enczsksiplhudeitsvhrespt
/ czHlavní menu
EN | CS

Vrchlického divadlo v Lounech

Vít Nepor

alias Fučíkovo divadlo
historie divadlaPřílohytechnické údajehistorické vybavení

významné události

(zobrazit)1946 | projekt

Vypracováním projektu přestavby Záložny na moderní divadlo pověřilo město Víta Nepora, technického revidenta MNV a referenta stavebního úřadu; první plány vypracoval v červnu 1946.


(zobrazit)29.10.1950 | otevření

Nové Fučíkovo divadlo přivítalo své diváky poprvé 29. října 1950 a do 12. listopadu se odehrálo hned 20 představení.


(zobrazit)1989 | uzavření

Žádné větší úpravy zde však zřejmě neprobíhaly. I proto se stav divadla v průběhu let zhoršoval a v roce 1989 byly už rozvody elektřiny a vytápění v natolik havarijním stavu, že bylo nutné činnost Fučíkova divadla zastavit a budova byla uzavřena.


(zobrazit)00. léta 21. století | projekt

Projekt na obnovu divadla vypracoval scénograf a architekt Miroslav Melena. Městu však nákladný projekt nevyhovoval. Definitivní verzi projektu poté navrhl Vlastimil Štěpán z ateliéru Pozemních staveb Pragoprojektu, se kterým spolupracoval hlavní inženýr Josef Miňovský a na řešení barevnosti M. Machač. v základních rysech se přitom přidrželi Melenova návrhu, zjednodušeného zejména v jevištní části.


(zobrazit)00. léta 21. století | rekonstrukce

Rekonstrukce probíhala v letech 2002–2003 celkovými náklady okolo šedesáti milionů korun. Obnovené divadlo zahájilo provoz – po třinácti letech, kdy bylo uzavřeno – 16. listopadu 2003 představením Smíšené (po)city s Janou Hlaváčovou, Petrem Kostkou a Jaroslavem Satoranským. Program tvoří především zájezdová představení.


lidé

Vít Nepor |hlavní architekt
(zobrazit)Miroslav Melena |architekt
Od roku 2003 vedl architektonický ateliér na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Podle jeho projektů bylo postaveno nebo rekonstruováno dvacet divadel a víceúčelových zařízení. Absolvoval katedru scénického výtvarnictví (1963) u profesora Františka Tröstera na Akademii múzických umění v Praze. Tam také později působil jako pedagog a v roce 1996 se habilitoval. Později působil jako pedagog na JAMU v Brně. Jako scénograf začínal v Divadle P. Bezruče v Ostravě. Od roku 1968 pracoval v Naivním divadle v Liberci. Byl stálým spolupracovníkem Studia Ypsilon jako scénograf. Od r. 1980 pobýval pracovně v Jugoslávii, kde projektoval rekonstrukci Loutkového divadla v Zadaru. Byl pracovně zaměřen na problematiku divadelního prostoru, projekce a realizace konstrukcí membránových střech nad letními amfiteátry a scénami (se statikem J. Zemanem), muzejní expozice a jiné. Jeho architektonické práce zahrnují ideový projekt společenského sálu Paláce kultury v Praze, realizace zastřešení amfiteátru Bažantice pro Děčínskou Kotvu nebo letního divadla v Liberci. Uskutečnil rekonstrukci Mestneho domu v Lublani na loutkové divadlo, stavbu víceúčelového divadla v Zadaru. Pro loutková divadla v Zadaru a Záhřebu pracoval i jako režisér. Vybudoval expozici kulturního a historického vývoje ve světě pro muzeum v Hanoji (1990). Vypracoval návrh na expozici regionálního muzea Krymu v Simferopolu, Realizoval rekonstrukci divadla E. F. Buriana, rekonstrukci Městského divadla v Brně a divadla na Fidlovačce a Horáckého divadla v Jihlavě. Přestavěl společenský sál v Kongresovém centru Praha (Paláci kultury). Společně s ing. arch. P. Valentou a ing. arch. P. Novákem rekonstruoval nejstarší divadelní budovu v zemi "Redutu" jako komorní scénu Národního divadla v Brně. Byl laureátem mezinárodního trienále v Novém Sadu (1972), získal cenu města Děčína (1976), ceny SČDU (1980,1988, 1989) a stříbrnou medaili za českou expozici na Pražském Quadrienále.Více divadel

historie

Myšlenka na stavbu divadelní budovy se v Lounech objevila nejpozději na konci 19. století; v roce 1900 už dostala první konkrétní rysy založením Spolku pro postavení divadla. Prvním viditelným výsledkem jeho práce byla však až modernizace jeviště v sále hotelu Záložna na jižním okraji centra města v roce 1932. Z několika ochotnických spolků byl v Lounech nejaktivnější zřejmě divadelní spolek Josef Kajetán Tyl, založený už před první světovou válkou, který ve svých představeních často vítal i hostující pražské umělce. Během druhé světové války se hrálo nejčastěji v sále hostince Na zastávce, divadlo v Záložně bylo uzavřeno a většina jeho vybavení zničena.

Přesnější obrysy začala stavba nového divadla získávat až po druhé světové válce. Vypracováním projektu přestavby Záložny na moderní divadlo pověřilo město Víta Nepora, technického revidenta MNV a referenta stavebního úřadu; první plány vypracoval v červnu 1946. Na chystanou stavbu měl dohlížet nově zřízený Spolek Vrchlického divadla (Jaroslav Vrchlický se v Lounech v roce 1853 narodil) a jeho užší komise, ustavená na začátku prací v prosinci 1947. Finance se shromažďovaly na účtu nazvaném Louny sobě.

Na první schůzi Spolku v sále Na zastávce navrhl jeho předseda JUDr. Zima vyhlásit veřejnou sbírku s cílem vybrat na stavbu divadla milion korun. Čestný host schůze Emil F. Burian věnoval vzápětí 10 000 korun a jeho družka přislíbila za jeho soubor vybrat dalších 10 000 a sehrát v nové budově jedno představení.

V březnu 1950, kdy se stavba divadla už chýlila k závěru, činil výsledek veřejné sbírky více než 1 600 000 korun a na stavbě divadla bylo odpracováno přes 20 000 brigádnických hodin.

Projektant Vít Nepor, o jehož jiné architektonické činnosti není nic známo, neměl lehký úkol. Jeho projekt bylo nutné několikrát změnit a výsledná podoba se od původního záměru výrazně liší.

V první variantě projektu řešil Nepor velmi neobvykle příchod do divácké části: návštěvníci měli nejprve širokým schodištěm z prostranství před budovou sestoupit ke vchodu zahloubenému v suterénu, kde byly umístěny i šatny a další zázemí, a teprve odtud znovu vystoupat do sálu v přízemí.

Ten měl být větší než ten dnešní. Nepor navrhoval zvětšit původní sál Záložny o šířku dnešního předsálí a o něco hlubší mělo být i jeviště. Záměr však zmařila složitá poválečná situace, ve které musely plány na divadlo ustoupit praktičtějším potřebám. Těsně před začátkem stavby tak místnosti na západní i východní části prvního patra hotelu získala nová lounská továrna Stepo jako provizorní úřadovny a kvůli této nečekané změně bylo nutné projekt kompletně přepracovat. Velkorysý návrh přestavby musel ustoupit mnohem skromnější variantě z října 1947, která počítala pouze s postavením nového balkónu a s modernizací jeviště ve stávajícím sále. Podle tohoto projektu také stavba začala.

Během stavby se ukázalo, že umístění úřadoven továrny Stepo v Záložně z hygienických ani praktických důvodů nevyhovuje, a pracovníci továrny budovu opět opustili. Tím se otevřela cesta k dalším změnám projektu; sál však již nebylo možné rozšířit, protože práce na stavbě mezitím hodně pokročily. Pouze místnosti v západní části budovy bylo teď možné využít k umístění dnešního vestibulu a malého sálu v prvním patře; to také umožnilo vyřešit podobně jako v původní verzi vstupní průčelí.

Divadelní sál nakonec v půdorysu budovy zabírá zhruba čtvrtinu a svou velikostí odpovídá původnímu sálu Záložny. Balkón podél zadní stěny hlediště vybíhal do boků sálu čtvrtkruhově zakončenými krátkými rameny, ve kterých zredukovaně dožívá předválečné schéma stupňovitě sestupujících lóží (zde pouze se dvěmi krátkými čelně oreintovanými řadami sedadel).

Těsně před otevřením divadla rozhodl MNV přejmenovat je na Fučíkovo divadlo, ikdyž Spolek, současně direktivně přejmenovaný na Spolek divadla Julia Fučíka, i lounský Kruh přátel Jaroslava Vrchlického proti tomuto rozhodnutí protestovaly. Nové Fučíkovo divadlo přivítalo své diváky poprvé 29. října 1950 a do 12. listopadu se odehrálo hned 20 představení.

Do roku 1959 spravoval divadlo Spolek divadla J. Fučíka, poté krátce Závodní klub železničářů, po něm Osvětová beseda při MNV a ještě později Společenské a kulturní středisko města Loun, které sídlilo přímo v divadle. Když se v roce 1979 otevřel nový Dům kultury v Husově ulici, divadlo přešlo pod jeho správu. Až do osmdesátých let hrál v divadle spolek J. K. Tyl, který zde měl výborné zázemí; ochotnická představení byla dlouho i součástí předplatného, které jinak nabízelo zájezdy především pražských divadel.

Scénografem spolku byl Vladislav Mirvald (1921–2003), významný výtvarník a fotograf, dlouholetý učitel na lounském gymnáziu. Mirvald spolupracoval také na výtvarném řešení protipožární opony, kterou pro divadlo v roce 1963 navrhl lounský rodák a jeden z nejvýznamnějších českých malířů 20. století Zdeněk Sýkora (nar. 1920). Opona, pokrytá rastrem z černobílých geometrických tvarů, mohla patřit k nejzajímavějším částem divadla, kdyby nebyla nepochopitelnou nedbalostí zničena – rozřezána na části skončila zřejmě ve sběrných surovinách – během uzavření divadla.

Kromě železné opony nevíme o žádných úpravách budovy od padesátých do devadesátých let – rozměrný spis v archivu lounského stavebního úřadu nebylo bohužel možné prohlédnout. Žádné větší úpravy zde však zřejmě neprobíhaly. I proto se stav divadla v průběhu let zhoršoval a v roce 1989 byly už rozvody elektřiny a vytápění v natolik havarijním stavu, že bylo nutné činnost Fučíkova divadla zastavit a budova byla uzavřena.

Po dlouhých diskusích o tom, zda divadlo vůbec opravit a s jakými náklady (ve hře byla i varianta divadlo zbořit a na jeho místě zřídit parkoviště) se město v roce 2000 usneslo budovu rekonstruovat a znovu otevřít, tentokrát pod původně plánovaným jménem.

Projekt na obnovu divadla vypracoval scénograf a architekt Miroslav Melena (1937–2008), autor mnoha divadelních novostaveb i přestaveb (mj. divadla Archa v Praze, 1992–1994, s Ivanem Plickou, Divadla na Fidlovačce v Praze, 1995, nebo brněnské Reduty, 2005, s ateliérem DRNH). Městu však nákladný projekt nevyhovoval; Melenou navržená rekonstrukce počítala s náklady přes sto milionů korun.

Za jakých okolností Melena od návrhu odstoupil není jasné. Definitivní verzi projektu poté navrhl Vlastimil Štěpán z ateliéru Pozemních staveb Pragoprojektu, se kterým spolupracoval hlavní inženýr Josef Miňovský a na řešení barevnosti M. Machač. V základních rysech se přitom přidrželi Melenova návrhu, zjednodušeného zejména v jevištní části.

Hlavní změnou nového řešení oproti původnímu stavu je nová podoba hlediště, ve kterém vznikla strmá elevace; horní řady jsou přístupné foyeru v prvním patře v úrovni zrušeného balkónu (je jen náhoda, že se tím v jiné podobě vlastně uplatnila původní Neporova myšlenka „mimoúrovňového“ přístupu do sálu?). Původní plochý strop hlediště nahradily příčné segmenty kryjící nové osvětlovací lávky. Kapacita sálu se snížila z původních 460 na 271 místo, z toho dvě pro handicapované; jednu řadu sedadel se oproti Melenovu projektu podařilo „přidat“ zasunutím osvětlovací kabiny do prostoru horního foyeru.

Ve foyeru v přízemí dostala čestné místo busta Jaroslava Vrchlického, když z uvažované celé figury z finančních důvodů sešlo. Z bočního průčelí budovy zmizela prosklená galerie a vnitřní i vnější výraz budovy oživily lizénové rámy, změněný rast oken a pastelové barvy.

Rekonstrukce probíhala v letech 2002–2003 celkovými náklady okolo šedesáti milionů korun. Obnovené divadlo zahájilo provoz – po třinácti letech, kdy bylo uzavřeno – 16. listopadu 2003 představením Smíšené (po)city s Janou Hlaváčovou, Petrem Kostkou a Jaroslavem Satoranským. Program tvoří především zájezdová představení.

V prosinci 2010 se v nově rekonstruovaných suterénních prostorách otevřela galerie GAML (Galerie města Loun): zahajovací výstava lounských výtvarníků Kamila Linharta, V. Mirvalda a Z. Sýkory má mimo jiné připomenout jejich první společnou výstavu, otevřenou právě v tehdejším Fučíkově divadle přesně před šedesáti lety, 10. prosince 1950.

 

Současný stav

Divadlo leží na jižním okraji historického jádra města. Obdélná stavba se bočním průčelím obrací na jih do ulice Osvoboditelů a na severu do ulice Na Valích, vstup směřuje na západ do dlážděného prostranství v ulici Jakoubkově, z ulice Osvoboditelů vyvýšeného, ohraničeného  nízkým zábradlím a přístupného po nízkém schodišti. K zadnímu průčelí přiléhá v ulici Na Valích fronta nízkých domků.

K jednoduchému kvádru hlavní budovy, z něhož vystupují při bočním pohledu vyšší části vpředu a vzadu (provaziště), se přimyká převýšený vstupní rizalit. Jednoduchost téměř nezdobených pravoúhlých ploch a hmot, odlišených většinou jen barvou, je hlavním výrazovým prostředkem budovy.

Téměř čtvercovou vstupní fasádu uzavírá přesahující plochá střecha. Mezi nečleněnými pásy omítky po stranách je umístěn trojosý vstup dělený plochými pilastry a nad ním stejně dělená trojice vysokých oken víceúčelového sálu, odkud se vstupuje na mělký balkón. V nízkém pásu mezi okny a střechou je nápis Vrchlického divadlo. Po stranách vstupní fasády jsou na nízkých čtvercových soklech umístěny kamenné koule. Boční části vstupního rizalitu člení pouze dvojice oken v přízemí, jinak jsou ploché, bez členění nebo výzdoby. Mezi pravou stranou rizalitu a hlavním traktem je umístěn vstup do galerie v suterénu.

Stěny hlavního bloku budovy jsou řešeny podobně. V hlavní ploše patrového jižního průčelí a na kratších stěnách po stranách vstupního rizalitu jsou obdélná okna obou podlaží svázána mělce vpadlými vertikálními rámy. Stejné rámy jsou i na severní straně, kde okna v nich chybí. Na obou stranách jsou vpadlá pole odlišená od červených ploch průčelí světlou barvou. Světlou barvu má i nástavba dalšího patra podél předního i zadního průčelí; část této nástavby v severovýchodní části budovy tvoří provazištní věž. Nástavby spojuje ještě střední trakt, který je však téměř skrytý pohledům z ulice. Plochy mezi nástavbami podél bočních stran divadla fungují jako terasy.

Zadní fasádu divadla, zčásti krytou navazující domovní frontou, člení jen malá okénka a vrata pro stěhování dekorací. Uprostřed jižního průčelí do ulice Osvoboditelů je umístěn služební vstup do divadla.

Vnitřní prostory divadla utváří stejně jako fasády jednoduché pravoúhlé tvary a nečleněné plochy, doplněné jen střídmým vybavením. Za vestibulem s pokladnou následuje příčně položený foyer se šatnami. Ve výklenku vpravo je na jednoduchém soklu umístěna busta Jaroslava Vrchlického na pozadí panelu s přepisem jeho dopisu, kterým tento lounský rodák v roce 1893 poděkoval za udělení čestného občanství města. Po pravé straně šaten běží do hloubky traktu chodba k přízemnímu vstupu do hlediště. Mezi ní a výklenkem s bustou je umístěn nástup na jednoramenné schodiště do patra, zvýrazněný otevřením stěny podél schodiště a barevně odlišeným sloupem.

Ve foyeru v patře, situovaném nad šatnami, je umístěn bar k občerstvení diváků při představeních nebo při akcích ve velkém víceúčelovém sále nad vstupem do divadla. Z něj je vysokými okny přístup na úzký balkón v hlavním průčelí. Velkorysým proporcím sálu ani jeho akustice příliš neprospělo vložení sníženého stropního podhledu během rekonstrukce.

Z horního foyeru s barem vedou dva vstupy do zadní části hlediště pro 271 diváka. Strmě stoupající řady sedadel jsou mírně prohnuté, stejně jako zadní stěna hlediště s malými okny z osvětlovací a zvukové kabiny. Z pravé stěny sálu vyrůstá úzký, dvakrát stupňovitě klesající hranolový balkón. Melena navrhoval podobný i na protější stěně sálu, která nakonec zůstala nečleněná a prázdná. Příčně dělený podhled pod stropem hlediště kryje osvětlení, přístupné z ocelových lávek nad jednotlivými lamelami.

Daleko před jevištní portál je vysunut oblouk proscénia, kryjící orchestřiště v suterénu. Boční stěny sálu nad proscéniem třikrát zalomené, teprve za tímto zalomením následuje obdélný jevištní portál. Stěny hlediště a těleso balkónu jsou obložené dřevem, sedačky, zadní stěna a jevištní portál jsou zelené, podhled stropu a stupňovité části stěn před portálem lomeně bílé.

Jeviště s hrací plochou cca 7 × 7 m je vybaveno nepoužívanou točnou.

Divadelní sál zaujímá zhruba čtvrtinu půdorysu divadla. V jižní polovině zadní části budovy jsou rozmístěny herecké šatny a administrativa a část prostor využívá hudební škola.

V suterénních prostorách pod přední částí divadla je umístěna nově otevřená galerie. Ze suterénu je přístupné i nepoužívané orchestřiště s částí původního vybavení a prostor pod rovněž nepoužívanou jevištní točnou.

 

Prameny a literatura:

- Státní okresní archiv Louny, fond Fučíkovo divadlo Louny

- Městský úřad Louny, archiv stavebního úřadu

- anonym, Lounské divadlo mohlo vypadat jinak, Lounský a žatecký Press VII, 2002, č. 15 (11. 4.), s. 6

- Květa Tošnerová, Lounské divadlo se otevře už za měsíc, http://www.e-region.cz, 15. 10. 2003 (vyhledáno 1. 12. 2010)

- Ladislav Bába – Vladimír Drápal, Historie divadla, www.divadlolouny.cz (vyhledáno 1. 12. 2010)

 

 

Tágy: Komunistické Československo, volně stojící budova

 

Autor: Iva Karásková

Dodatečné informace

Žádné informace nebyly zatím vloženy

přidej data

Jméno: jméno bude publikováno

Váš email nebude publikován

Data: prosím, vložte data o tomto divadle, minimálně 10 znaků

dvaplusosm=