Současný stav divadelní konstrukce naznačuje původní princip mašinerie. Změť provazů, kladek a vodících kroužků v provazišti a chybějící dřevěné části působí na oko dnešního pozorovatele naprosto chaotickým dojmem. Některé konstrukční principy lze dosud odvodit, jiné pouze předpokládat. Následující popis si proto nikterak nečiní nárok na přesnost.
Základní scéna zdejšího divadla byla tvořena pouhými třemi páry bočních kulis, třemi řadami sufit a zadním prospektem.

Boční kulisy, opatřené na spodní straně dvěma malými kolečky, byly vždy po třech posunovány v dřevěných kolejnicích, připevněných na podlaze a v provazišti, šikmo k zadní stěně jeviště. Délka kolejnic je 95 cm, jejich vzdálenost za sebou je 100 cm. Kolejnice se k sobě směrem k horizontu přibližují a jejich sklon se více zešikmuje, což opticky navozuje dojem hlubokého jeviště. Tento konstrukční trik se o tři roky později opakuje i na scéně mnichovohradišťského zámeckého divadla. Bočnice byly s největší pravděpodobností ovládané jednotlivými mašinisty u každé trojice kolejnic, neboť na kulisových rámech nebyly nalezeny žádné kroužky či háčky, které by umožňovaly jejich hromadný posun.
Sufity byly napnuty na dřevěné latě, upevněné v provazišti, v úrovni bočních kolejnic. Současné chatrné zavěšení sufit na slabém provázku o jednom uzlu patrně neodpovídá původnímu stavu. Nevíme, jestli tyto sufity byly jediné, jiné se nedochovaly, avšak je velmi nepravděpodobné, že by se na této skutečně velmi malé divadelní scéně střídalo více sufit. Tomu odpovídá i jejich neutrální barva, vhodná téměř k jakémukoliv scénickému obrazu. Proto můžeme usoudit, že sufity byly v provazišti uchyceny napevno a nebylo tedy třeba žádného mašinisty, který by řídil jejich pohyb a výměnu.

Jeviště pohledově uzavíral prospekt. Plátna prospektů byla upevněna mezi dvě pevné latě, přičemž horní lať byla zavěšena v provazišti. Spodní lať prospektu byla spouštěna a opět navíjena systémem dvou tažných lan. Plátna prospektů tak byla rozvinována a opět svinována na spodní lati. Každý prospekt byl ovládán jedním mašinistou z pravé strany zákulisí. Nevíme, kolik prospektů bylo přesně v provazišti současně zavěšeno, dle dochovaných vodících kroužků můžeme předpokládat, že v provazišti bylo místo celkem pro tři až čtyři zadní prospekty. Vzhledem k současnému množství dochovaných dekorací (pouhé tři scény) se domníváme, že počet dochovaných kroužků, umožňující použití celkem tří až čtyř možných zadních pláten, odpovídá původnímu stavu provaziště.
V pravé zadní části jeviště jsou k podlaze a ke stěně napevno přibité dvě svislé a jedna vodorovná lať s řadou háčků a oček, sloužících patrně k upevnění lan jednotlivých dekorací. Počet ok koresponduje s počtem vodících kroužků prospektů. Štítky s nápisy ani případné značky však na latích nejsou.
Základní scénu bylo možno doplnit několika přenosnými dekoracemi, tzv. stojkami.

In: PEŠKOVÁ, Pavla: Zámecká divadla rodu Valdštejnů v Čechách a na Moravě.
Ex:Divadelní revue, 5.9. 2005 http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=8921