enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Žďár nad Sázavou

historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1901 | Stavba

(zobrazit)1981 | otevření

lidé

historie

Město Žďár nad Sázavou bylo v druhé polovině 19. století typickým malým sídlem v zapomenutém kraji Českomoravské vrchoviny, které nemělo téměř žádné význačnější spojení se světem. Působily v něm převážně drobné manufaktury, které navíc trpěly konkurencí příznivěji položených podniků. Stavební ruch byl až do konce 19. století ve městě i v okolí minimální. Větší hospodářský rozmach města i regionu umožnilo teprve vybudování železnice z dnešního Havlíčkova Brodu v roce 1897.

Ve městě bylo i přes zdánlivou izolovanost velmi národně uvědomělé české obyvatelstvo, o čemž svědčí i bohatý spolkový život. Mimo jiné již v roce 1862 byl ve Žďáře založen Pěvecký spolek Svatopluk a dva roky poté volné sdružení divadelních ochotníků. První ochotnické divadlo zahájilo svou činnost v domě Jířího Limla v roce 1863. Jedenáct let poté se volné sdružení stalo spolkem s vlastními stanovami, který v roce 1867 začal užívat název Sázavan. Spolek hrál za vydatné pomoci žďárských studentů. Od roku 1899 se k divadelním představením využívaly zahradní místnosti hotelu Krajina a od roku 1900 jeho upravená stodola, kam dojížděly i kočovné divadelní společnosti.

Velký význam pro žďárský spolkový a kulturní život mělo vybudování Národního domu v letech 1900 – 1901 podle návrhu žďárského stavitele Josefa Křeliny. Stavební počin svědčil o velké společenské prozíravosti městských zastupitelů. Dům byl postaven na náklady města za velkého přispění tehdejšího starosty Františka Binka a stal se největším společenským sálem v širokém okolí. Původně měla budova stát na dnešním Náměstí Republiky na místě zbořeného pivovaru, ale nakonec byla zrealizována v tehdejší školní zahradě.

V novém kulturním stánku se zdaleka nehrálo pouze divadlo, konaly se zde spolkové i politické schůze, koncerty i taneční zábavy. Tomu odpovídalo i rozvržení interiéru s velkým sálem osvětleným rozměrnými okny, zabírajícím téměř celou dispozici budovy. Hlavní průčelí otočené směrem k hlavním žďárskému náměstí bylo velmi honosné. Autor stavby jej navrhl již ve svobodnějším secesním duchu, ale stále s použitím historizujících architektonických článků. Nejvýraznějším prvkem byly dva rizality završené helmovými stříškami obklopujícími střední část průčelí s hlavním vchodem a půlkruhovým vrcholovým štítem. Jeviště sálu mělo slavnostní malovanou oponu, kterou žďárští ochotníci získali v roce 1876 z malého divadelního sálu v Besedním domě v Brně pro žďárskou Městskou dvoranu, která se v té době nacházela v budově 1. základní školy. V roce 1901 byla opona s ústředním motivem sedící postavy Lumíra hrajícího na loutnu přemístěna do nově otevřeného Národního domu, odkud se v roce 1905 při převozu do Prahy ztratila.

Kulturní a divadelní život ve Žďáře pokračoval i v době mezi světovými válkami. V roce 1919 se Sázavan sloučil se vzdělávacím a divadelním spolkem Havlíčkem založeným v roce 1903 a rozšířil svou činnost, v jeho rámci byl zřízen i studentský odbor. Ve třicátých letech se ve Žďáře začalo rovněž silně prosazovat dělnické divadlo. Po vybudování sokolovny v roce 1930 se Národní dům stal výhradně divadelním stánkem, ve kterém se vedle činohry hrály příležitostně i opery a operety.

V roce 1939 se začalo s budováním nové dvoukolejné trati z Havlíčkova Brodu do Brna a Žďár nad Sázavou se tak stal dopravní křižovatkou na jedné z nejvýznamnějších státních tratí. V souvislostí s touto novou situací byla v roce 1948 ve městě schválena výstavba nového slévarensko – strojírenského závodu Žďas, což znamenalo pro celé město a jeho široké okolí přelomový okamžik. Z malého venkovského městečka se rázem stalo významné okresní město (od roku 1949), které se navíc mělo stát „výkladní skříní“ tehdejšího socialistického režimu. Zvýšená potřeba pracovních sil se na tváři města odrazila v překotném budování nových sídlišť, již v 60 . letech začaly první demolice v jeho historických částech a v 70. letech se poprvé objevila myšlenka asanace městského centra. V této budovatelské atmosféře se představitelům města Národní dům začal jevit jako příliš zastaralá stavba. Podle dobových vyjádření byla jeho budova v podstatě bez hodnoty a navíc bez jakékoliv památkové ochrany. Vnitřek Národního domu byl sice částečně upravován, v roce 1959 byla modernizována vstupní hala a v letech 1960-61 pak provedena rekonstrukce jeviště, ale nakonec zvítězil návrh na celkovou rekonstrukci, či spíše radikální přestavbu. Bylo rozhodnuto, že jádro stávající budovy bude ponecháno a k němu budou přistavěny další prostory. Z původního spolkového domu se mělo stát skutečné divadlo splňující potřebné parametry, vhodné i pro náročnější představení profesionálních divadelních souborů. Především se mělo rozšířit v té době již skutečně nevyhovující zázemí pro účinkující, zejména pak prostory navazující na jeviště, a divácký komfort měl zajistit strmě stoupající parter nahrazující dosavadní rovnou podlahu sálu.

O přestavbě národního spolkového domu na divadelní budovu se začalo uvažovat již koncem 60. let, první studie vznikly v roce 1970. Na podobě nově přestavěné budovy se podíleli architekti z Architektonického výtvarného ateliéru v Jihlavě, mezi jinými E. Drápal, M. Roštínský,P. Skála a J. Pospíšil, vnitřní úpravy divadla byly provedeny podle návrhu architekta Lubora Laciny. Stavební povolení bylo nakonec uděleno až v roce 1976 a kolaudace stavby spolu s okolními parkovými úpravami proběhla v roce 1981. Hlavním investorem bylo město Žďár nad Sázavou a prvním provozovatelem Jednotný klub pracujících národního podniku Žďas.

Autoři přestavby původně zamýšleli v nově navržené budově poukázat na podobu předešlé, zejména na výrazné rizality s helmovými stříškami, které měly v novém průčelí připomínat stylizované věže. Od tohoto návrhu se ale posléze upustilo a zachován byl z velké části pouze interiér hlavního sálu.

V přízemí vzniklo před vstupním vestibulem zádveří a po stranách sálu nové foyery a nová schodiště do patra, ve kterém jsou dnes vstupy na galerii a provozní místnosti divadla. Obestavěno bylo i jeviště na východní straně malým postranním jevištěm a na západě prostorami šaten. Bylo zvýšeno provaziště a zpevněn strop nad divadelním sálem. Jak již bylo řečeno, divadelní sál zůstal zachován, z velké části se zachovala i štuková výzdoba jeho stěn a stropu. V sále byla nahrazena rovná podlaha stoupajícím parterem s 285 sedadly. Budova získala zcela novou fasádu ve strohém normalizačním stylu.

Divadlo stojí ve středu Doležalova náměstí na pozemku svažujícím se k jihozápadu. Hlavní vstup do budovy je orientován k severu, odkud lze k divadlu přijít z hlavního žďárského prostranství - Náměstí Republiky.

Stavba se nachází na svažitém pozemku a jeho zadní, jihozápadní průčelí je tak o patro vyšší. Její průčelí pokrytá břízolitovou omítkou a hliníkovými okenními rámy s parapetními výplněmi z boletického panelu jsou modelována s odkazy na klasicistní monumentální architekturu. Tento prvek zdůrazňují především rozměrné lisénové rámce v postranních průčelích. Hlavní průčelí orientované na severovýchod směrem k hlavnímu žďárskému Náměstí Republiky s trojdílným vstupem tvoří lehce předstupující portikus nesený dvojicí betonových sloupů. Symbolicky pojaté kladí je zdobeno reliéfem s divadelními motivy od malíře Františka Kovaříka.

Výzdoba interiéru se nese v duchu oficiální interiérové tvorby sedmdesátých let dvacátého století. To dokládá reliéfní pojetí stěn ve vstupním vestibulu divadla, mramorová dlažba a hliníkové podhledy se skleněnými výplněmi v místnostech určených pro diváky. Z bývalého národního domu se zachoval již zmíněný prostor sálu se svou původní štukovou výzdobou, odkazující svým rozložením na rozměrná okna prolamující dříve jeho boční stěny. Mezi jednotlivými okny završenými půlobloukem, z jejichž výzdoby se dodnes dochovaly vrcholové klenáky se ženskými maskarony, se nacházely dnes zachovalé pilastry s kompozitními hlavicemi. Pilastry iluzorně podpírají štukový profilovaný architráv a plochý vlys. Výzdobu stropu dále tvoří rozměrné štukové zrcadlo doplněné vegetabilními motivy obklopujícími zejména otvor pro hlavní, v současné době novodobý lustr sálu. Obvod divadelního portálu zdobí stylizovaný vejcovec, kladí pak výrazná profilovaná římsa a pod ní ovocné festony a malé ploché erby. Uprostřed se nachází erb s reliéfem českého lva ve vrcholu s korunkou.

 

Prameny a literatura:

- Městský úřad Žďár nad Sázavou, stavební archiv, spis domu čp.73

- Antonín Bartušek a kol., Dějiny Žďáru nad Sázavou III, Brno – Žďár nad Sázavou 1974

- J. Fuksová – A. Jičínská, Žďár v proměnách času, Žďár nad Sázavou 1990

- Ivo Filka, Stručné dějiny města Žďáru nad Sázavou, Žďár nad Sázavou 1998, s. 137–149

- Ivo Filka, Město Žďár nad Sázavou na starých pohlednicích, Žďár nad Sázavou 2007, s. 93 a 94

- Silvie Jagošová, Divadlo (Národní dům), Žďár nad Sázavou: Plošný průzkum zhodnocení a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století, NPÚ ÚOP v Telči 2009

- Petra Jebavá, Proměna města Žďáru a jeho historických památek v kontextu dějin (s důrazem na 20. století), diplomová práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, s. 14–20

- Miloslav Lopaur, Žďárský uličník I: Průvodce  životem starého Žďáru, Žďár nad Sázavou 2012, s. 64 a 65

 

 

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

osmmínustři=