enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Beskydské divadlo Nový Jičín

Otto Thienemann

alias Německý spolkový dům
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1886 | Postavení spolkového domu
Původní objekt byl realizován jako Německý spolkový dům v letech 1885-1886 podle projektu vídeňského architekta Otto Thienemanna. Slavnostní otevření Německého spolkového domu se konalo 24. října 1886.
(zobrazit)1947 | Otevření
Vzniklo Družstvo Beskydské divadlo se stálým sídlem v Hranicích na Moravě. Po válce hledalo družstvo stálou budovu a nalezlo ji právě v Novém Jičíně, kde se po odsunu německých obyvatel město rozhodlo využít budovu německého spolkového domu k posílení českého kulturního povědomí. K úpravě spolkového domu pro potřeby Beskydského divadla došlo pravděpodobně v roce 1947.  V roce 1947 přesídlilo Beskydské divadlo z Hranic do Nového Jičína, kde zahájilo od 1. září 1947 sezónu provedením dramatu Emanuela Bozděcha Baron Görtz v režii V. Hamšíka.
(zobrazit)1963 | Zrušení Beskydského divadla

Město se stalo provozovatelem divadla až do roku 1963, kdy bylo v červnu Beskydské divadlo v rámci celostátní kampaně rušení oblastních divadel zrušeno. Po roce 1963 zde vznikla tzv. „stálá divadelní scéna“ - prázdná divadelní budova se základním personálem pro zajištění pohostinských představení jiných divadel.


(zobrazit)1992 | Znovuotevření po rekostrukci

V osmdesátých letech se stal stav budovy již neúnosný a město započalo dne 1. 9. 1984  s generální rekonstrukcí a přístavbou nové budovy. Po této brutální rekonstrukci (z původních interiérů se nic nedochovalo) zůstaly z historické budovy pouze obvodové stěny a základní dispozice divadelního sálu. Do těchto stěn vložili architekti Stavoprojektu Ostrava - Stanislav Svoboda a Oldřich Pražák pětipatrové křídlo určené pro technické zázemí divadla. Nová stavba byla ukončena kolaudací ze dne 26. 1. 1992. Beskydské divadlo se veřejnosti slavnostně znovuotevřelo 14. 2. 1992 Mozartovou operou Figarova svatba v provedení Moravského divadla Olomouc.


lidé

historie

Budova Beskydského divadla stojí v katastrálním území Nový Jičín-Horní Předměstí, mezi ulicemi Divadelní a Husova. Původní objekt Německého spolkového domu vznikl v letech 1885–1886 podle projektu vídeňského architekta Otto Thienemanna (1827–1905). Jméno tohoto architekta, studenta vídeňské techniky i akademie, je v 80. letech 19. století v Novém Jičíně spojeno především s budováním místní okružní třídy. Ještě před touto zakázkou byl Thienemann v roce 1873 vyzván k soutěži na Dům umělců (Rudolfinum) v Praze. V souvislosti s novojičínskou okružní třídou navrhl týž autor ještě před stavbou Německého spolkového domu dva novorenesanční objekty – budovu krajského soudu (1879–1880) a protilehlou chlapeckou obecnou a měšťanskou školu (1881–1883). Thienemann je také autorem několika novorenesančních vil místních podnikatelů, např. Hücklovy vily (1880–1882).

Myšlenka vybudovat ve městě nové společenské centrum vznikla poté, co již dosloužil starý kulturní sál nad masnými lávkami v centru města. V roce 1872 podnítilo šest novojičínských německých spolků zřízení loterie, která vynesla první peníze na stavbu budovy. O rozšíření kapitálu se pak staral spolek Spolkového domu, který zvýšil prvotní sumu a získal úvěr od německé spořitelny v Novém Jičíně. Stavba začala v roce 1885 a Německý spolkový dům se slavnostně otevřel 24. října 1886.

Thienemann navrhl stavbu ve stylu klasicistní novorenesance. Stavební práce provedly místní firmy Heinricha Czeikeho, Richarda Klosse a Josefa Bluma, kamenické práce Josef Leide. Původní objekt vycházel z podélné hloubkové dispozice (sál s malým jevištěm) obklopené bočními trakty s menšími prostory. Z předsálí v prvním patře vedla cesta návštěvníka do šatny v levém křídle, za ní se nacházely toalety a restaurace přístupná jak ze sálu, tak schodištěm zvenčí. Po pravé straně se nacházela při vstupu spolková místnost, pak spolkový sál a za ním jídelna. K jevišti z pravé strany přiléhala šatna pro účinkující, zleva menší šatna a sklad. Přízemní prostory na levé straně sloužily jako zázemí pro restauraci, výčep, kuchyň, sklad potravin ad. Na pravé straně jeviště se v přízemí nalézaly místnost topiče, sklad dřeva a uhlí, umývárna nádobí, místnost pro služebnictvo a z vestibulu schodištěm přístupná zasedací místnost. K levé straně schodiště se připojovalo další jednoramenné schodiště do patra.

Ve vnější formě obklopovaly hlavní budovu, zakrytou sedlovou střechou, dvě shodná patrová jednotraktová křídla, zastřešená pultovou střechou. Exteriéru dominovalo třípatrové tříosé průčelí se vstupním portikem se sloupy nesoucími kladí a trojúhelníkový štít. Krajní osy byly v patře prolomeny půlkruhově zakončenými okny uzavřenými mezi pilíře nesoucí kladí a římsu. V nejvyšším patře nad římsou a v bočních křídlech byla okna pravoúhlá. Nároží zdůrazňovala bosáž, přízemí pásová rustika.

Boční stěny sálu lemovaly v patře balkóny. Sál osvětlovala podstřešní okna, zazděná pravděpodobně po přestavbě na divadlo v roce 1947. Z dobových fotografií je patrné, že interiéry sálu měly bohatou malířskou i štukovou výzdobu, dnes nedochovanou. Podíleli se na ní významní novojičínští rodáci, malíři Julius Veith se synem Eduardem Veithem, štuky a sochy provedl Ludvik Strictius z Vídně. Součástí spolkového domu byla dnes již neexistující zahrada se zahradní restaurací.

Pravděpodobně ještě před přestavbou spolkového domu na divadlo (1947) vznikla nástavba levého bočního křídla a rozšířila se část se sociálním zařízením.

Vznik divadla v Novém Jičíně souvisí s počátky formování nového divadelně organizačního útvaru, který se na Moravě zrodil během druhé světové války. Tím se stalo družstevní divadlo, jehož činnost se opírala nejprve o soukromou koncesi, podnikatelem však již nebyl jednotlivec, ale družstvo, jehož členy byly i kulturní instituce. V této době vzniklo Družstvo Beskydské divadlo se stálým sídlem v Hranicích na Moravě. Jádro souboru tvořili převážně ochotníci. Po válce hledalo družstvo stálou budovu a nalezlo ji právě v Novém Jičíně, kde se po odsunu německých obyvatel město rozhodlo využít budovu německého spolkového domu k posílení českého kulturního povědomí. Tehdy vznikly plány přestavby budovy na divadlo. V roce 1947 přesídlilo Beskydské divadlo z Hranic do Nového Jičína, kde zahájilo od 1. září 1947 sezónu provedením dramatu Emanuela Bozděcha Baron Görtz v režii V. Hamšíka. V roce 1948 bylo divadelním zákonem zestátněno a vzniklo tak profesionální oblastní divadlo, zřizované Městem Nový Jičín. Podle dobových dokumentů pracoval soubor s kolísající uměleckou úrovní a pod politickými tlaky, jeho řadami prošli např. pozdější dramaturg Národního divadla (ND) Otakar Roubínek, pozdější šéf výpravy ND v Bratislavě Ladislav Vychodil, režisér Karel Novák, herec Rudolf Jelínek ad. Město provozovalo divadlo až do června 1963, kdy Beskydské divadlo v rámci celostátní kampaně rušení oblastních divadel zaniklo. Po roce 1963 zde vznikla tzv. „stálá divadelní scéna“ – prázdná divadelní budova se základním personálem pro zajištění pohostinských představení jiných divadel. Místo v budově nalezly různé kulturní spolky, jako např. pěvecké soubory Ondráš a Ondrášek, Komorní orchestr Pavla Josefa Vejvanovského nebo M klub.

Úpravy spolkového domu pro potřeby Beskydského divadla proběhly pravděpodobně v roce 1947. V centrálním sále vzniklo pevné hlediště s elevací, orchestřiště bylo zvětšeno, jeviště zůstalo původní. Boční okna zajišťující dříve osvětlení sálu byla zazděna. Pravé křídlo začalo po rozdělení příčkami fungovat jako šatny pro herce, levé křídlo bylo určeno k provozním účelům (v přízemí garáže, restaurace, kuchyň, WC). Hlavním centrálním schodištěm se vcházelo do předsálí s bufetem a šatnami pro diváky. Do sálu se přicházelo z levé i pravé strany. Veřejnosti sloužilo také vedlejší schodiště s nově probouraným venkovním vstupem. Boční schodiště zajišťovalo komunikaci s prvním patrem – divák po něm vstupoval do foyeru a poté na nový hlavní balkón nebo na postranní balkóny, které zůstaly zachovány. Takto upravená budova fungovala až do roku 1983.

V osmdesátých letech se stal stav budovy již neúnosný a město začalo 1. září 1984 s generální rekonstrukcí a přístavbou nové budovy. Po této brutální rekonstrukci (z původních interiérů se nic nedochovalo) zůstaly z historické budovy pouze obvodové stěny a základní dispozice divadelního sálu. Do těchto stěn vložili architekti Stavoprojektu Ostrava Stanislav Svoboda a Oldřich Pražák nové konstrukce a k zadní části stávající budovy pak vyprojektovali novostavbu v duchu estetiky osmdesátých let – pětipatrové křídlo určené pro technické zázemí divadla. Na výškovou budovu navazuje nižší hmota, v interiéru prohlubující prostor jeviště.

Do divadla se po přestavbě vchází centrálním hlavním nebo levým bočním vstupem, v jehož zádveří je umístěna pokladna. Původní vedlejší i hlavní schodiště byla odstraněna. Vstupní část divadla byla pojata nejvelkoryseji (autorem interiéru je ostravský architekt Václav Šafář). Po vybourání všech historických příček a odstranění štukové výzdoby se prostor celkově otevřel a monumentalizoval. Interiér foyeru se stal ukázkou na svou dobu kvalitní spolupráce architekta s výtvarníky. Volný prostor podtrhují vzdušné abstraktní skleněné objekty Jiřího Boháče, jehož hlavní lustr spirálovitě prochází patrem a jeho varianty se objevují i na jiných místech, např. v kuřárně. Velkorysý interiér umocňují rovněž monumentální malba významného českého informelisty Antonína Kroči či gobelíny Jana T. Strýčka. V přízemním foyeru proti vchodu architekti umístili šatnu pro veřejnost, vpravo bufet. Obě boční křídla přízemí jsou určena pro zázemí divadla (zkušebny, sklady, kostymérna). Do hlavního foyeru v patře se vstupuje po novém prostorném dvouramenném schodišti v levém křídle. Ve foyeru v prvním nadzemním podlaží se rozdělují vstupy do hlediště na levou a pravou část, přičemž do levého křídla je tu vestavěn ještě malý divadelní sál s kapacitou 111 míst. Za ním je umístěn sklad kulis s venkovní rampou, komunikačně propojený s jevišti obou sálů. V pravém křídle vznikl bufet, kuřárna a divadelní klub Múza přístupný z divadla i zvenčí. V hlavním sále se zvětšil prostor jeviště – díky nové přístavbě při zadní části divadla mohlo být rozšířeno jeho technické zázemí. Instalace nových technologií umožnila strojově spouštěné orchestřiště, po jehož uzavření vzniká další prostor – forbína (11 × 5 m). Jevištní technici mohou využít 160 reflektorů, 120 okruhů řízených počítačem a 20 ručních tahů. Nové hlediště s balkónem získalo kapacitu 391 sedadlo (přízemí 294, balkón 97).

Do pětipatrové zadní budovy poplatné svým stylem u nás nepříliš kvalitní architektuře 80. let se vedle kanceláří vedení divadla vešly nové moderní šatny pro herce, hudebníky a zázemí pro technický personál. Komunikační přístup a spojení s jevištěm zde zajišťují schodiště i výtah.

Nová stavba byla zkolaudována 26. ledna 1992. Beskydské divadlo se veřejnosti slavnostně znovuotevřelo 14. února 1992 Mozartovou operou Figarova svatba v provedení Moravského divadla Olomouc.

Necitlivý přístup k rekonstrukci historické budovy, typický pro tehdejší dobu, je v Beskydském divadle vyvážen poměrně funkčním komunikačním systémem divadelního provozu, který v zásadě dobře vyhovuje současným požadavkům na pohostinskou divadelní scénu a je schopen vyhovět téměř všem požadavkům hostujících divadel. Dalším pro 80. léta 20. století typickým nešvarem se stal nekvalitní přístup stavbařů k železobetonové konstrukci novostavby, což mělo za důsledek další úpravy a rekonstrukci nové přístavby již v roce 2004. Od 1. ledna 1994 až doposud zřizuje Beskydské divadlo Město Nový Jičín.

Prameny a literatura:

– Státní okresní archiv Nový Jičín, Fond Beskydské divadlo Nový Jičín

– Archiv Beskydského divadla v Novém Jičíně

– Karel Chobot – Miroslava Karlíková, Beskydské divadlo Nový Jičín 1942–1963: Inventář, Okresní archiv Nový Jičín 1985

– Tomáš Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění, především architektuře, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, katedra historie, 1984, s. 68

 

Tágy: Belle Époque, Fin de siècle, Novoklasicismus, Rakousko-Uhersko, současnost, Spolkový dům

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětmínusdva=