Původní účel: divadelní dílny a malírny a edukační centrum

Datum vzniku: 1976

Styl: současná dostavba a rekonstrukce brutalistní architektury

Přestavba: Haworth Tompkins

Datum přestavby: 2013–2015

Současné využití: divadelní dílny a malírny a edukační centrum (The Max Rayne Centre, Clore Learning Centre)

The National Theatre je jednou z nejdůležitějších světových divadelních institucí a je jako jedno z mála britských divadel financováno z veřejných zdrojů. Bylo založeno v roce 1963 a až do roku 1976 sídlilo v divadle The Old Vic poblíž nádraží Waterloo. V současnosti se nachází na nábřeží (the South Bank) na jižním břehu řeky Temže v centru Londýna v brutalistní budově od architekta Sira Denyse Lasduna z roku 1976. Soubor divadla pravidelně hostuje v divadlech po celé Velké Británii. Instituce prošla velkou transformací v rámci dlouhodobé vize NT Future (Budoucnost NT), která začala v roce 2008. Budova divadla vyžadovala rekonstrukci a jiný vztah k nábřeží the South Bank, které se od vybudování galerie Tate Modern a kola London Eye zcela proměnilo a stalo se centrem Londýna s roční návštěvností kolem 15 milionů. Divadlo se mělo v rámci rozvojové vize více otevřít k řece, nábřeží, ale i k návštěvníkům a The National Theatre se mělo stát srdcem této oblasti. Instituce vedená vždy osvícenými řediteli si na začátku 21. století podle knihy The National Theatre Story začala všímat zájmu veřejnosti o tvorbu divadelního procesu. Hosté divadla již nebyli pouhými pasivními diváky, ale stávali se pomalu aktivní součástí divadelní tvorby. Divadlo nabízelo zákulisní prohlídky, workshopy pro rodiny s dětmi i pro dospělé, studijní programy pro školy, diskuse o představení i studijní prostory pro mladé tvůrce atp. Cílem projektu NT Future byla kompletní regenerace a revize poslání divadla související s rekonstrukcí budov tak, aby divadlo bylo atraktivní pro novou generaci tvůrců i návštěvníků. „The fundamental idea of education within the NT would be re-imagined as programme of public engagement to reach all ages... to provide a large scale, public learning programme, such as those offered by museums, with regular events for families and young people, life-long learning activities and in-depth courses.“ („Základní myšlenkou vzdělávání v rámci NT bude přetvořit programy pro zapojení veřejnosti tak, aby dosáhly na všechny věkové skupiny… poskytovat mnoho různorodých programů pro veřejnost, podobně jako je nabízejí muzea, s pravidelnými akcemi pro rodiny a mladé, s programy celoživotního vzdělávání a specializačními kurzy.“) (ROSENTHAL, Daniel. The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 828)

Regenerace hlavní budovy měla umožnit propojení s nábřežím a nabídnout návštěvníkům nový, vstřícnější vstup do divadla. Měla otevřít divadlo kolemjdoucím, a to jak vybudováním kavárny a restaurace, tak i možností návštěv divadelních dílen a studijních programů. Divadlo se mělo stát prodloužením centra města. V souvislosti s vizí oblasti The South Bank by i divadlo mohlo být „a better place in which to live, to work, to study, and to visit“ („lepším místem k životu, k práci, k studiu a k návštěvě“) (ROSENTHAL, Daniel. The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 829), „open up the creative process and inspire audiences with the idea, excitement and joy of this contemporary and collaborative art form.“ („podnítit kreativitu a nadchnout (touto) myšlenkou diváky, vzbudit v nich radost z nové umělecké formy, jejímž základem je spolupráce.“) (ROSENTHAL, Daniel. The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 829)

Projekt vize zahrnoval několik fází, jedním z nich byla v roce 2007 rekonstrukce brutalistní stavby divadelních dílen z roku 1958 od architekta Lyonse Israele Ellise, podle návrhu londýnského architektonického studia Haworth Tompkins.

 Hlavní transformací prošla v další fázi i hlavní budova NT na nábřeží, a to ve spolupráci se stejnými autory. „This inspiring firm (have) made theatres more wilkomming, more continuous with life outsider,“ („Tato inspirující firma (pozn. autora Haworth Tompkins) učinila divadla více přívětivá a více propojená s životem venku“) napsala pro časopis Observer kritička divadla Susannah Vlapp. (ROSENTHAL, Daniel.The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 827).

Projekt se vyvíjel několik let v úzké spolupráci s vedením divadla, památkáři i sousedy, historiky a akademiky i příznivci divadla. Návrh transformace a rekonstrukce divadla se snažil o harmonické propojení nových dostaveb s původní architekturou budovy a o propojení divadla s životem na nábřeží. Budova, která byla původně obrácená k řece zády, měla poskytovat vchod přímo z nábřeží, včetně přilehlých služeb pro veřejnost, jako jsou divadelní kavárny, restaurace a bary. Prvním iniciačním momentem rekonstruovaného divadla byla výstavba výrazné lehké stavby The Shed od stejných autorů. Jednalo se o dočasný objekt divadla, z oceli a překližky, natřený výrazně červenou barvou ve tvaru červené boudy bez oken se čtyřmi výraznými komíny, které zajišťovaly přirozené větrání prostoru. Ta sloužila jako divadlo pro návštěvníky v průběhu rekonstrukce (hlediště pro 225 návštěvníků) a je před budovou umístěna i v současné době po otevření hlavní stavby. V hlavní budově došlo k rekonstrukci vstupních prostorů (foyer) a k přemodelování a modernizaci menšího sálu.

Pozn. Dříve the Cottesloe Theatre, v současnosti the Dorfman Theatre – rodina Dorfmanů se nabídla, že zaplatí 10 milionů liber na rekonstrukci divadla, která se odehrávala v započaté finanční krizi.

Došlo k vybudování novostavby dílen divadla (the Max Rayne Centre) na jižní (dnes zadní) straně divadla, pravděpodobně se jedná o největší výrobnu ponechanou v současnosti v centrálním Londýně, a ke stavbě dvoupatrového vzdělávacího centra (Clore Learning Centre). Vybudování dostaveb uvolnilo prostory zákulisí divadla, které v současnosti zaměstnává dvakrát tolik lidí než v roce 1976. V nové dostavbě jsou umístěny velkorysé malírny a dílny dekorací (truhlářské dílny, zámečnické dílny, výroba rekvizit a zbraní), kanceláře produkce a studia pro návrháře dekorací a ostatní oddělení, která byla dříve rozházena po budově (oddělení zvuku, osvětlovací techniky, digitálních animací atd.). Fasáda budovy je z hliníkových lamel a ze zmačkaného ocelového pletiva. Použitými novými materiály se snaží oddělit od původní pravoúhlé betonové brutalistní budovy. Budova dílen je otevřená pohledům návštěvníků. Velké okno na jižní fasádě umožňuje pohledy zvenčí do dílen, dílny jsou přístupné pro návštěvníky i díky interiérové veřejně přístupné vyvýšené lávce (the Sherling High-Level Walkway) a galerii. Lávka umožňuje i přímé propojení mezi vzdělávacími a výrobními prostory. Na lávce jsou umístěny informace o výrobě dekorací a technickém zázemí divadla. Dílny jsou zpřístupněny veřejnosti i jako součást seminářů či workshopů pro veřejnost (Clore Learning Centre). Každoročně je navštíví až 50 000 zájemců o produkci inscenací. Nově vytvořené prostory mají umožnit mladým souborům a nezávislým umělcům spolupracovat a vytvářet v místě divadla svoje vize a průkopnická díla. Diváci mají možnost nahlížet do tvorby dekorací.

Součástí rekonstrukce má být i transformace teras na veřejně přístupné zelené zahrady. Obecně se jedná o otevření divadla širokému spektru tvůrců a veřejnosti a participaci na divadle. Projekt NT future je plánován na dalších 50 let. The National Theatre v něm není pouhou institucí uzavřenou v sobě, ale nabízí prostory pro nezávislé umělce, ale i návštěvníky, které vyzývá k tvorbě a vzdělávání. „The new space is all about people working together across different disciplines, attracting world class innovative artists, and nurturing emerging talent to bring our audiences the theatre of tomorrow.“ (Nový prostor má vzbudit spolupráci napříč obory, přitáhnout progresivní světové umělce, pečovat o vycházející talenty, a ukázat tak našim dívákům divadlo zítřka). (ROSENTHAL, Daniel. The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 827)

Rekonstrukce budovy The National Theatre dokázala stavbu z roku 1976 přiblížit současným generacím a dostavbami nabízí veřejnosti účast na programech divadla i výrobě a produkci jednotlivých inscenací. Ukazuje otevřenost a zve návštěvníky k účasti na divadle např. po celý den přístupnou lávkou nad dílnami divadla. „You’ll be able to see our productions being created even before they reach the stage.“ (Bude možné sledovat tvorbu našich představení ještě předtím, než dorazí na jeviště.) (ROSENTHAL, Daniel. The National Theatre story. London: Oberon Books, 2013, str. 827.) Divadlo tak již není tajuplnou skříňkou na iluze, kde divák nesmí vidět, jak je co udělané, ale stává se otevřenou institucí vstupující s návštěvníky do dialogu.

Autor: Marcela Steinbachová