enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Švandovo divadlo na Smíchově

Josef Záhorský

alias Realistické divadlo (1945-1953), Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1953-1990), Intimní divadlo (1908-1928), Divadlo U Libuše, Divadlo Labyrint (1992-1997), Švandovo divadlo (1999-současnost)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1. 10. 1881 | Kočovná divadelní splečnost Pavly Švandy ze Semčic zahájila provoz

V objektu na zahradě staršího domu U Libuše zahájila 1. října 1881 divadelní provoz původně kočovná herecká společnost Pavla Švandy ze Semčic. Budovu navrhl smíchovský architekt a stavitel Josef Záhorský.


(zobrazit)1920 | Úprava uliční fasády

V rozmezí  let 1918-20 proběhla adaptace budovy, kdy byla podle projektu architekta Ladislava Machoně provedena radikální úprava hlavního průčelí divadelní budovy v kubistickém tvarosloví a stala se tak jedním z pohledově dominantních prvků celého prostoru náměstí Kinských. Na počátku dvacátých let 20. století následovaly úpravy interiérů, které vznikly na základě společného úsilí Rudolfa Škrleho, Jindřicha Pollerta a C. O. Jandla.


(zobrazit)1957 | Architektonická soutěžna na novostavbu divadla

Uvažovalo se o novostavbě divadelní budovy, pro kterou byly vybrány pozemky na dnešním náměstí 14. října v prostoru za kostelem sv. Václava. Ačkoliv se v roce 1957 uskutečnila i architektonická soutěž, kde nejvyšší, avšak druhou cenu získal návrh Jiřího Gočára, z realizace posléze v 60. letech sešlo a byla pouze adaptována původní budova na Štefánikově třídě.


(zobrazit)1999 | Daniel Hrbek se stal ředitelem

(zobrazit)říjen 2001 | Rekonstrukce
V říjnu 1999 zvítězila v konkurzu na nového ředitele divadla dvojice divadelních režisérů David Hrbek a Michal Lang. Hrbek přizval ke spolupráci architekta Davida Vávru jako osobnost obeznámenou s divadelním provozem i z pohledu herce a představitele divadla Sklep. Od té doby probíhaly konzultace s odborníky a následně přípravy projektu. Na koncepci budoucí podoby divadla, především hlavního sálu významně participovali scénografové Luboš Hrůza a Jan Dušek. David Vávra dále spolupracoval s Robertem Daňkem, Janem Linhartem, Martinem Rösslerem a Kateřinou Vajčnerovou. Adaptaci budovy provedla firma Metrostav.
(zobrazit)prosinec 2002 | Zahájení provozu

Divadelní činnost  zahájena cyklem šesti představení maďarského dramatika Kronéla Hamvaie, uváděných postupně ve dnech 14. a 16.-20. prosince.


lidé

(zobrazit)Josef Záhorský |hlavní architekt
Smíchovský (část Prahy) stavitel.

Martin Rössler |architekt
Jan Linhart |architekt
Robert Daňek |architekt
C. O. Jandl |architekt
(zobrazit)Jindřich Pollert |architekt

Český inženýr a stavitel, činný od roku 1909 do 1939 převážně v Praze, především ve stavbách obytných domů.

In: Vlček, Pavel a kol. : Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, str. 516 , Praha 2004.


Rudolf Škrle |architekt
(zobrazit)Ladislav Machoň |architekt

Od roku 1909 činný v ateliéru Jana Kotěry. Jeho působení bylo velmi rozsáhlé a mnohostranné - od urbanismu přes návrhy a rekonstrukce budov. Zabýval se interiéry, scénografií a pomníky. Byl reprezentant moderního klasicismu a funkcionalismu. Přestavěl pražské Klementinum a Strakovu akademii, podílel se na dostavbě právnické fakulty v Praze, jeho stavby v Pardubicích anebo památník Jana Amose Komenského v Naardenu patří k významným dílům české meziválečné architektury.

In: Adéla Anna Vavrečková: Živé příběhy. Divadelní budovy v Olomouci a v Moravské Ostravě. Brno2007. Diplomová práce. Pozn.63

Více divadel

(zobrazit)Jiří Gočár |architekt

Studoval na ČVUT v Praze v letech 1931 – 1936, poté absolvoval první praxi v ateliéru svého otce Josefa Gočára, kde se podílel např. na projektu Státní galerie nebo pavilónu pro světovou výstavu v Paříži (1937). 1949 – 1953 byl vedoucím ateliéru Stavoprojektu. Pracoval především v oblasti teorie a svazové politiky. Byl předsedou Svazu architektů, členem  výkonného výboru mezinárodního svazu architektů UIA. Gočárova raná tvorba vychází z kultivovaných tradic meziválečné avantgardy, projekty z pozdějších 50. – 70. let jsou umírněným kompromisem dobových tendencí. Realizoval zejména rodinné domy (na Benešovsku  Čerčany, Čerčany – Městečko, Kamenný Přívoz), továrnu v Jablonci nad Nisou a Litomyšli, Gramofonové závody v Loděnicích u Prahy, rekreační středisko v Horní Úpě, zpracoval územní plány pro Vrchlabí a Špindlerův Mlýn.

In: Muzeum Benešov

Více divadel

Daniel Hrbek |ředitel
(zobrazit)Luboš Hrůza |scénograf

Spolupracoval s divadly v Jihlavě a Ostravě a v roce 1967 získal na prvním ročníku Pražského quadriennale stříbrnou medaili. Stál dva roky předtím u zrodu Činoherního klubu. Po emigraci byl Hrůza v letech 1968 až 1997 šéfem výpravy Národního divadla v Oslu. Koncem 70. let tam získal cenu divadelních kritiků za tlumočení Ibsenových her, především za scénografii ke hře John Gabriel Borkman. Od roku 1990 působil opět v České republice, především na své "mateřské scéně" v Činoherním klubu.

http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=17950


historie

V objektu na zahradě staršího domu U Libuše zahájila 1. října 1881 divadelní provoz původně kočovná herecká společnost Pavla Švandy ze Semčic, která paralelně vystupovala i v prostoru letní scény V lesíčku (v místě kasáren na protilehlé straně náměstí) a po roce 1891 v nově zřízené dřevěné Aréně na smíchovském Hořejším nábřeží, kde byla činnost ukončena k roku 1934. První budovu navrhl smíchovský architekt a stavitel Josef Záhorský. Již v roce 1900 došlo ale k zásadní transformaci, když byl zřízen přístup do divadla bezprostředně z ulice a nikoliv přes zahradu. S tím přímo souvisela i prostorová konverze jeviště a hlediště realizovaná stavitelem Šimkem. Další adaptace následovaly v letech 1908, 1910, 1914, ale především v rozmezí  1918-20, kdy byla podle projektu architekta Ladislava Machoně provedena radikální úprava hlavního průčelí divadelní budovy v kubistickém tvarosloví a stala se tak jedním z pohledově dominantních prvků celého prostoru náměstí Kinských. Na počátku dvacátých let 20. století následovaly úpravy interiérů, které vznikly na základě společného úsilí Rudolfa Škrleho, Jindřicha Pollerta a C. O. Jandla.

Z uměnohistorického hlediska lze považovat za zvláště cennou součást budovy šestiosé třípatrové průčelí v kubistických formách od Ladislava Machoně z konce druhé dekády 20. století. Obnovená intenzivní barevnost v žlutočervených tónech je rozvržena podle schématu, kdy cihlová červeň zdůrazňuje přízemí, vertikální prvky plastického členění a mohutné průběhy hlavních říms, zatímco odstíny na pomezí žluti a okru vyplňují zbývající plochy fasády. Veškerou plochu přízemí s dvojicí oken a dvěma dvoukřídlými portály pokrývala původně jemně tvarovaná kubistická štukatura s motivy kosočtverců. Právě kosočtverce uplatnil architekt Vávra i v současné dekorativní úpravě interiérů obložení stěn hlavního sálu. Pás přízemí odděluje od prvního patra výrazně předstupující markýza kovové konstrukce s výplněmi z mléčného skla, podpíraná masivními konzolkami. Na Machoňově plánu, datovaném 13. lednem 1919, je ovšem zachycena zvlněná křivka markýzy, evokující ještě secesní tvarosloví, a proto se lze domnívat, že geometričtější pojetí bylo přijato později. Na markýzu dále navazuje mezipatrová římsa vytvářející výrazně plastickou, předstupující linii, která radikálně odděluje úroveň parteru od vyšších podlaží.

První a druhé patro propojují kanelované lizény vysokého řádu, rozložené rytmicky tak, že na okrajích průčelí je umístěna vždy jen jedna lizéna, zatímco mezi druhou a třetí a čtvrtou a pátou osou to je dvojice sdružených lizén, které se ovšem odlišují od zmíněného návrhu, kde je navržena souvislá kanelovaná meziokenní plocha, nikoliv samostatné lizeny. Výrazná kanelura má svůj kubistický předobraz již např. v pavilonech-soklech sousoší v předpolí Hlávkova mostu, které navrhl Pavel Janák. Podélná okna prvního a druhého patra rámují parapety a nadokenní římsy, sdružující sousední okna do párů. Na vlysu mezi druhým a třetím patrem je vyryt nápis určující budovu jako Švandovo divadlo na Smíchově, nápis totožného znění je osazen i na horní hranu markýzy nad vstupem, kde je po obou stranách navíc doplněn postavami šaška v dynamickém pohybu. Nejvyšší podlaží stíní mohutná římsa nad vlysem s motivem trojúhelných prvků, nad níž ještě vyrůstá atika. Sousední neorenesanční průčelí domu čp. 6, patřícího rovněž divadlu, je sedmiosé a v horizontálních úrovních koresponduje s Machoňovou kompozicí; jeho přízemí přejímá terakotový nátěr z hlavní divadelní budovy, patra dostala bleděmodré zabarvení.

V padesátých letech 20. století, kdy již soubor vystupoval pod názvem Realistické divadlo, se vážně uvažovalo o novostavbě divadelní budovy, pro kterou byly vybrány pozemky na dnešním náměstí 14. října v prostoru za kostelem sv. Václava. Ačkoliv se v roce 1957 uskutečnila i architektonická soutěž, kde nejvyšší, avšak druhou cenu získal návrh Jiřího Gočára, z realizace posléze v 60. letech sešlo a byla pouze adaptována původní budova na Štefánikově třídě.

Realistické divadlo byl nový název scény platný od roku 1945 a r. 1953 rozšířený na Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. Na počátku 90. let dochází k přejmenování na Labyrint. V roce 1998 zadal tehdejší ředitel Richard Kraus studii rekonstrukce tohoto divadla architektu Janu Mayerovi, který spolu s několika spolupracovníky prezentoval svůj projekt na Pražském quadrienale ´99. Nicméně se nesetkal pochopením u rozhodujících činitelů. V následujícím roce bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele divadla, které s sebou neslo požadavek na definování přestavby divadla s ohledem na jeho budoucí využitelnost. V říjnu 1999 zvítězila v konkurzu dvojice divadelních režisérů Daniel Hrbek a Michal Lang. Hrbek přizval ke spolupráci architekta Davida Vávru jako osobnost obeznámenou s divadelním provozem i z pohledu herce a představitele divadla Sklep. Od té doby probíhaly konzultace s odborníky a následně přípravy projektu. Na koncepci budoucí podoby divadla, především hlavního sálu významně participovali scénografové Luboš Hrůza a Jan Dušek. David Vávra dále spolupracoval s Robertem Daňkem, Janem Linhartem, Martinem Rösslerem a Kateřinou Vajčnerovou. Adaptaci budovy provedla firma Metrostav. V říjnu 2001 bylo uděleno stavební povolení a v prosinci 2002 byla ve zrekonstruovaném prostoru opět zahájena divadelní činnost. Nejednalo se o jedinou slavnostní premiéru, ale cyklus šesti představení maďarského dramatika Kronéla Hamvaie, uváděných postupně ve dnech 14. a 16.-20. prosince.

Poslední architektonický zásah do jisté míry rehabilitoval původní Machoňovo kubistické průčelí, ale v pojetí interiérů si dopřál větší tvůrčí svobodu, ovšem podloženou zevrubnou analýzou provozu a z toho plynoucího stanovení principů a parametrů dispozičních řešení. Limitujícím faktorem rekonstrukce se ukázaly být veličiny zastínění sousedních budov, což se projevilo ve výškovém i půdorysném uspořádání stavebních úprav v prostoru vnitrobloku.

Budova divadla se nachází v souvislé řadové zástavbě podél Štefánikovy ulice, někdejší Hlavní nebo také Kinského třídě, kde sousedí s nižším klasicistním nájemním domem čp. 5 a původně i s neorenesančním nájemním domem čp. 6, který je dnes integrován do divadelního komplexu.

V přízemí budovy je umístěn hlavní divadelní sál a s ním související zázemí pro návštěvníky. Navigačním architektonickým momentem je motiv zopakovaného vstupního portálu v interiéru vestibulu, a tím navedení návštěvníka do útrob foyer. Jedná se o skladbu modrých trojúhelných prvků, které až postmoderně evokují kubistický princip krystalinismu, ale zároveň jsou do nich osazena osvětlující tělesa. Ve foyer se dále nachází pozoruhodný výzdobný motiv, tzv. „Výtvarná zeď“, na níž přizvaní umělci namalují obraz, který je pak po vymezené lhůtě přemalován dalším výtvarníkem. Rovněž jsou sem do volného prostoru vsazena dvě spirálovité schodiště s jednoduchým kovovým zábradlím, zajišťující návštěvníkům přístup na balkon.

Hlavní divadelní sál podélného půdorysu s obdobnou hloubkou hlediště i jeviště má v hledišti rozmístěna divácká křesla tak, že jejich řady plynule kopírují oblouk rampy; za poslední – jedenáctou – řadou je čtveřice čelně orientovaných lóží. Balkon je veden ze tří stran po obvodu hlediště a ve svých bočních křídlech kaskádovitě klesá k jevištnímu portálu. Ohraničuje ho výrazné kovové zábradlí. Na boční stěny parteru i balkonu jsou aplikovány rozměrné motivy kosočtverců. Dané tvarosloví volně čerpá estetickou inspiraci z forem kubismu. Většina prostoru hlediště se noří do temné modři vyjma béžové zadní stěny, která rovněž ladí s barevností foyer, jež je pojato v pastelových odstínech. Ve čtyřech podlažích uličního traktu se nachází administrativní zázemí divadla, ale také např. zkušebna nebo nahrávací studio či pronajímatelné prostory. V suterénní úrovni se nalézá paralelní sklepní scéna, která sjednocuje hlediště i jeviště do jednoho neděleného, variabilního prostoru. Jedná se o podélný sál završený valenou klenbou, jehož jedinečný výraz je definován přiznaným smíšeným zdivem. Jednoduchá syrovost prostoru je navíc umocněna kontrastním akcentem technického vybavení. Přístup do suterénu zajišťuje další točité schodiště.

 

Archivní prameny:

- Archiv Švandova divadla.

- Archiv Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 5.

 

Literatura:

 

- Architekt Ing. Ladislav Machoň, in: Horizont, 1931, č. 33-34, s. 195.

- Rybár, Ctibor (ed.): Co je co v Praze. Praha 1989, s. 198

- Hošková, Simeona (ed.): Kubistická Praha 1909-25. Praha 1995, s. 182-183.

- Hilmera, Jiří: Pražská divadla. Praha 1995 , s. 4, 6.

- Švácha, Rostislav: Od moderny k funkcionalismu. Praha 1995, s. 535.

- Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura. Praha 1999, s. 31, 47, 108,132, 147-149, 176-177, 279.

- Interiér roku 2003, Architekt IL, 2003, č. 6, s. 32.

- Ebel, Martin & Lukeš, Zdeněk & Matějka, Ivan & Veverka, Přemysl & Vlček, Pavel: Slavné stavby Prahy 5. Praha 2005, s. 80-83.

- Svoboda, Jan, E. & Noll, Jindřich: Praha 1945-2003, Kapitoly z poválečné a současné architektury. Praha 2006, s. 215, 279, 318.

- Jungmann, Jan: Smíchov. Město za Újezdskou branou. Praha 2007, s. 222-224.

 

 

Tágy: Kubismus, Rakousko-Uhersko

 

Autor: Vendula Hnídková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvamínusjedna=