Už Niccolo Sabbatini popsal roku 1636 ve svém díle způsob, jak znázornit požár celé dekorace (ale nedoporučuje ho), zatmění scény, duhu, červánky, stoupání oblak, učí jak zjevit a rychle vytratit na různých místech jeviště stíny a strašidla, jak připravit jízdu lodí a sestrojit delfíny, kteří při plavání vystřikují vodu atd. Dobře zařízená profesionální scéna od raného baroka až po pozdní romantiku nebyla pouze centrem umění dramatického, hereckého, hudeb¬ního a malířského, ale současně i místem, kde obratní dekoratéři a strojmistři demonstrovali nejzajímavější finesy mechaniky a chemie. A tak vidíme, že se divadlo během staletí nevyví¬jelo jen v symbióze s potulnými akrobaty, komedianty, kraso-jezdci a tanečníky, ale že další neméně důležitou příbuzenskou linii tvořili architekti, malíři, mechanici, kouzelníci a ohněstrůjci. IN: Bartoš Jaroslav a Černý, František, ed. Dějiny českého divadla. 2. [díl], Národní obrození. Praha, 1969 p. 177