Divadlo zaujímá první a druhé nadzemní podlaží ve dvorní budově, postavené v letech 1935–36 podle projektu Bohumíra Kozáka (stavitel Antonín Belada) za tzv. „Husovým domem“ na Novém Městě (Jungmannova 9, čp. 22). První projekt z července 1934 navrhoval v přízemí na místě divadla „přednáškový sál / modlitebnu“ šířkových dimenzí, proti realizovanému stavu příčně disponovanou. Vpředu měly být tři oddíly sedadel vedle sebe s osmi až dvanácti řadami, vzadu tribuna se 44 sedadly ve dvou řadách. Další projekt z dubna 1935 dal sálu širší náplň a dnešní podélnou orientaci. V parteru bylo 22 rovných řad, před nimi jeviště na ploše 805×410 cm (vyvýšené o 80 cm), nad ním vpravo varhany. Čelní balkón nesl dvě řady po patnácti sedadlech, za nimi byla projekční kabina, na jediném pravém balkónovém křídle bylo dvacet sedadel v jedné řadě. Při kolaudaci 25. května 1937 byl „Sál Komenského“ uznán jako způsobilý k pořádání přednášek, projevů, akademií a koncertů, ale filmová a ochotnická divadelní představení nebyla povolena. V říjnu 1997 vypracoval T. Bernášek studii dispozičních změn v domě mimo divadlo. Stavební povolení na úpravu sálu pro divadlo podle plánů, dodaných společností Pragoprojekt, bylo vydáno 28. června 1999. Původně se počítalo pouze s parterem, nevelkým jevištěm a přízemním foyerem, balkóny měly být od sálu odděleny a využity jako herecké šatny, kanceláře a další provozní místnosti. Investorovi – divadelní společnosti Hamlet – se však během následujících měsíců podařilo získat v domě i v sousedním objektu další prostory, takže rekonstrukce se mohla uskutečnit v dnešním rozsahu podle dispozic, které projektantům zadával technický ředitel společnosti Richard Kocourek. Divadlo bylo kolaudováno 6. října 1999 a 1. listopadu se konala premiéra muzikálu Hamlet Janka Ledeckého.

Hlediště má v parteru devatenáct řad s třinácti až jednadvaceti pevnými sedadly, v elevaci nasazené od šesté řady. Čelní balkón nese tři řady sedadel s padesáti sedmi místy a za nimi technické kabiny. Na pravém rameni jsou tři nestejně velké otevřené lóže celkem se čtrnácti křesly – první dvě přístupné z balkónového foyeru, třetí z čelního balkónu. Na levé stěně je zavěšena boční lávka s osmnácti křesly v jedné řadě, přístupná jednak z čelního balkónu, jednak po zalomeném schodišti po levé straně předscény. Hloubka jeviště se přidáním velké předscény proti dřívějšímu stavu zvětšila na 7,69 metru. Podstatnou část hrací plochy zaujímá točna o průměru 6,67 metru, jejíž tvar původně kopíroval širokým soustředným segmentem levý okraj předscény (v létě 2008 byla tato partie rozšířena). Od začátku byly vytvořeny podmínky pro funkční nástupy herců z hlediště a těchto vlastností plně využila zahajovací inscenace ve výpravě Šimona Cabana. Vlevo od jeviště je sklad dekorací, za ním garderoba a posléze taneční sál a zkušebna.

Literatura, prameny:

- Stavební archiv MČ Praha 1

- Růžena Baťková (editor): Umělecké památky Prahy – Nové Město; Praha 1998, s. 196 (stať Rostislava Šváchy)

Tágy: dvorní přístavek, Novoklasicismus, Postmoderní architektura, První republika, současnost

Autor: Jiří Hilmera