Divadlo ve městě Grein na břehu Dunaje je skutečným městským divadlem. V roce 1791 si jej založili měšťané, aby sloužilo k užitku nejen divákům, ale také těm, kteří chtějí hrát. Hnací silou tohoto podniku byl totiž místní divadelní spolek. Tato amatérská divadelní skupina působila již dlouho a potřebovala pro svá představení vhodný prostor. Také ostatní kočovné společnosti měly zájem o pohostinská představení v Greinu, dosud mohli hrát pouze ve zrušených kostelech. Všichni si nakonec přišli na své, když městská rada učinila 30. listopadu 1790 následující rozhodnutí: „Předmět: Radní Franz X. Dörr žádá přestavbu sýpek ve zdejší radnici na stálé divadlo. Pan Dörr podává zprávu, že sýpka ve zdejší radnici může být odůvodněně a bez velkých nákladů přestavěna na divadlo, přičemž to může být vedeno ku prospěchu nejen zdejšímu chudobinci, ale také celému měšťanstvu, poněvadž v průběhu několika let [existence amatérského spolku] získali oni sami i chudobinec už 1100 zlatých a také si opatřili pěknou garderobu. Drobné mimořádné výdaje mohou být městu a chudobinci postupně zpětně nahrazeny ze získaných hereckých výdělků. Závěr: Postavit divadlo ze sýpky a zvýšit podkroví, aby z peněz přijíždějících kočovných společností byly postupně nahrazeny výdaje města.“

Zajímavé je, že v žádosti a obhajobě se vůbec neobjevily kulturněpolitické, ale čistě ekonomické argumenty. Založení divadla bude město sice nejdříve něco stát, ale za to městská kasa a péče o chudé dostane také příjmy z realizace, takže výdaje budou zakrátko proplaceny a město bude následně vykazovat zisk. Peníze vydělané divadlem – která městská rada by tomu řekla ne? Ale který divadelní soubor by to mohl nabídnout? Přirozeně pouze amatérští herci, kteří by nebyli odkázáni na příjem. Ale městská rada toto učinila pravidlem: také když v divadle vystoupí profesionální soubor, půjde veškerý výtěžek nejdříve na radnici. Tam budou vyplaceny rovným dílem jak divadelní podnikatel, tak pokladna chudých, zatímco městská kasa si ponechá 80 procent. Jedná se o ziskový podnik.

Přeměna sýpky

Centrem dění byla obilná sýpka, několikapatrové skladiště, které od roku 1563 přímo navazovalo na radnici. Zde bylo přechodně skladováno obilí, protože Grein byl překladištěm zboží pro plavbu na Dunaji. Druhým zdrojem příjmů města bylo lodivodství, o čemž svědčí i městský znak: uprostřed lodi stojí lodivod a ukazuje veslařům, jak proplout mezi skálami a víry. Jak se v 18. století měnily hospodářské vztahy, stávala se sýpka pomalu zbytečnou. A tak zde už 220 let odolává času divadlo, které je nejstarším zachovaným měšťanským divadlem v Rakousku. Původní kulisy zmizely při jedné z mnoha rekonstrukcí, které jej přetvořily v moderní scénu. Hlediště ovšem podává dobrý obraz o tom, jak vypadalo divadlo malého města na konci 18. století. Do pravoúhlého sálu je vestavěna galerie ve tvaru písmene U. Nad jevištěm se obvykle nachází napravo i nalevo lóže – v Greinu je jen jedna; sice k ní v roce 1875 přibyl protějšek na protilehlé straně, ten byl ale opět demontován roku 1947. Bílý strop zdobí dekorativní malba, uprostřed skrývající větrací otvor. Půdorys galerie opakuje a opticky ji tím uzavírá plastické lemování. To vypadá jako látkové, ale je z namalovaného dřeva stejně jako závěsy v lóži.

Galerii nesou hladké dřevěné sloupy, natřené olejovou barvou. Parapet je rozdělen na čtvercová pole, uprostřed vždy s jednou hvězdou v poli lemovaném zlatým dekorem. Ani v měšťanském divadle, které nemělo město nic stát, se nezřekli použití zlata. Uprostřed parapetu i uprostřed překladu jevištního portálu se nachází městský znak. Pozoruhodné jsou první řady sedadel - patří mezi ně „vyhrazená sedadla“, ve své původní podobě: řada sklápěcích sedadel má sedátka v odklopené poloze uzamykatelná. Předplatitel sedadla si bral klíč s sebou domů a tak nikdo kromě něj nemohl toto sedadlo použít, i kdyby on sám na představení nepřišel. Divadlo v Greinu vlastní tři celé řady této rarity. Další překvapení se skrývá za oponou ve středu levé boční stěny. Zde se nachází „locus secretus“, toaleta. Nebylo to ovšem zase takové tajemství, aby návštěvník nemohl vystrčit hlavu skrze oponu a nadále tak sledovat představení i během vykonávání potřeby. Na protější straně se nachází zamřížovaný otvor k dalšímu v divadle dost neobvyklému místu, vězení. Vězeňská cela i s výhledem z ní byla součástí radnice už předtím, než se sklad obilí změnil na divadlo. A tak si také vězni mohli užívat divadelní představení. Publikum jim mělo podstrkovat různé maličkosti skrze mříže, jinak by vězni začali hulákat a rušili představení tak dlouho, dokud nedostali své naturálie. Také to je jedna forma divadla.

Program pro všechny

Divadlo skrývá i další překvapení. Je zde vystavena také nejstarší zachovaná divadelní vstupenka s datem 13. ledna 1793. To bylo dva roky po slavnostním otevření nového divadla, jehož přesné datum ale neznáme. Lze ale tvrdit, že ochotnický spolek uměl své nové divadlo dobře využívat. V prvním období se konalo zhruba 15 představení za rok. Ta byla tak populární, že divadelního podnikatele, který chtěl náhodou v divadle hostovat ve stejnou dobu co amatéři, rada úředně odmítla. V průběhu času se v divadle střídaly ochotnické soubory s těmi profesionálními, hostujícími. Do programu byly zařazeny komediální a činoherní inscenace, později operety a ojediněle dokonce i opera.

Po druhé světové válce ztratili obyvatelé Greinu o vlastní provozování divadla zájem a ochotnický spolek tak byl v roce 1956 rozpuštěn. Divadlo znovu objevila vídeňský divadelní ředitelka Hilda Güntherová, která od 1964 organizovala každoroční letní hry, „Greiner Sommerspiele“. Festival, kterému se blíží 50. výročí, o červencových a srpnových víkendech dodnes přitahuje své návštěvníky. Na podzim patří divadlo opět ochotníkům, kteří se znovu ustavili v roce 1991. Kromě toho divadlo dostalo novou roli muzejního exponátu, jako část městského muzea zřízeného v radnici, díky čemuž je otevřeno návštěvníkům téměř denně.

Text převzat z knihy: Carsten Jung, Historische Theater in Deutschland, Österreich und der Schweiz, Berlin – München 2010, s. 60–63

Další literatura:

- Městský úřad Grein (ed.), Stadttheater Grein, Grein s. d. [po 1993]

- Felicitas Pötschner, Das Stadttheater Grein und Seine Dilletantengesellschaft 1791–1985, rukopis, Wien 1987 (disertace)

Historisches Stadttheater ∙ Stadtplatz 7, 4360 Grein ∙ Rakousko

Divadlo: Tel.: +43 (0)7268 7730 ∙ www.stadttheater-grein.at
Informace, vstupenky: Tourismusverband Grein ∙ Tel. +43 (0)7268 7055 ∙ E-Mail: info.grein@oberösterreich.at

Prohlídky: po–so 9–12, 13.30–17.30, ne / So 13.30–16 (květen–říjen)

Red. KK

Autor: Carsten Jung

překlad: Jiří Bláha