enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS | HU

Fellner & Helmer

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1873 | založení firmy

lidé

historie

Ateliér firmy Fellner & Helmer byl založen v roce vídeňské světové výstavy (1873) a nacházel se v ulici Servitengasse č. 5. Z právního hlediska však neexistoval, protože firma nebyla  aregistrována ani v živnostenském rejstříku, ani v průmyslové komoře. V notářských spisech je uváděna jen jako soukromá společnost. Jak píše D. Hladíková ve svém článku, „šlo tedy pouze o formální společenství, které nebylo nijak protokolováno, před zemským soudem pro civilní právo vystupovalo jako soukromá společnost uzavřená před dr. Moritzem Reinerem, c. k. notářem ve Vídni. Tento právní poměr trval plných 40 let a velkou roli v něm patrně hrálo přátelství.“[1] Mnoho lidí má za to, že se tato firma specializovala na stavbu divadelních budov, protože je známá a vnímána právě jako úspěšná stavební kancelář pro divadelní architekturu těchto časů. Ovšem oba dva architekti (pod jménem své firmy) navrhli také velké množství jiných staveb jako jsou obytné a obchodní domy, vily, paláce, zámky, banky, koncertní sály, hotely, restaurace, školy, průmyslové a hospodářské stavby, nemocnice, lázeňské budovy, rozhledny, hvězdárnu i mausolea a náhrobky.[2] Vidíme tedy, že jejich okruh zájmu byl až neuvěřitelně široký. V období let 1870–1914 vzniklo celkem 225 staveb. Jejich práce najdeme hlavně v německy mluvících zemích a východní Evropě, ale například i v New Yorku, pro který projektovali obrovský operní dům. Kancelář ve Vídni byla takřka neustále zahrnuta objednávkami. Těžiště jejich práce spočívalo především tedy v zemích habsburské monarchie, v Německu, Švýcarsku a přilehlých východních státech, kde tyto stavby pomáhaly utvářet obrazy měst. Často se stávalo, že podle jejich plánů vznikalo ve stejnou dobu na jednom místě více staveb. Centrem činnosti firmy byla samozřejmě Vídeň, ale také Budapešť, Praha, Lvov, Graz i menší města jako Liesing nebo Baden u Vídně. Množství staveb nalezneme v Karlových Varech a Semmeringu.

Neustálé zakázky dostávali také proto, že firma byla známá svou spolehlivostí. Vždy dodrželi předběžné rozpočty, mnohdy dokonce k překvapení objednavatele vraceli úspory, které vznikly zkrácením doby výstavby.[3]

Ve Vídni bylo kolem 100 nájemních domů pocházejících od Fellnera & Helmera. Další významnou tvorbu zaujímají paláce  včetně jejich vnitřního zařízení a výpočet vil určitě není kompletní. Například v Karlových Varech postavili vilu Chopin z let 1894–1895. Firma byla členem i různých organizací např. ve Spolku rakouských inženýrů a architektů nebo ve spolku německého Volkstheater. Helmer byl předsedou výboru pro výzkum a stanovení protipožárních opatření na modelovém divadle a členem společnosti výtvarných umění od roku 1873. Za své stavby obdrželi několikrát vyznamenání.

Ateliér měl přibližně 20 stálých kanceláří s vlastními vedoucími pracovníky, kteří kontrolovali průběh práce, počínaje vypracováním projektu až po vlastní vedení stavby. Někdy pracovali až na 30 zakázkách současně. Ateliérem prošlo celkem kolem 360 architektů, což je až neuvěřitelné číslo. Stala se tak jakousi školou a první praktickou zkušeností začínajících architektů, z nichž se mnozí osamostatnili a stali se známými a uznávanými autoritami. Například divadelní architekti Franz Freiherr von Krauss a Alexandr Graf prošli tímto ateliérem a později pracovali společně na mnoha zakázkách. Od samotného A. Grafa pochází divadla ve Znojmě (1899–1900), Ostravě (1906–1907), Ústí nad Labem (1907–1908) a Mostě (1910–1911).[4]

Spolupráce obou architektů trvala celých 43 let, tzn. do Fellnerovy smrti. Do určité míry si architekti práci mezi sebou dělili, a to tak, že Fellner vedl obchody, pohovory, smlouvy a prováděl kontroly. Helmer dohlížel na projektování plánů a stál v podstatě v čele kanceláře. Později se dělba práce pozměnila, každý vedl jednu stavbu. Vlastní smlouvy se stavebníky obvykle obsahovaly závazky pro provádění projektů: koncepce plánů, plány stavby, detaily s popisem stavby, náklady stanovené k pevnému časovému bodu. Dále se zpracovávala výkresová dokumentace: statické položky, plány topení, vzduchotechnika a jevištní zařízení. Garančními závazky pro architekty byla jednoduchá proveditelnost stavby a nepřekročení stavebních nákladů. Někdy byl ateliér pověřen stavbou okamžitě, bez vypsání soutěže.

V letech 1870–1914 postavil ateliér více než 50 divadel a koncertních síní, přičemž většina z nich se osvědčila a dosud slouží.

Stavby Fellnera a Helmera přinášely tehdejší žádoucí dekorativní velkoměstský vkus v rakousko -maďarském kraji, a proto se staly tolik oblíbenými. Architektonická řešení byla hledána u velkých vzorů té doby, např. ve Vídni či Paříži, a pak byla přizpůsobena místním okolnostem a podmínkám. Vesměs šlo o budovy v historizujícím slohu, kdy se jako oficiální styl prosazovalo neobaroko. Velmi zřetelně zde vystupuje především protiklad technického vybavení a požadavek reprezentativnosti. Ateliér používal se samozřejmostí na svých divadlech především prvky italské renesance, jak je užíval např. Theophil Hansen.[5] Po 1. světové válce se dobový vkus důkladně změnil. Zdobné historizující fasády a interiéry přestaly být žádoucími a nastoupila éra jednoduchého, nezdobného funkcionalismu.

Po zrušení ateliéru bylo mnoho plánů, výkresů a nákresů zničeno. Dnes jsou zbylé listy uloženy ve sbírce Historického muzea města Vídně. Mnohé stavby tohoto ateliéru jsou modernizovány a patří k důležitým památkám, které jsou součástí společného evropského kulturního dědictví.

 

[1] HLADÍKOVÁ, D. Divadelní architektura ateliéru Fellner & Helmer v Čechách a na Moravě. Průzkumy památek. 2002, roč. 9., č. 2, s. 147

[2] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. Stadtmuseum Graz, Graz 1999. s. 42

[3] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. s. 43

[4] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. s. 48

[5] HLADÍKOVÁ, D. Divadelní architektura ateliéru Fellner & Helmer v Čechách a na Moravě. Průzkumy památek. 2002, roč. 9., č. 2, s. 147

 

Chronologický seznam divadelních budov:

 

1. 1870 Brno, Interimstheaterii

2. 1870–1873 Varaždin, Theater und Redoutengebaude

3. 1871–1872 Wien, Stadttheater

4. 1871–1875 Temesvár, Theater

5. 1874–1875 Budapešť, Volkstheateriv

6. 1876–1877 Augsburg, Stadttheater

7. 1881–1882 Brno, Stadttheater

8. 1881–1883 Liberec, Stadttheater

9. 1882–1883 Szeged, Stadttheater

10. 1883–1885 Rijeka, Stadttheater

11. 1884–1886 Karlovy Vary, Stadttheater

12. 1884–1887 Odessa, Stadttheater

13. 1885–1886 Bratislava, Stadttheater

14. 1886–1887 Praha, Neues Deutsches Theater

15. 1887–1888 Wien, Varieté Ronacher

16. 1888 Tata, Schloßtheater

17. 1888–1889 Wien, Volkstheater

18. 1890–1891 Zurich, Stadttheater

19. 1891–1892 Berlin, Theater unter den Linden

20. 1891–1892 Wien, Ausstellungstheater

21. 1892–1893 Salzburg, Stadttheater

22. 1892–1894 Wiesbaden, Hoftheater

23. 1893–1894 Budapešť, Orfeum Somossy

24. 1893–1895 Zurich, Tonhalle

25. 1894–1895 Zagreb, Nationaltheater

26. 1894–1896 Jasi, Hoftheater

27. 1895–1896 Budapešť, Lustspieltheater

28. 1895–1896 Kecskemét, Stadttheater

29. 1896–1897 Ravensburg, Konzerthaus

30. 1898 Mainz, Umbau Stadttheater

31. 1898–1899 Graz, Stadttheater

32. 1898–1899 Berndorf, Kaiser Franz Joseph-Theater

33. 1899–1900 Oradea, Stadttheater

34. 1899–1900 Hamburg, Deutsches Schauspielhaus

35. 1901–1908 Furth, Stadttheater

36. 1903–1904 Torun, Stadttheater

37. 1904–1905 Tschernowzy, Stadttheater

38. 1904–1905 Darmstadt, Umbau Hoftheater

39. 1904–1906 Sofia, Nationaltheater

40. 1904–1906 Kolózvar-Cluj, Nationaltheater

41. 1905 Wien, Modelltheater

42. 1906–1907 Jablonec nad Nisou, Stadttheater

43. 1906–1907 Gießen, Stadttheater

44. 1906–1909 Mladá Boleslav, Stadttheater

45. 1908–1909 Baden, Stadttheater

46. 1909–1910 Klagenfurt, Stadttheater

47. 1909–1910 Cieszyn, Stadttheater

48. 1911–1913 Wien, Konzethaus und Akademiegebaude

 

Literatura:

– Hans-Christoph Hoffmann, Die Theaterbauten von Fellner und Helmer. München 1966

– Gerhard M. Dienes (ed.), Fellner & Hellmer: Die Architekten der Illusion. Theaterbau und Bühnenbild in Europa. Graz 1999

 

 

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

pětmínusdva=