enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Reduta

alias “Velká taverna“, Königlichstädtisches National Theater (Královské městské národní divadlo) - 1786, Kleines Theater (Malé divadlo) - 1909, Spielhaus, Comedienhaus, Kleines Schauspielhaus (Malá činohra) - 1918, Opera-Haus, Opernhaus
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)30. léta 18. století | Zřízení divadelního sálu
30. léta 18. století – zřízení divadelního sálu
(zobrazit)1733 | otevření

(zobrazit)14.1.1785 | Požár
Tehdy bylo divadlo za necelý rok po ohni uvedeno zpět do provozu (30. 11. 1785).
(zobrazit)16.1.1786 | požár
16.1.1786 po dvouměsíčním provozu divadlo opět, téměř na den přesně od prvního požáru, 16.ledna 1786 vyhořelo. Nové bylo na stejném místě postaveno během jednoho roku a 8. ledna 1787 bylo opět zprovozněno
(zobrazit)23. 6. 1870 | Požár

Třetí požár vzplanul v divadle ve čtvrtek 23. 6. 1870 krátce po půl sedmé večer a trval asi dvě hodiny, než stačil pojmout celé divadlo a ze stavby tak zbyly jen obvodové zdi a přední stěna budovy, kde se nacházel vchod a schodiště. Interiér divadla, jeviště a hlediště – vše kompletně vyhořelo. Zachován zůstal pouze sál Reduty a ze zařízení divadla garderóba a knihovna, které požáru unikly.Divadlo vyhořelo v době, kdy v divadle nebyli ještě žádní diváci  a nedošlo tak ke ztrátám na lidských životech, jako by tomu bylo v případě, kdyby divadlo vyhořelo večer.


(zobrazit)1890 | tržnice
Divadelním účelům místo už dál nesloužilo. Později, v roce 1890, byla na těchto místech zbudována městská tržnice.
(zobrazit)1957 | Stavební úpravy objektu
1956-1957 stavební úpravy objektu
(zobrazit)2000 | Soutěž na projekt nového divadla
2000 soutěž na projekt nového divadla
(zobrazit)2005 | Celková rekonstrukce
2002-2005 celková rekonstrukce objektu a zřízení nového divadla (Architektonický ateliér D.R.N.H.)

lidé

(zobrazit)Bohuslav Fuchs |architekt
Architekt, urbanista a teoretik. Stal se významným představitelem funkcionalistické architektury. Soustředil se na oblast bydlení a veřejných staveb. V rané tvorbě vyšel z neoplasticismu, záhy byl zaujat racionálním funkcionalismem.Více divadel

(zobrazit)Kamil Fuchs |architekt

Na světovém bienále architektury v Sofii v září roku 1987 mu bylo uděleno zvláštní ocenění za projekt a realizaci vily Tugendhat


(zobrazit)Klára Michálková |architekt

 Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Antonín Novák |architekt

 Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Radovan Smejkal |architekt

Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Karel Spáčil |architekt

Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Eduard Štěrbák |architekt

Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Petr Valenta |architekt

 Člen ateliéru D.R.N.H.


(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

(zobrazit)František Doubrava |malíř
Doubrava, František (1901 – 1975) – malíř, účast na úpravách 1956-1957

(zobrazit)Vincenc Makovský |sochař

Čelný představitel meziválečné avantgardy, jeho rané dílo navazovalo na civilismus, ve 20. letech pracoval pod vlivem kubismu, který ovšem plně nepřijal, a nakonec dospěl až k abstrakci . Plastika pro bazén navržená v roce 1930 znamenala přechod od kubistické inspirace k surrealismu; ve 30. letech se Makovský také stal členem Surrealistické skupiny . Poválečná tvorba Vincence Makovského se vrátila k tradičnímu zobrazování a ztratila svou dřívější závažnost a průbojnost.

Více divadel

historie

Doklady o nejstarší domovní zástavbě v místě dnešní Reduty pocházejí z 1.poloviny 13.století. V první polovině 14. století zde pravděpodobně stávaly měšťanské kamenné domy, v počtu čtyř až šesti. Kolem roku 1432 získávají parcelu, tehdy již s renesančním šlechtickým domem, páni z Lichtenštejna, od nichž vykupuje značně zanedbaný dům v roce 1600 město Brno. Mezi lety 1600–1605 proběhla nezbytná rekonstrukce, budova byla upraven do podoby jednopatrového nárožního bloku, s arkádovou chodbou a vnitřním dvorem.

Město zřídilo v objektu městskou tavernu, nabízející služby stravovací i ubytovací. K nově vzniklé taverně byl v roce 1634 přikoupen sousední, z východní strany přiléhající dům a část druhého měšťanského domu. Nově přidružený stavební organismus byl nazýván Malou tavernou. Od 60. let 17. století hostil pravděpodobně sál Malé taverny příležitostné divadelní produkce, jak nasvědčuje nejstarší dochovaná žádost z roku 1669 o pronájem prostoru k sehrání „duchovních komedií“. Trvalá a profesionální divadelní scéna zde vznikla až později, ve 30. letech 18. století. Iniciativa vzešla opět od města: za jeho finanční podpory bylo v prostoru tehdy už zrušené Malé taverny vystavěno kamenné divadlo s hlubokým perspektivním jevištěm a lóžemi v hledišti. Provoz nové scény byl zahájen v roce 1733, divadlo vystupovalo pod názvem Opernhaus případně Opera-Haus, Spielhaus, či Comedienhaus. Současně prošla stavební úpravou také tzv. “Velká taverna“ (tedy starší, původní hostinský objekt); navýšena byla o druhé patro, vzniklo jižní, jednopatrové křídlo a čelní (severní) stranu prolomil reprezentativní portál se středovým znakem města. 

Divadlo hrálo bez přerušení až do roku 1785, kdy poprvé z větší části vyhořelo. Druhý velký požár zachvátil objekt již následujícího roku, scéna však byla neprodleně zrekonstruována a pod názvem Königlichstädtisches National Theater (Královské městské národní divadlo) opět uvedena do provozu.

Značné proměny doznala v této době také interiérová část tzv.“Velké taverny“. První a druhé patro severního křídla bylo vzájemně propojeno, čímž vznikl vysoký taneční sál reprezentativního rázu. Úpravě interiéru odpovídalo také nové členění vnější fasády. Druhé patro prolomila okna v podobě oválných nadsvětlíků, s okenními otvory prvního patra byla spojena profilovanými šambránami. Uplatněné tektonické členění, mimo později odejmutý pilastrový řád, zůstalo zachováno až do dnešní doby. Od vzniku slavnostního tanečního sálu v severním křídle je možno hovořit o objektu již jako o Redutě v pravém slova smyslu.

Zcela katastrofální následky měl pro scénu požár z 23. června roku 1870. Po jeho zdolání zůstaly z objektu pouze ohořelé obvodové zdi.  V letech 1890–1891 byla v místě spáleniště vybudována podle návrhu Městského stavebního úřadu dvoupatrová městská tržnice. Průčelí nové stavby se výškově i tektonicky sjednotilo s čelní fasádou Reduty – oba objekty spojila korunní římsa, uplatnil se stejný typ oken, i stejná dekorace. Přízemí tržnice prolomil historizující portál.

Divadlo a divadelní představení se navrací do Reduty v roce 1909. Nově vzniklá scéna, zvaná Kleines Theater (Malé divadlo) byla umístěna do Redutního sálu. Působila ovšem pouze jednu sezonu, poté svou činnost ukončuje. Podruhé se redutní sál otevřel divadelním představením v roce 1918. Obnovená scéna nesla pojmenování Kleines Schauspielhaus (Malá činohra).  Od roku 1919 hrají v Redutě střídavě Městské německé divadlo a české divadlo (do této doby byl objekt užíván pouze německým hereckým spolkem), tento stav platil až do roku 1939, kdy se scéna stala opět výhradně německou (přejmenována na Deutsches Schauspielhaus am Krautmarkt).

Rozsáhlejšími stavebními úpravami prošel objekt v letech 1956–1957, na základě projektu prof. Bohuslava Fuchse, Kamila Fuchse a jejich spolupracovníků ze Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO). Rekonstrukce se dotkla divadelního sálu, společenských prostor Reduty, vyměněn byl nevyhovující strop a krov nad hledištěm, aplikovala se nová výtvarná výzdoba (jejími autory byli František Doubrava, Bohdan Lacina a Vincenc Makovský). V 70. letech bylo otevřeno a zpřístupněno historické podzemí. Podle návrhu Kamila Fuchse vznikla v jeho prostorách vinárna s vinotékou, tzv. Reduta klub. K plné rehabilitaci a zhodnocení objektu se schylovalo v 80. letech, architekti Zdeněk Vávra a Jana Štefková vypracovali projekt renovace, k vlastní realizaci však nikdy nedošlo. Následná léta byla ve znamení nezájmu a postupující degradace a úpadku objektu. Neutěšený až havarijní stav budovy vyvrcholil v 90. letech, kdy padlo rozhodnutí o ukončení činnosti a uzavření Reduty. Jako poslední představení se konal 26. června 1993  Koncert melodií Johanna Strausse.

Do nové historické etapy vstoupila Reduta roku 2002. V tomto roce byly zahájeny stavební a restaurační práce, jež vedli k celkové obnově a záchraně objektu. Kromě snahy o maximální zachování a presentaci původních prvků, architektonických článků atd., uplatňují se také řešení, materiály i detaily soudobé, moderní. Autorem projektu obnovy bylo brněnské architektonické studio D.R.N.H., v.o.s., jež v roce 2000 zvítězilo ve veřejné soutěži. Návrh rekonstrukce vypracovali Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal a Eduard Štěrbák, ve spolupráci s Miroslavem Melenou, výtvarníkem Petrem Kvíčalou, Klárou Michálkovou a Karlem Spáčilem. Generálním dodavatelem stavby se stala firma IMOS Brno a. s. Veškeré stavební práce byly dokončeny v roce 2005. 1. října téhož roku byla obnovená Reduta slavnostně otevřena komponovaným večerem s baletem Igora Stravinského Příběh vojáka a původní operou Víta Zouhara Noci Dnem.

Reduta je součástí blokové zástavby, vykrývající nárožní plochu mezi dolní částí Zelného trhu a Kapucínským náměstím. Stavba sestává ze dvou původně nezávislých objektů, dnes však vzájemně propojených a integrovaných do jednoho celku. Část Reduty, tvořící původní Velkou tavernu, má podobu sevřeného pravoúhlého bloku, se středovým atriem. Z východní strany dosedá podélné křídlo bývalé Malé reduty (pozdější tržnice).

Do prostoru Zelného trhu směřuje osmiosé hlavní průčelí. Přízemní část člení pilastry s římskými hlavicemi, nesoucí kordonovou římsu. Pravoúhlá okna jsou v levé části jednoduchá, v pravé zdvojená. Lemují je ústupková ostění s ušima, nadokenní i podokenní římsy jsou přímé. Ve třetí ose ve směru od západního nároží je bohatě členěný barokní portál s polychromně pojednaným městským znakem ve vrcholu archivolty. Rámován je pilastry a předstupujícími sloupy s iónskými hlavicemi. Na ně dosedající zalomené kladí nese rozeklanou balkónovou podestu. Konvexně prohnutou balustrádu balkonu svírají po stranách nízké pilíře, dekorované z čelní strany volutou a dvojicí váz.

Jednoduší tektonické členění charakterizuje druhý průčelní portál, prolomený do střední osy východního křídla Reduty. Ostění portálu s polokruhovým záklenkem přetíná ve vrcholu boltcová kartuš s městským znakem. Po stranách flankují vstup dva iónské polosloupy, postavené na vysokých pravoúhlých soklech. Hlavice nesou kladí s dosedající profilovanou římsou. Po levé straně portálu byl do zdi druhotně vsazen reliéfní znak řeznického cechu.

Plochu prvního a druhého patra spínají vysoké, vzájemně spojené šambrány okenních otvorů. Okna prvního patra (úzká, protáhlá) byla půlkruhově zaklenuta, uzavřena mohutným klenákem. Po stranách klenáků byla hmota vyjmuta, vzniklé mělké pole dekorují festony.  Boční drobné klenáky zdobí na čelní straně motiv terčíků a mušlí. Šambránu zakončuje segmentový fronton, nesena je podokenní římsou a parapetem.

Druhé patro prolamují oválné okenní otvory – nadsvětlíky. Členění i profilace šambrán odpovídá schématu z prvního patra, jen motiv festonů nahradila plná, vystupující pole. Rozeklanou nadokenní římsou šambrána druhého patra vrcholí.

Boční fasáda, otevírající se do uličky mezi Zelným trhem a Kapucínským náměstím, je šestiosá. Přízemí člení pilastry, nesoucí na hlavicích kordonovou římsu. Sdružená pravoúhlá okna, korespondují tvarově s okny v přízemí čelní fasády. Jihozápadní nároží vyplňuje pravoúhlý vstup s profilovaným ostěním, dvojicí uší a nadpražní římsou.

Zdvojené pravoúhlé okenní otvory se uplatňují také u prvního a druhého patra. Profilovanou šambránu oken prvního patra nese podokenní římsa, posazená na pilířcích a podokenním parapetu. Střední dvojice okenních otvorů vrcholí segmentovým frontonem, zbývající zakončují trojúhelníkové frontony. Okna druhého patra rámuje jednoduchá šambrána.

Hlavní i boční fasáda nese korunní konzolovou římsu. Jižní křídlo kryje pultová střecha, ostatní křídla střechy sedlové.

Podoba interiérů, jejich uspořádání a členění jsou dány rekonstrukcí z let 2002–2005, vlastní dispozice však vychází a respektuje původní barokní rozvržení. Ústředním prostorem je obdélné atrium – původní arkádové nádvoří, kryté v současnosti skleněným stropem. Od hlavního vstupu je atrium přístupné podlouhlým průchodem. Ze tří stran jej obklopují arkádové ochozy (s pravoúhlými či polokruhovými arkádami), čtvrtá strana byla vyčleněna pro dvojici prosklených výtahových šachet. Do severovýchodního rohu atria je situováno hlavní schodiště.

Nejvýznamnějším prostorem prvního patra je Slavnostní, neboli Mozartův sál (dříve zvaný redutní), vyplňující severní křídlo stavby. Místnost protáhlého obdélníku prolamují čtyři vysoká okna, centrálně situovaný vstup na balkon a oválná nadsvětlíková okna vsazená do druhého výškového pásu. Sál zpřístupňuje dvojice pravoúhlých vchodů v jižní zdi. V úrovni druhého patra byl nad středovým vchodem zavěšen klasicizující balkonek, tvořený rozeklanou podestou, s konvex-konkávně projmutým parapetem, neseným čtyřmi podlouhlými konzolami.  Před východní stěnu sálu předstupuje pás pohyblivých, barevně variabilních lamel. Jejich natočením lze měnit barevnost „stěny“ na červenou či černou, případně kolmým postavením propojit prostor sálu se zázemím. Representativnost a slavnostní atmosféru místnosti navozuje výrazné dekorativní pojednání obvodový zdí; červenou podkladovou barvou prochází síť červených, vedle sebe hustě kladených vlnovek. Autorem rozměrné malby je Petr Kvíčala.

Západnímu křídlu dominuje obdélná místnost Komorního sálu, přístupná trojicí vstupů a prosvětlená párem zdvojených oken se širokými špaletami.

Východní křídlo Reduty zůstalo vyhrazeno pro divadelní sál. Svou současnou lokací respektuje původní historické umístění, pouze dřívější poloha jeviště a hlediště byla přehozena. Stalo se tak z ryze praktických důvodů, současné jevištní zázemí přímo přiléhá k zázemí Slavnostního sálu, čímž se zjednodušila práce se scénickým mobiliářem i pohyb účinkujících.

Divadelní sál je komorní prostor, s kapacitou pro 325 diváků. Hlediště je vystavěno na eliptickém půdoryse, v celé šíři místnosti probíhá v prvním pořadí balkón s výrazným vnitřním obloukovitým prohnutím. Identicky je řešen také druhý balkón, využívaný jako technické zázemí. Do prostoru proscenia zasahují krátké, konkávně projmuté balkóny.

Strop sálu se otevírá do proskleného světlíku (s možností zatemnění) a soustavy původních ocelovo-litinových vazníků, jejichž hmotu se rozhodli autoři přiznat a ukázat.

Balkóny divadelního sálu, stejně jako balkónek Slavnostního sálu, jsou přístupny z druhého patra. Zbývající prostory tohoto podlaží zabírají již místnosti provozního, administrativního rázu.

Vzhledem k funkci objektu (původní pohostinská, spojená s kulturně společenskou) a jeho centrální polohou v historickém jádru města, byla Reduta svědkem a hostitelem řady významných událostí a dějů. Např. v roce 1608 císař Matyáš potvrdil v někdejší taverně moravským stavům náboženskou svobodu. Roku 1675 se zde ubytoval nejvyšší hofmistr hrabě Thurn doprovázející polskou královnu Eleonoru Marii Josefu při cestě do Vídně. Několik koncertů odehrál v redutním sále v roce 1767 s velkým úspěchem mladičký W.A.Mozart a roku 1848 se zde sešel  1. moravský konstituční sněm.

 

Prameny a literatura:

- Plánová dokumentace, Archiv Oddělení dějin architektury a urbanismu Muzea města Brna.

- Fotografická dokumentace, Fotoarchiv Muzea města Brna

 

- Helena Flodrová – Kamil Fuchs – Stanislav Sommer, Rekonstrukce budovy Reduty v Brně, Zprávy památkové péče XIX, Praha 1959, s. 38–45

- Cecilie Hálová-Jahodová, Reduta, Opus Musicum II, 1970, č. 10, s. 302–308

- Jan Eliáš, Brno, Divadlo Reduta: Stavebně historický průzkum, Brno 1998 (rukopis, uloženo v NPÚ Brno)

- Architekt 12/2000, s. 56–61

- Rekonstrukce divadla Reduta: Studie interieru, květen 2001 (uloženo v NPÚ Brno)

- Eugenie Dufková (ed.), Reduta: Divadlo na Horním náměstí, Brno 2005

-  http://www.ndbrno.cz/o-divadle/budovy-divadla/divadlo-reduta/historie/uvod-do-historie/ (vyhledáno 16. 7. 2008)

- Margita Havlíčková, Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733, Brno 2009 [obsahuje zásadní nová zjištění o nejstarším období divadla, která podstatně přehodnocují dosavadní informace]

 

Tágy: divadelní sál, Habsburská monarchie, řadový dům, současnost

 

Autor: Kateřina Kohoutkova - Gabrhelíková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

čtyřimínusdva=