enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Komorní divadlo Plzeň

Antonín Špalek

alias kino Univerzita (1937- 1948), kino Julia Fučíka
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1937 | Stavba

Kinosál v Prokopově ulici byl postaven v roce 1937 podle návrhu plzeňského architekta Antonína Špalka a nacházel se ve dvorní části funkcionalistické stavby.


(zobrazit)60. léta 20. století | úprava

V roce 1957 však tehdejší vedení města nechalo vypracovat projekt na řešení náhradních prostor komorní divadelní scény. Volba padla na kinosál, jehož úprava ze začátku šedesátých let měla být provizorní.


(zobrazit)4.12.1965 | otevření

Pro divadelní potřeby však bylo nezbytné upravit nejen sál, ale celou budovu. Úpravu návštěvnických prostor navrhl ateliér tehdejšího státního podniku Interiér Praha. Divadlo začalo sloužit svému účelu 4. prosince 1965.


(zobrazit)1980 | přístavba

Nové prostory však začaly být brzy nedostačující a situaci měla vyřešit provizorní přístavba, na kterou městský stavební úřad vydal povolení v roce 1977. V roce 1980 byla zprovozněna stavba poplatná době. Provizorní, spíše skladové než divadelní prostory se pokusil svými plastikami a stavebními detaily oživit architekt Karel Štícha.


lidé

Antonín Špalek |hlavní architekt
Karel Štícha |architekt

historie

Historie vzniku plzeňského Komorního divadla se neomylně pojí s historií bývalého Malého divadla postaveného na místě současných domů v dnešní Goethově ulici. Popud ke stavbě Malého divadla byl dán roku 1868, kdy získali čeští zastupitelé na plzeňské radnici většinu nad německými poslanci. Českým zastupitelům se podařilo prosadit, že tehdejší jediné plzeňské divadlo postavené v roce 1832 podle návrhu Lorenza Sacchettiho bude pronajato na šest let české divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic. Němečtí divadelní příznivci na tuto zprávu okamžitě zareagovali založením spolku Deutcher Theaterverein, který si 13. července téhož roku podal žádost o povolení stavby nového divadla v tehdejší Goethově ulici. Záhy se začalo se stavbou podle plánů pražského architekta Josefa Niklase (1817–1877). V říjnu následujícího roku se konalo první zahajovací představení. Počáteční entuziazmus sycený národnostním česko-německým napětím však postupem času v plzeňském prostředí vyprchával a v divadle se hrálo stále méně. Ještě menší frekvence představení se projevila po roce 1918 a odrazila se na postupujícím chátrání divadelní budovy. Ke zlepšení situace došlo až v období německé okupace, kdy bylo divadlo opraveno a po roce 1945 se z něj stala druhá scéna Divadla J. K. Tyla. Divadelní budova, které se však pravděpodobně opět nevěnovala dostatečná pozornost a péče, se na počátku šedesátých let 20. století znovu ocitla v havarijním stavu. V této době město přestalo s budovou definitivně počítat. Blok domů, ve kterém divadlo stálo, měl ustoupit nové socialistické výstavbě. Demolice proběhla nakonec až v roce 1977.
Již v roce 1957 však tehdejší vedení města nechalo vypracovat projekt na řešení náhradních prostor komorní divadelní scény. Volba padla na kinosál v Prokopově ulici, který byl postaven v roce 1937 podle návrhu plzeňského architekta Antonína Špalka. Původní kino Univerzita dostalo po roce 1948 jméno Julia Fučíka. Čtyřpatrovou funkcionalistickou stavbu tvořil úzký uliční trakt s jednopokojovými byty. Ve dvorní části se nacházel zmíněný sál s kinem. Jeho úprava ze začátku šedesátých let měla být provizorní a sloužit jen do doby, než bude zajištěna plnohodnotná náhrada za Malé divadlo.
Pro divadelní potřeby však bylo nezbytné upravit nejen sál, ale celou budovu. V přízemí se původně nacházela malá pasáž volně přístupná z ulice, s obchody obklopujícími schodiště stoupající k bytům ve vyšších patrech. To vše po přestavbě zaniklo: pasáž byla uzavřena a v jejích prostorách vznikl vestibul, foyer a šatny. Další nutnou úpravou původního kinosálu byla dvorní přístavba jeviště s provazištěm a točnou. Ke stavbě přibyla obdélná přístavba podél jižní strany sálového traktu. Její přízemí dodnes slouží jako další prostor pro návštěvníky divadla, původně kuřárna s bufetem. Patra slouží jako prostory pro zázemí divadla. Pro stejné účely byla využita i původní čtyřpatrová budova v uličním traktu. Úpravu návštěvnických prostor navrhl ateliér tehdejšího státního podniku Interiér Praha.
Nové využití budovy se odrazila i na jejím hlavním průčelí. Autoři přestavby sjednotili parter hlavní budovy a přístavby jednotným kamenným obložením a stříbrným nápisem KOMORNÍ DIVADLO na černém opaxitovém sklu. Divadlo začalo sloužit svému účelu 4. prosince 1965.
Nové prostory komorní scény však začaly být brzy nedostačující, divadlo potřebovalo další zkušební místnosti, chyběl divadelní klub i místo pro pokladny. Kritickou situaci měla vyřešit další provizorní přístavba, na kterou městský stavební úřad vydal povolení v roce 1977. V roce 1980 tak byla zprovozněna stavba poplatná době normalizace – montovaný ocelový skelet s lehkým obvodovým pláštěm (systém KORD Jeseník). Stavbu prováděl Stavební podnik města Plzně spolu se zaměstnanci divadla v rámci „akce Z“. Provizorní, spíše skladové než divadelní prostory se pokusil svými plastikami a stavebními detaily oživit architekt Karel Štícha. Kromě divadelního klubu najdeme dnes v této budově pokladny předplatného, baletní sálek, divadelní klub a prostory Divadla V Klubu.
Současný stav
Hlavní průčelí původní funkcionalistické stavby s velkým divadelním sálem se obrací do ulice Prokopova. Jednoduché pětiosé průčelí v přízemí oživuje kamenné obložení, nápis z opaxitového skla a prosklené dveře v kovových rámech, které ústí do vestibulu se šatnami. Z původního vybavení ze třicátých let 20. století se v interiéru zachovalo kamenné obložení stěn, kovová zábradlí a vitráž ze strukturovaného skla. Z adaptace z počátku šedesátých let 20. století pochází dřevěné obložení stěn vestibulu, původní kovová svítidla a kovové plastiky na severní stěně hmoty schodiště, stejně jako skleněná stěna s broušenými reliéfy masek Komedie a Tragédie v bývalé kuřárně. Dobový vkus odráží i podoba hlediště divadelního sálu se 444 místy s obdélným půdorysem a segmentovou zadní stěnou. Stejné tvarové tendence jsou patrné také na oblém tvaru jevištního portálu, v nárožích jemně prohnutého parapetu balkónu, zvlněném profilu obložení stropu nebo hlavním osvětlení sálu v podobě válcových svítidel zavěšených na kovovém roštu.

------------------

Divadlo bylo v r. 2014 uzavřeno, provoz se přestěhoval do Nového divadla.
 
Prameny a literatura:
–  Stavební archiv Města Plzně, Stavební dokumentace budovy Komorního divadla čp. 102
–  Archiv divadla J. K. Tyla v Plzni, Stavební dokumentace budovy Komorního divadla 
–  Javorin Alfred, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 175–176
–  Původní kino několik let suplovalo hlavní scénu, Plzeňský deník 9, 2000, č. 39 (16. 2.), s. 2

 

Tágy: dvorní přístavek, Funkcionalismus, První republika

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestplusčtyři=