enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Loutkové divadlo v Lounech

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)26.09.1920 | Otevření

První samostatnou budovu loutkového divadla u nás postavila podle projektu Otakara Poláka firma lounského stavitele Hugo Katze. Stavět se začalo v dubnu 1920 a 19. září už v novém divadle proběhl zahajovací ceremoniál. Po kolaudaci o týden později se 26. září odehrálo první představení, pohádková hra Eugena Stoklasa Král Ječmínek.


(zobrazit)70. léta 20. století | Rekonstrukce

V roce 1974 se v budově divadla objevily trhliny a na čas se přestalo hrát. V roce 1975 zpracoval Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) zaměření objektu a projekt obnovy. Generální oprava, která začala na jaře1978, měla trvat dva nebo tři roky, ale už na konci roku se v divadle znovu hrálo.


(zobrazit)1999 | Rekonstrukce

Současný stav divadla je výsledkem další rekonstrukce, která proběhla v roce 1999 na náklady města. Statické úpravy byly provedeny podle projektu Pavla Spisara  z roku 1997.


lidé

Otakar Polák |architekt
Pavel Spisar |architekt
Hugo Katz |stavitel
Josef Jakubka |malíř

historie

První představení lounských loutkářů se odehrálo na sokolské slavnosti v roce 1903. Úspěch hry Posvícení v Hudlicích povzbudil loutkáře pod vedením Jana Traglera k pravidelné činnosti. Nejprve hráli v sokolovně a hostincích v Lounech i okolí, ale když o šest let později založili Spolek loutkářů v Lounech, mysleli už na stavbu svého vlastního divadla. Plán na přestavbu budovy starých jatek, na který se rychle podařilo sehnat celou plánovanou sumu 4 680 korun, nebylo možné provést z hygienických důvodů.

Myšlenka byla oprášena až po první světové válce. V roce 1919 věnovalo spolku město pozemek i stavební materiál ze zrušených jatek. První samostatnou budovu loutkového divadla u nás postavila podle projektu Otakara Poláka firma lounského stavitele Hugo Katze.

Stavět se začalo v dubnu 1920 a 19. září už v novém divadle proběhl zahajovací ceremoniál. Po kolaudaci o týden později se 26. září odehrálo první představení, pohádková hra Eugena Stoklasa Král Ječmínek.

Kromě odpoledních dětských představení pořádali loutkáři zpočátku i večerní produkce pro dospělé, které odsoudila k zániku až konkurence kina, otevřeného v Lounech v roce 1925.

Původně plánovaný rozpočet stavby, 80 000 korun, byl i přes množství darů nakonec překročen o více než polovinu. Členové spolku si na stavbu museli brát úvěr a velký dluh se jim podařilo splatit až po více než dvaceti letech. V roce 1930 pomohl se získáváním peněz mimo jiné Josef Skupa, který ve prospěch lounských loutkářů kolegiálně vystoupil v hotelu U zastávky.

Hlediště divadla bylo vyzdobeno bohatou dekorativní malbou. Oponu namaloval člen spolku Josef Jakubka, od počátku až do čtyřicátých let autor většiny dekorací lounských loutkářů.

Divadlo bylo nutné často upravovat. Už v roce 1923 se měnily podlahy, o rok později strop sálu a v dalším roce vyrostla po straně jeviště potřebná přístavba šatny na oblékání loutek. Na starých fotografiích je možné sledovat, že se průběžně měnila i výzdoba sálu.

Postupem času rostla potřeba dalšího zázemí. Od roku 1948 se tak uvažovalo o velké přístavbě ke stávající budově, která byla schválena o dva roky později. V letech 1951 a 1952 vyrostla směrem k řece nízká přístavba s kulisárnou, klubovnou, šatnami i novými záchody. Část materiálu získali loutkáři opět darem, přesto bylo nutné část nákladů uhradit mimo jiné odprodejem části starších loutek Národnímu muzeu.

Další velká oprava proběhla v roce 1958, kdy se měnil krov a střešní krytina a modernizovalo se jeviště. Na fotografii z průběhu opravy je viditelná od té původní už zcela odlišná podoba portálu se zaoblenými rohy a nápisem V DĚTECH JE NÁROD nad jevištěm.

Menší průběžné úpravy divadla, zejména jeviště a osvětlovací techniky, si ostatně často vynucoval nový repertoár, nové typy loutek nebo požadavky pohostinsky vystupujících dalších souborů.

V roce 1974 se v budově divadla objevily trhliny a na čas se přestalo hrát. V roce 1975 zpracoval Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) zaměření objektu a projekt obnovy. Zpráva mimo jiné konstatovala, že divadlo je zřejmě založeno na násypu, jehož sesedání směrem k řece má za následek trhání zdiva. Velkým problémem byla také vysoká vlhkost objektu.

Na potřebnou opravu však divadlo čekalo až do roku 1978. Generální oprava, která začala na jaře, měla trvat dva nebo tři roky, ale už na konci roku se v divadle znovu hrálo. Při rekonstrukci zmizely dveře po stranách portálu, hlediště dostalo nový obklad z koženkových panelů a nová sedadla. Úpravy jeviště a elektroinstalace pokračovaly ještě v roce 1979 a v roce 1980 vybudoval v divadle Okresní stavební podnik ústřední topení.

Současný stav divadla je výsledkem další rekonstrukce, která proběhla v roce 1999 na náklady města (přes 2,5 miliónu korun). Statické úpravy byly provedeny podle projektu Pavla Spisara (GIS GEOINDUSTRIA Stříbro) z roku 1997. Divadlo dostalo znovu novou střechu (krytina se předtím vyměňovala i v roce 1999) a elektroinstalaci a bylo zatepleno. Velkou změnou bylo přistavění proscénia před dosavadní svislou portálovou stěnu. V roce 2008 se vyměňovala okna a dveře.

Současný stav

Přízemní budova lounského loutkového divadla stojí východně od historického jádra města ve svahu nad řekou Ohří. Vstupem se obrací na západ, k městu; z Husovy ulice se k němu sestupuje ulicí Pod Cukrovarem.

Z obdélného půdorysu původní budovy vystupovaly původně jen rizalit vstupu a menší rizality po stranách vstupního průčelí. Přístavek z let 1951–1952 rozšířil budovu dále na sever směrem k řece. Starší část budovy kryje sedlová valbová střecha (v původní podobě s nízkou odvětrávací šachtou nad hledištěm), přístavek nízká pultová střecha. Nad vstupním průčelím vystupuje z valby nízká hranolová věž s osvětlovací kabinou, krytá jehlancovou střechou. Celá budova je založena na kamenném soklu. Fasády staré části člení kromě dveří a částečně zazděných oken svislé bosované pilíře a průběžná podokenní římsa. Kromě hlavního vstupu pod věží v hlavním průčelí jsou dveře i uprostřed bočního průčelí. Fasády jsou trojbarevné, žluté plochy doplňují červené aktivní články a bílé šambrány oken a dveří; původně byl tmavší celý pás pod průběžnou podokenní římsou. Na čelní straně věže nad vstupem je malovaný nápis Loutkové divadlo.

Starší část budovy měla v interiéru tři části: před hledištěm, které zabíralo celou šířku traktu, byla za malým zádveřím vstupní hala s šatnou a schodištěm do osvětlovací kabiny. Za hledištěm následovalo částečně podsklepené jeviště se zázemím. Přístavbou se vstupní prostor rozšířil směrem doleva, odkud se chodbou kolem toalet dostaneme k bočnímu vstupu do sálu (původně se z předsálí zřejmě vstupovalo zrušenými dveřmi do zadní části hlediště). Za chodbou následuje prostor klubovny a šatny s bočním vstupem na jeviště.

Obdélné hlediště o rozměrech 8 × 10 m se mírně svažuje směrem k proscéniu. Uprostřed stěny naproti vstupu jsou další dveře, nouzový východ. Hlediště zabírá část krovu, takže boční části stropu jsou skosené.

Z původní pozoruhodné malované výzdoby sálu se nic nezachovalo. Jeho dnešní podoba je kombinací zbytků úpravy z konce sedmdesátých let (koženkové panely) a rekonstrukce z roku 1999. Při té bylo před jevištní otvor v proscéniové stěně (o rozměrech cca 4 × 2,5 m) představeno proscénium přes celou šířku sálu.

Ve vitríně v boční stěně hlediště sedí v proutěném křesle loutka zakladatele divadla J. Traglera, kterou přivedl na jeviště divadla Kašpárek při příležitosti Traglerových sedmdesátých narozenin.

Jeviště na půdorysu cca 3,5 × 8 m je podsklepeno; do podjevištního prostoru se sestupuje po kovovém schodišti vlevo vzadu. Ze suterénu, sloužícího jako skladiště, je přístup i pod propadlo v přední části scény (pro loutky se spodním ovládáním).

V současnosti má sál, kde se kromě loutkových představení konají i koncerty, kapacitu asi 120 míst. Majitelem budovy je Město Louny.

Prameny a literatura:

–  Městský úřad Louny, archiv stavebního úřadu, spis domu čp. 832 (loutkové divadlo)

–  Šafr – Pacovský, Stálé loutkové divadlo v Lounech, Loutkář 4, 1919–20, č. 10

–  Rudolf Bouček, Samostatné budovy našich loutkových divadel, Loutkář 21, 1934–1935, č. 3, s. 37–41

–  60 let stálého loutkového divadla v Lounech 1920–1980, Louny 1980

–  Almanach spolku loutkářů v Lounech 1903–2003, Louny 2003

–  Jiří Valenta (ed.), Malované opony divadel českých zemí, Praha 2010, s. 346 (autor hesla Jan Novák)

 

Tágy: První republika, volně stojící budova

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=