enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Apolinář

Karel Skopec

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1900 | stavba

(zobrazit)40. léta 20. století | rekonstrukce

lidé

Karel Skopec |hlavní architekt

historie

Původní název: Malírna a sklady Národního divadla

Původní účel: malírna a sklady Národního divadla

Adresa: Viničná 438/3, Apolinářská 438/7, Praha 2, Nové Město

Autor: Karel Skopec

Datum vzniku: 1899–1900

Styl: novorenesanční stavba

Přestavba: rekonstrukce objektu podle Jaroslava Červinky

Datum přestavby: po roce 1945

Současné využití: skladovací prostor dekorací a sídlo autodopravy Národního divadla (Apolinář nebo Viničná)

 

Objekt malíren a skladišť (kulisárna) Národního divadla, postavená v letech 1899–1900 architektem Karlem Skopcem se nachází v málo zastavěném území Prahy 2, na hraně Albertova, poblíž vysokoškolského areálu v ulici Viničná a Apolinářská. Sousedí s budovou Přírodovědecké fakulty a s terasami Botanické zahrady, do níž budova shlíží. Budova malíren a skladišť vytváří uliční frontu a navazuje na sousední zdi zahrady. Hlavní jižní fasáda lemuje ulici Apolinářskou a je zakončena na severozápadě vyšší historizující věžičkou s cimbuřím a ohraničuje oblast Albertova. Velká budova kulisárny Apolinář  nemá z hlavní dlouhé fasády žádný vchod či vjezd, okna nenavazují na dělení pater.

 

Vybudování budovy Malírny a skladů Národního divadla souviselo s národními tendencemi v průběhu 19. století a s požadavky na realismus výprav divadelních her. Do té doby Národní divadlo vybíralo scény a dekorace z katalogu vídeňské firmy Brioschi, Burghart a Kautsky, k. k. (Hoftheatre Maler in Wien) nebo od jiných firem z Vídně a z Mnichova. Ty dodávaly tyto dekorace na zakázku na základě katalogu. „S blížícím se koncem století však vedení Národního divadla začalo požadovat realistické ztvárnění nábytku, kostýmů, kulis i jednotlivých dekorací tak, aby co nejvíce odpovídalo obsahu činohry nebo opery. A tak se přestalo vybírat z katalogů a začaly se objednávat a posléze i vyrábět kulisy pro každé jednotlivé představení zvlášť... Bylo-li nutné, jezdilo se pro inspiraci do exteriéru... Snahou bylo, aby každá jednotlivá výprava inscenace měla svůj nekašírovaný realistický rukopis. Jistá závislost na Vídni a Mnichovu vedla Český zemský spolek pro provozování Národního divadla v roce 1900 k rozhodnutí postavit v Praze Na Karlově vlastní objekt. O rok později pak ve čtvrti nad Botanickou zahradou vyrostla na tu dobu moderní, technicky dokonale vybavená budova s malírnou, kašírnou, truhlárnou, konírnou, pánským a dámským krejčovstvím, sklady dekorací a nábytku.“ (Kružítko, štabrdle, štětce a paleta: V kulisách Národního divadla před sto lety a dnes. Hospodářské noviny. Praha, 2000, 44(80) 20000421, str. 4–5) „Rozsáhlé tyto budovy postaveny byly zemským výborem nákladem 320 000 K.“ (Ze skladiště a malírny dekorací Národního divadla v Praze. Zlatá Praha. 1905, XXII(26), str. 11.)

 

 

„Součástí objektů je částečně zasklená a zastřešená terasa, kudy se vstupuje do vysokých suterénů na hraně Botanické zahrady. Pod terasou se nachází suterénní dílny a sklady přístupné po rampě a malá zahrada. Fasády jsou zdobeny do ulice i do dvora shodnými prvky: vysokými pilastry, režným zdivem, štukovou dekorací. Do ulice se na fasádě nachází kamenný znak Českého království a část jižní fasády zdobí sochy v kruhových nikách. Směrem k ulici Viničná jsou přistavěny nízké objekty dílen garáží a vrátnice. V interiérech se nalézají vysoké prostory s průhledy do vysokého ocelového a dřevěného krovu, které sloužily ke skladování vysokých deskových kulis. Suterény jsou zaklenuty stájovou klenbou. Okna na fasádách neodpovídají dělení podle pater. Jednotlivá patra jsou přístupná nákladním výtahem nebo kovovým schodištěm, případně v zadní budově po točitém kamenném schodišti (lemovaným zdobným litinovým zábradlím) ve věžičce. Toto schodiště vede i na střechu objektu.“ (BAŤKOVÁ, Růžena (ed.). Umělecké památky Prahy. 1. Praha: Academia, 1998, str. 325).

 

Uvnitř budovy se nacházela velkorysá malírna. „Malovaly se zde prospekty dlouhé 15 m a 11 m a vysoké 8 m... prostor malírny měl 360 m2 a galerie v ní 225 m2. V malírně se tak dalo pracovat současně na třech prospektech. Nacházel se zde ateliér pro malíře, temnice pro fotografování... i konírna s příslušenstvím.“ (Ze skladiště a malírny dekorací Národního divadla v Praze. Zlatá Praha. 1905, XXII(26), str. 11) Malírna byla vybavená lávkou (galerií), odkud se pozorovalo působení dekorace z odstupu, tak jak se může jevit na jevišti. Malovaly se dekorace o rozměrech až 160 m2. Fotografie amatérského fotografa, herce či stavitele kulis Karla Váni z počátku 20. století ukazují, jakým způsobem se v malírnách pracovalo.

 

Protože Národní divadlo umožňovalo skladovat přímo za jevištěm dekorace pouze pro tři až čtyři představení, ukládaly se dekorace v těchto prostorech. Dekorace se číslovaly v inventáři a přímo na jednotlivých dekoracích a ukládaly se pod tímto číslem ve skladech.

 

Vstup a vjezd pro nákladní automobily na pozemek je z ulice Viničná. K dopravě rámových dekorací do divadla původně sloužily dva velké kryté vozy tažené koňmi, dekorace balené se převážely na nízkém voze. Od založení budovy došlo k několika rekonstrukcím prostorů. V roce 1921 byla ve dvoře přistavěna truhlářská dílna a v roce 1927 garáž.

 

14. února 1945 za 2. světové války byla budova poškozena bombardováním anglo-amerických spojenců, kdy během několika minut zahynulo v Praze 701 osob a z ulic zmizely desítky domů. Mezi nimi byla i budova malíren u Apolináře nebo skleníky Botanické zahrady. V rámci divadelních dílen byly zničeny prostory výroby dekorací, které nikdy nebyly důsledně obnoveny, a shořely dobové prospekty od autorů, kteří zde navrhovali dekorace: italského malíře Enrika Prampoliniho, Františka Ženíška, Vojtěcha Hynaise, Mikoláše Alše a Roberta Holzera, ale i vídeňské dekorace k představení Libuše od vídeňské firmy Brioschi, Burghart a Kautsky, k. k. (Hoftheatre Maler in Wien) nebo moderní scénografické dekorace od Adolfa Weniga, Bedřicha Feursteina, Františka Kysely, Vlastislava Hofmana, Jana Zrzavého, Františka Muziky, Jiřího Trnky nebo Karla Svolinského. Bylo zničeno na 30 000 dekorací. Část z nich či alespoň jejich návrhy se dochovaly a jsou uloženy v archivu Národního divadla. V roce 1947 proběhla částečná rekonstrukce podle návrhu architekta Jaroslava Červinky, došlo k obnovení vybombardovaných prostorů malírny, v roce 1960 a 1963 byla k objektu přistavena trafostanice, upraveny dílny, klubovny a autodílny a byl nově vybudován nákladní výtah. V roce 1974 se dílny na výrobu dekorací přestěhovaly do prostoru Flóra na Vinohradské ulici. Poslední doloženou úpravou z roku 1986 jsou vložené mezistropy ve skladech střední a dolní budovy a ve skladu v suterénu. V roce 2015 byl do objektu přemístěn sklad kostýmů vestavbou betonového patra ve spodní budově a byly natřeny rámy oken a dveří. Prostor nyní slouží jako skladovací prostor kulis a sídlo autodopravy Národního divadla. Nachází se zde sklad fundusu jevištního nábytku s cca 7 000 položkami, sklady kostýmů a prádelna garderoby.

 

Objekt je památkově chráněn a není přístupný veřejnosti. Sklady ostatních dekorací Národního divadla jsou v současnosti v Kunraticích.

 

 

Autor: Marcela Steinbachová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínusjedna=