Funkcionalistický Stýblův dům na Václavském náměstí byl postaven na místě dvou nízkých původních domů v letech 1928 a 1929 stavební firmou V. Nekvasil podle návrhů architektů Ludvíka Kysely a Jana Jarolíma. Ve víceúčelovém domě se nacházela obchodní pasáž, vyhlášená taneční kavárna Boulevard (později název Alfa), restaurace, kanceláře, byty a kinosál.

Za pasáží směrem k Františkánské zahradě byla roku 1930 vybudována patrová přístavba podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Zde bylo nejprve v podzemí jen skladiště, které bylo v roce 1934 přestavěno na divadlo podle návrhu Guida Laguse.  Scéna byla slavnostně otevřena 29. 11. 1934 veselohrou Vrcholky štěstí J. Doss Passose.

Z pasáže se vcházelo do vestibulu divadla, kde také byla pokladna  a přístup na schodiště na balkon a do parteru, kde se nacházel ochoz s jednotlivými vstupy do hlediště. Hlediště s elevací mělo rozměry 14 na 11,5 metrů s kapacitou 275 sedadel v parteru a 134 na balkoně. Původně bylo vybaveno zapuštěným orchestřištěm.  Portál jeviště měl rozměry 7 na 4 metry. Samo jeviště bez provaziště mělo 8.2 metrů na šířku a bylo 6,5 metrů hluboké.

V březnu 1936 se stal pronájemcem sálu Oldřich Nový se svým Novým divadlem, který zde působil kromě přerušení po zákazu divadla v září 1944 až do roku 1948. V roce 1949 zde jednu sezónu působilo Nové divadlo satiry. Prostor stal majetkem státu a byl určen jako součást Realistického divadla pod názvem Nové veseloherní divadlo. V rámci komunistické přestavby divadelnictví byl v  roce 1950 ustaven nový soubor Městských divadel pražských, který dostal také do užívání tento prostor přejmenovaný na Divadlo Komedie. Působilo zde i divadlo Loutka, než byl sál předán divadlu Semafor.  Pro jeho potřeby v roce 1964 proběhla i adaptace sálu v rámci celkové rekonstrukce budovy. Divadlo Semafor zde sídlilo až do roku 1993, kdy byl sál kvůli havarijnímu stavu uzavřen. Následně byla budova vrácena původním majitelům. Rekonstrukce se ovšem neuskutečnila a sál tak nevyužíván chátrá.

Prameny a literatura:

JAVORIN, Alfred. Divadla a divadelní sály v českých krajích : 1. díl, Divadla. Praha: Umění lidu, 1949. Str. 224 – 225.

palác Alfa, U Stýblů. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav, 2017. [cit. 10.11.2017]. Dostupné z: http://pamatkovykatalog.cz/?element=15463143&action=element&presenter=ElementsResults

NOVOTNÝ, Jiří Datel, ed. a kol. Třicet pět let Semaforu. Praha: Vratislav Melcer, 1994. Nestr.

VANĚK, Jan J. Semafor: 40 nezapomenutelných let. 1. vyd. V Praze: Knihcentrum, 1999. 125 s. ISBN 80-86054-94-2.

SALABOVÁ, Marie a SALABA, Tomáš. Semafor: --jaký byl a jaký je. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2006. 205 s., [64] s. obr. příl. ISBN 80-249-0781-X.

KOLÁŘ, Jan. Jak to bylo v Semaforu: kapitoly z historie pražského populárního divadla plus dvě dosud nepublikované hry Jiřího Suchého. 1. vyd. [Praha]: Scéna, 1991. 172 s. ISBN 80-85214-05-9.

Tágy: dvorní přístavek, Funkcionalismus