodní divadlo Divoká Šárka, Palác Akropolis, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Bytové divadlo Vlasty Chramostové, Boučkovo loutkové divadlo v Jaroměři, Divadlo Lampion, Městské divadlo, Divadlo na Výstavišti, Záloženské divadlo v Chrudimi, Německé divadlo Plzeň, Divadlo Alhambra, Soutěž na Ústřední dům armády, Prozatímní divadlo , Studio dell arte / Solnice, Jiříkovo Divadlo, Městské divadlo Na Poště, Divadlo v hotelu Piast, Divadlo Brandýs nad Orlicí, Divadlo na Nivách, Divadlo v paláci Typos , Lidové divadlo , Kulturní dům DELTA Břeclav, Divadlo Karla Čapka Děčín, Pašijový dům, Městské divadlo, Městské divadlo v Nadsklepí, Divadelní Dvorana, Městské divadlo, Lidové divadlo, Městské divadlo Nový Bor, Jiráskovo divadlo, Městské divadlo, Městské divadlo, Divadlo v Kotcích, Kino Marx, Kulturní dům, Tylovo divadlo, Divadlo Z, Dělnický dům, Soukenické divadlo, Divadlo Krakonoš, HaDivadlo, Německý dům, Kabinet múz, Loutkove divadlo Radost, Besední dům, Divadlo Dialog, Bezbariérové divadlo BARKA, Buranteatr, Klub Starý pivovar, Závodní klub, Divadlo Konvikt, Divadlo 29, Měšťanská beseda, Divadlo Čas, ROX/NOD, Goja Music Hall, La Fabrika, Multikulturní centrum Fabrika, Loutkové divadlo, Hoffmannovo divadlo, Malá Scéna , Městské divadlo, Divadlo v Lidovém Domě, Dům kultury, Kulturní Dům Karlov, Divadlo Boleradice, Dům kultury Metropol, Kulturní epicentrum Bazilika, Klicperův dům, Kulturní dům TRISIA, Divadlo Čtyřlístek, Národní dům, Kulturní dům Petra Bezruče, Multifunkční centrum, Studio Beseda, Městské divadlo, Diod - divadlo otevřených dvěří, Bouda, Klub Dividýlka - Hejtmanský Dvůr, Divadlo Miroslava Horníčka, Národní dům, Zámecké divadlo v Měšicích, České divadlo na Malé Straně v Kajetánském domě, Nové české divadlo v Růžové ulici, Divadlo Polárka, Divadlo Počernice, Reduta, Divadlo v nové radnici, Comoedien-Haus, Divadlo Orfeus, Zámecké divadlo v Duchcově, Městské divadlo, Zámecké divadlo ve Velkých Hošticích, Kulturní dům Akord, Městský Dům Kultury, Comoedien-Haus, Zámecké divadlo v Teplicích, Zámecké divadlo v Třebíči, Zámecké divadlo Holešov, Zámecké divadlo v Jezeří, Zámecké divadlo v Náchodě, Městské kino Jas, Plzeň Jižní předměstí, Kulturní Centrum Zahrada, Lesní divadlo, Kulturní centrum města Týniště nad Orlicí, Klub Cirkus, Zámecké divadlo v Jaroměřici nad Rokytnou, Zámecké divadlo v Jindřichově Hradci, Zámecké divadlo ve Slezských Rudolticích, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Thunovské divadlo, Divadelní studio Marta, Zámecké divadlo v Bystřice pod Hostýnem, Zámecké divadlo v Roudnici, Zámecké divadlo v Žamberku, Zámecké divadlo, Divadlo Kampa, Divadlo Mana, KC Semilasso, Malá scéna, Divadlo Pluto, Divadlo pod lampou, Kulturní dům Peklo, Divadlo Na Kopečku, Divadlo EXIL, Divadlo Gong, Divadlo J. K. Tyl, Kabaretní divadélko Labuť, Divadlo Dobeška, MeetFactory, Divadlo Refektář, Divadlo U Valšů, Kulturní dům Střelnice, Kladenské divadélko, Kulturní středisko Lovoš, Divadlo rozmanitostí, Divadlo Karla Hackera, Kulturní dům Crystal, Labyrint Divadla Drak, Loutkové divadlo Srdíčko, Přerovský Kašpárek, Aréna Na hradbách, Divadlo v radnici, Kabaret Lucerna, Divadlo Tramtarie Olomouc, Scéna loutkového divadla, Kulturní dům Na Rybníčku, Kulturní Centrum, Kulturní centrum, Dům kultury, Kulturní dům, Kulturní centrum Kaskáda v Bílině, Divadlo bez Hranic, Městské kulturní zařízení, Národní dům, Dům Kultury Poklad, Malostranská beseda, Německý dům, Hotel Friml, Lidový dům, Dům kultury, Malá scéna, Dům Kultury, Královské městské národní divadlo, Loutkové divadlo, Divadlo v Růžodole, Dělnický dům, Malé divadlo (staré), Národní dům, Divadlo v Ústavu Choromyslných, Městské divadlo, Hornický dům, Lidový dům, Letní divadlo Budilovo, Divadelní sál, Městský dům, Městské divadlo, Národní dům, Besední dům, Lidový dům, Colloseum, Divadlo Deklarace, Městské divadlo, Národní Dům, Divadlo feriálních osad, Městské divadlo, Tylovo divadlo, Divadelní sál radnice, Divadlo dětí, Katolický dům, Spolkový dům, Záloženský dům, Městské divadlo, Husův sbor, Záloženský dům, Městské divadlo, Divadelní svět loutek, Sokolský dům, Měšťanská beseda, Divadlo v sokolovně, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Zámecké divadlo, Elysium, Dělnický dům, Loutkové divadlo Sokola v Praze-Libni, Katolický dům, Royal Theatre and ClubDodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data