enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Kino Hvězda

Leo Kammel

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1928 | Rekonstrukce
Budova byla postavena v roce 1928 jako divadlo, avšak při stavbě bylo pomýšleno na rentabilnost a zařízena byla proto též jako kino.  Stavěl ji stavitel Langer  podle plánů vídeňského architekta Leo Kammela. 
(zobrazit)70. léta 20. století | Rekonstrukce

V sedmdesátých letech prošly vnitřní prostory rozsáhlou rekonstrukcí. Přestavba na kino z let 1968-80 zcela zničila původní interier, nový byl navržen Vilémem Boháčem. Byly sníženy stropy, odstraněn balkon i orchestřiště. Vzniklo zde na svou dobu velmi moderní širokoúhlé kino, které zahájilo promítání pro veřejnost v roce 1980.


lidé

(zobrazit)Leo Kammel |hlavní architekt

Žák Jana Kotěry , je považován za hlavního představitele kubismem ovlivněné orientace v architektuře ve dvacátých letech ve Vídni. Pozoruhodné jsou především jeho expresionistické projekty z 20tých let , které jsou silně ovlivněny blízkým vztahem k  česko kubistické architektuře. Později inklinoval spíše k funkcionalismu.

Zdroj: Architektenlexikon

Doba a místo studií jsou neznámé (nebyla to Praha ani technika či akademie výtvarných umění ve Vídni), r.1918 je hlášen v Praze, ale odjíždí do Vídně, na krnovských plánech z r.1927 se však jako bydliště znovu udává Praha-Vinohrady, U Riegrových sadů 22. R.1921 získal Kammel jednu ze dvou třetích cen v soutěži na regulaci a řešení prostranství u kostela v Kötschachu v Korutanech, ve Vídni známe od něho několik obytných  domů, realizovaných v letech 1925-32 a stylově velmi blízkých oběma divadelním stavbám v České republice.

Zdroj: Hilmera, Jiří: Česká divadelní architektura; Praha 1999, pozn. 240

Více divadel

Vilém Boháč |interiérový architekt

historie

Dodatečné informace

           Městský biograf (Městské divadlo)
Jen málo kroků od nedalekého náměstí se na malebné výšině nachází budova nového biografu. Začátky  filmových představení v Kamenickém Šenově sahají zpět až do let 1896/97 ve kterých Mistr malíř skla pan Hermann Pietsch předvedl veřejně své první představení v sále Langerově Hospodě a v Sokolovně. V následujících letech až po 1. Světové válce (1914 -1918) přinesli putovní biografi (Fried atd.) téměř každoročně své plánované filmy, představily v Hotelu „Merkantile“ a  také v „Turnhalle“  Sokolovně.   V roce 1920, když se jeden z provozovatelů putovního biografu na tomto místě snažil o stálou licenci, začaly se ozývat hlasy místních, kteří pomýšleli o získání licenčních práv pro obec samotnou, což by znamenalo získání dalšího zdroje příjmů. V roce 1921 získala obec koncesi na představení, které se prozatím konalo na sále Hotelu Merkantile.  V roce 1925 vzniká z různých příčin snaha vybudovat vlastní kino. Po veřejném konkurzu byl schválen návrh Šenovského rodáka pana architekta Leo Kammela z Vídně, jako nejvíce odpovídající záměru.  Stavba biografu byla předána ústecké stavební firmě „Rella a synovec“. Směrodatné pro přijetí tohoto návrhu bylo především šťastné řešení dvouúčelové jak pro kino tak i pro divadelní představení.  Po dokončení stavby následovalo slavnostní zahájení projekcí filmu 6. listopadu 1926. O rok později bylo 12. října 1927 předáno jeviště s uvedením dvou oper „Cavalleria Rusticana“ a  „Bajazzo“ provedených mužským pěveckým zborem „Mannergefangverein 1853“ společně s městským salón orchestrem „Salonorchestervereinigung“.   Jeviště kina jako takové bylo vybaveno nejmodernějšími vymoženostmi novodobé světelné techniky, tvořené pro umělecké představení všeho druhu.

Byla to především zásluha několika málo cílevědomých mužů, z kterých pan Harry Palme v první řadě si zaslouží být jmenován. K provozu a promítání filmu sloužily dva aparáty ( jeden Ernemann a jeden AEG mašina). Proud se odebírá z městské sítě jak světelný tak i sylový proud přez transformační zařízení (motorový generátor). Zásobování elektrickým proudem přímo ze sítě jako rezervní je rovněž umožněné. Transformační agregát umožňuje dále nabití akumulačních baterií  s kapacitou o 360 Ampérhodin při 90 Ampérech odběru a 12 Voltech provozního napětí, zásobuje nouzové osvětlení a signální zařízení.    Parní a horkovzdušné topení se postarají o dostatečné vyhřívané místnosti.
Osvětlovací zařízení pro jeviště, které se svým moderním kruhovým horizontem, a svými horizontními lampamy , plošným osvětlením , světlomety a rampy spojují celkem 68.000 HK (Hefner´= svíčky), dovolují se svými odpory na stmívání efektních světel, veškeré přírodní jevy věrně napodobit. Tři až čtyři kinopředstavení v týdnu odpovídají toho času místním průměrům.
Sezónní divadla, koncerty, umělecké představení místních spolků zvou k občasným představením své obyvatele do prostor budovy kina.
Překlad z knihy:  Das Buch der Stadt Steinschonau,1930

Hynek Hladík - promítač - 22.06. 2015

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

šestplusjedna=