Malá scéna Zlín
Vladimír Karfík
alias Obchodní a společenský dům DílyŠtefánikova 2987 | |
ukaž na mapě | http://www.malascenazlin.cz/ |
významné události
Autorem architektonického návrhu obchodního a společenského domu Díly byl architekt stavební kanceláře firmy Baťa Vladimír Karfík. Datace výstavby domu v literatuře kolísá mezi roky 1936 a 1937. Původní provozní náplň budovy byla velmi různorodá. V polosuterénu se nacházel sál pro filmové projekce.
Na počátku 21. století proběhly nutné technické opravy budovy. V roce 2004 začal architekt Pavel Martinek z ateliéru ARW architekti projektovat rozsáhlou rekonstrukci objektu, která se uskutečnila v období od října 2005 do listopadu 2006.
lidé
historie
Architektonická a urbanistická podoba Zlína byla zejména v období mezi světovými válkami těsně spjata s úspěšnou firmou Baťa. Pro dynamický rozvoj továrny bylo nezbytné stejně rychle rozšiřovat i město. Proto byla na počátku třicátých let 20. století založena nová obytná čtvrť nazvaná Na Dílech nebo také prostě Díly, situovaná východně od historického centra.
Jádrem této nové čtvrti se pochopitelně nestala sakrální stavba, nýbrž obchodní a společenský dům s prostým názvem Díly. Autorem architektonického návrhu byl přední architekt stavební kanceláře firmy Baťa Vladimír Karfík (1901–1996). Datace výstavby domu v literatuře kolísá mezi roky 1936 a 1937.
Polyfunkční dům vsadil Karfík důmyslně do svažitého terénu. Při pohledu z hlavní třídy, dnešní Štefánkovy, tak docílil výrazně horizontálního efektu jednopatrové stavby, umocněného navíc plochou střechou, zatímco z opačné strany využil převýšení a zasunul do svahu ještě další podlaží. Navzdory zvolené monolitické skeletové konstrukci, typické pro baťovskou architekturu, získalo zde použití typizovaných prvkům v kombinaci s elegantními detaily jedinečný charakter, kromě velkorysého zasklení především díky křehké linii balkónu, obepínajícího stavbu ze tří stran.
Původní provozní náplň budovy byla velmi různorodá. V uličním parteru měly místo provozovny obchodů a služeb i veřejná knihovna. Do prvního patra potom byla poměrně netradičně situována tělocvična, kavárna a kuželna. V polosuterénu se nacházel sál pro filmové projekce. Kinematografie patřila ve Zlíně k silně podporovaným uměleckým oborům.
V poválečném období se v budově Obchodního a společenského domu Díly prováděly stavební úpravy různého charakteru, které příliš nerespektovaly jednotný výraz objektu. Zároveň se pozměnila i funkce stavby, která začala být využívána jako umělecká škola. Tato funkční proměna si sice vyžádala nejvíce zásahů v interiéru, i ty se však negativně promítly i do vnějšího pláště. První poschodí totiž bylo přepatrováno na dvě podlaží. Exteriér tím ztratil původní velkorysé zasklení, které nahradila výrazně menší okna v rámech odlišných profilů. Zároveň prošlo funkční proměnou i kino, když bylo provizorně adaptováno pro divadelní představení.
Na počátku 21. století proběhly nutné technické opravy budovy. V roce 2004 začal architekt Pavel Martinek z ateliéru ARW architekti projektovat rozsáhlou rekonstrukci objektu, která se uskutečnila v období od října 2005 do listopadu 2006. Jejím investorem byl Magistrát města Zlína.
Martinek navrhl nové dispoziční uspořádání podélné budovy. Komunikačním jádrem zůstalo původní dvouramenné schodiště, k němuž se nově připojila dvojici foyerů pro dva sály. Prostor bývalého kinosálu byl nově adaptován pro divadelní provoz, přičemž kapacita návštěvníků byla zredukována ze 340 na 260 míst. V přízemí vznikl nový komorní sál s variabilní kapacitou až 130 návštěvníků. Přístup k tomuto sálu vede i přes kavárnu, kterou od foyer odděluje pouze mobilní příčka. Nový objem vytvořila dvoupodlažní podzemní přístavba při západní straně budovy, která slouží jako šatny pro herce, sociální zařízení, sklad kulis a strojovna vzduchotechniky.
Architekt Martinek byl při návrhu rekonstrukce podle svých slov „veden snahou po individuelní volné interpretaci interiéru třicátých let.“
Divadelní provoz byl v nově zrenovované budově zahájen na konci roku 2006. Provoz zajišťuje občanské sdružení Divadlo Malá scéna Zlín.
Literatura:
– Pavel Novák, Zlínská architektura 1900–1950, Zlín 1993, s. 30–33, 99
– Michal Kohout, Stephan Templ, Pavel Zatloukal (eds.), Česká republika – Architektura XX. století: Díl I. Morava a Slezsko, Praha 2005, s. 174, 185
– Pavel Martínek, Malá scéna, Stavba 14, 2007, č. 3, s. 54–57
– Ladislava Horňáková (ed.), Fenomén Baťa: Zlínská architektura 1910–1960, Zlín 2009, s. 83
Tágy: Funkcionalismus, První republika, volně stojící budova
Autor: Vendula Hnídková
Dodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data