Komorní scéna Národního divadla se nachází v podkroví Kolowratského paláce na Ovocném trhu, pár metrů od budovy Stavovského divadla.

Kolowratský palác (čp. 579, Ovocný trh 6) pochází z druhé poloviny 17. století. Přesná data nejsou známá. Stavěl se po roce 1672, v roce 1690 je uváděn už jako dostavěný. Za autora nedochovaných plánů se považuje Giovanni Domenico Orsi (1634–1679). Teprve v roce 1697 byla přikoupena větší část vedlejšího domu U Hroznu (dnešní čp. 1087, Ovocný trh 4). Přestavbou této části, která se protáhla až do roku 1725 a jejíž úzká uliční fasáda se pozoruhodně připodobnila staršímu průčelí hlavního traktu, byl Kolowratský palác dokončen.

Z původně čtyřkřídlé stavby s vnitřním dvorem se dodnes zachovalo pouze hlavní, uliční křídlo doplněné novějším dvorním přístavkem na místě čp. 1087, z něhož zbyla také jen část v hloubce uličního křídla.

Adaptace paláce pro obchodní účely probíhala v několika fázích. V roce 1927 navrhoval úpravy Jaroslav Polívka, od roku 1930 Otto a Karel Kohnovi. V roce 1929 byla zbořena sala terrena v zahradě, poškozená navážkami ze stavby okolních domů. Velkou zahradu paláce totiž majitelé postupně rozprodávali na stavební parcely domů v ulicích Na Příkopech a Hornická. Demolice dvorních částí paláce následovala v roce 1931. Nedatované plány moderní novostavby na místě zbořených křídel a přestavby staré části paláce, jejichž součástí byl i projekt podzemního kina, vypracoval Bohumil Hübschmann. Ve třicátých letech proběhly jen první kroky k realizaci tohoto projektu: základy paláce byly podezděny a celý dvůr vyhlouben a upraven. Dokončení stavby zmařila válka, po které se nedokončená skeletová konstrukce novostavby provizorně upravovala pro skladiště Dětského domu a kanceláře.

Od roku 1953 byl palác přičleněn k Národnímu divadlu, které si tu zřídilo správní a technické zázemí (dnes např. správa činohry). Kromě pokračujících veskrze degradujících utilitárních stavebních zásahů přímo v budově paláce ovlivnila jeho podobu i stavba metra - jeden z výdechů byl totiž umístěn přímo před zahradní průčelí paláce.

Po dokončení rekonstrukce historické budovy Národního divadla v roce 1983 začala rozsáhlá obnova Stavovského divadla. Její součástí byla i rekonstrukce Kolowratského paláce. Stejně jako obnovu divadla ji vedl Miroslav Řepa (* 1930).

Rekonstrukce propojila suterén Kolowratského paláce s podzemními prostorami pod Stavovským divadlem a Ovocným trhem. Obnova interiéru kladla důraz na odstranění novodobých degradujících úprav, obnovení původní palácové dispozice a restaurování nově nalezené výzdoby (trámové stropy). Úprava fasády provozní budovy byla řešena s ohledem na to, že v té době tvořila pohledové ukončení dlouhodobě nezastavěné proluky na místě dnešního paláce Myslbek. Kolowratský palác i po rekonstrukci slouží především jako administrativní a technické zázemí činohry Národního divadla.

Teprve v průběhu rekonstrukce se objevila myšlenka zřídit v Kolowratském paláci kromě zkušeben i komorní studiovou scénu. Nejprve se uvažovalo o jejím umístění v suterénu, v místech dnešního divadelního klubu. Teprve v závěrečné fázi rekonstrukce se ukázalo, že vhodnější bude umístit malé divadlo do podkroví.

Původní plán počítal s využitím podkroví pro ubytování externích hostů divadla. V další fázi plánů sem byla umístěna zkušebna činohry a teprve nakonec padlo rozhodnutí umístit právě sem divadelní studio. Do rozlehlého prostoru půdy s dobře zachovaným krovem bylo možné bez nutnosti větších stavebních úprav umístit komorní divadelní prostor „pro realizaci komorních her založených především na soustředěné herecké práci.“ Jednoduchý variabilní prostor vznikal bez samostatného projektu - spíše než o architektonické úpravy tu šlo o řešení technických problémů jako rozmístění osvětlení atd. Divadlo Kolowrat zahájilo svou činnost dne 2. prosince 1991 premiérou hry Felixe Mitterera Návštěvní doba.

V devadesátých letech se Kolowratský palác v restituci vrátil do majetku rodiny Kolowrat-Krakovských a kromě divadla slouží jako zázemí např. pro nadační fond Kolowrátek. Národní divadlo má palác – a tedy i divadlo Kolowrat – za symbolickou cenu pronajatý zatím do roku 2013. 

Současný stav

Kolowratský palác stojí ve frontě domů na jihovýchodní straně Ovocného trhu, blízko jevištní části Stavovského divadla. Dvoupatrová symetrická fasáda paláce má jedenáct okenních os a pětici střešních vikýřů. Vpravo ustupuje dozadu tříosá fasáda novější části. Hlavní vstup rámuje portál s rozeklaným frontonem. Přízemí člení bosáž, patra rastr obdélných oken s frontony a lizénové rámce a fasádu ukončuje výrazná korunní římsa. Před stavbou Stavovského divadla (1781–1783) se palác obracel do volného prostranství, budova divadla dnes umožňuje pouze boční pohled. Na hlavní trakt paláce podél ulice se vpravo vzadu kolmo napojená provozní budova (čp. 1087).

Z levé strany klenutého průjezdu vede do horních podlaží dvojramenné schodiště; menším schodištěm se sestupuje do klubu v suterénu. Divácké zázemí je umístěno ve druhém patře. Z haly u schodiště se vstupuje do šaten v sále s okny do ulice, chodba vlevo vede k divákům nepřístupné zkušebně, vpravo k toaletám. Další schodiště odtud vede už přímo do podkrovního sálu.

Diváci, kteří se nemohou do divadla dostat po schodišti, využívají s asistencí zaměstnanců výtah v zadní provozní budově. V divákům nepřístupném podkroví provozní budovy je umístěna šatna herců, garderoba a maskérna. Výškový rozdíl mezi podlahou tohoto traktu a starého palácového křídla překonává několik schodů, po kterých se dostaneme do přípravny za samotným divadlem a odtud přímo do sálu. Vstup herců je umístěn z pohledu diváků vlevo, vpravo vedou další dveře do technické kabiny, kde je umístěno také nahrávací studio a zvuková režie Stavovského divadla.

Obdélný prostor sálu o rozměrech 10,9 × 17,7 m přerušuje jen dřevěné zábradlí nad vyústěním schodiště. Charakter místnosti určuje viditelná konstrukce hambalkového krovu, na kterém jsou zavěšena osvětlovací tělesa a veškerá další technická zařízení. Plochy mezi trámy jsou omítnuté a vybílené, částečně doplněné akustickými panely. Jednoduché vybavení doplňují černé závěsy podél kratších stěn a před okenními výklenky ve střešních vikýřích. Sál není nijak členěný na hledištní a jevištní část. Rozmístění sedadel na podlaze a přemístitelných praktikáblech je variabilní a určují je pouze potřeby konkrétních inscenací. Kapacita sálu je 86 míst. 

Prameny a literatura:

- Archivní materiály technicko-správního odboru Národního divadla

- PV [Pavel Vlček], heslo čp. 579/I a 1087/I, in Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy: Staré Město a Josefov, Praha 1996, s. 387–389

- Jaroslav Král (ed.), Stavovské divadlo: Průvodce budovou, Praha 1994 (kapitoly Kolowratský palác od 17. do 20. století, s. 67–72; Rekonstrukce Stavovského divadla a Kolowratského paláce 1983–1991, s. 74–85; Průvodce budovou Stavovského divadla a Kolowratským palácem, s. 87–119, zejm. od s. 111)

Tágy: Baroko, divadelní sál, současnost

Autor: Jiří Bláha