enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu

malby

Typ: Jiné
Období:: 80. léta 19. století

historie

Na rozdíl od neorenesanční architektury exteriéru budovy převažuje v interiéru neobarokní pojetí, charakteristické už pro fázi pozdního historismu. Harmonizační tendence na exteriéru budovy je uvnitř vystřídána zřetelným úsilím o emocionální účin. Fellner s Helmerem patřili k prvním architektům, kteří v Brně zahájili právě stavbou městského divadla tuto stylovou změnu. Renate Wagnerová-Riegrová, jedna z předních znalkyň vídeňské historizující architektury, vyzdvihla u prací této architektonické dvojice velké bohatství, dekorativní jistotu a hravou lehkost.

Za vstupním průčelím se rozkládá v plné šíři budovy trojdílný vestibul, jemuž v horním podlaží odpovídá rovněž trojdílný foyer. Za vestibulem je do prostoru otevřeného galeriemi vestavěno monumentální trojramenné schodiště, jehož hlavní rameno vede k lóžím v parteru a zbývající dvě ke koridoru v patře, jenž spojuje foyer s hledištěm. Vysoká schodištní hala mezi vestibulem a hledištěm představovala u našich divadel výjimečný příklad a jen omezeně se vyskytovala i v divadelních realizacích vídeňské autorské dvojice. Kruhový strop hlediště podkovitého půdorysu dekoruje šest lunet s temperovými malbami alegorií tragédie, tance, lyriky, komedie, zpěvu a hudby od vídeňského malíře Julia Schmidta  (1854 – 1935) a Olgy Fialkové (1848 – 1930). Z množství lóží v přízemí a na dvou balkonech jsou výtvarně zdůrazněny lóže v proscéniu. Zbylý prostor pod stropem vyplňuje galerie s třetím a čtvrtým pořadím. Čela lóží zdobí pilastry a v prvním pořadí karyatidy. Proscénium stejně jako strop rámují a člení bohatě plasticky a malířsky zdobené bordury. Opona s náročnou makartovskou figurální kompozicí od vídeňského malíře Franze Lefflera (1831 – 1898) se nezachovala.

 

IN: Zálešáková, Radka: Budova Mahenova divadla v kontextu  české divadelní architektury na přelomu 19. a 20. století. Bakalářská práce. Brno 2007 str.27 - 28