enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Smíchovská aréna

Miroslav Stöhr

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1891 | Otevření

Se stavbou nové smíchovské arény v nábřežním parku mezi mosty Palackého a železničním se podle plánů smíchovského architekta a stavitele Miroslava Stöhra začalo roku 1891. Divadlo zahájilo svoji činnost 3. června 1891 Dellingerovou operetou Don Cesar.


(zobrazit)1938 | demolice

V roce 1938 obec objekt i pozemek odkoupila a smíchovskou arénu nechala zbořit.


lidé

Miroslav Stöhr |hlavní architekt
(zobrazit)Robert Holzer |malíř

Malíř dekorací a krajinář. V letech 1875–80 byl zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekoračních malířů Brioschiho, Burghardta a Kautského a  navštěvoval při tom akademii. Poté odešel do Paříže, přijal místo dekoračního malíře divadla na Vídeňce, odkud byl r. 1883 povolán do Prahy do ND, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.  Pro ND zhotovil řadu dekorací, jež vynikaly svěžestí koloritu. Na konci života se věnoval malbě krajin: ,,Ze seče u Prostějova´´, ,,Studie buků´´. Jeho dekorace jsou pozdně romantické. Na scéně se snažil ukazovat českou krajinu a venkov a kombinoval starší dekorace s novými kulisami s prvky z dané lokality. Pro čáslavské ochotníky namaloval dekoraci ke hře Cornelius Voss (7. dubna 1889), ke hře Dora (20. dubna 1890), Její pastorkyni do druhého jednání - tzv. ,,selskou vesnici´´ a pro hru Ženichové (28. září 1895) kulisu ,,hrad´´.

 

In:  Tvrdíková, Lada: Divadelní život v Čáslavi v letech 1869-1923, Bakalářská práce, Masarykova universita,  Brno 2007

Více divadel

historie

Vybudování arény na Smíchově souvisí s podnikatelskou činností Pavla Švandy ze Semčic (1825–1891), dramaturga a režiséra Prozatímního divadla v Praze. V roce 1865 Švanda obdržel koncesi k provozování divadelní společnosti a stal se divadelním ředitelem v Plzni. Věděl, že k úspěšné činnosti bude potřebovat letní arénu v Praze, kde by jeho divadelní společnost mohla hrát v době, kdy v mimopražských městech začala návštěvnost klesat. Měl velké plány, které se mu však nepodařilo realizovat. Nejprve chtěl stavět na Střeleckém ostrově, jednání se střeleckým spolkem však nevedlo ke shodě. Poté obrátil pozornost k ostrovu Štvanici (Velké Benátky), kde se ovšem nedohodl s majitelem Židlickým.

Po těchto neúspěších se rozhodl pro tzv. „Pštrosku“, kde již dříve stávala aréna. I přes velkou konkurenci (nedaleko se nacházela Aréna v Kravíně, Novoměstské divadlo a chystala se stavba Arény Na hradbách) se nakonec pro zbudování nové arény v místě bývalé vinice Křížovka rozhodl. Plány této arény vypracoval roku 1868 profesor architektury české části pražské polytechniky Josef Niklas (1917–1877), autor Novoměstského divadla (1859). Stavba byla realizována v roce 1869.

Konkurence se však pro Švandu brzy stala neúnosnou, a tak začal hledat pro arénu jiné místo. Našel je na Smíchově vedle hostince Eggenberk, kde v roce 1871 zbudoval novou arénu – tu starou pak pronajal divadelnímu řediteli J. Wallburgovi-Veseckému pro jeho německou společnost. Tradiční místo smíchovského divadelnictví se stalo pro Švandovo podnikání velmi důležité – počítal nejen s jeho tradicí, ale i s využitím oblíbeného hostince a jeho sálu. Nová aréna, kterou postavil stavitel Josef Vevera, byla značně jednodušší než první – ohrazená vysokým šedozeleným plotem, z něhož vyčnívaly tyče, na které se zavěšovaly plachty jako ochrana před sluncem. Hlediště mělo tribunu a galerii celkem pro 1000 diváků. Při nepříznivém počasí se využíval sál hospody. Přes svoji neúhlednost měl repertoár arény velký úspěch a společnost prosperovala. V roce 1874 se Švanda začal zaobírat velkolepým plánem – zřízením českého divadla ve Vídni, což mu znemožnil osobně císař František Josef I.

Ministerstvo války chtělo vybudovat v místě smíchovské arény nové kasárny a v roce 1885 nařídil vojenský erár arénu zbourat. Poté Švanda upnul pozornost k Židovskému ostrovu, kde mu ovšem stavbu arény nedovolila Švandovi česká a německá zemská divadla. V roce 1889 se tedy rozhodl vybudovat novou smíchovskou arénu na nábřeží, uprostřed příprav ho však zastihla smrt, zemřel 5. ledna 1891 v Brně. V započaté práci pokračovala jeho vdova, herečka Eliška Pešková (1833–1895).

Se stavbou nové smíchovské arény v nábřežním parku mezi mosty Palackého a železničním se podle plánů smíchovského architekta a stavitele Miroslava Stöhra (1859–1929) začalo roku 1891. Aréna měla být urychleně dostavěna kvůli zemské jubilejní výstavě. V Národní politice ohodnotili arénu takto: „Dle úsudku znalců předstihuje vnitřek arény vkusem i bohatostí všechny podobné podniky pražské, a jeviště měřící 100 čtverečních metrů vyniká prostorností i praktickým zařízením. Místo k stání v novém divadle upraveno jest pro 900 osob, sedadel více než 600.“ Divadlo zahájilo svoji činnost 3. června 1891 Dellingerovou operetou Don Cesar.

Podle dochované fotografie měla aréna prostorné hlediště na zaobleném půdorysu, kryté původně asi jen otevřeným krovem, s lóžemi po stranách parteru a v přední části balkonu, za jehož sedadlovými řadami stoupaly v pásech oddíly pro značný počet stojících diváků. Oponu pro divadlo namaloval dekoratér Národního divadla Robert Holzer (1859–1938).

V roce 1897 se v Národních listech objevila reklama, inzerující, že majitelé nechali nad arénou vyrobit vkusnou pohyblivou střechu.Ve skutečnosti se jednalo pouze o plachtu, která se natahovala přes žebroví. Aréna byla trvale zastřešená a vyhřívána parním topením až od roku 1902. Smíchovská obec nájemné smlouvu po uplynutí desetileté lhůty vždy obnovovala, takže původně provizorní dřevěné divadlo dožilo až do třicátých let 20. století.

Švandovi potomci divadlo v roce 1924 prodali Antonínovi Fenclovi, který nechal arénu přestavět. Práce prováděl tesařský mistr Sirotek. Za arénou vyrostla nová část pro šatny, kanceláře a dílny. V roce 1927 Fencl rovněž koupil od obce pozemek, na kterém stavba stála. Po požáru tribuny AC Sparta na Letné se Fencl rozhodl přebudovat divadlo na kamenné. Smíchovská správní rada pivovaru, u něhož divadlo stálo, se však proti plánu postavila a stavbu kamenného divadla znemožnila. V roce 1938 obec od Fencla objekt i pozemek odkoupila a smíchovskou arénu nechala zbořit.

Literatura:

–  Národní politika IX, 1891, č. 148 (31. 5.), s. 10

–  Národní listy XXXVII, 1897, č. 190 (11. 7.), s. 3

–  Alfréd Javorin, Pražské arény: Lidová divadla pražská v minulém století, Praha 1958, s. 110–114, 134–142 a 227–233

–  Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 53

 

Tágy: již neexistující budova

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínusdva=