enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Pištěkova aréna

alias Vinohradská zpěvohra, Vinohrady Singspiel
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1893 | stavba

lidé

historie

V roce 1877 koupil Arénu v Kravíně od majitele pozemku dr. Weinerta Jan Pištěk (1874–1907), tenor v divadelní společnosti bývalého majitele J. E. Samuela, který v tomtéž roce získal koncesi k založení vlastní divadelní společnosti. Vzhledem k tomu, že přišel díky sňatku s Marií Votýpkovou ke značnému jmění, měl dost finančních prostředků pro divadelní podnikání. Vedle arény si pro sezónu 1877–1878 pronajal také Městské divadlo v Plzni. Chátrající arénu dal opravit a na jaře roku 1878 v ní začal hrát. Přes stálé opravy však aréna chátrala, až se v roce 1881 propadla kvůli prohnilému trámu galerie a zranili se tři lidé; návštěvnost arény po tomto neštěstí citelně klesla. Pištěk se rozhodl nechat arénu zbořit a už v roce 1882 na stejném místě vybudoval novou nekrytou arénu, nazvanou Letní divadlo na Královských Vinohradech. Stavbu provedl tesařský mistr Antonín Kutina z Prahy. Toto divadlo muselo po deseti letech ustoupit stavebnímu boomu, který na Vinohradech koncem 19. století propukl. Majitel pozemku chtěl také stavět, proto se s ním Pištěk nedokázal dohodnout na žádném kompromisu. V únoru roku 1893 dal Pištěk arénu zbořit a část materiálu (kostru) použil při stavbě nové arény – Pištěkovy.

Novou arénu vybudoval v roce 1893 na Vinohradech ve Slezské ulici: „Nové Pištěkovo letní divadlo na Vinohradech spěje rychle k svému dokončení. […] Nové divadlo postaveno v rozměrech staré arény, jenže zdobeno jest kolem verandami a mohutným věžním portálem.“ Aréna, kterou postavil tesařský mistr Kubeš, byla vybudována částečně z materiálu staré arény, ale celkovým řešením i vzhledem se lišila. Aréna neměla střechu, hlediště bylo 21,5 m široké a 21 m hluboké, s kapacitou 1800 diváků. Po stranách vstupu stály dvě věže. Svítilo se elektřinou.

Divadlo zahájilo svoji činnost 30. dubna 1893 hrou O. Blumenthala Praha je Praha.

Kvůli možnosti hrát i v zimě nechal Pištěk v roce 1899 arénu provizorně zastřešit, o rok později provedl tesař Matěj Bílek definitivní zastřešení a Pištěk v divadle zřídil parní topení.

Vstupní část divadla tvořila obdélná prostora orámovaná vysokými věžemi. Odtud se vcházelo do půlkruhově uzavřeného hlediště, na které navazovalo pravoúhlé jeviště, zastřešené sedlovou střechou. Ke třem stranám jeviště zvenčí přiléhaly přízemní místnosti s pultovou střechou – zázemí pro soubor a sklad materiálu a kulis. V roce 1901 stavební úřad Pištěkovi povolil přistavět v  zahradě při aréně krytou verandu s místem pro orchestr.

Po smrti Jana Pištěka v roce 1907 se majitelkou divadla stala jeho manželka Marie Pištěková. V roce 1912 jí stavební úřad nařídil zbourat část verandy v šíři 1,6 m, která stála na sousedním pozemku. Po vypuknutí I. světové války pronajala M. Pištěková arénu Stanislavu Langrovi, který však záhy musel narukovat, a v roce 1915 majitelka divadlo uzavřela. Nezaměstnaní herci utvořili společnost, divadlo si sami pronajali a pod vedením Adolfa Karlovského zde hráli až do roku 1920. Poté si Pištěkovo divadlo pronajalo Družstvo Městského divadla na Královských Vinohradech, které zde chtělo po úpravě budovy zaměstnat svůj zpěvoherní soubor. Tomu zabránila stávka v divadle, po které se zpěvoherní soubor osamostatnil, vytvořil společnost Lidová zpěvohra a najal si v roce 1920 Pištěkovo divadlo, přejmenované na Vinohradskou zpěvohru.

V letech1921 a 1924 se divadlo znovu upravovalo a byla k němu přistavěna provizorní kancelářská budova a krejčovské dílny. Roku 1926 se stala novou provozovatelkou divadla subreta Marie Skřivanová-Křečková se svým manželem, kteří dali budovu znovu upravit podle návrhu stavitele Bohumila Libánského.

V roce 1926 mělo divadlo 672 sedadel a vešlo se do něj 1250 diváků (tato norma však byla často překračována). Roku 1932 stavební komise konstatovala, že divadlo je velmi opotřebované a že je ohrožena statika hlavní budovy. Nařízenou důslednou přestavbu arény nemohla majitelka ani soubor financovat. Pištěková se tedy v květnu 1932 rozhodla budovu odstranit. V říjnu 1932 byla aréna zbořena. Dnes se na jejím místě nalézají tři činžovní domy, které doplnily chybějící část domovního bloku.

Literatura:

–  Alfred Javorin, Pražské arény: Lidová divadla pražská v minulém století, Praha 1958, s. 90–101, 245–250 a 213–217

 

Tágy: již neexistující budova, Rakousko-Uhersko

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=