enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | DE

Zámecké divadlo v Českém Krumlově

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1675 | Doložena existence divadelní scény
První doložená zmínka o divadelní scéně na krumlovském zámku, ovšem v jiném prostoru , než je současná poloha.
(zobrazit)1680 | Počátek stavby nového divadla
Jan Kristián z Eggenberku nechal postavit novou, samostatnou budovu pro divadlo.
(zobrazit)1686 | ukončení stavby

Pravděpodobné ukončení stavby. Ačkoliv autor plánu není jednoznačně znám, je pravděpodobné , že jimi byli Giacommo Antonio de Maggi a Giovanni Maria Spinetti. Dekorace pro 16 scénických obrazů namaloval salzburský malíř Johann Martin Schaumberger.


(zobrazit)1762 | přestavba
Josef Adam ze Schwarzenberku dal přestavět divadlo. Plány na barokní přestavbu připravil pravděpodobně Andreas Altomonte, na řešení hledištního interiéru (konkrétně balkonu) se však podílel syn knížete Johann. Stavitelem byl Josef Franz Fortini.
(zobrazit)1768 | Dokončení rekonstrukce

Dokončení přestavby. Freskovou malbu hlediště, oponu a soubor dekorací pro nejméně 11 proměn vytvořili vídeňští divadelní malíři Johann Wetschel a Leo Merkel.  Figurální kandelábry v proscéniu jsou prací sochaře Josefa Mucka.


(zobrazit)1897 | Ukončení provozu
Divadlo bylo z požárních a bezpečnostních důvodů uzavřeno veřejnosti.
(zobrazit)1958 | Znovuotevření
Divadlo začalo být opětovně využíváno pro představení.
(zobrazit)1966 | Uzavření pro veřejnost
Uzavřeno kvůli havarijnímu stavu , po restauraci bylo divadlo zpřístupněno jako divadelní muzeum.

lidé

(zobrazit)Giovanni Maria Spinetti |architekt

Z rodiny italských umělců působících v Čechách v 17. století , z které působilo  v Čechách minimálně 12 stavitelů.

In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 616 , Praha 2004.


Leo Märkel |malíř

historie

 

Od poloviny 17. století se ve společnosti na krumlovském zámku zvyšuje zájem o divadelní umění, a k roku 1675 je doložena divadelní scéna v  Jelením sále. V roce 1680 dal kníže Jan Kristián z Eggenberku, velký milovník a mecenáš umění, postavit novou samostatnou budovu na pátém zámeckém nádvoří – tzv. Plášti mezi někdejším hradním příkopem a zahradou – protože sály krumlovského zámku svou kapacitou pro divadelní účely již nestačily. Podle účtů zednických, tesařských, kamenických a malířských prací byl největší objem prací proveden do roku 1683, řada dalších prací na divadle však je účtována až do roku 1686. Autor plánu divadla není jednoznačně určen, ale stavební práce na zámku v té době řídili italští stavitelé Giacommo Antonio de Maggi a Giovanni Maria Spinetti. Dekorace pro 16 scénických obrazů namaloval salzburský malíř Johann Martin Schaumberger, tesařské práce na krovu budovy a na mašinerii provedl Laurentius Khuenmihlner. Do konce 17. století zajišťoval divadelní provoz stálý profesionální soubor herců a kapela muzikantů.

Převážně dřevěná budova přiléhala k východní stěně tzv. úřednického domu a k zámku se obracela polygonálním čelem. Její sál byl široký téměř 20m, hloubka jeviště byla 24m. V pozadí hlediště, dlouhého něco přes 15m, byla knížecí lóže (či spíše tribuna), zaujímající téměř celou šířku sálu. Vstup do ní byl zvenčí po třístupňovém schodišti v ose polygonálního čela budovy, z jejího předního okraje vpravo vedly sedmistupňové schody do prohloubeného parteru. Před jevištní rampou bylo ohrazené orchestřiště, vpravo od něho čtyřstupňové schody na scénu.

V této podobě se zachovalo krumlovské zámecké divadlo přes polovinu 18. století. Tou dobou patřilo panství už ve druhé generaci knížecímu rodu Scharzenberků, a kníže Josef Adam rozhodl r. 1762 dát divadlo přestavět. Plány na barokní přestavbu připravil pravděpodobně Andreas Altomonte, na řešení hledištního interiéru (konkrétně balkonu) se však podílel syn knížete Johann. Stavitelem byl Josef Franz Fortini, tesařské práce na dřevěných konstrukcích a na mašinerii provedl tesař Laurentius Makh. Stavební, tesařské, malířské, tkalcovské, kovářské, zámečnické, kamnářské, sklenářské, kamenické a další práce byly provedeny z největší části do roku 1766, podle účtů za vnitřní vybavení divadla probíhaly další práce až do roku 1768. Freskovou malbu hlediště, oponu a soubor dekorací pro nejméně 11 proměn vytvořili vídeňští divadelní malíři Johann Wetschel a Leo Merkel. Dekorace nesou zřetelnou inspiraci protagonistou barokního divadelního výtvarnictví Guiseppem Galli-Bibienou. Figurální kandelábry v proscéniu jsou prací sochaře Josefa Mucka. Z roku 1879 se zachovaly plány a účty o opravě krovu barokního divadla. Tyto práce přinesly určitou redukci barokní mašinérie v prostoru provaziště, ale výraznějším způsobem divadlo nezměnily, takže divadelní budova a její vybavení se zachovaly v autentickém stavu a ve velmi kompletním rozsahu.

 

Divadlo je převážně (až na západní část, přiléhající k sousednímu stavení) volně stojící zděná budova na nepravidelném podélném půdorysu, architektonicky nevýrazného exteriéru. Z jižní a východní strany se vstupuje do hledištního parteru, kde na rovné podlaze stojí řady postupně vyvyšovaných lavic. Hranolové sloupky nesou balkon, jehož půdorys se směrem k jevišti mírně rozevírá a v jehož čele je knížecí lóže, rámovaná baldachýnem s rodovým znakem ve vrcholu. Do lóže vede ze zámku krytá mostní chodba, jejíž nejvyšší etáž pokračuje přes divadelní podkroví až do zámecké zahrady. Malby na stěnách hlediště zobrazují pilastrové členění, vázy s květinami a v dekorativních rámcích zavěšené svazky hudebních nástrojů, na stropě je namalováno početné seskupení olympských bohů. Na severní stěně hlediště jsou fragmenty výmalby z roku 1682. Jevištní portál nese ilusivní malbu sloupů a pilastrů, jeho zešikmená ostění vytvářejí mělké nálevkovité proscénium.

Hrací plochu lichoběžníkového půdorysu vymezuje z každé strany pět čtveřic kulisových rámů, v podlaze jsou čtyři propady a i jinak lze většinu podlahových dílů odklopit nebo odejmout. Konstrukce kulisových rámů pronikají štěrbinami v podlaze do prostoru pod jevištěm, kde se pohybují na kolečkových podvozcích v dřevěných kolejnicích. Synchronní pohyb všech kulis téže proměny umožňují provazy navíjené na dlouhý hřídel v ose prostoru, kde jsou dále čtyři propadlištní zdviže. Nad jevištěm, na trámovém roštu s bočními i příčnými můstky jsou umístěny rumpály ke spouštění či zdvihání prospektů a jeden z původně dvou hřídelů k synchronnímu ovládání sufit.

Rozměry divadla jsou tyto: budova – délka 40,5m, šířka 18m, výška18,5m;  hlediště – šířka 15,30m, délka 15,40m, výška 9,20m; proscénium – šířka 9,70m, hloubka 1,40m, výška 6,25 m;  jeviště – š řka 16,20m, hloubka 22,50m, výška 7,20m (čistá výška jeviště, 12m včetně podjevištní části a provaziště).

U divadla nebo v zámeckých sbírkách se zachovaly dekorace pro 13 základních scénických obrazů s celkovým počtem cca 250 kusů; přes 30 fragmentů či jednotlivých kusů efektových strojů; přes 170 hereckých kostýmů či kostýmních součástek a rekvizit; přes 400 kusů osvětlovacích těles; přes 100 kusů technického vybavení, např. schody, stupně, žebříky, latě, bedny, skříně; velké množství kování, háků, objímek, několik tisíc kusů hliněných misek na tukové osvětlení – vše převážně z let 1766-68.

Doklady o bohaté divadelní kultuře na zámku v Českém Krumlově jsou zachovány i  v písemných fondech (libreta, partitury, particela, notové listy), v archivních pramenech (korespondence, účty, inventáře, zprávy, příkazy, plány etc.), v literatuře (knihy o divadelním umění, o repertoáru, tanci, ceremoniích, festivitách, stavebních a řemeslných principech), v obrazových – ikonografických fondech (vzorníky kostýmů, scén, návrhy, studie, obrazy portrétů, hudebních, tanečních a divadelních motivů).

Celý průběh 19. století se pro krumlovský zámek jeví jako období stagnace divadelního života. V této době zde již nebyli stálí herci a muzikanti a od roku 1814 bylo divadlo pronajímáno kočujícím divadelním společnostem nebo místním ochotníkům. Podle archivních záznamů (dopisy, žádosti, povolení) a podle nápisů v divadle (např. v nápovědní budce) lze odhadnout, že v průběhu celého 19. století bylo odehráno asi 100 až 150 představení. Nové technické a bezpečnostní  požadavky pak vedly k tomu, že v roce 1897 bylo divadlo z požárních a bezpečnostních důvodů uzavřeno veřejnosti. Pouze dvě informace z let 1903 a 1906 naznačují využití divadla pro společenská setkání.

Výrazněji bylo divadlo využito v letech 1958 až 1966. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích přeneslo Jihočeský divadelní festival do Českého Krumlova a vedle produkcí v městském divadle a v zámeckém parku bylo i zámecké divadlo využito pro divadelní projekty. V průběhu osmi let tu bylo sehráno 61 představení klasického, převážně operního repertoáru. Divadelní představení v zámeckém divadle byla příjemným oživením pro festival, herce i publikum. Pro divadlo a původní divadelní vybavení však byly následky velmi negativní až devastující. Správa zámku i orgány památkové péče jako celek nebyly důsledné a odborně zdatné a nedokázaly jednat se společensky vážnější divadelní institucí jako rovnocenný partner a některým škodám nedokázaly zabránit. V roce 1966 byl konstatován havarijní stav divadelní budovy i divadelního vybavení a divadlo bylo pro veřejnost uzavřeno.

Obnovu zámeckého divadla, jejíž počátek spadá do roku 1966, můžeme charakterizovat jako generační úkol památkové péče. Tento úkol stále trvá a je významný tím, že modelově řeší několik základních úloh památkové péče jako je autenticita, obnova, poznání, dokumentace, zachování, prezentace a využití památky. Obnova (v rozsahu konzervace, restaurování až dílčí rekonstrukce) mimořádně cenné divadelní památky, památky velmi křehké a s choulostivou materiálovou podstatou je o to složitější, že je ji nutno chápat komplexně a je nezbytné klást stejný důraz jak na celek či detail, technickou či uměleckou podstatu, tak na původní funkci barokní divadelní scény.

Studijní a badatelská orientace procesu obnovy vedla realizační tým k formulaci nové koncepce, a to obnovit divadlo jako funkční divadelní muzeum. Prezentace maxima z originálu zámeckého divadla, obnovení původních funkcí jevištní techniky, respektování dispozice dekoračních scén se stalo prioritou. Stále více byly chápány původní souvislosti, vazby, vztahy barokního divadelního prostoru, jako např. světlo, perspektiva, poměry a proporce, dynamika pohybu jevištní techniky a jevištních efektů, principy scénických výměn, hudební principy v orchestřišti etc. Celý proces lze označit  za divadelní archeologii.

Proces obnovy zámeckého divadla jako funkčního divadelního muzea si vyžádal další náročné úkoly jako například vybudování vhodných a kvalitních depozitárních prostor, novou, kvalitnější evidenci a dokumentaci divadelního fondu, experimentální prověřování funkčnosti dobové jevištní techniky a původních jevištních principů.Restaurování a kompletace scénických dekorací vyústila pak v náročnější prověřování principů scénických výměn a celý tento proces byl završen experimentálním prověřováním principů dobové divadelní praxe včetně dobové hudební interpretace, barokní pohybové kultury, kostýmů, líčení etc. Tato studijní a badatelská praxe v autentickém prostředí zámeckého divadla má samozřejmě přísně kontrolovaný režim, který sleduje a vyhodnocuje poznatky před, v průběhu a po představení.

Zámecké divadlo v Českém Krumlově je unikátní památkou i v evropském kontextu. Představuje vzácnou ukázku samostatné divadelní budovy z 2. poloviny 17. století, s barokní scénou z 2. poloviny 18. století, která se dochovala ve výjimečné kompletnosti a původnosti. Divadlo nikdy nehořelo a za poslední dvě století (19. a 20.) nebylo výrazněji přestavěno. Není mnoho míst v Evropě, kde je možnost prostudovat komplexní vztahy či jednotlivé vazby o divadelní kultuře 17. a 18. století a dokonce je na místě v autentickém prostředí ověřovat.

 

Literatura:

– Jan Port, Schwarzenberské zámecké divadlo na Krumlově. Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské při městském muzeu v Českých Budějovicích za rok 1929, České Budějovice 1930, s. 26–43

– Jiří Hilmera, Zámecké divadlo v Českém Krumlově. Zprávy památkové péče 18, 1958, s. 71–95

– František Černý (ed.), Dějiny českého divadla 1, Praha 1968

– František Navrátil, Divadelní kultura na hradu a zámku v Českém Krumlově. Prolegomena scénografické encyklopedie 17, Praha 1973, s. 113–125

– Josef  Hejnic – Jiří Záloha, Český Krumlov a divadelní tradice. In Jitka Šimáková – Eduarda Macháčková, Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově I, Praha 1976

– Jiří Záloha, Divadelní život na českokrumlovském zámku v druhé polovině sedmnáctého století.  Sborník Národního muzea v Praze, řada A, svazek 1, XL, 1986, s. 53–79

Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově. Sborník příspěvků pro odborný seminář 27. – 30. 9. 1993. Praha – České Budějovice 1993

– Jiří Záloha, Divadlo za Schwarzenberků: Zámecké divadlo v Českém Krumlově v 19. století. Divadelní revue 8, 1997, č. 4, s. 19–29

– Zdena Flašková – Pavel Slavko, Zámecké divadlo v Českém Krumlově, Český Krumlov 2001 (dotisk čtvrtého rozšířeného vydání 2007)

– Pavel Zahradník, Zámecké divadlo v Českém Krumlově. Cour d᾽honneur: hrady, zámky, paláce 3, 1999, s. 86–89

– Alena Jakubcová (ed.), Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Česká divadelní encyklopedie. Praha 2007

– Helena Kazárová, Divadlo a tanec v životě Schwarzenbergů v zrcadle korespondence s rodinou Thürheimů: Část I: Dopisy z let 1744–1752. In Jiří Bláha – Pavel Slavko (eds.), Svět barokního divadla: Sborník přednášek z konferencí v Českém Krumlově 2007, 2008, 2009, Český Krumlov 2010,s. 301–328

– Jiří Bláha, Český Krumlov: Zámecké divadlo (Castle theatre). In Igor Kovačevič (ed.), Beyond everydayness: Theatre architecture in central Europe, Praha 2011, s. 12–15

– Helena Kazárová, „Anžto vy znáte můj pokleslý vkus...“ Josef Adam ze Schwarzenbergu a jeho zámecké divadlo v Českém Krumlově v letech 1766–1768: Nové poznatky a souvislosti. Hudební věda 50, 2013, č. 1–2, s. 23–47

– Jiří Bláha, Zámecké divadlo v Českém Krumlově: Obnova a prezentace. České Budějovice 2016

– Helena Kazárová, Divadlo a tanec v životě Schwarzenbergů v zrcadle korespondence s rodinou Thürheimů: Část II: Dopisy z let 1753–1766 (v tisku)

 

Podrobnější informace o historii i současnosti zámeckého divadla jsou k nalezení na stránkách Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov

 

 

Tágy: Baroko, Habsburská monarchie, Zámecké divadlo

 

Autor: Pavel Slavko

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplussedm=