enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu

Lorenzo Sacchetti

Datum narození: 1759
Datum úmrtí: 183X
Hlavní profese: architekt

Lorenzo Sacchetti byl typickým představitelem starého barokního a klasicistního divadelního výtvarnictví. Jeho výtvarné dílo je tématicky velice široké, zahrnuje jednak kresby střídmých klasických architektur i neskutečných monumentálních paláců, přehnaně romantické přírodní motivy i realistické krajiny. Jeho výtvarný projev na divadelních dekoracích je velmi výrazný, s dramatickým střídáním světlých a temných ploch.

 

 

"Celkový názor L. Sacchettiho na styl divadelního malířství poznáme nejlépe z jeho dvojjazyčné italsko-německé publikace Fasslischer Unterricht in den Anfangsgrůnden der Theater-Mahlerei (Snadno pochopitelné vyu­čování začátkům divadelního malířství). Tento Sacchettiho úvod do divadelního malířství vyšel v Praze 1830 a autor se na něm podepisuje jako „malíř divadelních dekorací v Praze". Z útlé knížky je zřejmé, že autor, žák Bibienů, pokládá za bezpodmínečné studium geometrie a architektury podle italských pramenů, kresbu řeckých a římských staveb, znalost renesančních děl Serlia a Palladia i schopnost malovat paláce a kostely podle skutečnosti. Dále je podle Sacchettiho třeba studovat perspektivu, správné efektní osvětlení apod. Vše má být překvapivé a velkolepé. Až potud je Sacchetti typickým potomkem staré barokní a klasicistické perspektivářské školy. Modernější prvky, hlavně romantické, se objevují v těch místech knížky, kde malíř mluví o nutnosti malovat skutečné krajiny, krásné stromy, anglické zahrady a v jejich okolí romantické louky a vísky, pohoří, strmé skály apod. Sacchetti požaduje také souhlas dekorací s historickou situací děje hry a nabádá ke studiu architektur egyptských, čínských, perských, arabských, amerických apod. Jen po rozsáhlé přípravě unikne divadelní malíř, jak píše Sacchetti, výtce, že je mazalem, a uzavře svou životní pouť jako užitečný člen společnosti.
V žádném případě Sacchetti na scéně nesnáší, a to ani v bajce, skutečné látkové drapérie. Jednou je na scéně dokonce někde viděl a nabyl přesvědčení, že v tom případě divadelní malíř klesá na úroveň čalouníka. L. Sacchetti byl tedy důsledným zastáncem malované scény a jiné dekorační postupy pokládal za absurdní."

 

In: Bartoš  Jaroslav a Černý, František, ed. Dějiny českého divadla. 2. [díl], Národní obrození. Praha, 1969  p. 176


found 2 theatre(s)


EN | CS
Městské divadlo (hlavní architekt)

Česká republika  |  Plzeň  |  ukaž na mapě

EN | CS | DE

Česká republika  |  Praha  |  ukaž na mapě

Scény: hlavní sál