enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | DE

Burgtheater

Gottfried Semper, Carl v. Hasenauer

alias Theater nächst der Burg (Divadlo blízko hradu, 1741–1888), K.K. Hof- und Nationaltheater (C. K. dvorní a národní divadlo, 1888–1918)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1741 | Burgtheater founded under Maria Theresia

Today’s Burgtheater as such was founded on 14 March 1741 under the reign of Empress Maria Theresia, who wanted a theatre close to her imperial palace (Hofburg). Her son and the next Austrian Emperor Joseph II named it German National Theatre in 1776.


(zobrazit)1870 | project

(zobrazit)14.10.1888 | otevření
Ludwig van Beethoven: Die Weihe des Hauses (Zasvěcení domu); Josef Weilen: Szenischer Prolog (Scénický prolog); Franz Grillparzer: Esther; Friedrich Schiller: Wallensteins Lager (Wallensteinovo ležení)
(zobrazit)1945 | Fire

At the end of World War II, on 12 March 1945, Burgtheater building was heavily damaged in a bombing. One month later there was a fire which caused further damage.


(zobrazit)50. léta 20. století | rekonstrukce
1953–1955, Michael Engelhart, Otto Niedermoser (sekce s boxy nahrazena dvěma luxusními lóžemi a dvěma středními galeriemi; přestavba kupole na šikmou střechu (zlepšení akustiky); závěsná svítidla nahrazena lustry připevněnými ke stropu, obnova topného systému a vzduchotechniky)

lidé

(zobrazit)Ernst Klimt |malíř

K jeho největšímu přínosu umění se počítají výzdoby pro divadla v Karlových Varech , Rijece, Liberci a Vídni (Hofburgtheater).

In:

Více divadel

Joseph Fux |malíř

historie

Burgtheater (kdysi císařské dvorní divadlo), jedno z nejdůležitějších divadel v Evropě, je druhé nejstarší divadlo, které stále ještě existuje jako instituce po Comédie Francaise.  Jako instituce, Burgtheater přesahuje svou roli jako pouhé divadelní scény. Je částí vídeňského vědomí, místo, které je třeba vidět, kdysi hračka politických intrik a symbol vídeňského vzestupu, pádu a opětovného vzestupu z popela války.

Stavba budovy dnešního Burgtheatru začala v roce 1874 a byla navrhnuta Gottfiedem Semperem a Karlem von Hasenauerem. Ačkoliv tato budova byla dokončena až v roce 1888, Burgtheater jako takový existoval i před tím. Byl  ustanoven v roce 1748 pod patronátem Marie Terezie jako divadlo „ vedle hradu“, takže nově postavené divadlo dostalo podobné jméno. Poté, co se divadlo přestěhovalo, jak herci, tak obecenstvo si nicméně stěžovali na špatnou akustiku a nový Burgtheater již více nepožíval reputace svého předchůdce. Budova původního Burgtheatru byla situována v dnešní zahradě paláce Hofburg. Byla otevřena během vlády císaře Ferdinanda I. V roce 1540 jako míčovna, která předtím v roce 1525 vyhořela. Hraní míčových her jako tenis pokračovalo v divadle až do raného osmnáctého století. Divadlo svými kořeny sahá do roku 1741, kdy se jeden smělý podnikatel snažil o povolení rekonstruovat neužívanou budovu na Michaelerplatz na divadelní scénu. Teprve v roce 1741 byla míčovna či baletní sál přemístěn z budovy a císařovna Marie Terezie nařídila adaptovat budovu na divadlo. "Theater nächst der Burg" (divadlo vedle hradu) bylo otevřeno v roce 1748. Mohlo pojmout působivé množství 1 2OO diváků a její divadelní společnost více či méně stálých členů vytvořila tradiční styl a výraz, typický pro představení Burgtheateru.

Královská rodina měla přístup do svých lóží přímo ze svých soukromých komnat. Navzdory původnímu požehnání císařovny Marie Terezie, nové divadlo bojovalo o své přežití. To se změnilo v roce 1776, když císař Josef II. proměnil  budovu v oficiální dvorské a národní divadlo, první svého druhu v německojazyčné Evropě a vyhlásil, že Burgtheater je „Německé Národní divadlo“ (navzdory nedostatku Německého národa). Co víc, do divadla investoval mnoho svého času jak za oponou tak jako regulérní člen publika. Jeho přítomnost – vcelku doslova- přitáhla k divadlu úspěch. Tehdy lístek na představení nabízel příležitost k vidění samotného císaře. To bylo dost přitažlivé pro jak přihlížející masy, tak pro zbytek aristokracie, jejíž členové se předbíhali, aby byli viděni na představení, kterou poctila svou přítomností jeho císařská milost. Ne, že by vliv dvora byl ideální pro uměleckou svobodu. Cenzura byla tehdy běžná a velmi málo her uniklo přepisu. Například Shakespearův Romeo a Julie postrádal jistý prvek tragičnosti, když vídeňské představení skončilo s osudem stíhaným párem, který žil poté navždy šťastně. Císař také oznámil, že chce, aby se všechny hry zabývaly „ šťastnými věcmi“ a tak mnoho tragédií muselo být upraveno, aby mohla být uvedena v Burgtheateru. Hry "Romeo a Julie" a "Hamlet" tak dostaly tak řečené „vídeňské konce.“

V tomto okamžiku se již Vídeň byla stala důležitým mezinárodním centrem hudby, činohry a dalších múzických umění. Básník August von Kotzebue zde působil jako ředitel. V roce 1799 začaly být hry prezentovány v Němčině, místo dosavadní Italštiny, či Francouzštiny. Tři Mozartovy opery zde měly svou premiéru: Únos ze serailu (1782), Figarova svatba (1786) a Così fan tutte (1790). Od roku 1794 bylo divadlo nazýváno "K.K. Hoftheater nächst der Burg“ („ c. a k. dvorní divadlo vedle Hradu“). Beethoven zde měl premiéru druhého dubna roku 1800. V roce 1888 se konalo poslední představení ve starém Burgtheateru – podle dvě stě let starých plánů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu započaly práce na novém barokním křídle Hofburgu a divadlo se přesunulo dále až na Ringstraße. V roce 1874 započaly práce na stavbě nového divadla, které mělo lépe odpovídat na požadavky moderních divadelních produkcí. Autoři vybrali místo naproti radnici na Vídeňském okruhu, na třídě, která obepíná městské centrum. Divadlo bylo navrženo Gottfriedem Semperem a Karlen svobodným pánem von Hasenauer a otevřeno 14. Října 1888 na Ringstraße. Architektura dnešního Burgtheateru je novobarokní a tak velmi dobře zapadá do prvního okrsku Vídně. Dva hlavní architekti se dostali do hlubokého sporu a proto stavba trvala 14 let. Malby v interiéru vstupní haly byly vytvořeny bratry Gustavem a Ernstem Klimtem. Tito dva vytvořili podobná díla ve Fiume, Karlových Varech a Bukurešti.  

Zahajovací večer nového Burgtheateru se uskutečnil pouhé dva dny poté, co byl uzavřen stará budova Burgtheateru na Michaelerplatzu v roce 1888. Technickou novinkou bylo elektrické světlo – toto a masivní výzdoba zapůsobilo, že obyvatelé Vídně si okamžitě novou budovu zamilovali. Nicméně problémy s akustikou v hlavním sále způsobily, že již o deset let později byly provedeny významné úpravy. Nové budově však nebylo dopřáno mnoho klidu, neboť viděla konec císařství a vznik republiky jako důsledek první světové války. Císařské divadlo se tak změnilo na Burgtheater v roce 1918 (bylo to poprvé, kdy byl oficiálně použit současný název) a přešlo do vlastnictví státu, který měl větší starosti s rekonstrukcí nové země než s podporou umění. Burgtheater přetrvával navzdory ekonomické nouzi tohoto období, dokud další válka a Hitler nepřinesly další nesnáze. Vzestup nacistů ve třicátých letech způsobil, že židovští členové divadelní společnosti byli „odstranění“, byly vyloučena díla „nevhodných“ dramatiků a představení začínala s nacistickým pozdravem přítomného důstojníka nebo člena strany.   

Dvanáctého března 1945 byl Burtheater z velké části obrácen v trosky při leteckém náletu a o měsíc později dvanáctého dubna byl dále poškozen požárem z neznámé příčiny. Po válce bylo divadlo obnoveno mezi lety 1953 a 1955 a nový Burgtheater byl slavnostně otevřen pátého října roku 1955. Dnes je soubor Burgtheateru považován za nejdůležitější skupinu herců, které může Rakousko nabídnout.

Burgtheater, národní divadlo Rakouska, je jedna z nejvýznamnějších budov na vídeňské Ringstraße. Čelí linii sídla parlamentu, radnice a hlavních budov university a je obklopena některými nejslavnějšími vídeňskými kavárnami. Divadlo, populárně známé jako "Burg" (hrad) je jedno z nejvýznamnějších v Evropě a po Comedie-Francaise je také druhé nejstarší. Burgtheater je rozlehlý. Má 1175 míst na sezení, 81 míst na stání a prostor pro 12 vozíčků s doprovodem. Zvnějšku je možné rozpoznat sochy některých slavných spisovatelů a umělců múzického umění: Calderon, Shakespeare, Moliere, Schiller, Goethe, Lessing, Halm, Grillparzer a Hebbel. Masky reprezentují alegorie z Antiky: nenávist, lásku, skromnost, nadvládu, egoismus a hrdinství. Starý název "K.K. Hofburgtheater" (císařsko-královské dvorní divadlo) se  ještě stále nachází nad hlavním vstupem. Malby ve dvou bočních křídlech Burgtheateru  oživují dvě legendární divadla: jedno v Taomirně (Sicílie) a divadlo Globe (v Londýně, teď rekonstruované). Levé křídlo umožňovalo přístup „obyčejným“ aristokratům, zatímco pravé křídlo bylo vybudováno výlučně pro císaře a jeho rodinu. František Josef I. miloval tyto malby a bratři Klimtové byli díky této práci povýšeni do šlechtického stavu. Strop budovy je olemován freskami a socha Apolla stojí na stráži nad hlavním vstupem při Ringstrasse. Interiéry jsou vrcholem okázalosti, zdobené v syté rudé, smetanové a zlaté s mramorovými podlahami a malbami velkých herců na zdech, nazývaných galerií Burgtheateru (kolekce portrétů členů Burgtheateru v průběhu jeho dvousetleté historie).

 

 

Tento text je kompilací z těchto zdrojů:

http://www.burgtheater.at/Content.Node2/home/eninfo/English_Information.en.php

http://en.wikipedia.org/wiki/Burgtheater

http://www.visitingvienna.com/entertainment/theaters/burgtheaterhistory/

http://www.wienvienna.com/burgtheater-history/

http://www.tourmycountry.com/austria/burgtheater.htm

 

 

Autoři: Brigitte Marschall, Fritz Trümpi

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětplusdevět=