enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Německý dům

Felix Neumann

alias Deutsche Haus (1895–1945)
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)90. léta 19. století | Stavba

K účelu výstavby Německého domu byl ustaven počátkem června 1892 spolek Deutsches Haus. Zástupci spolku vybrali k realizaci návrh architekta Felixe Neumanna z Moravské Ostravy. Ten v projektu uplatnil formy severské novorenesance. Vzorem mu byl především Dům německých knihkupců v Lipsku z let 1886–1888 od Henricha Kaysera a Karla von Grossheima.


(zobrazit)2.10.1895 | Otevření

V červnu 1895 byl Německý dům slavnostně předán veřejnosti k užívání. Prvním divadelním představením se stalo uvedení Wohltäter der Menschheit Antona Freytaga 2. října 1895. Divadelním představením, koncertům a dalším kulturním i politickým akcím sloužil především slavností sál v prvním patře budovy. Nebyl to prostor určený přednostně k divadelním představením.


(zobrazit)1919 | Rekonstrukce

V roce 1919 do budovy Německého domu se musela nastěhovat německá divadelní scéna, provozovaná spolkem Deutsches Theaters. Německé divadlo se muselo vyrovnat s nedostatky historizujícího polyfunkčního sálu, proto se hned v roce 1919 přistoupilo k adaptaci slavnostního sálu pro divadelní účely podle návrhu stavební firmy Hans Ulrich a Alois Schön z Moravské Ostravy.


(zobrazit)1945 | demolice

Po okupaci Československa nacistickým Německem, Německý dům sloužil k reprezentaci němectví a nacistického hnutí. Následné válečné události znamenaly konec německého divadla v Moravské Ostravě a také konec Německého domu. Poškozená stavba byla po válce jako symbol němectví zbořena.


lidé

Felix Neumann |hlavní architekt

historie

Již v osmdesátých letech 19. století se objevovaly úvahy ohledně zřízení městského spolkového domu s koncertním sálem a místnostmi pro nejrůznější spolky. Na počátku devadesátých let 19. století kulturní a politické kruhy v Moravské Ostravě uvažovaly o výstavbě kulturního střediska nebo koncertního sálu, který by sloužil narůstajícím uměleckým potřebám a samozřejmě i reprezentaci města. V téže době se však vyhrocovala národnostní situace ve městě, ovládaném německými politickými stranami. Česká reprezentace požadovala dobudování českého školství, do té doby značně nedostatečného. Jedním z důvodů pro to, že nevzniklo jednotné městské středisko obou národů, se stal záporný postoj německé reprezentace města ke zřizování českých škol. Společná jednání tak vedla do ztracena.

V listopadu 1891 se česká Občanská beseda, založená roku 1862, usnesla, že vybuduje spolkový dům s patřičným společenským sálem a dalšími místnostmi. Vzniklo družstvo Národní dům, které v polovině prosince 1891 zakoupilo od stavitele Františka Jurečky potřebný pozemek a podle projektu Josefa Srba začalo v roce 1892 s výstavbou Národního domu. Německá strana a její spolky na to reagovaly usilováním o výstavbu Německého domu. K tomuto účelu byl ustaven počátkem června 1892 spolek Deutsches Haus.

Ke stavbě objektu byl vybrán pozemek u Nádražní třídy v místech, kde do ní ústila ulice Zámecká. V sousedství se nacházela důležitá dopravní křižovatka (nádraží místních drah) a zároveň spojnice směrem k západu – Říšská ulice. Zástupci spolku vybrali k realizaci návrh architekta Felixe Neumanna (1860–1942) z Moravské Ostravy. Ten v projektu uplatnil formy severské novorenesance, jak je poznal během svých studií. Vzorem mu byl především Dům německých knihkupců v Lipsku z let 1886–1888 od Henricha Kaysera a Karla von Grossheima.

Dům německých knihkupců výrazně ovlivnil podobu vítězného soutěžního projektu brněnského Německého domu od německých architektů Hermanna Endeho a Wilhelma Böckmanna z roku 1887. Výsledná podoba brněnského Německého domu spojovala exteriér v pojetí severské renesance, zatímco interiér této reprezentativní stavby navrhl v eklektickém spojení novorenesance s novobarokem Germano Wanderley, další z účastníků zmíněné brněnské soutěže. Přehledně modelované hmoty s dominantami v podobě výrazných rizalitů, završených volutovými štíty a důraz na historické tvarosloví v dvojici režné cihelné zdivo – zdi - a plastický štukový historický aparát architektonických prvků, dávaly brněnskému i ostravskému Německému domu zřejmé vyznění a odkaz na velkoněmecké ideje stavebníků.

Tytéž formy uplatnil F. Neumann poprvé při návrhu a realizaci Hotelu Gambrinus s Radvanickou pivnicí na dnešním Masarykově náměstí v letech 1891–1893. Tento dům s průčelím z režného cihelného zdiva završoval volutový štít, odvolávající se na výše zmíněné příklady německé architektury, jedné v německém Lipsku a druhé v moravském Brně. Neumann ve vítězném návrhu Německého domu pro Moravskou Ostravu sáhl do osvědčeného rejstříku forem, které měly v dané době v německém prostředí na Moravě pozitivní ohlas.

Stavbu vedl stavitel Josef Zuber. V červnu 1895 byl Německý dům slavnostně předán veřejnosti k užívání.

Prvním divadelním představením se stalo uvedení Wohltäter der Menschheit Antona Freytaga 2. října 1895. Divadelním představením, koncertům a dalším kulturním i politickým akcím sloužil především slavností sál v prvním patře budovy. Nebyl to prostor určený přednostně k divadelním představením. Neměl elevaci a postrádal také adekvátně dimenzované jeviště s provazištěm, neboť jeviště se nacházelo na jižní straně budovy, což neumožňovalo jeho prostorovou expanzi. Sál se navíc svou delší západní stranou obracel do Nádražní třídy. Tuto stranu prolamovalo pět oken, z nichž tři byly umístěny v ústředním rizalitu budovy. Těmito rozměrnými a valeně zaklenutými francouzskými okny se dalo vstoupit na balkón nad hlavním vstupem. Sál o délce 24 m, šířce 16,5 m a výšce 11,5 m měl celkovou kapacitu 600 míst k sezení. Nad vstupy na východní straně se nacházely průhledy, později upravené na lóže, a naproti jevišti nad vstupem do jídelny se nacházel balkón. Jeviště mělo hloubku 11 m, šířku 15 až 16,5 m a výšku téměř 14 m. Ze vstupní haly v přízemí vedlo k sálu hlavní trojramenné a dvě boční dvojramenná schodiště. Hlavní schodiště a severní boční schodiště ústily do dlouhé a úzké chodby, tvořící jakési předsálí. Jižní boční schodiště sloužilo pravděpodobně k provozním účelům a spojovalo prostory v přízemí se zázemím jeviště.

Jelikož sál nebyl zařízen jako výlučně divadelní, vedení města nadále usilovalo o výstavbu samostatné divadelní budovy. Ta vznikla podle návrhu vídeňského architekta Alexandra Grafa v letech 1905–1907 na nedalekém tehdejším Antonínově náměstí. Teprve v roce 1919 po násilném převzetí městského divadla českým spolkem Národní divadlo moravskoslezské, se do budovy Německého domu musela nastěhovat německá divadelní scéna, provozovaná nyní spolkem Deutsches Theaters. Německé divadlo se muselo vyrovnat s nedostatky historizujícího polyfunkčního sálu Německého domu. Sál neměl nejen patřičnou akustiku, ale ani správnou viditelnost, vybavení jeviště a zázemí pro divadelní soubor. Proto se hned v roce 1919 přistoupilo k adaptaci slavnostního sálu pro divadelní účely podle návrhu stavební firmy Hans Ulrich a Alois Schön z Moravské Ostravy. Roku 1923 se stavěla divadelní pokladna a o rok později se upravoval jevištní horizont a opona. Zvláště mezi léty 1929–1938 dosahovala ostravská německá divadelní scéna navzdory složitým podmínkám pozoruhodných úspěchů. Spolek Deutsches Theaters budovu používal do března 1939.

Po okupaci Československa nacistickým Německem se německé divadlo znovu stěhovalo do městského divadla (nyní Divadlo Antonína Dvořáka), zatímco české Národní divadlo moravskoslezské se muselo přestěhovat do českého Národního domu, jehož sál musel být v letech 1939–1940 adaptován k divadelním účelům. Německé divadlo fungovalo ve staronových podmínkách do první poloviny roku 1944. Německý dům tehdy sloužil k reprezentaci němectví a nacistického hnutí. Následné válečné události znamenaly konec německého divadla v Moravské Ostravě a také konec Německého domu. Poškozená stavba byla po válce jako symbol němectví zbořena.

 

Prameny a literatura:

–  Archiv města Ostravy, Sbírka stavebních spisů, Ostrava – katastrální území Moravská Ostrava, inv. č. 654, č. kartonu 131 – čp. 951, Nádražní 2 / Zámecká 25

–  Alois Schwarz, Das Deutsche Haus in Mährisch-Ostrau. Gedenkblätter zur Feier der Eröffnung am 2. und 3. Juni 1895, den Mitgliedern und Förderern des Vereins Deutsches Haus gewidmet von…, Mährisch-Ostrau 1895

–  Wiener Bauindustrie Zeitung 12, 1895, s. 662 a 680

–  Německé divadlo, in: Moravská Ostrava: Národohospodářská propagace Československa, řada A, svazek XV., Moravská Ostrava 1937, s. 73–74

–  Jindřich Vybíral, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 18901938, Ostrava 1997, s. 7

–  Pavel Zatloukal, O Moravské Ostravě jako „rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 18, Ostrava 1997, s. 164

–  Pavel Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: Architektura let 17501918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002, s. 389

–  Josef Šerka, Německý dům v Moravské Ostravě 1895-1945, in: Ostrava: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 21, Ostrava 2003, s. 399–421

–  Jindřich Vybíral, Zrození velkoměsta: Architektura v obraze Moravské Ostravy 18901938, Brno-Ostrava 2003, s. 15–17

–  JŠt [Jiří Štefanides], Divadelní budovy a sály, in: Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy I. (A–M), Ostrava 2005, s. 191

–  Hana Šústková, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě do roku 1918, in: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 23, Ostrava 2007, s. 296–325

–  Šárka Glombíčková – Hana Šústková, Ostravská divadla aneb umění Thalie v černém městě, Ostrava 2009

 

Tágy: Belle Époque, Fin de siècle, již neexistující budova, Novobaroko, Novorenesance, Rakousko-Uhersko, Spolkový dům

 

Autor: Strakoš Martin

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

sedmmínusšest=