enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Chomutov

ing. Landisch

alias Kulturní dům Bedřicha Smetany, Závodní klub národního podniku Válcovny trub a železárny Gustava Klimenta, Städtische Parksäle
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1905 | Otevření

Podrobný návrh budovy divadla byl hotov v dubnu roku 1904; s největší pravděpodobností jej vypracoval městský inženýr Landisch. Stavba začala v zápětí. Přesné datum otevření divadla  zatím dostupné prameny a literatura neprozrazují, dá se však předpokládat, že proběhlona počátku podzimní divadelní sezóny roku 1905.


(zobrazit)20. století | stav

V první polovině 20. století zaznamenala budova divadla pravděpodobně jen minimální stavební úpravy. Na počátku roku 1945 se divadelní sál využíval jako kino.


(zobrazit)90. léta 20. století | opravy

K větším opravám se přistoupilo v devadesátých letech. Rok 1994 přinesl rozsáhlé udržovací práce v interiéru budovy a byla opravena pravá věž, v roce 1997 se renovovala fasáda a roku 2000 proběhla výměna střešní konstrukce a krytiny.


(zobrazit)00. léta 21. století | rekonstrukce

Celkovou rekonstrukci divadla, zvláště interiérů, provádělo město v letech 2002–2005 podle návrhů libereckých architektů Pavla Janouška a Borise Šonského.


lidé

ing. Landisch |hlavní architekt
Pavel Janoušek |architekt
Boris Šonský |architekt
Václav Krob |sochař

historie

Chomutovské divadlo stojí u jihozápadního okraje městského parku a hlavním průčelím se obrací do ulice Boženy Němcové.

 

Chomutov byl jedním z prvních českých měst, do kterých nasměroval své úsilí jezuitský řád. V roce 1589 zde zřídil svou kolej, kde od samého počátku pořádal se svěřenými žáky divadelní představení. Později do Chomutova stejně jako do ostatních měst podobného významu zajížděly německé kočovné společnosti. Větší rozvoj chomutovského divadelního života těsně souvisel s hospodářským vzestupem města, zejména na konci 19. a počátku 20. století, kdy se v jeho těsné blízkosti otevřely hnědouhelné doly a záhy poté, v roce 1887, i proslulé železárny – Mannesmannovy válcovny trub. Na přelomu století se většina divadelních představení odehrávala v sále hotelu Adler, zvláštní oblibě se těšily inscenace tehdejšího ansámblu teplického divadla.

V té době si představitelé rozrůstajícího se a bohatnoucího města začali uvědomovat neodkladnou potřebu větších společenských prostor. Stavba, kterou začali plánovat, neměla sloužit pouze jako divadlo, ale jako společenské středisko, které by v sobě spojovalo více funkcí. Víceúčelové budovy s divadelním sálem, který kromě divadelních představení sloužil i jiným společenským účelům, vznikaly ve stejné době převážně v českém prostředí větších měst (například Smetanův dům v Litomyšli nebo Národní dům v Liberci).

Nové chomutovské divadlo mělo stát v městském parku na místě klasicistní budovy z roku 1833, která byla součástí městské střelnice. První patro budovy zabíral taneční sál, jeho prostory však představám vedení města na počátku 20. století již přestávaly vyhovovat.

Podrobný návrh budovy budoucího divadla byl hotov v dubnu roku 1904; s největší pravděpodobností jej vypracoval městský inženýr Landisch. Stavba začala v zápětí a v květnu následujícího roku již probíhalo ofertní řízení na dokončovací stavební práce a na pronájem restaurace. Přesné datum otevření divadla nebo lépe řečeno společenského střediska zatím dostupné prameny a literatura neprozrazují, dá se však předpokládat, že proběhlona počátku podzimní divadelní sezóny roku 1905.

V první polovině 20. století zaznamenala budova divadla pravděpodobně jen minimální stavební úpravy, například rozšíření orchestřiště či postupné modernizace jevištní techniky. V roce 1940 byla pravděpodobně přestavěna veranda, která se od té doby používala jako sklad kulis a divadelní dílna. Ve stejném roce si krajské vedení NSDAP přizpůsobilo menší sál, původně zvaný Schlaraffia Saal, pro svou školicí činnost. Na počátku roku 1945 se divadelní sál využíval jako kino.

Po druhé světové válce sey v interiérech i exteriéru budovy prováděly jen nejnutnější opravy. V osmdesátých letech zmizely z atiky divadla sochy čtyř múz. Stavební úřad v Chomutově uchovává plány na nakonec nerealizovanou přestavbu divadla z roku 1981, podle kterých mělo být rozšířeno zejména divadelní zázemí, což by se celkem necitlivě projevilo na všech průčelích budovy. K větším opravám však město přistoupilo až v devadesátých letech. Rok 1994 přinesl rozsáhlé udržovací práce v interiéru budovy a byla opravena pravá věž, v roce 1997 se renovovala fasáda a roku 2000 proběhla výměna střešní konstrukce a krytiny.

Celkovou rekonstrukci divadla, zvláště interiérů, provádělo město v letech 2002–2005 podle návrhů libereckých architektů Pavla Janouška a Borise Šonského.

Od roku 2006 stojí u divadla dvě pískovcové plastiky: Zahalená od Miroslava Doležela před hlavním vstupem a Desátý Anděl od Václava Kroba před letní restaurací.

Součástí původního návrhu budovy pravděpodobně nebylo protáhlé přízemní křídlo na severozápadní straně, označované jako veranda, později používané jako sklad kulis a dnes sloužící jako zahradní restaurace. Rovněž sousední hudební altán v podobě mušle svou podobou stylově neodpovídá vedle stojícímu divadlu. Podle stavební dokumentace připravované k rekonstrukci budovy v roce 1992 stál altán na svém místě již před postavením divadla. Tomu odpovídá i jeho poloha, která nekoresponduje se symetrickým rozvržením divadla a jeho okolí.

Před dokončením stavby v roce 1905 označoval místní tisk budoucí divadelní budovu jako Neue Schiesshaus. Už při otevření pravděpodobně nesla název Städtische Parksälen, do češtiny překládaný jako Městská parková dvorana. Po druhé světové válce dostalo divadlo český název Kulturní dům Bedřicha Smetany, který se v roce 1953 změnil na Závodní klub národního podniku Válcovny trub a železárny Gustava Klimenta. Od roku 1992 se budově říká Městské divadlo.

Současný stav

Reprezentativní budova postavená v neorenesančním slohu s prvky ohlašujícími nastupující secesi se dodnes zachovala bez větších přístaveb a úprav. Divadlo stojí severozápadně od centra města v areálu městského parku.

Budova se hlavním průčelím obrací k jihozápadu. Symetrickému průčelí dominují dvě předstupující věže po stranách s únikovými schodišti z hlediště, završené prosklenými lucernami s plochými střechami. Plocha průčelí mezi nimi má šest okenních os, v přízemí chráněných arkádovou lodžií pod balkónem v patře. Přízemní okna průčelní zdi osvětlují od jihu prostory původní restaurace, v prvním a druhém patře pak hlediště divadelního sálu, položeného rovnoběžně se vstupním průčelím. V přízemí a v prvním patře završuje okna přímý oblouk, ve druhém patře oblouk půlkruhový. Arkády v přízemí mají rovné překlady, prostřední oblouk arkády krytá kovovou elipsovitou markýzou se skleněnými výplněmi slouží jako hlavní vstup do budovy. Bosované přízemí s lodžií odděluje od následujícího patra výrazná patrová římsa s vlysem s triglyfy a kapkami. Okna prvního a druhého patra se střídají s kanelovanými pilastry vysokého řádu s korintskými hlavicemi s vegetabilním motivem. Průčelí završuje balustrová atika, původně osazená sochami čtyř múz.

Do divadla se vstupuje podélným vestibulem se schodištěm ústícím do centrální čtvercové haly, z níž jsou přístupny téměř všechny prostory přízemí budovy: bývalá restaurace a sklad kostýmů na levé straně a vpravo rovněž bývalý hudební salónek. Na vestibul a centrální halu navazuje další téměř čtvercový prostor s hlavním dvouramenným schodištěm do prvního patra a se vstupem do malého sálu.

Hlavní schodiště ústí v prvním patře do foyeru, odkud lze vstoupit do divadelního sálu ze strany hlediště třemi vstupy završenými půlobloukem. Z foyeru lze rovněž vstoupit do předsálí s dalšími dvěma vstupy přímo do hlediště nebo do prostoru bývalých šaten. Hlediště, které svou výškou zabírá dvě patra budovy, má rovnou parketovou podlahu bez pevných sedadel a rovný strop s vysokým fabionem. Ze tří stran je obíhá balkón s nízkým parapetem, nesený zdobenými konzolami.

Interiéry divadla doplňuje velmi zdařilá štuková výzdoba, která podtrhuje význam budovy jako „stánku múz“(což rovněž akcentovaly dnes ztracené sochy z atiky divadla). Reliéfy se zobrazením múz najdeme téměř ve všech reprezentativních prostorách divadla. Hned v centrální hale obklopují portál do sousední schodišťové haly reliéfy múz Thálie a Kleió. Thálie se svou družkou je zpodobena i na pilíři podpírajícím rovný strop vestibulu divadla.

Nejbohatší výzdobu můžeme obdivovat v hlavním sále, kde vrchol jevištního portálu korunuje zobrazení múzy lyrické a milostné poezie Erató s doprovodem tří putti. Po stranách zdobí oblouk symbolická zpodobení Komedie a Tragédie. Triumfem múz měla být bezpochyby i výzdoba stropu divadla. Putti v kombinaci s vegetabilními motivy najdeme i na zděném parapetu balkónu hlediště. Klenáky všech vstupů do hlediště tvoří ženské maskarony s vavřínovými věnci. Reliéfní výzdobu nalezneme i ve vestibulu divadla, kde letopočet 1905 v medailonu obklopeném vegetabilním dekorem odkazuje na rok otevření divadla.

Okna hlavního schodiště budovy vyplňují vitráže se zpodobením městského znaku. Interiéry a exteriéry budovy doplňují propracované litinové a kovářské prvky se secesními detaily.

Prameny a literatura:

– Městský úřad Chomutov, archiv stavebního úřadu, spis domu čp. 552 – Městské divadlo

Neue Komotauer Zeitung, Chomutov, ročníky 1904–1905

Deutsches Volksblat, Chomutov, ročníky 1905–1906

– Josef Bret –Václav Stiska –Jaroslav Pachner, Chomutov ve starých pohlednicích, Chomutov 1992, obr. 53 a 54

– Zdena Binterová, Proměny Chomutova v čase: Dějiny Chomutova II, Chomutov 1998, s. 33

– Jaroslav Pachner, Chomutov, Praha – Litomyšl 2006, obr. 82

– Jaroslav Pachner, Park Theodora Körnera v Chomutově, Památky, příroda, život XXXIX, 2007, č. 39, s. 6

 

Tágy: Belle Époque, Dům kultury, Fin de siècle, Novorenesance, Rakousko-Uhersko, reprezentativní budova, volně stojící budova

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmplusšest=