významné události
lidé
historie
Ateliér firmy Fellner & Helmer byl založen v roce vídeňské světové výstavy (1873) a nacházel se v ulici Servitengasse č. 5. Z právního hlediska však neexistoval, protože firma nebyla aregistrována ani v živnostenském rejstříku, ani v průmyslové komoře. V notářských spisech je uváděna jen jako soukromá společnost. Jak píše D. Hladíková ve svém článku, „šlo tedy pouze o formální společenství, které nebylo nijak protokolováno, před zemským soudem pro civilní právo vystupovalo jako soukromá společnost uzavřená před dr. Moritzem Reinerem, c. k. notářem ve Vídni. Tento právní poměr trval plných 40 let a velkou roli v něm patrně hrálo přátelství.“[1] Mnoho lidí má za to, že se tato firma specializovala na stavbu divadelních budov, protože je známá a vnímána právě jako úspěšná stavební kancelář pro divadelní architekturu těchto časů. Ovšem oba dva architekti (pod jménem své firmy) navrhli také velké množství jiných staveb jako jsou obytné a obchodní domy, vily, paláce, zámky, banky, koncertní sály, hotely, restaurace, školy, průmyslové a hospodářské stavby, nemocnice, lázeňské budovy, rozhledny, hvězdárnu i mausolea a náhrobky.[2] Vidíme tedy, že jejich okruh zájmu byl až neuvěřitelně široký. V období let 1870–1914 vzniklo celkem 225 staveb. Jejich práce najdeme hlavně v německy mluvících zemích a východní Evropě, ale například i v New Yorku, pro který projektovali obrovský operní dům. Kancelář ve Vídni byla takřka neustále zahrnuta objednávkami. Těžiště jejich práce spočívalo především tedy v zemích habsburské monarchie, v Německu, Švýcarsku a přilehlých východních státech, kde tyto stavby pomáhaly utvářet obrazy měst. Často se stávalo, že podle jejich plánů vznikalo ve stejnou dobu na jednom místě více staveb. Centrem činnosti firmy byla samozřejmě Vídeň, ale také Budapešť, Praha, Lvov, Graz i menší města jako Liesing nebo Baden u Vídně. Množství staveb nalezneme v Karlových Varech a Semmeringu.
Neustálé zakázky dostávali také proto, že firma byla známá svou spolehlivostí. Vždy dodrželi předběžné rozpočty, mnohdy dokonce k překvapení objednavatele vraceli úspory, které vznikly zkrácením doby výstavby.[3]
Ve Vídni bylo kolem 100 nájemních domů pocházejících od Fellnera & Helmera. Další významnou tvorbu zaujímají paláce včetně jejich vnitřního zařízení a výpočet vil určitě není kompletní. Například v Karlových Varech postavili vilu Chopin z let 1894–1895. Firma byla členem i různých organizací např. ve Spolku rakouských inženýrů a architektů nebo ve spolku německého Volkstheater. Helmer byl předsedou výboru pro výzkum a stanovení protipožárních opatření na modelovém divadle a členem společnosti výtvarných umění od roku 1873. Za své stavby obdrželi několikrát vyznamenání.
Ateliér měl přibližně 20 stálých kanceláří s vlastními vedoucími pracovníky, kteří kontrolovali průběh práce, počínaje vypracováním projektu až po vlastní vedení stavby. Někdy pracovali až na 30 zakázkách současně. Ateliérem prošlo celkem kolem 360 architektů, což je až neuvěřitelné číslo. Stala se tak jakousi školou a první praktickou zkušeností začínajících architektů, z nichž se mnozí osamostatnili a stali se známými a uznávanými autoritami. Například divadelní architekti Franz Freiherr von Krauss a Alexandr Graf prošli tímto ateliérem a později pracovali společně na mnoha zakázkách. Od samotného A. Grafa pochází divadla ve Znojmě (1899–1900), Ostravě (1906–1907), Ústí nad Labem (1907–1908) a Mostě (1910–1911).[4]
Spolupráce obou architektů trvala celých 43 let, tzn. do Fellnerovy smrti. Do určité míry si architekti práci mezi sebou dělili, a to tak, že Fellner vedl obchody, pohovory, smlouvy a prováděl kontroly. Helmer dohlížel na projektování plánů a stál v podstatě v čele kanceláře. Později se dělba práce pozměnila, každý vedl jednu stavbu. Vlastní smlouvy se stavebníky obvykle obsahovaly závazky pro provádění projektů: koncepce plánů, plány stavby, detaily s popisem stavby, náklady stanovené k pevnému časovému bodu. Dále se zpracovávala výkresová dokumentace: statické položky, plány topení, vzduchotechnika a jevištní zařízení. Garančními závazky pro architekty byla jednoduchá proveditelnost stavby a nepřekročení stavebních nákladů. Někdy byl ateliér pověřen stavbou okamžitě, bez vypsání soutěže.
V letech 1870–1914 postavil ateliér více než 50 divadel a koncertních síní, přičemž většina z nich se osvědčila a dosud slouží.
Stavby Fellnera a Helmera přinášely tehdejší žádoucí dekorativní velkoměstský vkus v rakousko -maďarském kraji, a proto se staly tolik oblíbenými. Architektonická řešení byla hledána u velkých vzorů té doby, např. ve Vídni či Paříži, a pak byla přizpůsobena místním okolnostem a podmínkám. Vesměs šlo o budovy v historizujícím slohu, kdy se jako oficiální styl prosazovalo neobaroko. Velmi zřetelně zde vystupuje především protiklad technického vybavení a požadavek reprezentativnosti. Ateliér používal se samozřejmostí na svých divadlech především prvky italské renesance, jak je užíval např. Theophil Hansen.[5] Po 1. světové válce se dobový vkus důkladně změnil. Zdobné historizující fasády a interiéry přestaly být žádoucími a nastoupila éra jednoduchého, nezdobného funkcionalismu.
Po zrušení ateliéru bylo mnoho plánů, výkresů a nákresů zničeno. Dnes jsou zbylé listy uloženy ve sbírce Historického muzea města Vídně. Mnohé stavby tohoto ateliéru jsou modernizovány a patří k důležitým památkám, které jsou součástí společného evropského kulturního dědictví.
[1] HLADÍKOVÁ, D. Divadelní architektura ateliéru Fellner & Helmer v Čechách a na Moravě. Průzkumy památek. 2002, roč. 9., č. 2, s. 147
[2] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. Stadtmuseum Graz, Graz 1999. s. 42
[3] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. s. 43
[4] DIENES, Bernard M.: Fellner & Helmer: die Architekten der Illusion. s. 48
[5] HLADÍKOVÁ, D. Divadelní architektura ateliéru Fellner & Helmer v Čechách a na Moravě. Průzkumy památek. 2002, roč. 9., č. 2, s. 147
Chronologický seznam divadelních budov:
1. 1870 Brno, Interimstheaterii
2. 1870–1873 Varaždin, Theater und Redoutengebaude
3. 1871–1872 Wien, Stadttheater
4. 1871–1875 Temesvár, Theater
5. 1874–1875 Budapešť, Volkstheateriv
6. 1876–1877 Augsburg, Stadttheater
7. 1881–1882 Brno, Stadttheater
8. 1881–1883 Liberec, Stadttheater
9. 1882–1883 Szeged, Stadttheater
10. 1883–1885 Rijeka, Stadttheater
11. 1884–1886 Karlovy Vary, Stadttheater
12. 1884–1887 Odessa, Stadttheater
13. 1885–1886 Bratislava, Stadttheater
14. 1886–1887 Praha, Neues Deutsches Theater
15. 1887–1888 Wien, Varieté Ronacher
16. 1888 Tata, Schloßtheater
17. 1888–1889 Wien, Volkstheater
18. 1890–1891 Zurich, Stadttheater
19. 1891–1892 Berlin, Theater unter den Linden
20. 1891–1892 Wien, Ausstellungstheater
21. 1892–1893 Salzburg, Stadttheater
22. 1892–1894 Wiesbaden, Hoftheater
23. 1893–1894 Budapešť, Orfeum Somossy
24. 1893–1895 Zurich, Tonhalle
25. 1894–1895 Zagreb, Nationaltheater
26. 1894–1896 Jasi, Hoftheater
27. 1895–1896 Budapešť, Lustspieltheater
28. 1895–1896 Kecskemét, Stadttheater
29. 1896–1897 Ravensburg, Konzerthaus
30. 1898 Mainz, Umbau Stadttheater
31. 1898–1899 Graz, Stadttheater
32. 1898–1899 Berndorf, Kaiser Franz Joseph-Theater
33. 1899–1900 Oradea, Stadttheater
34. 1899–1900 Hamburg, Deutsches Schauspielhaus
35. 1901–1908 Furth, Stadttheater
36. 1903–1904 Torun, Stadttheater
37. 1904–1905 Tschernowzy, Stadttheater
38. 1904–1905 Darmstadt, Umbau Hoftheater
39. 1904–1906 Sofia, Nationaltheater
40. 1904–1906 Kolózvar-Cluj, Nationaltheater
41. 1905 Wien, Modelltheater
42. 1906–1907 Jablonec nad Nisou, Stadttheater
43. 1906–1907 Gießen, Stadttheater
44. 1906–1909 Mladá Boleslav, Stadttheater
45. 1908–1909 Baden, Stadttheater
46. 1909–1910 Klagenfurt, Stadttheater
47. 1909–1910 Cieszyn, Stadttheater
48. 1911–1913 Wien, Konzethaus und Akademiegebaude
Literatura:
– Hans-Christoph Hoffmann, Die Theaterbauten von Fellner und Helmer. München 1966
– Gerhard M. Dienes (ed.), Fellner & Hellmer: Die Architekten der Illusion. Theaterbau und Bühnenbild in Europa. Graz 1999
Dodatečné informace
Žádné informace nebyly zatím vloženy
přidej data