enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Novoměstské divadlo

Josef Niklas

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1857 | projekt
Kapacita Zemského (Stavovského) divadla byla v té době nevyhovující a povolení hrát česká představení i večer zemský výbor zamítl. Nový ředitel Zemského (Stavovského) divadla František Thomé se rozhodl situaci řešit projektem  na nové letní divadlo.
(zobrazit)24.3.1859 | zahájení provozu

Stavba začala v červnu 1858. Plány  vypracoval architekt Josef Niklas, který využil tehdy častý vzor architektů – novorenesanční Královské dvorní divadlo v Drážďanech od Gottfrieda Sempera, postavené v letech 1838–1841 (1869 vyhořelo). Divadlo zahájilo svoji divadelní sezónu 24. března 1859.


(zobrazit)1886 | demolice

Roku 1882 se stal novým majitelem pozemku továrník Alexander Richter ze Smíchova, který jej koupil  pro Deutscher Theaterverei, který zde hodlal vystavět kamenné divadlo. V roce 1885 se v Novoměstském divadle hrálo naposledy, koncem února 1886 byly divadlo zbořeno a na jeho místě vyrostla budova Nového německého divadla (1887–1888).


lidé

(zobrazit)Josef Niklas |hlavní architekt

Architekt českého historismu. V letech 1835–36 student Karla Wiesenfelda na pražské polytechnice, poté praktikoval u Heinricha J. Frenzela v Praze a Leopolda Mayera ve Vídni. Vykonal studijní cesty po Německu, Francii a Itálii. Po návratu se usadil jako adjunkt architektonického rýsování v Praze. V roce 1849 se stal asistentem Bernharda Gruebera na pražské polytechnice, v roce 1850 jmenován učitelem kreslení a stavitelství pozemního na c. k. reálce v Praze. V roce 1860 se přihlásil k habilitaci z praktické stavební výuky na technice v Praze, roku 1864 dostal profesuru na katedře pozemního stavitelství pražské polytechniky pro českou řeč. Roku 1869 převzal katedru na nově oddělené české části polytechniky, kde setrval až do své smrti (v letech 1873–74 tu byl rektorem). Spolu s F. X. Šandou vydal knihu Joendlovo poučení o stavitelství pozemním (1862) a Slohy stavitelské od nejstarších dob až na dobu nynější (1865). Autor řady církevních novogotických i novorenesančních městských staveb v Čechách. Vedle účasti na přestavbě Stavovského divadla realizoval dřevěné Novoměstské divadlo (1858) a Švandovu arénu na Pštrosce (1869), zúčastnil se soutěže na Národní divadlo (1866) a v l. 1868–1869 vypracoval projekt německého divadla v Plzni.

Více divadel

historie

V roce 1857 nastoupil po Johannu Augustu Stögerovi (1781–1861) jako nový ředitel Zemského (Stavovského) divadla František Thomé (1807–1872). Kapacita divadla byla v té době nevyhovující a již od roku 1834 se uvažovalo o zřízení druhé galerie. Nespokojenost s divadlem se odrážela taky v národnostních vztazích mezi Čechy a Němci. Žádost vlastenců o povolení hrát česká představení i večer zemský výbor zamítl. Thomé se rozhodl situaci řešit jiným způsobem. Roku 1857 se začal zabývat myšlenkou na nové letní divadlo – což souviselo také s požadavky na zvýšení kapacity zemského divadla, které pak v roce 1859 prošlo radikálnější přestavbou.

Pro stavbu nového divadla Thomé vybral pozemek za hradbami v dolní části zahrady u usedlosti Smetánka, v místech dnešní Státní opery (mezi ulicemi Vinohradská, Wilsonova a Legerova). Tento pozemek patřil rodině Bachhleiblově. Vzhledem k tomu, že Praha byla v té době pevnostním městem, muselo stavbu povolit i K. K. Landes-General-Commando. Zemské velitelství dalo 21. listopadu 1857 ke stavbě dřevěného divadla souhlas. Už 17. listopadu předložil právní zástupce Františka Thomého vinohradské obci plány, které vypracoval architekt Josef Niklas (1817–1877). Vinohradská obec stavbu 20. listopadu schválila. Jelikož Thomé se v roce 1858 ještě nestal oficiálním ředitelem zemského divadla, podepsal smlouvu s majiteli pozemků vedle něj také J. A. Stöger. Pozemek pro zbudování letního krytého divadla si pronajali na 15 let. Kromě povolení k pořádání divadelních a hudebních produkcí dostali povolení vybudovat v zahradě samostatnou restaurační budovu. Stavba začala v červnu 1858, postupovala však pomalu. Divadlo zahájilo svoji divadelní sezónu 24. března 1859.

F. Thomé zadal projekt profesoru techniky Josefu Niklasovi. Pro návrh Novoměstského divadla Niklas využil tehdy častý vzor architektů – novorenesanční Královské dvorní divadlo v Drážďanech od Gottfrieda Sempera, postavené v letech 1838–1841 (1869 vyhořelo). Novoměstské divadlo se stalo dřevěnou replikou prvního drážďanského divadla. Sál hlediště měl půlkruhovou dispozici, se dvěma řadami lóží a galerií, zakrývala ho nízká kopule s bohatou arkaturou polokruhových oken v tamburu. Jednotlivá patra prolamovala pravoúhlá a polokruhová okna, v úrovni prvního patra obíhala hlediště terasa. U napojení na pravoúhlé jeviště tvořily přechod nižší rizality se schodišti. Divadlo mělo celkem 1241 sedadel, místa ke stání se nacházela v přízemí. Celkem se do divadla vešly tři, při návalu až čtyři tisícovky diváků. Scény z českého i německého dramatu a opery na stropě a oponu namaloval Carlo Brioschi, spolumajitel jedné z nejproslulejších dílen na výrobu dekorací ve Vídni.

Divadlo bylo kryté a osvětlené plynem. Protože se ale nedalo vytopit, hrávalo se v něm převážně v létě a na podzim: „Pobyt v Novoměstském divadle, jehož okna jsou kvůli slunci nyní zakalena, je za letního odpůldne mnohem alespoň příjemnější než v rozehřátém písku nějaké otevřené arény.“ Další nevýhodou byl vedle zimy a hluku z nedaleké dráhy i restaurace přístup k divadlu, který vedl zahradou – v době dešťů plné bláta.

Česká představení se hrávala většinou odpoledne od půl čtvrté, německá večer od sedmi hodin. V zimě se v Novoměstském divadle pořádaly reduty, plesy, cirkusová představení a různé atrakce. K redutám se divadlo zvlášť upravovalo, rovněž k cirkusovým představením se musela zřídit v přízemí manéž a zvenčí se přistavovaly konírny.

Po smrti F. Tomého se stala dědičkou arény jeho nezletilá dcera a její poručník Isidor Schmidl. V té době divadlo postupně chátralo a vinohradská obec Schmidlovi neustále nařizovala opravy, které většinou nebyly prováděny. Po požáru Národního divadla nařídily úřady nad stavbou přísnější dohled. V letech 1881–1882 nastaly spory o to, zda lze divadlo nadále používat. Roku 1882 se stal novým majitelem pozemku továrník Alexander Richter ze Smíchova, který jej koupil, jak se později ukázalo, pro Deutscher Theaterverein. Spolek zde hodlal vystavět kamenné divadlo – což se mu nakonec podařilo. V roce 1885 se v Novoměstském divadle hrálo naposledy, koncem února 1886 byly divadlo i restaurace zbořeny a na jejich místě vyrostla budova Nového německého divadla (1887–1888).

 

Literatura:

–  Alfred Javorin, Pražské arény: Lidová divadla pražská v minulém století, Praha 1958, s. 53–65

 

Tágy: již neexistující budova, Novorenesance, Rakouské císařství

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusdevět=