enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Divadlo Kolowrat

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)17. století | stavba
Komorní scéna Národního divadla se nachází v podkroví Kolowratského paláce, který pochází z druhé poloviny 17. století.. Za autora nedochovaných plánů se považuje Giovanni Domenico Orsi.
(zobrazit)30. léta 20. století | rekonstrukce
Adaptace paláce pro obchodní účely probíhala v několika fázích. V roce 1927 navrhoval úpravy Jaroslav Polívka, od roku  1930 Otto a Karel Kohnovi.
(zobrazit)80. léta 20. století | rekonstrukce
Od roku 1953 byl palác přičleněn k Národnímu divadlu, které si tu zřídilo správní a technické zázemí. Po dokončení rekonstrukce historické budovy Národního divadla v roce 1983 začala rozsáhlá obnova Stavovského divadla. Její součástí byla i rekonstrukce Kolowratského paláce. Stejně jako obnovu divadla ji vedl Miroslav Řepa
(zobrazit)2.12.1991 | otevření
Teprve v průběhu rekonstrukce se objevila myšlenka zřídit v Kolowratském paláci kromě zkušeben i komorní studiovou scénu. Jednoduchý variabilní prostor vznikal bez samostatného projektu. Divadlo Kolowrat zahájilo svou činnost dne 2. prosince 1991 premiérou hry Felixe Mitterera Návštěvní doba.

lidé

(zobrazit)Otto Kohn |architekt

německý architekt žijící v Praze. Řadu staveb projektoval společně se svým bratrem, architektem Karlem Khonem. K jejich nejznámějším realizacím patří jeden z domů obytného souboru „Molochov“ na Letenské pláni (1937 – 1938), dále funkcionalistický dům ve Veverkově ulici (1932 – 1933) nebo obchodní dům v Rybné ulici. Věnovali se také rekonstrukcím, např. Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze.
Výběr staveb v publikaci:
Kohn, Otto: rodinný dům továrníka Janečka, Týnec nad Sázavou

In: http://www.muzeum-umeni-benesov.cz/useruploads/files/sumne_benesovsko/7.kohnotto.pdf

Více divadel

(zobrazit)Miroslav Řepa |architekt

Studoval v letech 1949–1953 na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V roce 1954 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do školy profesora Jaroslava Fragnera. Během studia na AVU spolupracoval na architektonických soutěžích u J. Fragnera, Jiřího Gočára a Jiřího Krohy.
Po ukončení studií krátce spolupracoval (realizace zlínského divadla) se svým otcem architektem Karlem Řepou. V roce 1965 vyhrál s Vladimírem Pýchou soutěž na Československý pavilon na Světové výstavě EXPO v Montrealu. Následoval projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu do japonské Ósaky v roce 1970 a funkce technického ředitele československého pavilonu na Expo ´92 v Seville. Od roku 1970 spolupracoval na rekonstrukci Smetanova divadla a Národního divadla, od roku 1976 ve funkci architekta v útvaru Národního divadla. V letech 1984–1991 pokračoval na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla. V roce 1993 se stal kurátorem výstavy Josip Plečnik, následně byl jmenován hlavním kurátorem výstavy „Deset století architektury“ v areálu Pražského hradu.  

Více divadel

historie

Komorní scéna Národního divadla se nachází v podkroví Kolowratského paláce na Ovocném trhu, pár metrů od budovy Stavovského divadla.

Kolowratský palác (čp. 579, Ovocný trh 6) pochází z druhé poloviny 17. století. Přesná data nejsou známá. Stavěl se po roce 1672, v roce 1690 je uváděn už jako dostavěný. Za autora nedochovaných plánů se považuje Giovanni Domenico Orsi (1634–1679). Teprve v roce 1697 byla přikoupena větší část vedlejšího domu U Hroznu (dnešní čp. 1087, Ovocný trh 4). Přestavbou této části, která se protáhla až do roku 1725 a jejíž úzká uliční fasáda se pozoruhodně připodobnila staršímu průčelí hlavního traktu, byl Kolowratský palác dokončen.

Z původně čtyřkřídlé stavby s vnitřním dvorem se dodnes zachovalo pouze hlavní, uliční křídlo doplněné novějším dvorním přístavkem na místě čp. 1087, z něhož zbyla také jen část v hloubce uličního křídla.

Adaptace paláce pro obchodní účely probíhala v několika fázích. V roce 1927 navrhoval úpravy Jaroslav Polívka, od roku 1930 Otto a Karel Kohnovi. V roce 1929 byla zbořena sala terrena v zahradě, poškozená navážkami ze stavby okolních domů. Velkou zahradu paláce totiž majitelé postupně rozprodávali na stavební parcely domů v ulicích Na Příkopech a Hornická. Demolice dvorních částí paláce následovala v roce 1931. Nedatované plány moderní novostavby na místě zbořených křídel a přestavby staré části paláce, jejichž součástí byl i projekt podzemního kina, vypracoval Bohumil Hübschmann. Ve třicátých letech proběhly jen první kroky k realizaci tohoto projektu: základy paláce byly podezděny a celý dvůr vyhlouben a upraven. Dokončení stavby zmařila válka, po které se nedokončená skeletová konstrukce novostavby provizorně upravovala pro skladiště Dětského domu a kanceláře.

Od roku 1953 byl palác přičleněn k Národnímu divadlu, které si tu zřídilo správní a technické zázemí (dnes např. správa činohry)Kromě pokračujících veskrze degradujících utilitárních stavebních zásahů přímo v budově paláce ovlivnila jeho podobu i stavba metra - jeden z výdechů byl totiž umístěn přímo před zahradní průčelí paláce.

Po dokončení rekonstrukce historické budovy Národního divadla v roce 1983 začala rozsáhlá obnova Stavovského divadla. Její součástí byla i rekonstrukce Kolowratského paláce. Stejně jako obnovu divadla ji vedl Miroslav Řepa (* 1930).

Rekonstrukce propojila suterén Kolowratského paláce s podzemními prostorami pod Stavovským divadlem a Ovocným trhem. Obnova interiéru kladla důraz na odstranění novodobých degradujících úprav, obnovení původní palácové dispozice a restaurování nově nalezené výzdoby (trámové stropy). Úprava fasády provozní budovy byla řešena s ohledem na to, že v té době tvořila pohledové ukončení dlouhodobě nezastavěné proluky na místě dnešního paláce Myslbek. Kolowratský palác i po rekonstrukci slouží především jako administrativní a technické zázemí činohry Národního divadla.

Teprve v průběhu rekonstrukce se objevila myšlenka zřídit v Kolowratském paláci kromě zkušeben i komorní studiovou scénu. Nejprve se uvažovalo o jejím umístění v suterénu, v místech dnešního divadelního klubu. Teprve v závěrečné fázi rekonstrukce se ukázalo, že vhodnější bude umístit malé divadlo do podkroví.

Původní plán počítal s využitím podkroví pro ubytování externích hostů divadla. V další fázi plánů sem byla umístěna zkušebna činohry a teprve nakonec padlo rozhodnutí umístit právě sem divadelní studio. Do rozlehlého prostoru půdy s dobře zachovaným krovem bylo možné bez nutnosti větších stavebních úprav umístit komorní divadelní prostor „pro realizaci komorních her založených především na soustředěné herecké práci.“ Jednoduchý variabilní prostor vznikal bez samostatného projektu - spíše než o architektonické úpravy tu šlo o řešení technických problémů jako rozmístění osvětlení atd. Divadlo Kolowrat zahájilo svou činnost dne 2. prosince 1991 premiérou hry Felixe Mitterera Návštěvní doba.

V devadesátých letech se Kolowratský palác v restituci vrátil do majetku rodiny Kolowrat-Krakovských a kromě divadla slouží jako zázemí např. pro nadační fond Kolowrátek. Národní divadlo má palác – a tedy i divadlo Kolowrat – za symbolickou cenu pronajatý zatím do roku 2013. 

Současný stav

Kolowratský palác stojí ve frontě domů na jihovýchodní straně Ovocného trhu, blízko jevištní části Stavovského divadla. Dvoupatrová symetrická fasáda paláce má jedenáct okenních os a pětici střešních vikýřů. Vpravo ustupuje dozadu tříosá fasáda novější části. Hlavní vstup rámuje portál s rozeklaným frontonem. Přízemí člení bosáž, patra rastr obdélných oken s frontony a lizénové rámce a fasádu ukončuje výrazná korunní římsa. Před stavbou Stavovského divadla (1781–1783) se palác obracel do volného prostranství, budova divadla dnes umožňuje pouze boční pohled. Na hlavní trakt paláce podél ulice se vpravo vzadu kolmo napojená provozní budova (čp. 1087).

Z levé strany klenutého průjezdu vede do horních podlaží dvojramenné schodiště; menším schodištěm se sestupuje do klubu v suterénu. Divácké zázemí je umístěno ve druhém patře. Z haly u schodiště se vstupuje do šaten v sále s okny do ulice, chodba vlevo vede k divákům nepřístupné zkušebně, vpravo k toaletám. Další schodiště odtud vede už přímo do podkrovního sálu.

Diváci, kteří se nemohou do divadla dostat po schodišti, využívají s asistencí zaměstnanců výtah v zadní provozní budově. V divákům nepřístupném podkroví provozní budovy je umístěna šatna herců, garderoba a maskérna. Výškový rozdíl mezi podlahou tohoto traktu a starého palácového křídla překonává několik schodů, po kterých se dostaneme do přípravny za samotným divadlem a odtud přímo do sálu. Vstup herců je umístěn z pohledu diváků vlevo, vpravo vedou další dveře do technické kabiny, kde je umístěno také nahrávací studio a zvuková režie Stavovského divadla.

Obdélný prostor sálu o rozměrech 10,9 × 17,7 m přerušuje jen dřevěné zábradlí nad vyústěním schodiště. Charakter místnosti určuje viditelná konstrukce hambalkového krovu, na kterém jsou zavěšena osvětlovací tělesa a veškerá další technická zařízení. Plochy mezi trámy jsou omítnuté a vybílené, částečně doplněné akustickými panely. Jednoduché vybavení doplňují černé závěsy podél kratších stěn a před okenními výklenky ve střešních vikýřích. Sál není nijak členěný na hledištní a jevištní část. Rozmístění sedadel na podlaze a přemístitelných praktikáblech je variabilní a určují je pouze potřeby konkrétních inscenací. Kapacita sálu je 86 míst. 

Prameny a literatura:

- Archivní materiály technicko-správního odboru Národního divadla

- PV [Pavel Vlček], heslo čp. 579/I a 1087/I, in Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy: Staré Město a Josefov, Praha 1996, s. 387–389

- Jaroslav Král (ed.), Stavovské divadlo: Průvodce budovou, Praha 1994 (kapitoly Kolowratský palác od 17. do 20. století, s. 67–72; Rekonstrukce Stavovského divadla a Kolowratského paláce 1983–1991, s. 74–85; Průvodce budovou Stavovského divadla a Kolowratským palácem, s. 87–119, zejm. od s. 111)

 

 

 

Tágy: Baroko, divadelní sál, současnost

 

Autor: Jiří Bláha

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

devětplusosm=