enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Městské divadlo Jablonec nad Nisou

Ferdinand Fellner, Hermann Helmer

alias Divadlo Julia Fučíka (1948 - 1990), Stadttheater
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1900 | 1. soutěž
Nejvyšší ocenění získal návrh vídeňského Rudolfa Krausze, druhé místo obsadil W. Berger z Jablonného a třetí architektonická kancelář Badstieber a Rainer z Vídně. K realizaci však nedošlo.
(zobrazit)1903 | 2. soutěž
Byla vyhlášena nová architektonická soutěž, v níž zvítězil návrh Franze Krausse a Josefa Tölka. Není známo, zda do soutěže vstoupil také atelier Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, jimž divadelní spolek projekt nakonec definitivně zadal.
(zobrazit)21.9.1907 | Slavnostní otevření
Dne 21. září r 1907 proběhlo slavnostní otevření divadla uvedením veselohry Husarská horečka (Husarenfieber) od Gustava Kadelburga a Richarda Skowronka.
(zobrazit)1965 | 1. Rekonstrukce

(zobrazit)1996 | 2. rekonstrukce
Došlo na obnovu technického vybavení, stavební i uměleckořemeslné opravy, přikročilo se k zhotovení replik chybějících soch a původního osvětlení. Nová železná opona nahradila starou malovanou.

lidé

Hermann Helmer |hlavní architekt
Karl Reiner |architekt - účastník soutěže
Karl Badstieber |architekt - účastník soutěže
W. Berger |architekt - účastník soutěže
Franz Krauß |architekt - účastník soutěže
Josef Tölk |architekt - účastník soutěže
(zobrazit)Josef Zasche |architekt - účastník soutěže

(1871 Jablonec nad Nisou – 1957 Schackensleben, Německo), přední architekt secese a moderny pocházel z německého prostředí, studoval průmyslovou školu v Liberci a poté architekturu na Vídeňské akademii u prof. Karla von Hasenauera. Po návratu do Čech projektoval v letech 1902-1903 starokatolický kostel Povýšení sv. kříže ve svém rodném městě, jednu z nejvýznamnějších secesních sakrálních staveb na našem území. V meziválečném období se stal jedním z mála architektů německé národnosti, který získal v Praze významné zakázky. V metropoli navrhoval řadu palácových budov i vil. V letech 1906-1908 se podílel na realizaci Paláce Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopech, spolupracoval s architektem Pavlem Janákem na stavbě paláce pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtà  – Palác Adria na Národní třídě (1922-1925), projektoval vily v Bubenči. Zasche byl respektován českou avantgardou, která protestovala proti jeho odsunu po druhé sv. válce, k němuž nakonec došlo.

Více divadel

Angel Neumann |člen poroty
Josef Schmidt |interiérový architekt

historie

Dne 22. prosince 1894 proběhlo ustavující shromáždění nově založeného Jabloneckého divadelního spolku  Gablonzer Theaterverein, který usiloval od počátku své činnosti o založení stálého městského divadla. Na podporu svých snah uspořádal spolek věcnou loterii, ze které získal spolu s jinými finančními příspěvky do konce roku 1897 téměř sedmnáct tisíc zlatých.  Původně byla pro novou budovu podle doporučení přizvaného Hermanna Helmera vyhlédnuta parcela  na území Starého náměstí  (Alter Markt) – na dnešním  Mírovém  náměstí.

Záhy si nově založený divadelní spolek objednal u ateliéru Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera základní  část  projektu, která byla hotova  v srpnu roku 1895. Spolek však neměl dostatek finančních prostředků, takže další práce na projektu musely být pozastaveny. Novým krokem byla soutěž vyhlášená v roce 1900. K jejímu hodnocení spolek přizval například Josefa Zítka nebo Angela Neumanna, ředitele Nového německého divadla v Praze. Nejvyšší ocenění získal návrh vídeňského Rudolfa Krausze, druhé místo obsadil W. Berger z Jablonného a třetí architektonická kancelář Badstieber a Rainer z Vídně. K realizaci však nedošlo.

V roce 1902 zakoupil spolek nové místo ke stavbě divadelní budovy v tehdejší Říšské ulici – dnešní ulici Generála Mrázka.  Zanedlouho v roce 1903 byla vyhlášena nová architektonická soutěž, v níž zvítězil návrh Franze Krausse a Josefa Tölka. Není známo, zda do soutěže vstoupil také atelier Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, jimž divadelní spolek projekt nakonec definitivně zadal. Bylo to pravděpodobně především z důvodu limitu částky, kterou mohl spolek použít a kterou vítězné návrhy překračovaly. Členy spolku zřejmě inspirovala i úspěšná stavba divadla v nedalekém Liberci podle návrhu téhož ateliéru.

Vídenští architekti vytvořili pro jablonecké divadlo zcela nové pojetí projektu s progresivní koncepcí, dispoziční i exteriérovou. Podoba stavby s jednodušším, modernějším a účelnějším architektonickým výrazem nezakrývá novodobé konstrukční principy. Secesní podoba stavby vede k domněnkám, že k návrhu jabloneckého divadla pravděpodobně přispěl autorsky z velké části Hermann Helmer mladší. 

Dne 15. srpna schválila obecní rada definitivně finanční plán na realizaci stavby a 18. srpna  byl slavnostně položen základní kámen. Stavbu provedla jablonecká firma Emiliana Herbiga v rekordním čase – 2. září 1907 byla stavba zkolaudována. Dne 21. září téhož roku proběhlo slavnostní otevření divadla  uvedením veselohry Husarská horečka (Husarenfieber) od Gustava Kadelburga a Richarda Skowronka. 

V roce 1928 se vedení divadla rozhodlo z důvodů zvýšení kapacity diváckých míst pro zrušení středových uliček, návrh však nebyl realizován. Podobně dopadla i myšlenka úpravy hlediště z roku 1941 - tehdy měla být zřízena střední lóže pro oficiální hosty na prvním balkoně

Velká rekonstrukce objektu probíhala v letech 1964-1965. Původní interiér byl přizpůsoben dobovým požadavkům a možnostem tehdejších dodavatelů. V té době došlo zastavění uliček hlediště. V interiéru i  na exteriéru byly redukovány zlacené štuky, ale z budovy zmizely za nejasných okolností postavy vozatajů. 

V roce 1995 bylo divadlo kvůli technickým a hygienickým požadavkům uzavřeno, ve stejném roce se město rozhodlo pro celkovou rekonstrukci, kterou zahájilo v roce 1996.  Došlo na obnovu technického vybavení, stavební i uměleckořemeslné opravy, přikročilo se k zhotovení replik chybějících soch a původního osvětlení. Nová železná opona nahradila starou malovanou.

Autorem původní sochařské a reliéfní výzdoby  fasád a střech budovy  byl vídeňský sochař Ernst Hegenbart. Podle jeho návrhu vznikly i vozy dvojspřeží umístěné na pylonech severní vstupní fasády s původními   alegorickými  postavami  a dvě lyry na střeše provaziště. 

Od počátku své existence nesla budova název Stadttheater, po roce 1948 pak Divadlo Julia Fučíka a od roku 1990 Městské divadlo.

Budova stojící v prudkém jižním svahu orientovaná hlavním severním průčelím do ulice Generála Mrázka má obdélný půdorys a je kryta soustavou sedlových střech. Střední díl severního hlavního průčelí tvoří rizalit lehce konvexního čela rámovaný dvojicí rustikovaných pilířů  - v přízemí tříosý a v patře šestiosý. Krajní části fasády jsou jednoosé. Trojici vstupů v přízemí chrání kovová prosklená markýza, patro prolamuje šest vysokých oken, oddělovaných štíhlými lehce profilovanými pilíři s maskarony stylizovaných divadelních masek ve vrcholu. Rizalit svírají rustikované pilíře, nesoucí pod hlavní římsou maskarony a oválné kartuše jednak se znakem města Jablonce, jednak s emblémy divadelního a hudebního umění. Nad překlady oken v postraních osách jsou osazena neoklasicistní reliéfní pole s motivy Tance a Rozloučení bojovníka.

Hlavní průčelí završuje výrazně profilovaná hlavní římsa, na kterou dosedá atika, tvořená sledem čtvercových polí s osmipaprsčitým prolamovaním. Střední část atiky nese plastický nápis „Městské divadlo“ (původně  „Stadt-Theater“).

Dominantu hlavního průčelí tvoří na pylonech nad nárožími rizalitu osazené kovové plastiky lvů, táhnoucích dvoukolé vozy.  Součástí koncepce hlavního průčelí jsou i kopie původních kandelábrů vytvořené v době poslední rekonstrukce divadla.

Postranní východní a západní průčelí sledují vnitřní dispoziční uspořádání budovy – ve druhé ose vystupují pouzdra postranních schodišť, za dalšími pětiosými úseky jsou na každé z fasád rizality, obsahující boční prostory u jeviště a završené širokým trojúhelným štítem. Na svažitém terénu přechází postupně suterén severní části do úrovně přízemka jevištního sektoru, nad dalšími dvěma etážemi je podkrovní polopatro. Plochu fasád člení vysoké rustikované lizény, okna mají zdobné suprafenestry s klenáky či maskarony, po stranách podkrovních oken bočních schodištních pouzder jsou zavěšeny mohutné štukové korunované ženské hlavy. Nad jevištěm ční věž provaziště, jejíž čelní i zadní trojúhelný štít vrcholí bronzovými lyrami, hřeben střechy nad hledištěm nese zdobnou větrací lucernu.

Zadní průčelí se středním rizalitem pod trojúhelným štítem je převážně slepé. Přízemí rizalitu prolamují uprostřed dvoukřídlé dveře, balkon v patře nesou masivní zděné konzoly. Dveře ústící na balkon mají masivní předsazený překlad, na nějž dosedá trojdílné okno, jehož motiv se opakuje i  v střední ose průčelí v monumentálním kladí. Trojúhelný štít rizalitu prolamuje termální okno. Nároží fasády a rizalitu modelují ve vyšších podlažích rustikované lisény, Kladí nese plastický motiv korunovaných štítků obklopených vegetabilní ornamentikou.  

Vstupní příčně podélný vestibul má plochý strop členěný železobetonovými nosníky, interiér zdobí vegetabilní štukatura se secesními maskarony. Boční stěny se otevírají okénky pokladen a dveřmi ke schodištím na galerii. Pětice vchodů v čelní stěně vede do příčné chodby před hledištěm s postranními schodišti na balkon. Půdorys foyeru opisuje segmentový tvar hlavního průčelí v prvním patře budovy. Jeho strop člení železobetonové nosníky s geometrickou štukaturou, jaká se uplatňuje i na stěnách foyeru, kde ji doplňují zlacené hlavice ionizujících pilastrů.

Hlediště má téměř čtvercový půdorys zakončený v zadní části eliptickým obloukem. Stoupání řad parteru se opakuje téměř ve stejné míře ve frontálně orientovaných řadách balkonu a galerie. Lehce vzdutá klenba  hlediště  má železobetonovou konstrukci, její plochu člení velké oválné mírně vyklenuté štukové zrcadlo s drobným abstraktním a vegetabilním dekorem a zlacenými paprsky, mířícími k patě klenby. V jeho obvodu je zakomponováno hlavní osvětlení hlediště, které tvoří malá válcová svítidla se skleněnými dekorativními řetězy.  Jevištní portál se segmentovým záklenkem je výrazně profilován a nese  listovou secesní ornamentiku. Podoba postranních lóží na balkónové úrovni je střídmá, lóžové parapety navazují plynule na parapety balkonu a galerie, pouze parapety proscéniových lóží jsou lehce vypouklé s výraznými pilíři a bohatou štukovou výzdobou. Supraporty proscéniových lóží nesou ornamentální štuky s figurami amoretů, kteří podpírají  střední kartuše, na levé straně směrem od hlediště s erbem města, na pravé straně s emblémy umění.

Styl divadla se nese  v secesním duchu s některými neobarokními rezidui. Vnitřní dekorace byla dílem vídeňské firmy Josef Schmidt, stylově vytříbená svítidla  a dalších kovové prvky  dodala vídeňská firma Zeisser a Habiger.

 

Literatura :

- Alfred Javorin, Divadla a divadelní sály v českých krajích I, Praha 1949, s. 76–77

-Hans-Christoph Hoffmann, Die Theaterbauten von Fellmer und Helmer, München 1966

- Mojmír Horyna, Jablonec nad Nisou – Divadlo J. Fučíka, stavebně historický průzkum SURPMO, Praha 1986, s. 1–10

- Dieter Klein, Architektonický ateliér Fellner a Helmer, Jizerská kóta, jaro-léto 1997, s. 23–26

- František Padrta – Jan Strnad – Dieter Klein, Městské divadlo v Jablonci nad Nisou, Jablonec nad Nisou 1998, zejm. s. 28–62, 78–81, 94–122

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999, s. 45–46

- Gerhard M. Dienes (ed.), Fellner & Helmer: Die Architekten der Illusion. Theaterbau und Bühnenbild in Europa, Graz 1999

 

 

Tágy: Belle Époque, Fellner a Helmer, Fin de siècle, Novobaroko, reprezentativní budova, Secese, volně stojící budova

 

Autor: Ludmila Hůrková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvaplusdva=