Plzeň vítá uměny na prahu nového divadla, Aug. Němejc

Střed kompozice tvoří skupina alegorie české hudby: ověnčená Musa s harfou, u ní na truhle s rekvizitami sedící Plzeňka a nahé děcko, lidová píseň. Skupina je doplněna košem s květinami a navazuje kompozičně na další skupinu, symbolizující Plzeň a plzeňský lid. Na stupních budovy se sloupy, poněkud v pozadí, stojí děvče v půlaktu s náručí otevřenou k přivítání – Plzeň a po jejím boku Plzeňané, staří i mladí, ve svátečním kroji, v klidných postojích hledí vstříc přicházejícímu průvodu Uměn, nad nímž se v oblacích vznášejí andělíčkové. V čele Uměn, nad nímž se v oblacích vznášejí andělíčkové. V čele Uměn kráčí Tragedie, žena důstojného postoje, ověnčena vavřínem, s heroickým mečem v ruce. Druhou rukou vede za sebou Komedii, muže v půlaktu, dionýsovského typu. Za nimi se faunovsky usmívá Satira, chlapec s lukem, pak následují Lyrické drama a Zpěvohra, líbezné dívky v blankytném rouchu, v doprovodu zpívajících družiček. Průvod uzavírá Komická opera, symbolizovaná postavou plzeňského dudáka Kaňáka, kterého obklopují křepčící Musy. Tato pravá skupina svou dynamičností kontrastuje s klidnou pohodou skupiny levé. Pozadí levé skupiny tvoří architektura, sahající až do horního okraje obrazu, vyvážená na pravé straně skupinou andělíčků a stromem. Obě skupiny kompozičně spojuje motiv Radaně v zadním plánu, ve funkci krajinářského symbolu krajové příslušnosti. Je zároveň oslavou plzeňského kraje a jeho lidu.
(Jan Wenig)

In: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=134