Divadelní architektura - vize a možnosti

 

 

 V rámci v workshopu "Divadelní architektura - vize a možnosti" studenti osmi architektonických škol z České republiky, Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska v letním semestru 2009 navrhovali ideální podobu "divadlo pro 21. století" do slovinské Lublaně. Nejprve se v březnu 2009 na krátkém pracovním setkání sešli v Lublani, následně na zadání pracovali na svých domovkých univerzitách. Práce se staly výstavou vybraných studentských prací v říjnu 2009 v Lublani.

 

 

 

 

 

Záštitu nad celou akcí převzal přední slovinský architekt Vojteh Ravnikar. Kromě jeho ateliéru na Fakultě architektury Univerzity v Lublani se workshopu účastnily ateliéry Vladimíra Soukenky na ČVUT v Praze, Jiřího Suchomela z TU Liberec a Jiřího Knesla a Jakuba Kynčla na VUT v Brně. Dále pak ateliéry Imre Vaška na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě a Ksenie Piatkowské na Gdaňské Polytechnice, Jacka Rybarkiewicze z Katedra urbanistiky Slezské polytechniky v Gliwicích a Pétera Klobusovszkého z Katedry navrhování veřejných budov Budapešťské technické a ekonomické univerzity.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Studenti měli jednak za úkol vypořádat se s nezastavěnou parcelou v centru Lublaně, jednak navrhnout novou budovu tak, aby odpovídala současným divadelním tendencím. Při práci jim byly oporou pedagogové zúčastněných fakult architektury: Péter Klobusovszki (BME, Budapešť), Jakub Kynčl, Vítězslav Nový, Jan Sochor (VUT, Brno), Ksenia Piątkowska (Politechnika Gdańska, Gdańsk), Jacek Rybarkiewicz (Politechnika Śląska, Gliwice), Jiří Suchomel (TU, Liberec), Marek Teska (ČVUT, Praha), Imro Vaško (VŠVU, Bratislava), Marusa Zorec (Univerza v Ljubljani, Lublaň).

 

Workshop koncepčně připravil přední slovinský architekt a pedagog na lublaňské fakultě architektury Vojteh Ravnikar. Ve spolupráci s vedením města a Slovinským divadelním muzeem v Lublani byla pro nové divadlo vybrána parcela v samém centru metropole, která je už několik desetiletí předmětem úvah architektů a urbanistů. Jedná se o nezastavěný vnitroblok poblíž náměstí Kongresni trg, které na začátku čtyřicátých let 20. století upravil slavný slovinský architekt Jože Plečnik. Plečnik v Lublani zanechal svou výraznou stopu i na jiných místech. Vedle řady budov, které zde postavil, je rovněž autorem úprav mnoha veřejných prostorů a podílel se také na vytváření moderního urbanismu města. I s jeho odkazem se studenti při navrhování nového divadla museli vypořádat. Vybraná parcela totiž leží na konci Plečnikem vymezené městské osy ulic Emonska a Vegova.

 

Historie prostoru

Pohled na parcelu z lublaňského hradu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kongres Svaté aliance

V roce 1821 se v Lublani konal kongres tzv. Svaté aliance, svazu většiny evropských vládců, který byl založen po napoleonských válkách za účelem udržení stávajících monarchistických pořádků v Evropě. Právě kvůli tomuto kongresu byl zbourám lublaňský kapucínský klášter a na jeho místě zřízeno velké náměstí Kongresni trg, které se stalo místem jednání, veřejných shromáždění a vojenských přehlídek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mapa Lublaně z roku 1820 s již volným prostorem Kongresového náměstí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mapa Lublaně z roku 1821

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kongresni trg v roce 1836

 

Plečnik

Přesně za sto let po konání kongresu Svaté aliance, v roce 1921, se urbanistického plánování v Lublani ujímá slovinský architekt Jože Plečnik (1872-1957). Nově vzkvétající metropoli Slovinců chce přetvořit v druhé Atény. Projektuje několik městských os, z nichž jedna vede od jím navrženého kostela v lublaňské čtvrti Trnovo, ulicemi Emonska a Vegova a končí na náměstí Kongresni trg. Vizuálním vyústěním této osy je nejen park Zvezda, který Plečnik v roce 1940 navrhl, ale také oblast Jižního náměstí, kde zamýšlel postavit monumentální palác a propojení do Čopovy ulice, která k parcele přiléhá na severu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plečnikův urbanistický plán Lublaně, 1828-29

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osa Emonska-Vegova                                  Plečnikovy návrhy na řešení

                                                              Kongresového a Jižního nám.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kongresni trg a park Zvezda

 

Soutěž v roce 1989 

V průběhu 20. století se prostorem Jižního náměstí zabývala řada slovinských architektů (Marjan Tepina, 1939; Edvard Ravnikar, 1957; Vojteh Ravnikar-Mladen Marčina-Slavko Škulj, 1986; ad.). Důležitá byla mezinárodní soutěž v roce 1989, jejímž zadáním bylo navrhnout na toto místo novou budovu hotelu. První cenu získal architekt Boris Podrecca, avšak kvůli politickým změnám v zemi se stavba nikdy nerealizovala. V souvislosti se soutěží se však rozpoutala živá veřejná diskuse, které opět poukázala na to, že pro toto místo je nezbytné navrhnout kvalitní veřejný prostor, který bude moci být užíván širokým spektrem lidí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Model navrhovaného hotelu na Jižní náměstí, Boris Podrecca, 1989

 

Současnost

Je proto poměrně logické, ale zároveň i zavazující, že nové divadlo má být navrženo právě na toto místo. Podstata divadla a jeho současný charakter, který upřednostňuje co největší kontakt s divákem, by však mohly zajistit to, co se od tohoto prostoru očekává: co nejlepší zapojení do městského kontextu i veřejného života Lublaně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pohled z Kongresového náměstí na oblast Jižního náměstí

 

Workshop

Třídenní pracovní pobyt v Lublani byl úvodní událostí workshopu. Studenti se seznámili s urbanistickou a historickou situací města, do něhož budou po celý letní semestr navrhovat „Divadlo pro 21. století“. Součástí setkání byla exkurze za staršími i novějšími architektonickými památkami Lublaně, přednášky o architektuře i divadle a především intenzivní práce na zadání projektu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Další velkou výzvou workshopu bylo řešení vlastního divadelního prostoru. Studenti měli možnost během dvou večerů vyslechnout řadu přednášek, které se této problematice věnovaly. Ředitel Slovinského divadelního muzea a současně významný slovinský básník a dramatik Ivo Svetina studenty seznámil s historií a současností divadla ve Slovinsku. Neméně významná slovinská scénografka Meta Hočevar, českému publiku známá například z Pražského quadriennale 2007, se pokusila odpovědět na otázky „Co je to divadlo?“ a „Jak má vypadat prostor pro představení?“. Přednášky praktikujících divadelníků Tomaže Toporišiče, Barbary Novakovič a Janeze Janšy se věnovaly především divadlu v netradičních prostorech.

 

 

 

 

 

 

 

 

Při práci na projektu byli studenti rozděleni do skupin, složených z různých národností. Byli tak nuceni konfrontovat své názory a představy s kolegy, kteří mají zkušenost nejen s jiným způsobem výuky na své škole, nýbrž vycházejí i z jiné historické situace a jsou zvyklí na jiné přijímání současné architektury ve své zemi. Při řešení úkolu byli studentům konzultacemi nápomocni pedagogové zúčastněných fakult architektury: Péter Klobusovszki (BME, Budapešť), Jakub Kynčl, Vítězslav Nový, Jan Sochor (VUT, Brno), Ksenia Piątkowska (Politechnika Gdańska, Gdańsk), Jacek Rybarkiewicz (Politechnika Śląska, Gliwice), Jiří Suchomel (TU, Liberec), Marek Teska (ČVUT, Praha), Imro Vaško (VŠVU, Bratislava), Marusa Zorec (Univerza v Ljubljani, Lublaň). Na konci workshopu studenti výsledky své práce představili při krátké prezentaci pomocí modelů, skic, posterů a počítačových vizualizací.