enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Spirála

Zbyšek Stýblo, Jindřich Smetana, Jan Louda, Tomáš Kulík

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1992 | Otevření
Realizována stavba divadla na dispozici kruhového kina podle projektu Jindřicha Smetany, Jana Loudy, Tomáše Kulíka a Zdeňka Stýbla .
(zobrazit)2002 | uzavření
Divadlo poškodily ničivé povodně, od té doby je objekt mimo provoz.

lidé

(zobrazit)Zbyšek Stýblo |hlavní architekt

Člen architektonického studia GAMA s.r.o.


(zobrazit)Jindřich Smetana |hlavní architekt

R. 1979 absolvoval VŠUP v Praze u prof. Josefa Svobody, s nímž následně (až do r.1990) spolupracoval v Národním divadle - Laterně Magice. Vedle scenografie, výstavnictví a audiovizuální tvorby se věnuje v architektuře převážně kulturním stavbám. V oblasti divadelní architektury realizoval společně s ateliérem LO-TECH projekt pražského divadla Spirála - 1991. V autorském týmu s Tomášem Kulíkem realizoval divadlo mimů Alfred ve dvoře - 1997, Globe - 1999, Multimedia Cyber Dome Estrella - projekt 1998 a další projekty.

In:

Více divadel

(zobrazit)Jan Louda |hlavní architekt

Člen architektonického studia GAMA, s.r.o.


Tomáš Kulík |hlavní architekt
Jiří Polidar |architekt
Vladimír Janata |architekt
T. Pačes |architekt

historie

V rámci rozsáhlého výstavního projektu Jubilejní výstavy, uspořádané na pražském Výstavišti v roce 1991, byla provedena také velkorysá přestavba bývalého panoramatického Kruhového kina pro novou divadelní scénu. Investorem byla Společnost Jubilejní výstavy, autory architektonického řešení pak Jindřich Smetana, Jan Louda, Tomáš Kulík a Zdeněk Stýblo. Statiku ocelové konstrukce zajišťovali T. Pačes a V. Janata ze společnosti EXCON, divadelní technologie navrhli B. Michailov a J. Polidar. Objekt byl vyznamenán čestným uznáním PQ 1991 a v roce 1993 oceněn Grand Prix Obce architektů v kategorii Rekonstrukce.

V srpnu 2002 postihla území Prahy a především níže položený areál Výstaviště ničivá povodeň na Vltavě, která zásadně poškodila budovy situované ve spodní části parku. Provozovatel Výstaviště, společnost Incheba, následně neinvestovala do rekonstrukce divadla, a proto objekt setrvale chátrá a je dlouhodobě mimo provoz jako i jiné budovy v dané lokalitě, určené pro kulturní účely.

Celý objekt divadla sestává ze dvou základních částí: mohutného černého válce a zvenčí téměř neviditelných obslužných prostor. Zatímco dominantní objem válce v sobě integruje netradičně komponované jeviště i hlediště, zázemí divadla se až submisivně rozplývá pod povrchem navršené zeminy a nechává tak vyznít samotné jádro divadelního tělesa. Nosným prvkem interiérového uspořádání je spirálová rampa, od níž s také odvodil vlastní název divadlu.

Ačkoliv byl kruhový půdorys determinujícím reziduem z předchozí stavby kina, stal se inspirativním výchozím bodem pro nové konfigurování inscenačního prostoru. Hmota válce byla vystavěna pomocí ocelové konstrukce, na níž jsou jako vnější plášť navrstveny další ocelové sítě, které stavbě propůjčují výrazně industriální charakter. Přesto umožňuje kovová struktura i textura svobodnější přístup k potencionálnímu využití obvodu průčelí jako k přidané vrstvě inscenačního prostoru. V interiéru jsou návštěvníci vedeni po čtyřech navzájem se prolínajících rampách na prstence řad návštěvnických sedadel, které mohou v pěti až osmi úrovních (s kapacitou přibližně 800 diváků) obepínat jeviště s centrálním ohniskem. Obdobná komunikace systému únikových spirálových schodišť je uplatněna vně pláště stavby. Vertikální tendence interiéru je završena v situování hlavní projekční kabiny do vrcholku provazištního roštu, čímž je rovněž zajištěna možnost multimediální projekce i směrem svisle dolů. Specifické pojetí jeviště a hlediště si vyžaduje adekvátně experimentální scénografický i herecký přístup.

Přidružené divadelní provozy jsou rozmístěny přibližně do dvou křídel písmene L a jsou tedy ze dvou stran přimknuty k centrální válcové hmotě. Jejich doplňkový charakter ve vztahu k ústřednímu prostoru jeviště a hlediště je vyjádřen jejich ponořením pod úroveň terénu, ale také ryze účelným uspořádáním prostor. Přístup do divadla je veden zapuštěním rampy pod okolní povrch. Tam je návštěvník konfrontován s masivní ocelovou bránou, která mu po otevření umožní vstup do jiného světa.

Prameny a literatura:

- Osobní archiv Jindřicha Smetany

- Gradn Prix a cena v kategorii Rekonstrukce, Architekt XL, 1994, s. 3.

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 173, 176, 292, 303.

- Klíma, Karel: Divadlo Spirála, Pyramida a Globe na Výstavišti – Praha, Stavba VII, 2000, č. 6, s. 60.

- Svoboda, Jan, E. & Noll, Jindřich: Praha 1945-2003, Kapitoly z poválečné a současné architektury. Praha 2006, s. 207, 329.

- Kratochvíl, Petr: Architektura 1989-2000. Obnova disciplíny, in: Švácha, Rostislav & Platovská, Marie: Dějiny českého výtvarného umění 1958-2000 VI/2. Praha 2007, s. 892.

 

Tágy: Postmoderní architektura, současnost

 

Autor: Vendula Hnídková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

třipluspět=