Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců (DOPZ) si nechalo svou spolkovou budovu postavit mezi lety 1926 a 1929 podle návrhu Otty a Karla Kohnových.  Palác byl řadový dům ve frontě Moravského náměstí. Vedle kina v suterénu a kanceláří se v jeho přízemí nacházel víceúčelový sál pro pořádání přednášek, konferencí, tanečních zábav a divadla. Během druhé světové války byl upraven pro české soubory, které přišly o možnost působit ve na svých dosavadních scénách. Zanedlouho po jejím skončení se stala na krátkou dobu scénou Divadla Julia Fučíka a poté Svobodného divadla, pro jehož potřeby byl sál dále v roce 1947 upraven a které zde působilo do roku 1949.  Hlediště mělo rozměry 35 na 18 metrů s kapacitou 360 sedadel v přízemí a 157 na balkóně. Jeviště mělo rozměry 10 na 7,1 metrů a bylo bez tahů a orchestřiště.

Budova byla na počátku padesátých let stržena a na jejím místě byla mezi lety 1952 až 1955 postavena nová podle projektu architekta Lubora Laciny s výrazovými prvky socialistického realismu. Do ní bylo opět neprojektováno kino, divadelní sál už ovšem ne.

Prameny a literatura:

JAVORIN, Alfréd: Divadla a divadelní sály v českých krajích. Praha, Umění lidu 1949. Díl I. Divadla. Str. 26.

Tágy: První republika, divadelní sál