enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

A studio Rubín

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)15. století | stavba

Po roce 1460 byl zde postaven dům a do roku 1529 zřejmě proběhla výraznější pozdně gotická přestavba.


(zobrazit)1650 | rekonstrukce

Velká pozdně renesanční přestavba proběhla roku 1650 za majitele a zároveň stavitele Santiniho de Bossi. 


(zobrazit)1809 | rekonstrukce

Ignác Alois Palliardi provedl úpravu fasády do roku 1778. Roku 1809 realizoval Palliardi také úpravy v zadním domě a současně zahájil i nástavbu 3. patra.


(zobrazit)1967 | první divadlo

V roce 1967 získal sklep domu Radim Vašinka a založil zde divadlo Orfeus. V roce 1971 bylo divadlo z politických důvodů zlikvidováno.


(zobrazit)1971 | rekonstrukce

V roce 1971 byly sklepy profesionálně adaptovány na divadlo. Projekt realizovala Projekce Merita (akad. arch. Z. Vávra). Pro divadlo projektanti využili jak mladší východní část sklepů, tak i straší západní část.


(zobrazit)1999 | rekonstrukce

Roku 1999  došlo k zásadnější změně podle projektu Ing. Marty Špácové. Zpevnění kleneb provedl v roce 2001 Ing. J. Zeman.


lidé

historie

A studio Rubín se nachází ve sklepních prostorech historického objektu, jenž bývá označován jako Dům Skálovský (Santinovský) nebo také lidově „Dům u tří korun“. Na místě dnešního objektu stával jiný již od roku 1400, který však zničil požár. Nový majitel zde vybudoval dům až po roce 1460. V roce 1515 byl dočasně spojen se sousedním objektem a do roku 1529 zřejmě proběhla výraznější pozdně gotická přestavba, protože dům je v té době označen za nově vystavěný. Pravděpodobně až z této doby pochází druhý sklep odstupující od ulice. Z pozdně gotické přestavby se dochovaly i některé vnitřní přízemní zdi a vzniklo asi i zadní stavení. Další stavební úpravy následovaly v 17. století, kdy byl objekt vybaven pivovarským provozem. Velká pozdně renesanční přestavba proběhla roku 1650 za majitele a zároveň stavitele Santiniho de Bossi.  Z této doby pochází nástavba 2. patra hlavní budovy a loubí. Do roku 1739, kdy došlo k prodeji objektu, se budova nezměnila, ale sloužila již jen jako šenk. Reprezentativní objekt koupil a do roku 1778 vlastnil malostranský primátor Jan Karel Dantzer. Koncem 18. století, kdy dům patřil obchodníkovi Antonínu Zimmermennovi, provedl úpravu fasády Ignác Alois Palliardi. Roku 1809 realizoval Palliardi úpravy také v zadním domě a současně zahájil i nástavbu 3. patra. Řadový dům stojí na hloubkové parcele, která prochází celým blokem. Do Malostranského náměstí je otočen pozdně barokní fasádou s centrálním rizalitem zakončeným štítem v prolamované atice. Přízemí prosvětlují tří oblouky loubí. Zadní fasáda otočena do ulice Na Tržišti má již výrazný klasicistní charakter a vznikla až v 19. století v souvislosti s úpravou schodiště roku 1831. Sklepní prostory vychází ze středověké dispozice, tvoří je dvě rozdílné části: starší obdélný východní sklep zasahuje do prostor loubí a je zakryt valenou kamennou klenbou, mladší západní již prostor loubí respektuje a je zakryt raně renesanční kamennou klenbou prolomenou výsečemi. Na západní sklep navazuje další, téměř čtvercový prostor barokního původu s cihelnou klenbou. Přístupové schodiště do sklepa je novější klasicistní, původní vchody byly pravděpodobně z podloubí. Ještě ve třicátých letech 20. století se v domě nacházel lokál a podzemní prostory byly využívány jako skladiště.

V roce 1967 získal sklep domu Radim Vašinka a založil zde divadlo Orfeus. Nejprve se využíval pouze západní sklep (dnes bar). První oficiální stavební úpravy sklepa proběhly v roce 1969 pro V. U. S. (Vysokoškolský umělecký soubor) Praha. Základním repertoárem divadla se v začátcích staly jednoaktovky Jacquese Préverta Roura k rouře pasuje aneb Vzorně svorná rodina, René de Obaldia Katova oběť, později přibyla od téhož autora jednoaktovka Dusík. Především však vévodily skeče Pierre-Henri Camiho Opilcovo dítě aneb Malý mstitel, Robinsonova láska aneb Pátkova oběť a hlavně nejpopulárnější Kleštěnec z pralesa. Vrcholným představením, divadla se stala hra Bertolta Brechta Baal. Častým návštěvníkem divadla byl mj. i Egon Bondy, který pro divadlo napsal detektivní hru Vrahem je zahradník. Uváděli se zde jeho poetické večery, ale i Františka Halase a dalších básníků.

V roce 1971 bylo divadlo z politických důvodů zlikvidováno. V témže roce vznikl projekt na přestavbu sklepních prostor pro Klub mladých komunistů (KMK) „U Orfea“, který by pod vedením Miroslava Štěpána a pod záštitou komunistické organizace Socialistického svazu mládeže (SSM) působil jako agitační středisko. Záměr nebyl realizován a sklepy byly profesionálně adaptovány. Projekt realizovala Projekce Merita (akad. arch. Z. Vávra). Pro divadlo projektanti využili jak mladší východní část sklepů – kde se u vstupu naproti schodišti vyprojektovali šatnu, po pravé straně od schodiště sál č. 1 a v protilehlé čtvercové části sklepa sociální zařízení, tak i straší západní část - z chodby při schodišti se vstupovalo do vedlejšího sálu č. 2 a z chodby byla přístupná rovněž šatna pro účinkující a přípravna. Takto upravené divadlo zůstalo prakticky až do roku 1999, kdy došlo k zásadnější změně podle projektu Ing. Marty Špácové. Východní prostor projektantka upravila pro divadelní bar, z něhož se dnes vchází do zadního divadelního sálu. Šatna a sociální zařízení jsou umístěny v přilehlém čtvercovém sklepním prostoru. V přízemí nad divadlem nově vznikla kavárna s prodejem vstupenek. V současnosti se divák do divadla dostane přes tuto kavárnu – pokladnu ve dvoře objektu, odkud po schodišti vstoupí přímo do divadelního baru a skrze něj pak do divadelního sálu zaklenutého pozdně gotickou kamennou valenou klenbou. Zpevnění kleneb provedl v roce 2001 Ing. J. Zeman. Sál je černě vymalován a je bez elevace, s mobilním nábytkem a kapacitou 60 míst k sezení (divadlo) nebo 80 až 100 míst bez židlí (koncerty). Hlediště je 5 m široké a 4 m hluboké, jeviště je variabilní (kukátko nebo aréna) a využívá prostory o rozměrech 5 x 5 m.

Po rekonstrukci divadla v roce 1972 působil již v Rubínu stálý a profesionální soubor Divadla na Okraji s uměleckým šéfem Zdeňkem Potužilem (režie: K. H. Mácha – Máj 1972, V. Páral – Knedlíkové radosti 1976, B. Hrabal – Postřižiny 1977, V. Dyk – Krysař 1986). Hudbu pro většinu představení skládal Miki Jelínek. Rubín byl od počátku také výrazným hudebním klubem a začínaly zde některé známé kapely nebo písničkáři. Vedení A studia Rubín převzali v roce 1982 herci Ondřej Pavelka a Eva Salzmannová. Od roku 1997 je uměleckým šéfem jeden z původních členů Divadla na Okraji Ondřej Pavelka. V roce 1998 se stálým souborem studia stalo Divadlo Nablízko (bývalí studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU), které ukončilo svou spolupráci v roce 2003 a Rubín byl od té doby opět bez souboru. V sezóně 2008/2009 dochází ke změně vedení divadla (ředitel Ondřej Glazar, umělecký šéf Petr Kolečko), A studio Rubín opět začíná vytvářet vlastní stálý domácí repertoár, který tvoří pouze autorské inscenace.

 

Prameny a literatura:


A: Stavební archiv Mě části Praha 1

L: Pavel Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha 1999, s. 367-368.

http://www.astudiorubin.cz/history/

 

Tágy: Normalizace, řadový dům, suterénní divadlo

 

Autor: Markéta Svobodová

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmplusjedna=