enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN

People's Theatre

Otto March

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)20.11.1889 | opening

(zobrazit)1932 | fire

lidé

(zobrazit)Otto March |hlavní architekt
Otto March byl synem Ernsta Marche, továrníka s keramickým výrobky, který se během 19. století proslavil v Berlíně svými keramickými dekoracemi staveb. Studoval na královské pruské stavební akademii v Berlíně a později ve Vídni. Mezi jeho učitele patřil Heinrich Strack a Heinrich Ferstl. V roce 1878 absolvoval státní zkoušky na vládního stavitele. 1888 nashromáždil během své cesty po Anglii důležité dojmy. S obdivem hleděl především na anglické venkovské domy, jejichž pokroková architektura ho ovlivnila v jeho další tvorbě. 1889 se oženil s dcerou zámožného kolínského průmyslníka. 1892 byla podle jeho plánů postavena velice nákladná novorenesanční vila v Radebeul, která byla později pojmenována jako Kohlmannova vila. Od roku 1899 byl členem berlínské Akademie stavebnictví, od roku 1907 patřil do Výboru velkého Berlína a od roku 1912 byl členem senátu Akademie umění. Z jeho podnětů v těchto funkcích vzešla iniciativa včasného urbanistického plánování Velké berlínské obce. Podle jeho plánů byl v letech 1901-03 postaven Americký kostel na Nollendorfplatz v Berlíně (během druhé světové války zničen), jakož i 1912-13 Německý stadion, který byl předchůdcem berlínského Olympijského stadionu. Byl autorem mnoha obytných a obchodních domů, venkovských sídel pro velkoměšťáky a evangelických kostelů v Berlíně a po celém Německu. Jako ředitel společnosti Landhaus-Baugeselschaft Pankow byl také zároveň stavebním podnikatelem. Získal řadu poct a vyznamenání, mezi nimiž byl i titul „tajný stavební rada“ s čestný doktorát (Dr.-Ing. E.h.). IN: ArchiwebVíce divadel

historie

Volkstheater (People's Theatre) of Worms  was designed by Otto March. Its origins go back to 1883 when, as part of the local Luther Festival, a play was performed in a large room, since there was no proper theatre available in the city. One of the managers was Friedrich Schoen, a friend of Wagner's, who at once saw the relevance of it, and suggested embodying the same principles in a permanent building. A People's Theatre it really was, since it was paid for by public subscription, and there was nothing quite like it in Europe. March made the main body, the auditorium, circular, following the model of circuses. In section it was like a centralized church, with low 'aisles' surrounding a high clerestoryed 'nave' crowned by a dome. The foyers were at one end, the stage accommodation at the other. The stage itself projected into the audience. Seating was arranged in a fan shape, as at Bayreuth. Boxes were practically dispensed with, and round the upper level ran a gallery, or promenade, opening on to the central space through wide arches—a feature characteristic of variety theatres. There was a large skylight in the dome, so that it could be used by day. Fire-conscious critics were pleased to note that 'in an experimental trial the auditorium was emptied of 1,400 children in forty seconds'. The facade was made Romanesque, presumably to harmonize with the cathedral nearby.

 

In: Tidworth, Simon : Theatres: An Illustrated History. London 1973 p. 176

 

 

Autor: Simon Tidworth

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínusjedna=